Vyšlo mi delší volné odpoledne, a chuť něco postavit si v čerstvě uklizené dílně byla silnější než já. Sáhnul jsem po „wapce“ od SDV, tedy jejich novince Falls/Wap. Měl jsem doma jen šedé verze ČSD, což mi v tu chvíli nevadilo. Hlavně mě zajímalo, jak se novinka povedla.

Aktuálně byly v prodeji verze šedé ČSD z úvodu provozu, a naopak červenohnědé ČD/ČDC. Dá se očekávat, že postupně se budou obměňovat čísla, takže kdo chce delší soupravu jiných vozů, bude muset opět nakupovat postupně. Nebo kdo si sežene obtisky externě, může si samozřejmě postavit kteroukoliv variantu – stavebnice se kromě barvy výlisků budou lišit zřejmě jen použitými podvozky 26-2 nebo Y25. Variant se do budoucna budou nabízet desítky, podobně jako se tomu děje u Easů. Zatím jsou nově verze Transportservisu (modré) a AWT (šedé), jakékoliv „běžné“ verzi ČSD nebo ČD se zatím výrobce asi záměrně vyhýbá.

Dneska to vezmu trošku telegraficky, chuť stavět je větší než chuť fotit.

Stavebnice je překvapivě na první pohled velmi jednoduchá. Pytlík dílů obsahuje skoro víc rámečků než dílů samotných.

Jako závaží jsou 3 matky – zmíním se dále.

A obtisky – také budou zmíněny dále.

Celá skříň se skládá pouze ze 2 bočnic, 2 čel a vsazené sedlové podlahy.

Pak už je dole jen rám, a to je vše. Na černém rámu je tradičně víc nálitků, stejně jako na podvozcích ze stejného materiálu.

Na dílech nejsou skoro žádné nálitky. Ty, které tam jsou, často ani nevadí, ale třeba ty dole jsou dost vidět.

Pozlobit můžou při lepení čel na bočnice, tam se vyplatí zkusit vše 2x nasucho, dočistit a až potom lepit.

Vnitřek je parádně propracovaný se všemi žebry.

Překvapily mě tentokrát spojky. Je jich jen pár na to, kolik materiálu musí do formy natéct. Takže se i velké bočnice oddělují přijemně.

Pořád mi trošku vadí, že není na hraně přesně znát místo, kde to říznout, protože hrana je většinou sama o sobě členitá.

Ale vyřešil jsem to tak, že jsem to střihnul o kus dál i s kouskem spojovacího rámečku, a pak jsem nožem dořízl zbytek na přesný rozměr.

Jinak není nikde žádný viditelný kus, který by bylo potřeba začišťovat, žádné vyhazováky, prostě nic.

Došlo mi to vlastně, až když jsem celý model sestavil, že jsem nikde nemusel nic začišťovat.

Čela jsou zpracovaná taky výborně, jsou naznačené i vyklápěcí mechanismy pod sedlovou podlahou, což se u starších stavebnic od Detailu muselo dolepovat z leptu. Detailnější pohled na čelo bez plošiny…

… a s plošinou.

Další díl vcelku je sedlová podlaha. Tohle se mi moc líbí – je to docela složitý díl v jednom kuse.

Na vrchní části rámu jsou naznačené otvory pro lepení závaží.

Závaží je přiloženo – jsou to 3 obyčejné matky. Jednoduché, ale funguje – a díky naznačeným výstupkům stačí zakápnout vteřinovým lepidlem. I když je to řešení dost „humpolácké“ tak díky tomu, že se při výrobě myslelo na detaily, to vůbec nevadí – spíš naopak. Kdyby se matky měly lepit na rovnou podlahu, tak příjemné by to nebylo.

Při lepení čel jsem se držel vrchní hrany, zbytek už tak nějak vyjde.

Chce to se nevylekat, výklopné klapky jsou dolů trošku rozšířené, takže čelo nevyjde přesně do pravého úhlu svisle k bočnici. Za chvíli je ale celý vůz hotový.

