753.7 – modernizace TTčkového brejlovce

V poslední době k nám výrobci železničních modelů byli opravdu štědří. Dočkali jsme se továrních modelů “Brejlovců” hned od několika výrobců. Co se týká různých variant, rozhodně je z čeho vybírat. Ovšem pro ty, kterým ani to nestačí, jsem připravil jednoduchý leptík na úpravu továrního provedení modelu.Vpodstatě ihned po uvedení modelů na trh se začaly na modelářských fórech objevovat ohlasy po modernizovaných brejlovcích, jakožto typickým a zajímavým strojům pro současný železniční provoz. Stejně jako mnoho ostatních projektů je i tento pro velké výrobce nezajímavý, proto bylo jasné, že modernzované koláče rozhodně nebudou bez práce a budu muset taky přiložit ruku k dílu. Po pár večerech studování předlohy, pár večerech skicování a nějakém tom kreslení je tady leptaný aršík s díly pro snadnou přestavbu.

První modernizace brejlovců na řadu 753.7 se uskutečnily v roce 2002, kdy je ČMKS (dnešní CZ-LOKO)dodala různým italským zákazníkům. Příběh jak k tomu došlo pro nás není tak podstatný jako to, co se na lokomotivách změnilo. Hlavním cílem modernizace bylo zvýšení hospodárnosti a spolehlivosti. To vedlo k razantním změnám ve stojovně lokomotiv, původní vznětový motor ČKD nahradil Caterpillar. Omlazením samozřejmě prošly i ostatní součásti a tak měly po přestavbě lokomotivy mírně upravený vzhled. Nejvýraznější odlišností bylo doplnění větracích mřížek na bočnice a úprava tvaru střešní nástavby pro splnění italských podmínek provozu. Důležité je, že některé stroje nakonec zůstaly v Čechách a našly uplatnění u soukromých dopravců. Obliba lokomotiv rostla a tak se do výroby dostala i modifikovaná verze, šitá již na míru českým zákazníkům. V detailech se od původních italských liší, jádro modernizace ale zůstalo stejné. Takto uprvaených mašin už je v provozu víc než stovka, největší zastoupení mají u ČD cargo.

Díky pestrým a vkusným nátěrům jsou modernizované lokomotivy žhavými kandidáty na model do sbírky. Ne všeho se ale od velkých výrobců dočkáme, takže tomu musíme jít trochu naproti. Původně jsem se celého projektu bál, ovšem nakonec se povedlo překonat všechny nástrahy přestavby a tak Rosťopiší ŽOS navrhly sadu dílků pro takovou malou modernizaci modelu brejlovce v domácích podmínkách.

Sada je vyrobena z kvalitní tvrdé mosazi o síle 0,2 mm. Při navrhování jsem vycházel z lokomotiv novějšího provedení, vpodstatě strojů ČD cargo. Celá řada dílků je ale upravitelných a variabilních pro různá provedení lokomotiv různých dopravců.

Z druhé strany vypadá plíšek takhle. Dílků je dost, ale nezoufejte, zorientovat se v tom dá celkem dobře.

Cíl mojí modernizace byl zvolen jako snesitelný kompromis mezi modelovým provedením a složitostí přestavby. Přecijenom dost modelářů má obavy z rozebírání vagonků, zde ovšem budeme rozvrtávat lokomotivu, která je z tohohle pohledu trochu složitější. Přiznám se, že ne všechno bude na modelu po přestavbě odpovídat realitě na 100%, na druhou stranu ale samotná přestavba není ničím zvláště složitým. No uvidíte sami.

Jako výchozí bod jsem si vybral brejlovce Kuehn, který se mě osobně líbí nejvíc a z provozního hlediska s ním taky problém nemám. Leptaná sada pasuje na brejlovce Kuehn i Roco, kompatibilitu s brejlovci MTB nezaručuju, protože jsou na nich proporční chyby a tak by nemuselo všechno sedět jak má.

