Iacqs/La – čtyřnápravová lednice

Určitě má doma většina z nás staré vagonky Zeüke/BTTB. A určitě si také říkáte, jestli vám ještě někdy k něčemu budou. Co se s takovými vagonky (a často i úplným šrotem) dá ještě dělat a jak to trochu poposunout na dnešní úroveň ukáže článek.

Mě se doma nějaké vagonky doma válely ještě z dob, kdy jsem skupoval po bazarech všechno možné a byl jsem rád, že to vůbec jezdí. Když jsem pak tenhle prapočátek mojí „vláčkařské kariéry“ likvidoval, přemýšlel jsem, jestli by se alespoň s něčím nedalo naložit nějak smysluplně. Narazil jsem taky na chladící vagon BTTB. Tyhle čtyřosé chlaďáky zná určitě každý. Jako jeden z mála modelů staré produkce u nás tyhle vagony opravdu jezdily a vypadaly jako model skoro přesně (byly k nám totiž dodávané z německých vagonek). Tehdy jsem ale nedělal modely IV. epochy a navíc bych musel sehnat nové podvozky od pana Čambalíka, který ale tou dobou zrovna seknul s výrobou. Proto jsem dal model pryč. Jenomže mi to nedalo…

…časem jsem začal dělat i modely ČSD a dokonce se mi povedlo sehnat i správné podvozky. Celý kolotoč začal odznova a já začal obíhat bazary a burzovní šrotiště, abych sehnal znova ten starý známý chlaďák BTTB. Poštěstilo se a tak jsem za dobrou cenu sehnal model v provedení maďarských MÁV v takřka výrobním stavu. Nic nebylo olámané, všechno původní.

Já se ale rozhodl stavět zase něco trošku zvláštního. Zeüke (a později BTTB i Tillig) sypal na trh jenom vozy s budkou. Ve skutečnosti ale byly vyráběné i vagony bez budky a těch bylo u nás dokonce dvakrát tolik. Takže i já si postavím vůz bez budky. K tomu budu potřebovat ještě jeden vagonek. Takže jsem sehnal druhý model, shodou okolností taky MÁV, ale ještě z produkce Zeüke. Je v o něco horším stavu, ale to důležité je v pořádku a omšelost povrchu vůbec nevadí. Můžete si taky všimnout drobných rozdílů v potisku, model se postupem času vyvíjel.

Druhý vagonek vlastně vůbec nepotřebuju kompletní, použiju z něj jenom kousek karoserie. Takže na tuhle přestavbu je součtem potřeba jeden kompletní vůz (klidně bez čelních žebříčků, nárazníků a podvozků) a jedna karosérie, kde je nepoškozená polovina bez budky.

Krom toho jsou taky potřeba podvozky Ty, co má model se u nás vůbec nevyskytovaly, musíme tedy dosadit jiné. Odpovídající typ nákladního podvozku Görlitz vyráběl pan Čambalík. Dneska už se nedá moc sehnat, ale třeba budete mít štěstí. Podvozkům jsem vyřízl jedno čelo kvůli kinematice, kterou budu instalovat.

A pustil jsem se do rozborky. Výhodou těchhle modelů je robustnost (takže nic nemůžu moc zničit) a montáž na sucho (takže stačí někde trošku zapáčit a je celý vagon rozebraný). Přesto jsou modely zpracovány celkem pěkně i na dnešní poměry. Tihle praotcové TT z konce šedesátých let nejsou žádné křápy a Tillig z nich vlastně žije dodnes.

Teď začíná pravá sochařina. Protože základní rozměry karoserie jsou shodné jak pro verzi s budkou tak bez, stačí odstranit budku a nahradit jí jinou částí vagonku. Abych se vyhnul vedení řezu vprostřed vagonku (a tudíž i přes střechu, kde by byl určitě vidět a blbě by se maskoval), rozřezal jsem ho následovně. Vagonek, který měl méně otlučenou střechu jsem zbavil bočních stěn a budky. Pouze ale do úrovně střechy, ta zůstala.

