Leptová Zamračená III. série jako ČD 751 176

Je to přesně rok, co jsem začal s prvním modelem z leptu, a to Zamračenou 749 265 KuBer. Po roce jsem si usmyslel, že už je to poměrně dlouhá doba, a zabrousil jsem tentokrát do Hekttorova sortimentu. Tam jsem si (mimo jiné) pro začátek vybral „povinnost“ v podobě stavebnice lokomotivy T478.1, tedy opět Zamračené.

Lákalo mě především silné PR, že Hekttorova stavebnice je přesná co se týče tvarů i rozměrů, což se o odlitcích rozhodně říci nedá. Nechci se zde opět vracet moc k odlitkům, ale když odlitek II. a III. série je jinak dlouhý, na pohled jiný, III. série má dodatečné prolisy dolepované a celá III. série je sama o sobě delší než ta II., tak to není úplně ono 🙂 Už z fotek postavených leptů je vidět, že tato stavebnice bude hrát úplně jinou ligu a především si zachovává typické výrazné partie, jako je nesražený čumák nebo nebo vyklenutá střecha (ta placka na odlitku se snad nedá střechou nazývat). Takže pokud se stavba vydaří, mohl by z toho být poměrně sympatický model. Tak uvidíme…

Planžeta s díly. Vše dorazilo dobře zabalené, přilepené papírovou páskou na kus kartonu. Protože mi přišly tři stavebnice najednou, každá nalepená na svém vlastním kartonu, není se snad opravdu třeba bát o bezpečí zásilky (i když u naší pošty člověk nikdy neví).

Masky podvozků jsou zvlášť.

Ke stavebnici jsem dostal zkušební výpalek rámu z mosazi pro díly z V100.

Protože zatím nemohu moc porovnávat, co se týče leptaných stavebnic, nechám na každém, ať si udělá obrázek. Pro začátek si můžete potrénovat sestavením masek podvozků – stačí navléknout na drátek 0.4 mm (který pasuje tak akorát do otvorů) a já tedy všechny vrstvy slepil vteřinovým lepidlem.

Přestože jsou masky z leptů, 4 vrstvy jsou opravdu dostatečné a masky vypadají parádně.

V návodu je ještě jako „nadstavba“ doporučováno tvarování pružin do kulata, což ovšem nechci prozatím riskovat.

Vyřezaná bočnice a čelo. Narazil jsem hned zde na jeden nedostatek stavebnice, a to poměrně zásadní, i když těžko postřehnutelný. Když si zkusíte spočítat prolisy (jistě, to děláme každý den všichni – byla to opravdu náhoda), dopočítáte se počtu 11. A teď si zkuste spočítat prolisy na skutečné lokomotivě. Dostanete se pravděpodobně ke stejnému číslu jako já – tedy 12. Tento prohřešek by však měl být v brzké době odstraněn, takže pokud plánujete nákup stavebnice, doporučuji počkat na novější verzi leptu.

Než se moje vietnamská 30W superpájka za stovku rozpálí, mám dost času připravit si zásobu dílů vyřezáním z planžety.

Nádrž může být dobrou rozcvičkou. Jen jsem jí naohýbal.

Položil jsem jí na plynový sporák a narval do ní olovo.

Na mírném plameni povaříme a po vychladnutí máme nádrž o krásné hmotnosti 42 gramů.

Pluhy jsem zatím jen natvaroval a odložil. Na model je budu umísťovat až jako poslední po usazení na pojezd a domyšlení uchycení spřáhel.

Kompletní návod je k dispozici přímo na stránkách výrobce – přesněji zde. Před nákupem jakékoliv stavebnice doporučuji alespoň prohlédnout a pročíst, ať člověk ví, do čeho jde. Naohýbané bočnice – co mě zaujalo jsou tvarované boky písečníků, které působí poctivým dojmem.

Naohýbaná čela jsou poctivě tvarovaná.

Popravdě je kvalitně provedné čelo u Zamračené poměrně zásadní, u Brejlovce byste také nechtěli „brejle“ jen naznačené.

Připravené díly čel střechy.

Když se pájka rozehřeje, může se jít pájet. Jak pájím se můžete podívat ve starším článku. Popravdě jsem si tentokrát návod jen tak prohlédl předem a pak už se řídil intuicí, takže nejprve spájet oba hlavní díly k sobě skrz rohy rámu.

A hned poté připájení výztuhy bočnic. Tím se lokomotiva stává pevnou a už se může jít v klidu pokračovat bez obav z rozpadnutí či zohýbání modelu.