Staví se to vpodstatě stejně snadno jako Eas, žádná záludnost tam není a vše pasuje téměř dokonale, jen vrchní část je potřeba si pohlídat, aby se moc nerozjela.

Sedlovou podlahu je vhodné vložit před přilepení čtvrté stěny.

Zespoda jsem jí vsadil a zakápnul párkrát lepidlem v rozích.

Do této chvíle jsem neotevřel návod, bylo to opravdu jasné a snadné. Vlepil jsem už i samotný rám, i když ten by možná bylo lepší osazovat až na konec kvůli barevné úpravě.

A je složeno.

Opravdu překvapivě snadné, tak jednoduché jsem to nečekal.

V rozích mi vznikly trošku škvíry, spraví to troška tmelu. Důvod byly asi nedokonale začištěné hrany od drobných nálitků.

Geniální je i čelo společné s plošinou – díky tomu se to nedá splést. Jsou to vše tentokrát opravdu velké díly obsahující spoustu menších částí, čímž odpadá složitější sestavování.

Skrz nejsou otvory pro nárazníky, i když snaha o to byla. Jsou na nich tenké blanky. Je potřeba je tedy protlačit ostrým předmětem před vlepením nárazníků. Vrtat není třeba.

Opět je zde viditelná spára. Je vyřešená na čelech, takže neruší boky, které jsou víc na očích. To je podle mě mnohem lepší řešení než obráceně.

Nárazníky jsou samozřejmě přiloženy. Mají dlouhé tenké nálitky, ty je potřeba zkrátit.

A stačí do připravených otvorů vlepit.

Jestli bych k něčemu měl výtky, tak to budou opět lepty. Lepty jsou (opět) z materiálu dost blátivého – měkkého, a spojky jsou opět o něco silnější než dřív. Jak si člověk zvykne na tvrdší mosaz, tak se zpět do časů jediného výrobce leptů (od té doby se jeho materiál snad nezměnil) vrací dost těžce.

Má to výhodu pro dodavatele leptů, že se mu to snadněji vyrábí a nevrací se mu reklamace, že někde něco odpadne. Výrobce to relativně netrápí (i když v SDV jsou naštěstí taky modeláři), takže černého petra vyfasuje modelář, který si musí poradit. Všechny lepty, co jsem za posledních cca 8 let dělal, odděluji většinou zatlačením nože proti bukové dřevěné podložce. A skoro vždy to jde. Tady to nejde, výsledkem je vždy zohnutí dílu (jde vidět vzadu u přestavovačů).

Jediná možnost je oddělovat nůžkami. Těmi se ale ne vždy dá dobře dostat do konkrétního místa, a díl je stejně potřeba většinou ještě jednou začistit přistřihnutím. Chce to tedy jemné nůžky. Naštěstí díky malé síle plechu i blátivosti to jde stříhat dost snadno. Měkkost plechu se projevuje negativně hlavně u dlouhého žebříku z plošiny, který je potřeba naohýbat jemně a přitom dost přesně. Ostatní díly nevadí, i zábradlí je docela příjemně pevné (i díky výztuze pod ruční brzdou), při manipulaci s ním jsem neměl obavu o životnost. Ani u schůdků jsem neměl problém díky tomu, že jejich velká část je přilepená zboku na rám.

Přestavovače mají na sobě výřez, takže zapadnou přesně do jednoho profilu v rámu. Relativně se nejde splést.

Dalším obsahem aršíku jsou plechová zpevňující žebra na nástavbu.

V reálu tam jsou, a je dobře, že se dostaly i ty složitější do modelu v dobrém měřítku (kdysi u Detailu byly součásti odlitku a byly dost silné). Dokonce je na ně naznačená jemná drážka ve výlisku. Ale lepí se natupo, a tak jsem s tím trochu bojoval. Moc to nedrží, pokud se to nezaleje hromadou lepidla, a během stavby mi některé ze žeber i několikrát vypadlo. Je tam drobná vůle, takže nemusí dosedat na všechny plochy (mně nedosedají na sedlovou podlahu a tím drží vlastně jen na zkosené části).