Tohle je pro mě zkrátka ten nejlepší brejlovec,takže se mu odvděčím tím, že do něj vyvrtám pár děr, omatlám ho lepidlem a nakonec ještě barvou 🙂  Už teď je vhodné vědět, jaký stroj chci přesně stavět a podle toho stanovit výchozí model. U mě to bude 753.753 ČD cargo a proto jsem zvolil pro přestavbu brejlovce 750.160 ČD. Má totiž stejné rozložení barev (přechody jsou ve stejných místech), takže nemusím nutně model odbarvovat a přesto mi pod nástřikem novými barvami nevylezou “schody” po původní barevné úpravě. Odpovídá ale i typ nárazníků, barevné provedení pluhů a orámování okýnek, takže se tyto věci pokusím zachovat. Tovární produkce je má zmáknuté špičkově, tak není důvod se jich zbavovat.

Tolik k výběru obětního beránka a teď už přichází rozborka. Opět platí to, že by se mělo postupovat opatrně a nejlíp pomocí rukou. Když už je potřeba použít nějaký nástroj, neměl by mít ostré hrany, aby se do dílů neotlačil. Jako první sejmeme karoserii, a sice roztažení boků rámu nad naftovou nádrží.

Potom začneme postupně vyndavat další díly. Všechno je nasunuto, nic není lepeno, což je jedině dobře. Pomáhal jsem si malinkým šroubováčkem, abych se dostal všude.

Jako první jsem vyndal stanoviště strojvedoucího. Následovalo vyjmutí světlovodů. Tady je potřeba opatrnost, aby světlovody nepopraskaly a nepoškodila se jejich funkce. Proto je lepší opatrně zapáčit a uvolňovat stříavě obě čočky, jinak může dojít ke zkřížení a prasknutí. Pokud to nejde, je nejlepší zatlačit párátkem na světlo zvenčí lokomotivy a ono už to povolí.

Pak už jenom vyndáme zasklení a ostatní doplňky i z vnějšku karoserie.

Celkem jsem z brejlovce vyzískal tuto hromádku dílů. Ihned putovala schovat do sáčku, nerad bych při kompletaci zjistil, že už toho půlku nemám 😀

Tím máme karoserii zhruba odstrojenou od toho hlavního. Dál budeme dílky demontovat podle potřeby.

Jako první jsem se při přestavbě pustil do nejnáročnějšího celku, aby to bylo rychle za mnou 🙂  Na skutečných mašinách totiž největších viditelných změn doznala střecha a chladící okruhy. Takže i já zahájil práce překopávkou střechy a hlavních ventilátorů. Místo původních čtyř zapuštěných sít je zde nově jedno oválné zahloubení a z něj vystupující dva válce ventilace. Na všechno jsou v leptané sadě dílky, takže sem s nimi.

O 180° přehneme síto ventilátoru a pásek stočíme do obruče. To celé 2x.

Další je větrák elektrodynamické brzdy. Ten za děrovanou polovinu chytneme ideálně do ohýbačky nebo kleští…

…a také přehneme o 180°, hezky elegantně drážkou ohybu ven.

Já už přesně vím, jaký stroj budu dělat a tak se můžu pustit do úprav charakteristický právě pro mojí verzi. Lokomotivní řada 753.7 je docela roztříštěná a tak je potřeba si dohledat co nejvíc fotek daného stroje. Každý majitel měl totiž při rekonstrukci trochu jiné požadavky. Já jsem začal brousit přebytečné detaily na střechách strojovny. Podrobně si to prohlédneme později.

Mezitím jsem spájel nový chladící blok..

…i žaluzky nad EDB.

Teď už začneme sázet díly na karoserii. Takže na střeše, kde byl předtím chladič oleje (který jsem vyndal) jsem srovnal povrch do roviny. Pryč šly protiskluzové lišty, uchycení antény i výdech od parního generátoru. Na středním dílu střechy jsem odřezal oba výfuky a pryč šel taky dlouhý dekl, ten kratší zůstane. Tady pomůže vrtačka s upnutou fézkou, aby šla práce líp od ruky a bylo to i relativně přesné. Snažte se při práci nepoškodit protiskluzové lišty při hranách střechy.