Připájená základna čel střechy.

A je čas na nejnáročnější (a nejobávanější) část stavby – střechu. Dle návodu jsem jí podržel asi půl minuty nad plynovým hořákem (pak už se začala kroutit nechtěnými směry) – mosaz trochu změnila barvu, ale hlavně měla ztratit pružnost.

Základní tvar jsem dle návodu vymlátil kladívkem (gumovou palici nemám) na trubce od vysavače, ovšem s tou ztrátou pružnosti to tak slavné nebylo. Ostřejší úhly na bocích střechy mají předleptané z vnitřní strany drážky pro ohýbání. Tyto úhly jsem ohýbal malými kleštičkami postupně. Když se v uspokojivém výsledku zvládnou tyto dvě činnosti, je téměř vyhráno. Určitě to jde, jen to chce nespěchat a s rozvahou. Naohýbání čel střechy už je to nejjednodušší (ač jsem se toho bál nejvíce).

Čela jsem pořádně zalil cínem, lépe se to bude brousit do požadovaných tvarů (protože dokonale naohýbat střecha snad nejde, o to více to chce místy zabrousit do pozvolných přechodů).

Střecha v prostoru bočnic musí zapadnout do připravených otvorů, nad kabinou už je to však jen o ohýbání, proto bude potřeba místy tmelit.

Teď už jsem připájel i čumáky, které se pájí trochu špatně (chtělo by to tři ruce), ale lokomotiva tak nabere své spcifické tvary.

Zatím to vypadá nevalně, ale jsme stále na začátku.

Teď je důležité, že to všechno drží. Estetika stranou.

Prvotní obroušení frézkou s nasazeným smirkovým kotoučkem.

Hned to vypadá o poznání lépe.

Už jsou připájené i rámy čelních oken.

Zdrsněný povrch navíc pomůže dobrému přichycení základovky.

Už vteřinovým lepidlem nalepím výdechy nad bočnicemi, dekly a mřížky ventilátorů.

Co jsem neinstaloval byly výztuhy střechy z důvodu, že naohýbaná střecha s nimi nebyla zrovna kompatibilní. Trefit se do dokonalého tvaru je totiž opravdu náročnější. Naopak přilepené jsou ještě dělící pásy jednotlivých částí skříně.

V tomto stavu jsem prováděl další začišťování a přípravu na přestřik základovkou. Po dolepení všech detailů už by se totiž některé partie brousily obtížněji a hrozilo by jejich poškození. Dupli-Color základovka došla a jednou jsem zkusil (na rady kolegů) Surfacer Resin. S ním jsem však spokojen nebyl, měl tendence se loupat, což by při maskování modelu nepotěšilo. Proto jsem skočil do nejbližších domácích potřeb a koupil tuto základovku, se kterou jsem (musím přiznat) po prvním použití více spokojený, než s Dupli-Colorem. Povrch je kvalitní srovnatelně, ale přijde mi trochu lépe naředěná a při nástřiku lépe aplikovatelná. Zároveň výborně drží a co hlavně – méně smrdí a rychleji vyčichne, než Dupli-Color (který je sice za pár minut na oko suchý, ale musí se nechat vyschnout do druhého dne, jinak je pro čichové smysly silně dráždivý).

Kryvost byla hned napoprvé výborná a vylezly všechny nedostatky.

Takže opět brousit a brousit.

Avšak v tuto chvíli už přichází první chvíle, kdy je čas se chvíli kochat téměř dokonalými tvary lokomotivy neporovnatelnými například s odlitkovými modely.

Už jen to čelo je na tom tvarově úplně jinak a konečně to působí jako mohutný stroj.

A oblá střecha? To se taky u odlitků jen tak nevidí… Až tady si člověk uvědomí, jak ty tvary na odlitcích jsou očesané a jak moc to vzhled modelu kazí…

Stále probíhá začišťování jednak smirkovým papírem různé hrubosti (dobře funguje i hrubost 180, tedy relativně hrubý).

Kam se smirek nedostane, tam jsem použil tenký vrtáček namísto frézky upnutý do vrtačky.

Další přestřik už přináší lepší výsledky.

Shledáno dostatečným.

Začištěné čumáky.

Zbývá osazování detailů.

Některé detaily jsou důmyslně vymyšlené a jejich připevňování je tak bezproblémové, přesné a rychlé.

Okapové lišty…

Příjemný plastický doplněk…

Leptané střešní háčky.