Ruční brzda se skládá ze 2 vrstev a je výborně jemná a propracovaná, a přitom docela pevná.

Madla se lepí na skříň bez předvrtání, leptík je zakončen imitací kovového plíšku, přes který je madlo v reálu přišroubované do skříně, takže plocha na uchycení je relativně větší, i když k ulomení pak může snadno dojít. Co ale oceňuji, že na celém voze není potřeba nic předvrtávat, to také zjednodušuje stavbu.

Střední schůdek je velmi chytře vymyšlený, nalepí se zespodu rámu a tak odpadá jeho složité ohýbání nebo pájení k rámu schůdků.

Zespodu patří madla pod nárazníky.

Nejen madla, ale většina dalších malých leptů je v aršíku navíc.

Pak už jen nalepit mřížku na dokumenty a dvě kotvičky, a na čelo ještě jedno malé madlo (to jsem nelepil).

Do této chvíle mi to zabralo pouze 90 minut. To je výborná zpráva pro ty, kteří chtějí delší soupravy ucelenek. Přitom nijak netrpí detailnost modelu.

Zapomněl jsem (z návodu to není úplně poznat) vlepit dovnitř ozubený převod za mechanismus na straně plošiny, tak jsem ho vynechal. Stejně by nebyl pod sedlovou podlahou skoro vidět.

A můžou přijít na řadu podvozky – všechny stavebnice SDV už mají v sobě nové 26-2 podvozky z jejich vlastní formy.

Jsou rozhodně detailnější, už tu o nich psal Zejmi.

Na výběr je vždy starší verze 26-2.6 a novější 26-2.8 (má kulatý středový otvor).

Podvozky jsou detailnější, mají všechny otvory skrz, a jsou kompatibilní se staršími podvozky LPH, takže je jde libovolně zaměňovat.

Jsou i užší. Takže se lépe vytočí ve složitějších partiích některých vozů. Kvůli tomu mají „nevýhodu“, že se do nich hůř vsazuje dvojkolí. Takže jsem vsadil 7,7 kovová dvojkolí Modmueller hned při lepení.

Vypadají opravdu moc pěkně. Trošku hůř se začišťují, mají dost masivní spojky k rámečkům a na hodně místech. V tomto byly LPH podvozky trošku jednodušší, ale u třetího podvozku už to skoro není problém.

Pro použití kinematik jsem v nich klasicky vyřízl polovinu rámu.

Usazené podvozky pod vůz. Ale ouha – dvojkolí drhnou o podlahu. Zdá se, že hodně záleží na sestavení podvozků – někomu v pohodě, někomu drhne, jak jsem zjišťoval po okolí. Jestli jste taky zaznamenali problémy, dejte prosím vědět do komentářů. Řešením je podložit malinko podvozky, nebo vsadit dvojkolí s okolkem RP25.

Celý vůz jsem stříknul šedým základem. V původním odstínu jsou plastové díly skoro výborné i odstínem (jen jsou občas trošku šmouhovaté, takže stejně by nešly použít na čistý vůz), ale kvůli leptům je stejně potřeba celý vůz přestříknout.

Natřel jsem štětcem plošiny, vyklápěcí mechanismy, a rovnou jsem černě začal stejným štětcem „patinovat“ vnitřek a boky.

Pak jsem přidal nastrouhanou černou křídu a hnědou křídu. A mezi tím jsem nanesl ze sady obtisky.

V návodu je dobře popsáno, co kam patří a které části obtisku jsou na výběr. Vždy jsou v aršíku 2 různá čísla na volbu. Černý rámeček s nápisem kyvadlové relace je také volitelný, ale jako oživení určitě zajímavý. Obtisky odpovídají prvním rokům provozu, mají na sobě ještě některé „staré“ prvky jako jsou značky na rozích. Kvalita obtisků je standardně na vysoké úrovni, detailně se jim věnovat nebudu, ty drobnější jsem i vynechal – například obtisky čísel na podvozky atp. Ale kdo chce detailní obtisky se všemi drobnostmi, ten si tu skutečně přijde na své.