Z druhé karoserie naopak zůstaly jenom dvě stěny a čelo bez budky. Řezal jsem žiletkovou pilkou a kotoučkem, dočištění proběhlo šmirglem a skalpelem. Díl je vhodné vyříznout o něco větší a pak dopasovat, než to udělat malé a pak to flikovat tmelem. Hlavně při řezání pozor na detaily karoserie, ty se nám budou ještě hodit 🙂

První zkušební sesazení. Po sbroušení a spasování se nový díl karoserie nalepí na první část. Doporučuju lepit vteřiňákem, nikdy nevíte jak tyhle staré plasty budou reagovat na kitařská lepidla, já použil lepidlo na plast a spoj to dost naleptalo a nechtělo to tuhnout. Při lepení určitě mějte do vozu vsazenou podlahu, zaručí vám kolmost, správnou délku, rozteč bočnic… U vrat vám vznikne škvírka. Je to tím, že se nástrojářům nepovedlo udělat vrata přesně doprostřed vozu, proto radši díly řežte s rezervou, ať není díra tak velká.

A slepeno. Díru jsem vytmelil, akonec to celkem šlo. Jenom se trochu hůř spoj brousí, protože není dobré sbrousit prolisy a detaily vrat.

Vypadá to ale docela obstojně. Na skříň jsem doplnil na čela malou skříňku z plastového hranolku, leptané stupačky a nahoře jsem odřezal naznačená madla, budu instalovat nová.

Taky na bocích přibyl detail. Vedle víčka jsem odbrousil jeden prolis a nalepil na jeho místo výstupek ve tvaru „bonbónku“, předem odříznutý ze zlikvidované části kastle.

Zabrousit spoj nebyla vysloveně hračka, ale šlo to.

Další odlišností našich vozů bylo to, že měly prolisy po celé bočnici. Na modelu ale je v rozích vystouplá tabule na popisy. Tu jsem odfrézoval, zatmelil plochu do roviny a jako pokračování prolisů jsem nalepil dva vlasové měděné drátky.

Hurá, nejhorší je za mnou.

Na střechu jsem aplikoval ještě jednu vychytávku. Model má na střeše prolisy souvislé, některé vozy je ale měly dělené na 5 částí. Takže jsem to rozměřil (to jsou ty tečky fixou prosáklé skrz základovku) a v daných roztečí prolisy odbrousil. Hned to vypadá líp a hlavně to bude další odlišení vagonku od tovární produkce. Na čela jsem doplnil madla. Na střechu k plnícímu otvoru kratší, do rohů delší pro posunovače. Nejsou ale kolmá ke stěně, nýbrž jsou vykloněné pod úhlem ven (specialita německých vozů).

Budeme se chvíli věnovat pojezdu. Výškově jsem usadil podvozky (původní čepy se musí seříznout a do nich se už zacvaknou nové držáky podvozků) a doplnil „rantlík“ na boky v místech, kde bylo vykousnutí pro budku.

Zkouška sestavy. Začíná to konečně vypadat jako pořádný vagon bez zjednodušení. Schůdky na pojezdu jsem nechal původní, jenom jsem je ořezal aby byly tenčí (i tak jsou dost pevné). Nakonec jsme jedny ale stejně musel odřezat a nalepit jinam, protože na původním modelu jsou blbě (mají být vždy pod pravým křídlem dveří).

A už je tu povrchovka. Na kastli jsem použil bílou základovku, tudíž už zbylo jenom nastříkat šedě střechu (má to být nějaká ta šeď střední, jí si jí namíchal sám). Podvozek jsem fouknul černě, dolepil na něj leptané kotvičky. Pak jsem černě natřel detaily, to už chtělo trochu trpělivosti.

Tohle už je ten správný vagon. Nakonec ta řezničina není tolik vidět, což je dobře. Zároveň se povedlo doplnit všechny detaily podle zvyklostí ČSD.

Jak už je zvykem, připravil jsem pro model vlastní obtiskovou sadu. Obtisk je přesně podle předlohy zasazen do IV. epochy. Kdo by chtěl III. epochu, nechť si koupí model od Tilliga, v takovém stavu ho dodnes vyrábí v provedení s budkou (byť se špatnými podvozky a detaily). Sada obsahuje všechny nápisy co na voze jsou a dvě provozní čísla na výběr.

Takže jsem vagonek definitivně sesadil a přestříkal Sidoluxem jako podklad pro obtisk.

Napřed jsem ale ještě upravil trochu pojezd. Vyřezal jsem místa pro kinematiky a jeden otočný čep podvozku doplnil o opěrné kluznice, aby se vůz nekolébal.