Jako přípravu (podložku) pro trubky jsem nalepil do otvorů jedno malé madlo.

Střecha ve výsledku vypadá velmi plasticky a pod detaily se ztratí i drobné nepřesnosti naohýbání střechy, takže není třeba se ohýbání bát.

Takto vypadá kompletně osázená kabina (kromě čela rámu). Madla jsou všechna předleptaná, takže stačí vlepit. Žádné tvarování a nepravidelné ohýbání. Práce tak jde pěkně od ruky.

V současné verzi leptu nepostačují madla pod okna kabiny (je jich pět, ale potřeba je tohoto rozměru na modelu 6 kusů).

Obroučky světel se lepí zvlášť do předleptaných prohlubní, což je také výborný nápad.

Další super vychytávkou jsou závěsná oka na boku rámu, která se tvoří ze dvou na sebe kladených částí a výsledný efekt je super.

Přilepené schůdky (včetně stupačky v rámu) a kliky dveří (to už je fakt úlet).

Na čela jsou ještě dolepené podložky pod nárazníky a pod hák a lokomotiva je osazená hranatými nárazníky.

Co se mi moc nelíbilo, bylo řešení závěsek. Na okrajích působí díky naohýbání plasticky, to je určitě jejich plus. Ale naopak samotné ústrojí působí až moc ploše (zkoušel jsem dle návodu i jejich zaoblení, ale ničemu to nepomohlo a ještě se to špatně vešlo při lepení na rám).

Navíc závěsky vystupují „ven“ z rámu a slícování s rámem je problémové.

Závěsky je poté třeba včetně schůdků vyhnout trochu ven (dle skutečnosti).

Kliky jsou i na žaluziích.

Po posledním přestřiku základovkou už to vypadá velmi dobře.

Jedinou úpravu, kterou jsem provedl, bylo zatmelení výdechu parního generátoru na střeše, po které zůstalo mezi okapovými lištami volné místo.

Drobné škvírky na střeše jsem tmelil štětcem Surfacerem 500 a přebrousil.

Nádrž dostala přestřik základovkou, přebroušení, přetmelení a dosazení krytů baterií. Víčka nádrží jsou z přebytečných závěsných ok určených na boky rámu.

Vidět to není, ale boky jsou stříknuté Světlou šedou lihovou Agamou R3M.

Střecha a bočnice jsou stříknuté syntetikou Revel SM331, což je ekvivalent RAL3004. Lokomotivy a motorové vozy obecně používají odstín RAL3003, který ovšem v modelářských barvách nikdo nedělá (alespoň o tom nevím). Všechny barvy jsou buďto ekvivalenty RAL3002 (tedy o odstín světlejší), nebo RAL3004 (o odstín tmavší). Bude se tak dát simulovat omšelost nátěrů jednotlivých vozidel, kdy na některém se může použít RAL3004 a na jiném RAL3002. Nebo by teoreticky stačilo promíchat RAL3002 a RAL3004 v poměru 1:1 k získání RAL3003.

Ještě v rámečku doplňků od Detailu jsem vymaskoval a nastříkal barvou skříně loga ČD a nanesl na ně obtisky.

Rám jsem nastříkal barvou Revell 78 MATT. Revellka mě tentokrát mile potěšila. Jednak bylo víčko barvy (byla úplně nová) podloženo gumouvou plackou pro lepší těsnost plechovky a jednak se barva tvářila za deset minut jako suchá. Navíc kryla pěkně. Kdyby to tak nesmrdělo, nemělo by to chybu.

Tentokrát jsem použil autentický odstín i na rám. Když už se to dělá, tak pořádně. V reálu se jedná o odstín Umbra šedá, RAL 7022.

Nádrž a masky dostaly stejný nástřik.

Klasický nástřik lesklým lakem.

Vhodný čas pro nalepení bočních štítků s logy.

Madla jsou v odstínu světlejší červené než skříň.

Kliky Hliníkem, to je naprosto nepostradatelný doplněk 🙂

Obroučky světel Hliníkem.

Rámeček reflektoru Hliníkem.

Skoro vyrazit na trať…

Už teď je jasné, že investice do kvalitnějších materiálů se vyplatila, lokomotiva vypadá výborně.

Stavebnice obsahuje i obtisky, ale mně se moc nezamlouvaly (mým subjektivním pohledem mi tam chyběly některé poměrně výrazné popisky, které současné lokomotivy mají – ale může to být očima nebo tím, že obtisky jsou určeny pro IV. epochu), proto jsem sáhl po sadě od DK-modelu, která mě uspokojila.