Na čelo je obtisk všech nápisů v kuse pod jedním lakem, ostatní nápisy jsou samozřejmě lakované samostatně.

Vnitřek jsem dále špinil patinátory a stříbrnou barvou, dokud nevznikl takový rozmazaný humus uhlí / rzi / špíny.

Na krajích nákladového prostoru jsem ještě trošku patlal štětcem patinátor. Zatím to vypadá moc, ale lak to trošku utlumí.

Celé je to dělané jen patinátory a barvou. Tuhle metodu už dlouho prosazuje třeba Rosťopiš, a je fakt, že kromě trošky prachu pod vozem je to metoda naprosto čistá, bez špíny, bez hluku, bez smradu – prostě samá pozitiva a sociální jistoty.

Pak už stačilo jen vůz přestříkat zmíněným matným lakem, dotřít detaily jako přestavovače, držáky koncovek, kotvičky, vzduchovou armaturu na čele s plošinou (modře) a bude hotovo.

Kinematiky jsou samozřejmě už z nové formy, a skutečně jsem je tentokrát po delší době složil úplně bez problému asi za 5 minut. I tak se ale na ty vestavěně z Easů vzpomíná se slzou v oku, ty mám radši 🙂

Spodek jsem stříkal taky šedou tím, jak jsem měl podlahu už vlepenou. Příště bych jí už lepil až na konec a nebylo by potřeba jí ani barvit, stejně jako podvozky.

Pro kinematiky je připraveno přesné místo a místa kolem kinematik je dost – v tomto ohledu velmi dobře vymyšlené. U Wapky od Detailu bylo vestavění kinematiky náročné a i pohyb podvozků byl omezený.

Provedl jsem ještě úpravu proti drhnoucím dvojkolím – a to vypodložit podvozky v místě jejich styku s rámem kouskem silnějšího papíru. Po tomto zásahu byl problém odstraněn.

Podvozky stále nejedou naprosto volně, čili usuzuji, že trochu záleží na sestavení podvozků samotných. Kvůli menší síle bočních rámů podvozku jsou otvory pro hroty poměrně mělké a příkré, takže každá drobná nepřesnost se může znásobit.

Na straně s plošinou je místa habakuk.

Dřív byly jen Wapky od Detailu, tak se stavěly ty. Sestavení bylo výrazně náročnější, hlavně kvůli spasování spodního a horního dílu. Několik jsem jich taky měl. Za tu dobu, co nic jiného nebylo, odvedly spoustu práce na spoustě kolejišť. Ale doba pokročila, v roce 2017 tu máme tohoto nástupce, a asi není potřeba nijak váhat ani provedením, ani komfortem, ani rozměrovou přesností, ani obsahem stavebnice v poměru k ceně.

Mně se stavebnice stavěla perfektně. Hlavně na detailech je to tentokrát hodně vychytaná stavebnice, s bezproblémovým provedením spodku (až na ta drhnoucí dvojkolí?!), místa je pod Wapkou spousta, sestavení je ohromně jednoduché a tím stavebnici předurčuje pro každého, kdo by rád měl pořádné české ucelenky – není potřeba se jí nijak bát. Budu se opakovat podobně jako u Easů, ale ta stavebnice je opět opravdu dobrá a zase o něco lepší než ty předchozí.

Celou stavbu jsem za to delší odpoledne skutečně stihnul, večer jsem měl model hotový.

Celá stavba zabrala tak odhadem 4 hodiny práce, což je skutečně dobrý čas na tak zdánlivě velký vůz.

Nemám pocit, že bych někde vyloženě spěchal, prostě to ubíhalo dobře.

A z té původně uklizené dílny už zase zbyla na stole hromada bordelu…

Na závěr fotka s bleskem pro jiné barevné podání.

Že i čistá může vypadat výborně, ukazují tyto fotky.

Zde už jsem osadil po zkušenosti dvojkolí 7,5 mm, která fungují bez problému.

Jinak jsem stavbu pojal úplně stejně, kromě vlepení rámu až nakonec, což nemá kromě barvy rámu (která není vidět) žádný vliv na stavbu ani vzhled.