Takže jsem musel ještě doladit výšku opěrných trnů.

Ale už je vše hotovo a jdeme obtiskovat.

Obtisk si musím tradičně pochválit, narozdíl od ostatních výrobků odpovídá na 100% 🙂 Zachycuje stav od přečíslování do 90. let, kdy vozy v provozu končily.

Většina nápisů je normálně čitelná, takže si můžete zjistit přípustné nápravové tlaky, váhu chladícího ledu nebo počet háků na maso 🙂

Na čelo jsem doplnil nárazníky SDV, protože v 80. letech už se kulaté na těchhle vozech moc nepoužívaly.

A taky následovala patina. Po dalším vrstvě laku přišly olejovky. Protože na bílých vozech špína dost vynikne a chtěl jsem zobrazovat vůz před koncem provozu, je docela výrazná.

Vynikla plasticita vozu a pravidelné podélné prolisy.

Taky to pomohlo střešním prolisům, kde je nyní dělení znatelnější.

Na čelech ale stále cosi chybí, toho si snad všiml každý. Osazovat původní plechové lávky se mi rozhodně nechtělo, ty už na dnešní nároky rozhodně nedosáhnou.

Proto vznikla další leptaná Rosťopiší sada napravující všechny nedostatky původního provedení. Obsahuje jednak lávky na čela odpovídající přesně originálu, kola ruční brzdy s pěti paprsky, stupačky, kotvičky, všechny madla a taky tažné háky. Zkrátka aby se nemuselo nic dokupovat.

Podrobněji ukážu montáž plošinek. Napřed se vystříhne tenhle patvar.

Potom ohneme čelní zábradí o 90°.

Dále ohneme boční schůdky do přibližné rozteče…

…a nakonec doohýbáme i pomocné šikmé zábradlí. To připevníme do připravených oček na schůdcích. A zakápneme vteřiňákem.

Trochu jiný pohled na to samé.

A osazeno. Lávka pasuje do původního otvoru v čele, je ale pořeba navíc vyvrtat dva otvory vedle nárazníků pro žebříčky. Ikdyž je lávka modelově jemná, je docela bytelná a jen tak se nepoškodí.

Teď už jsou dosazené i tažné háky a kola ruční brzdy. A taky už jsou nové doplňky barevně upraveny.

Model jsem sjednotil matným lakem a trošku zaprášil pomocí patinátorů.

Jojo, hned to vypadá jinak. S původními lávkami se to nedá srovnávat vůbec, je to ale dokonce ještě lepší než ty inovované od Tilliga.

Takto jsem do modelu instaloval kinematiky SDV. Mají trochu seříznuté rohy kvůli podvozkům, které tady zabírají docela dost místa.

A to už je opravdu všechno.

Nakonec se povedlo vagonek dokopat do reálného vzhledu bez zbytečných kompromisů.

Pro srovnání jedna  fotka s kolegou Ics, se kterým bude řazen v soupravě.

A s moderním nástupcem Ibbhps, což jsou jediné chladící vozy, které u nás dnes můžete potkat v provozu.

A všichni tři mrazáci pospolu.

Já mám splněný další cíl a můžu prozradit, že to není poslední přestavba modelu Zeüke, co mám v plánu. Vcelku nenáročnou úpravou jsem získal zajímavý vůz známý z našeho železničního provozu ne až tak dávné minulosti. Určitě se tenhle návod hodí jako popošťouchnutí těm, kteří tenhle model doma mají uložený a neví co s ním.

Klidně si tak zkuste něco vytvořit. Kdo by se necítil na kompletní přestavbu, může třeba jenom nahradit původní lávky a doplnit madla, model přestříkat a obtisknout novými obtisky… Všechno jde totiž samozřejmě použít i na vagon s budkou brzdaře.

Jinak vozy Iacqs se dochovaly v pár kusech do dnešních dnů (narozdíl od jiných kolegů, kteří byli na tratích početnější). Jeden má MDC Bratislava, druhý by měl být odstavený v Lounech, třetí snad ještě pořád stojí nedaleko stanice Karolinka. Možná jsou ještě někde další, bohužel žádný ale není provozní nebo alespoň vystavovatelný coby muzejní kus.

Obtisky a lepty můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>