Občas je potřeba trochu zapojit hlavu, trubky jsou původně nástěnkové špendlíky, ze kterých jsem uštípl jen hlavičku s kouskem hrotu.

Původně jsem měl použít mosazný rám z V100, ale jelikož se jedná o zkušební kus, nemá vybrání pro schůdky do kabiny, které se lepí na vnitřek skříně. Obroušení by snad takový problém nebyl, ale naskytla se mi jiná příležitost. Koupil jsem přes internet bazarový pojezd od méně známého výrobce – sám nemám 100% jistotu, o koho jde, ač mám podezření 🙂

Pojezd pasoval do leptu téměř dokonale co se týče výšky, navíc měl velmi dobré jízdní vlastnosti a poměrně tichý chod (například proti pojezdům p. Vilingera). K tomu vysoká hmotnost a bylo rozhodnuto.

Původně jsem měl pojezd určený pro jiný model. Pojezd už jsem měl osazený odlitkovými maskami, které ve výsledku tak špatné nejsou, a proto jsem se rozhodl pro jejich zachování.

Masky jsou stejně z větší části schované za závěskami.

Navíc co leptané masky získávají na detailnosti, to získávají odlité na plastičnosti, takže je to myslím vcelku jedno. Leptané se využijou jindy.

Po vybalení jsem byl nepříjemně překvapený, protože při rychlejší jízdě to v motoru slušně skřípalo a vrzalo. Inu, bazar… Motor jsem vytrhl ze spárů vteřinového lepidla a rámu a v tu chvíli se pojezd rozjel a od té doby jezdí jako víno, zřejmě byl v rámu nějak špatně „skřípnutý“.

Pro posazení skříně stačilo jen drobné vypodložení pod střechou.

Protože lept je samozřejmě uvnitř prostornější, než odlitek, pro který je pojezd určen, podlepil jsem boky pojezdu balzou. Balza se ukázala jako velmi dobrý materiál, protože je měkká a při nasazování / sundavání skříně se spíše promáčkne balza než by se ohnulo něco na skříni.

Zbývá poslední problém – jak vyřešit spřáhlo. Inspiroval mě kolega Roman ze Slovenska, který chtěl původně instalovat kinematiku. Nakonec se rozhodl pro použití spřáhla „ze Sergeje“ provedeného pod pluhem. Protože pojezd měl už připravené plochy pro lepení spřáhla, pomocí naohýbaného zbytku leptu jsem udělal pro nové spřáhlo výškově odpovídající nástavec a spřáhlo vteřinovým lepidlem přilepil.

Po ověření funkčnosti jsem byl spokojený. Je možné dosáhnout i poměrně blízkého spojení vozů.

Jak kolega Roman také poradil, bylo potřeba ubrousit kus pluhu.

Ve výsledku to bude vypadat takto fešácky.

Nazval bych to asi tak, že vlk se nažere (výkyvné spřáhlo), a koza zůstane celá (téměř nenarušený pluh).

Spřáhlo je trochu více vystrčené kvůli dodatečnému plíšku pro přilepení spřáhla, záleží na konkrétním pojezdu.

Po spojení s vozem Bmto – mezera tam je, dostal jsem se i na méně, kdy to fungovalo spolehlivě, ale právě kvůli výškovému usazení a vzniklému „předsazení“ spřáhla to na méně nešlo. I tak je to dobré. Příště už se to může zase ladit lépe, tentokrát to byl první pokus – a úspěšný.

Ve větším kontextu to bude super souprava. Všimněte si prosvítající balzy za okny strojovny.

Proto stačí natřít pojezd černě.

Zatím tedy kompletní pojezd. Ty dva kroužky na vršku pojezdu značí stranu, na kterou se usazuje skříň stranou ventilátorů na střeše. Přeci jen pojezd vždy ve finále upravuji pro jednostranné usazení skříně, abych odladil drobné odchylky.

Se spřáhly to tedy bude vypadat takto.

Až se strojovna zasklí, bude to v pohodě. Alespoň nebude prosvítat jako u pojezdu z V100 🙂

Nádrž jsem pro usazení také podlepil balzou. Úchylové na hmotnost mohou použít olověné pásky, ale myslím, že ta hmotnost lokomotivy bude i tak až až.

Až budou pluhy přilepené, bude to lepší.

Loga ČD i na čumácích.

Pluhy nastříkané základovkou.

Z vnitřní strany jsem pluhy natřel černou a z vnější jsem je nastříkal takovým mixem červené a oranžové, skutečný odstín se snad jmenuje Krvavě červená?!