Po druhém kousku bych stále vytknul lepty, jinak se ale potvrdilo, že stavebnice je to pohodová.

Výztuhy uvnitř korby jsem musel trošku polít lepidlem, drží tentokrát znatelně lépe.

Také s kinematikami (těmi novými) se mi pracuje už výborně.

Kazovost je už nulová, nejlépe, když jich skládám víc najednou.

Pak se díky „výrobní lince“ nepiplám s jednou a nehledám na ní mouchy, a kupodivu pak běží stavba plynuleji.

Vzdálenost nárazníků při osazení kinematik co nejblíže hraně vozu (jde je zapustit i trochu hlouběji).

Tak to je dnes už skutečně vše.

Stavebnici můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>

11 komentářů k článku “Wapka od SDV – jen taková atomovka”

  1. Tomcat :

    Na tuto stavebnici od SDV jsem se těšil asi stejně, jako na Eas. Zatím mám doma dvě stavebnice (hnědých), z toho jednu rozestavěnou (není čas). S podvozkama jsem zatím problémy neměl (protože je tam ještě nemám) ale měl jsem stejný problém s tím ozubeným kolem 😀 Podlahu už jsem měl napevno přilepenou, takže kdybych ji chtěl oddělat, tak ji poškodím. Nakonec se mi tam to kolo podařilo „nějak“ napasovat a sedí přesně na svém místě. Jak se mi to povedlo? Ještě před lepením podlahy jsem si všiml, že na straně s plošinou není uložení pro kinematiku tak hluboké, jako na druhé straně. Při zkoušení kinematiky se mi nelíbilo, že je kinematika posazená výrazně níž, než na straně bez plošiny. Proto jsem uložení vyříznul (samozřejmě tak, aby tam kinematika krásně sedla). A přes tuto díru jsem tam, pomocí pinzety a špendlíku, to kolo nasadil.

    Až na tuto drobnost je stavebnice opravdu jednoduchá a precizně provedená.

  2. Tomislav :

    Když jsem stavěl vůz Eas, tak tyto nové podvozky SDV jsem opatřil ložiskama a dvojkolím průměru 7,7 a měl jsem také takové problémy. Kola drhly. Nakonec jsem podvozky musel nahradit podvozky LPH a bylo po problému.

  3. msoucek :

    Ačkoli jsem na své AWT verzi nezaznamenal sebemenší problémy při sestavování skříně (ani ty, co popisuje VoVo, ani ty, nad kterými brblal Jacek), problém s okolky drhnoucími o spodek vozu se mě též týká :(. Přilepit na spodek kousek papíru, který vůz trochu pozvedne, je tak sympaticky jednoduchý nápad, že mi vůbec nepřišel na mysl, a raději jsem část spodku odfrézoval :-D.

  4. Střelec :

    Hezkej vozejk. Co si pamatuju uhelný vlaky, tak takhle světlý byly jenom nový, nebo čerstvě opravený vozy.Většinou byly středně až tmavě šedohnědý plošně zažranou špínou s narezlými stékanci. V soupravách šedých vozů vždy bylo zařazeno několik kusů hnědých – tak dva, tři. Často byly tak zasviněný, že byl problém poznat šedej od hnědýho – čistší fleky byly většinou jen kolem mřížek na dokumenty a provozně důležitých nápisů.

  5. Ladis-63 :

    To vypadá fakt dobře. I cena je příjemně překvapivá. Už jsem objednal! Akorát nevím, jestli mi ho donese Ježíšek, nebo si udělám radost přímo

  6. Brcky :

    I já už mám za sebou stavbu 4 kousků. Verze s podvozky Y25 je v pohodě, z výsledku jsem byl nadšený. Horší to je s AWT a podvozky 26-2. Jeden vůz ještě ujde, druhý pořád drhne. Zkoušel jsem vyhloubit zářez v podlaze, nakonec osadit mosaznými ložisky, což jízdní vlastnosti ještě zhoršilo. Nakonec jsem vůz osadil starší verzí podvozků. Škoda takové chyby, sráží kvalitu stavebnice pro všechny, kdo nechtějí mít model jen do vitríny.

