Š105 a Š120 pro zaplnění hluchých míst kolejiště

První stavebnice, která po dlouhé době konečně „může ven“ je maličká, ale o to milejší 🙂 Jsou jí už dříve avizované stavebnice osobních automobilů Š105 a Š120 pro ty, kteří raději než kupování hotových autíček preferují všechno vlastní výrobou…

Samozřejmě s takovou „stovkou“ od Herpy v TT se tato stavebnice rovnat nemůže, navíc když hotovka od Herpy stojí sympatické dvě stovky, ale to snad ani nebylo cílem. Cílem bylo vybrat nějakou dostatečně hranatou předlohu pro stavebnici, která by při rozumné ceně stavebnice nebyla složitá na sestavení a bylo možno jí „nabouchat“ desítku, aby se za slušné peníze dal zaplnit autovagón nebo parkoviště před nádražím.

Volba padla tedy na klasiku našich silnic, i když, jak už jsem psal dříve, s trochou fantazie z toho jde vykouzlit asi 50 % východoevropského vozového parku 🙂 Je to tak malé, že už to místy začíná být docela jedno, co to přesně je.

Takto tedy vypadá stavebnice. Je trochu flekatá, takto už přišla z výroby, ale na kvalitu provedení to nemá vliv. Stavebnice je opravdu co nejjednodušší – hlavní díl (boky + střecha), přední kapota s maskou, zadní kapota s maskou, spodní rám, kola, nárazníky, lišta na zadní víko motoru a zrcátka.

Zevnitř jsou místy drážky pro ohyb – ve střeše a přední kapotě.

Celá 120 se skládá z leptíku, interiéru a obtisku.

A celá 105 kupodivu z toho samého.

Začnu oddělením kapot a čel + jejich naohýbání.

Nejprve do pravhého úhlu a pak čelní masku přihnout trošku do oblouku, aby kopírovala tvar kapoty.

Přední kapotu pak podle drážek trochu přiohnout, aby kopírovala tvar bočnic. Celý tvar přední i zadní části je celkem složitý a je potřeba to trochu vychytat, vpodstatě nic tam není rovné a všechno se sbíhá k sobě.

Pak už můžu začít s naohýbáním hlavního dílu – nejprve bočnice od střechy.

Pak tvarování bočnic – zde se schází k sobě přední blatníky.

Zadek se bude taky sbíhat – sice ne tak moc, ale pro názornost to je nejlepší ukázka.

I bočnice jsou trochu vypouklé samy o sobě. Na to je připravena jedna horizontální drážka, druhý ohyb je vhodné vést kolem rámů oken.

5 minut pájení a je spájeno a přebroušeno. Karoserie je hotová.

Na první auta je potřeba vychytat techniku správného postupu, ale jsem přesvědčen, že i tak ideální technika neexistuje – je potřeba si najít vlastní správný postup prací.

Kvůli složitým tvarům je třeba všechny díly postupně přiohýbat tak, aby to nakonec sedlo.

V předním i zadní dílu jsou vždy 2 zámky, které pomohou se správným usazením.

Střešní spoj jsem propájel celý.

Důležité je minimalizovat zalití detailů cínem, už to nepůjde napravit a kvůli velikosti to hrozí celkem akutně.

Mezitím už jsou osazeny i čelníky, každý z 1 hlavního ohnutého dílu a 1 dílu užšího, který se pájí pod hlavní díl, tím je nárazník v čelních částech dvouvrstvý.

Srovnání velikostí s RTOčkem.

Teď se vrhnu na pojezd. Kola kartonová a na to leptaná.

Stačí chvilka a je to. Lepení vteřinovým lepidlem, kola se navlékají na připravené leptané osičky.

Vsazení pojezdu do karoserie se provádí pomocí 4 přesných zámečků, které zároveň vymezí karoserii do šířky.

Zkouška posazení – vypadá to dobře. Tento zkušební kosek má připájenou i zadní plastovou lištu, i když jí stopětky běžně neměly.

Tím je celá pájecí a lepící operace hotová, na hotový model pak už přijdou jen zrcátka.

Na tak malém autíčku udělá nejvíc stejně povrchová úprava…

Ještě však chybí interiér.

Je velmi spartánský, ostatně dovnitř moc vidět nebude a v rámci technologie je to opět to nejjednodušší a nejlevnější. Nejprve se přilepí sedáky na podlahu, vždy tak, aby sedák začínal přední částí na vypálené drážce.