Tady je vidět odbroušený dekl v celé kráse. Nejbrutálnější zásah je ale do hlavního chladícího bloku. Tady jsem postupval tak, že jsem si jehlou na střechu obtáhl tvar základního leptaného oválku v místech, kam ho chci usadit. Potom jsem opět aktivoval frézku a oddělil všechno co překáželo. Přesahující části jsem srovnal do úrovně původních chladících vrtulí. Vypadá to šíleně a nepřehledně, ale v zásadě jenom vyrábíme oválnou dírku pro usazení leptaného dílku, který dosedna na ty původní síta, výškově to přesně odpovídá.

Když už jsem měl v ruce frézku, odbrousil jsem i boční tabulky pro číslo lokomotivy, mašiny ČDC mají tabulky jen na čelech. Tohle je trošku piplačka, ale rozhodně to není nemožné. Určitě to doporučuju zkusit, v případě nezdaru se tam dá tabulka zase dolepit zpátky třeba z papíru…

Tady už je v otvoru střechy usazen nový chladící blok. Chce to okolo odebrat materiálu trochu víc, aby šel tenhle celek usadit opravdu volně a šlo ho ještě třeba trochu posunovat podle potřeby.

Takhle nějak bude umístěn chladič EDB.

Ze střechy jsem odebral taky pár madel. To nejdelší už můžu zahodit, ale ostatní se po zkompletování budou vracet zpátky. Teď by překážely při broušení.

Nejhorší práci máme ale za sebou, všechno ostatní bude prostá dolepovačka, kterou zvládne i průměrný začtečník.

Na bočnici tak podle fotek začneme umisťovat přidaná větrací síta a v případě brejlovce ČDC i tabule na reklamní nápisy. Rozmístění větráků se taky liší, hlídejte si to tak podle fotek.

A z druhé strany něco podobného. Vše se lepí vteřiňákem jednoduše na karoserii.

Po tomhle můžeme dolepit i zbytek detailů. Opět alezáleží na předloze, kterou jsme si vybrali.

Na čelnících jsou to nové stupačky pro posunovače i s obloukovými madly (pro ty je vhodné navrtat dírky, zatímco stupačky prostě přilepíme z druhé strany rámu).

Potom jsou tu stupačky nad nárazníky (ztenčené části se ohýbají o 90°) a podlouhlá stupačkanad světla. Ta byla v provozu dosazována až později a odebíraly se kvůli ní madla z čelníků, takže tohle si taky ohlídejte.

Stupačky pod rámem se lepí jednoduše, jejich rošt je totiž ve stejné výčce jako schůdky do kabiny, takže to stačí vzájemně srovnat na pevné podložce.

Určitě jste si všimli, že roštíky stupaček nejsou proleptané skrz. Je to tak kvůli pevnosti v provozu (takovýhle roštík s jemnou síťkou by nevyržel skoro nic) a také kvůli montáži. Do otvorů skrz totiž velice rádo natéká lepidlo a pak jsou zablemcané a nepravidelné. Takže teď to sice není skrz, ale naproti tomu máme krásně jemnou a pravidelnou síťku naznačenou dostatečně reliéfem a navíc můžeme rubovou neviditelnou stranu dílu opatřit poctivou dávkou lepidla jistící součást proti upadnutí.

Dále jsou na čelech zásuvky mnohačlenného řízení. Opět dva dílky z leptu, naohýbané vždy 2x o 180° jako harmonika, opět drážkou ven.

Na čelech jsem šmirglem strhnul logo ČD, aby mě nerušilo při umisťování zásuvek. Pozice jsem si pak naznačil fixem a zásuvky nalepil.

Tím by měly být kabiny komplet osázené a jdeme pokračovat na jiných částech lokomotivy.

Zajímavým prvkem jsou rovněž plechová oka na rámech podvozků. Leptané díly vytříháme, naohýbáme…

A nalepíme na masky. Na každý bok podvozku dvě oka, zkosená část je dole.

Na pojezd se toho víc osazovat nebude, takže zpátky ke karoserii. Modernizované stroje mají pochopitelně jinak i výfuky. Ty jsou tady řešeny jako vrstvená kolečka. Na jeden výfuk jsou potřeba dva takovéhle hady.

Ty v nejtenčích místech naohýbám rukou a pak za dírku navléknu na jehlu. Tak se vrstvy krásně samy vystředí a můžu je kleštičkami pěkně zmáčknout k sobě.