Pluh přilepený.

S pluhem už to opravdu vypadá mnohem lépe.

Mezera mezi vozy opravdu bude, ale přežitelná.

Usoudil jsem, že pro už tak těžký model je škoda plýtvat dalším drahocenným olovem. Proto jsem postavil nádrž novou (ještě klika, že mám další stavebnici v nesloženém stavu) a naházel do ní jen tak pár vrutů – hmotnost je sice jen 16 gramů proti původním 46 gramům, ale bude to stačit.

Boční výdechy jsem zevnitř utěsnil kouskem plastikového rámečku, aby nebylo vidět skrz.

Hliníkem jsem zvýrazníl dle skutečné lokomotivy madla na čele.

Za kabinu jsem nalepil zelený papír jako lehkou imitaci stěny za stanovištěm.

Jde o výztuž balení s profily Evergreen.

A ještě jsem zevnitř ucpal výfuk, aby dovnitř nepršelo.

Nádrž a odlitek vzduchojemu jsem nalepil na destičku a budu s nimi pracovat společně, což mi ulehčí práci při usazování na pojezd.

Zároveň slouží destička jako výškové doladění umístění nádrže.

Ve výsledku to bude nějak takto…

A konečně aplikace výše zmíněných obtisků.

Obtisky jsou vždy velká improvizace, protože opět nebylo v sadě úplně všechno, co na skutečné lokomotivě.

Tentokrát jsem světla naznačil vykápnutím barvou Hliník – naznačení zasklení je sice pěkné, ale za tím zasklením je pak „nic“, kdežto v reálu je hned za zasklením světlomet. V případě potřeby se to dá kdykoliv prorazit a osvětlit…

Začal jsem nesměle s patinou – patinátory na vlhkém štětci…

Stékance stejnou technikou, která se mi na tyto čáry osvědčila.

Na druhé straně u výdechu olejového něčeho je špíny o dost víc.

Druhý pokus o patinu čel pod okny – pořád nic moc. Do reflektoru jsem krémovou udělal pár čar imitujících odraz světla – takový pokus o optický klam.

Přilepené černě natřené stupačky.

Pokračující trápení s patinou „prsou“.

A další pokus… a zase to nebylo ono. Tentokrát opět moc tmavé a intenzivní – výhodou lesklého laku pod patinu je, že se dá většina nepovedené patiny setřít.

Nádrž se začátkem patiny a pár obtisky.

Finální podoba čumáku – musela zafungovat Siena přírodní.

Pluh patinovaný přestřikem černou.

A celé patinované čelo.

Střecha přestřik černou.

Kolem toho výdechu je špíny nejvíc.

Vychytat to „tak akorát“ je občas oříšek.

Z žaluzií stéká humus.

Přestříkané masky Rzí.

Nádrž je přestříkaná o trochu víc Rzí, což působí její lehce odlišný odstín.

Do reflektoru i světel jsem kápnul trochu ClearFixu pro skleněný efekt. Okna jsem zevnitř zasklil tenkou fólií lepenu ke skříni Sidoluxem. Stěrače ze stavebnice natřené černě lepené na skla také Sidoluxem.

Zasklena celá lokomotiva.

Patina nakonec celkem odpovídající skutečné lokomotivě.

Bočnice jsem nedával úplně do matu – ani skutečná lokomotiva není úplně matná kromě hodně špinavých částí.

Skutečná lokomotiva má žluté schůdky, které jsou ovšem tak špinavé, že žlutá není moc vidět, takže nechávám šedé.

No velké údržbě se lokomotiva netěší…

A blíží se závěr… Co na závěr? Stavebnice je to pěkná. Není moc složitá, zvládnout se určitě dá.

A výsledek je bombový (tím myslím výsledek stavebnice, ne mojí práce) 🙂

Nemůžu říct, že bych se někde výrazně zaseknul.

Nejhorší je určitě ohýbání střechy, což se ale zvládnout dá.

Stavebnice je se vším, co je ke stavbě potřeba, snad jen kromě nářadí, cínu a práce.

Závěrečnou poctou bylo usazení leptnaých tabulek s odpovídajícím číslem od p. Banka.

No chtěl jsem jí mít trochu rychleji než za půl roku, ale hlavně že to je.

To čekání se určitě vyplatilo…

Už se těším, až jí protáhnu na nějakém tom kolejišti 🙂

A pro příště se polepším, pár chyb jsem přeci jen udělal 🙂