Pak se přilepí opěrky – na přední sedadla jsou vždy na výběr opěrky s nebo bez podhlavníků.

Pak se přilepí zadní plato (klasický prostor pro převážení vajec) a přední „palubovka“ tvořená také z jednoho kusu kartonu.

Tím je interiér kompletní a zbytek za něj opět odvede povrchovka.

Pak už stačí zkušebně vsadit a auto je hotové.

Důležité je, aby zadní plato zhruba vyplnilo prázdný prostor.

Po zasklení bude interiér sloužit opět jen jako „hele něco tam je“.

Stodváca se liší jen provedením předního a zadního čela, tu si postavím zase někdy příště.

Takto to vypadá jako nějaký moskvič nebo žigulík – prostě na co si to kdo natře, to bude mít.

V dalším obrázku už půjdeme na porvchovku.

Kastli jsem vzal základovkou a pak bílou.

Ta se mi stříká nejjednodušeji ze spreje a nemusím vytahovat pistoli, tak jsem jí pro první kousek zase upřednostnil.

Obtisky na 120 – celá přední maska a zadní světla a SPZ. Víc není třeba.

Pro 105 to samé.

Obtisknuto je to vyloženě hned, jen jsou obtisky na čirém papíru, takže je potřeba mít světlý podklad.

Dá se říct, že to jsou „fototextury“ protože předlohou byla skutečná světla převedená do formy tisknutelného obrázku.

Blatníky jsem natřel stříbrně – jakože chrom – a natřel černě ochranné gumy.

Doprostřed je obtisknutá SPZ a kolem (nad ní) je ještě trochu natřeno stříbrnou.

Vzadu to samé.

Interiér je stříknutý šedou základovkou.

A natřená kola černě a stříbrně.

Na kastli jsem dotřel dveřní kliky a zadní mřížku na C-sloupku. A pak už jsem se pustil do zasklívání barvou na skla.

Když barva vyschne, je překvapivě čirá. V tomto rozměru čelních oken snad ještě nevyschne a nepraskne, u prvního auta se to zatím po půl roce nestalo, tak snad to vydrží. Nalepil jsem do předleptaného otvoru zrcátko – poslední díl.

Zrcátko jsem natřel černě.

Po zacvaknutí pojezdu na 4 zámečky je auto sestavené.

Tím je auto hotové.

Kdysi tu byla „kafíčková kárka“, tedy leptaná kárka k nedělní kávě. Toto bych řekl, že je takové kafíčkové auto k nedělní kávě.

Chce to trochu zkušenosti na pájení a ohýbání, ale zbytek je vyloženě oddychovka.

Tvary auta to trochu má, jak už jsem říkal od začátku, dá se to zaměnit celkem solidně za žigulík, wartburg a podobnou krabicoidní motorovou vozněnu.

Porovnání velikostí s Kbkks od SDV.

V pozadí je tu pro srovnání zastrčená ta prapůvodní Š120, která je ještě natíraná ručně.

Zblízka se to třeba nedá srovnat s hotovkami za 200 Kč, ale na dálku to svou práci zastane.

Zároveň se z „jedné“ stavebnice dají vykouzlit dva celkem odlišné druhy, což jsem taky rád.

Ještě srovnání se starším golfem, myslím, že budu muset příští auto už udělat v nějaké veselejší barvě, ta bílá se začíná trochu opakovat 🙂

Golf je posazený možná moc nízko, starší 120 má trochu větší kola než by měla mít, ta 105 je opravdu tak ideálně uprostřed.

Na ty další auta v jiných barvách už se těším, taková červená nebo zelená varianta bude zajímavá…

No už nevím co bych řekl, tak zase někdy příště, až taky dodělám pořádně obtiskutou verzi 120, se zase přihlásím. Kdyby měl o autíčka také někdo zájem, budou k sehnání na eshopu, v balení 11 ks navíc za zvýhodněnou cenu pro ty, kteří potřebují právě zahltit kolejiště z nějakého důvodu jedním typem auta (je možno na přání kombinovat obě verze v rámci 11ks balíčku) 🙂

Kolega Ladis zaslal pár fotek svojí flotily, automobily se mu perfektně povedly, díky moc za zaslání!

Stavebnice můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>