Nějak jsem při navrhování dal vrstev většího dílu víc, než je akutně potřeba (kdyby někdo osazoval výfuky do důlků). Proto pokud chcete výfuky na střechu přilepit jako já, z většího dílu odlomte dvě kolečka, bude se skládat tedy jen ze tří vrstev.

Středový díl střechy jsem přetmelil, přebrousil a potom už mohlly být výfuky osazeny. Jako pomůcku při usazování lze použít střešní háčky na bocích “hrbu”, výfuky s nimi lícují. Taky si můžete všimnout, že jsem odstranil i výstupek imitující výdech z motorové vany.

Střecha se tak pomalu stává kompletní.

Zbývá dosadit jenom ještě takový “hříbeček” vedle větráku EDB. Ten se skládá opět ze dvou dílů jako výfuky a tentokrát jsem ho lepil do důlku. Jinak by trčel na oblině do bočního směru, já ho ale potřebuju svisle nahoru. Tohle myslím taky všechny mašiny nemají, takže opět pátračka před stavbou podle předlohy 🙂

A to už je opravdu všechno, co v sadě je a lze pro mojí mašinku použít. Zbývají už jenom vyvýšené podklady pro řadové tabulky, ale ty já neosazuju, protože na bocích předloha žádné nemá a na čelech je samolepka…

Nevydržel jsem to a musel jsem si kastli secvaknout s pojezdem. Opravdu to nevypadá špatně a až na střešní sochařinu je to pohodová dolepovačka. Nic ale není zjednodušeno, povedlo se získat opravdu přesvědčivou 753.7.

Když už je komplet osázeno, nezbývá než dotmelit detaily a hodit mašinku do barvy.

Jedním z tmelených detailů je ta obrovská díra ve střeše 😀  Nakonec jsem se s ní popral tak, že jsem z papíru naohýbal pásek do tvaru oválu kolem základny kovovývh větráků. Ten jsem vsadil do díry ve střeše a zbytek čtyř kruhových děr jsem vyplnil tmelem. Pak už nezbývalo než to celé po řádném proschnutí přebrousit a asi po dvou kolech je i tohle hotové.

Nejspíš to není jediná cesta k úspěšnému zatmelení děr, ale mě to takhle celkem vyhovovalo.

Otvor je tedy dokončený. Spodní původní síťky větráků zůstaly netknuté…

…teď na ně totiž přilepím nové větráky. Koho celá tahle procedůra děsí, může si buď přestavbu zjednodušit natolik, že původní 4 síta předělávat nebude a spokojí se s nalepením nových dílů na boky a čela (to by měl zvládnout skoro každý), nebo jen vynechá to zdlouhavé zahlubování oválné základny. V tom případě stačí zatmelit ty 4 otvory, co už ve střeše jsou a nalepit na ní jen nové přehnuté díly sít (proto jsou ze dvou vrstev, aby to bylo plastické i tak). Rozhodnutí je na každém.

Nadešla magická chvíle opatření karoserie základovým nátěrem.

Použil jsem bílou základovku ze spreje. Všechno krásně vyšlo, nové doplňky vapadají, jako by byly na modelu už od výroby a o to celou dobu šlo.

Snažil jsem se zachovat černobílé orámování čelních brejlí, proto jsem je před stříkáním oblepil maskovací páskou (nač se zbavovat výhod továrního modelu). Základovka se na ně ale stejně trošku dostala, nedošlo mi že se tam dostane zevnitř ostatními okny. Takže kdyžtak doporučuju zamaskování i zevnitř.

Tím je přestavba u konce, stačí jen model opatřit barevným nátěrem podle zvolené předlohy. Já v tuhle chvíli brejlovce odkládám a pokračovat budu tehdy, až budu mít doma nějaký tovární model v najbrtu. Nemám totiž podle čeho namíchat barvy a nechci, aby vypadal potom můj model jinak než všechny ostatní. Všem ostatním držím při přestavbě palce. Kdo by se chtěl podívat jak vypadá dokončený model s využitím těchto leptů, mrkněte se na web k Zejmimu, který měl k dispozici ověřovací leptíky a se stavbou si mistrovsky poradil. Hned jak to bude možné, bude samozřejmě dokončen i tento článek, takže číhejte na pokračování 🙂

Leptané doplňky můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>