  7. Mirek :

    Stavěl jsem 2 vozy ČDC před 3-mi měsíci ( nákup na akci Mašinka Pečky) a tam byly podvozky v pohodě – žádné nedrhly. Koupil jsem před měsícem další várku 7-mi vozů ČDC a tam byl problém u všech vozů. Zkoušel jsem použít ložiska PEHO, ale nepomohly. Vyřešil jsem to tak , že jsem na otvor pro otočný čep nalepil podložku z plastové destičky 0,5 mm ( zbytek ze stavebnice Malé železnice).

  8. Anonym :

    Krásná recenze. Inspirující pro mnoho dalších modelářů.

  9. Rosťopiš :

    Pár tipů ode mě: Vozy osobně barvím rozložené na 3 sestavy. Jedna je karoserie s madly a kotvičkami, druhá je rám s podvozky a přestavovači, třetí je samostatně sestavená brzařská plošinka s žebříkem. Nakonec se to ukázalo jako nejrychlejší, pak slepím rám a nástavbu, štětcem nabarvím vykládací mechanismy a detaily, nakonec dolepím připravenou plošinku. Člověk pak nemusí nic maskovat a k tomu, co je potřeba dobarvit se pohodlně dostane. Obtisky a lakování s patinou už probíhá na smontovaném modelu.
    K té patině pigmenty: na wapkách to sám hodně využívám, ale vždycky to stejně chce aspoň vršek násypky a „interiér“ stříknout taky špínou z pistole. Samotné stékance vytvořené patinátory jsou takové těžko předvídatelné, někdy prostě vyjdou moc výrazné a kontrastní proti podkladové barvě a to právě srazí ta plošná zašlost vytvořená pistolí. Zatím ani na jednu z wapek, co jsem stavěl, jsem nepoužil olejové barvy, ta rychlost a čistota práce je na večerní modelaření k nezaplacení…

  10. Ladis-63 :

    Tak jsem to nevydržel a pustil jsem se do stavby hned, jak pošťák doručil zásilku. Při stavbě skříně jsem postupoval zase jinak. Nejprve jsem nalepil bočnice k sedlové podlaze a pak dolepil čela. A celkem v pohodě. Samozřejmě mírné tmelení bylo nutné, ale žádná hrůza. Na podlaze není co zkazit. Podvozky jsem použil s hranatým otvorem + dvojkolí 7,7mm a nedrhnou mi. Ale samotné podvozky dají zabrat. Použil jsem mosazná pouzdra, tak že jsem vrtal dírky pro uložení až na samou hranici provrtání skrz. Pouzdra zatlačil dovnitř až na doraz a dohromady jsem podvozky skládal s osazenými dvojkolími. Ale výsledek je dokonalý. Celkem pakárna je sestavení plošiny, zvlášť pokud se někdo rozhodne to pájet, jako já. Ale výsledek pak stojí za to. A hlavně nikdy nic neodpadne. Nedovedu si představit to lepit.
    Barvení v rozloženém stavu, jak píše Rosťa.
    Nakonec ještě uvedu, že jsem nepoužil vnitřní výztuhy do korby, jelikož vůz bude ložený uhlím a to opravdovým. Bo, jak říká klasik:“U nás nemožu byť prazne vuzki“.

  11. Anonym :

    tapak:
    Pěkna práce.Stavebnice je super.Mám ale připomínku ke vnitřnímu zbarvení vozu.Veškeré vozy na přepravu sypkých hmot jsou vevnitř rezavé a to i po opravě bočnic , podlah atd.Maximálně sváry po opravě jsou natřeny základovou barvou . Vyjímku tvoří tds od dopravce EEVS , kdy vnitřky a klapy jsou v bílé barvě . Nákladní vagony po opravě jsou stříkány barvou pouze z venku vozu . Všichni dopravci tímto způsobem šetří peníze.

Napsat komentář

Pro dodání objednávek do vánoc objednávejte zboží skladem, případně se dotažte na dostupnost. Skrýt