Kaplička Modelscene

Mezi novými stavbami od Modelscene se objevila i kaplička. Je k mání v H0 i v TT a v duchu současného trendu se obě stavebnice liší jen rozměry. Stavba je vylaserována z kartonu a lepenky různé síly, papíru, fólie a dřeva.

Ze stylu stavby jsem poněkud rozpačitý – jde o jakýsi hybrid běžného vesnického baroka se strohou zvonicí mexického střihu, která působí dojmem dodatečné přístavby. Využití této sakrální stavby je dost různorodé – od solitérní stavby kdesi v terénu přes součást zástavby někde na návsi až po součást hřbitova.

V malé plastové krabičce najdeme návod a neuvěřitelné množství „rámečků“ s díly. Osobně jsem stavbu spáchal v měřítku TT, H0 mířila (nafocené díly) ke známému. V měřítku H0 už by se vyplatilo otevřít vrata a vytvořit interiér. Bohužel musím předeslat, že tahle stavba se mi nepovedla – stavěl jsem ji ve fofru po večerech a je to na ní vidět. Přesto, či právě proto jsem narazil na pár záludností, na které je nutno dávat pozor.

Vlastní stavbu jsem zahájil klasicky předbarvením dílů. Dřevěná vrata jsou dost členitá, navíc z několika dílů, takže pro nátěr je dobré použít řidší barvu a natírat několikrát. Díly, ze kterých se skládá vrstvená štuková výzdoba, je zapotřebí důkladně prohlédnout – ostění oken a dveří je dost natěsno a je nutné předen identifikovat místa, kde díly oddělit od „rámečku“.

Stavbu lze v zásadě sestavit podle návodu, ale pár věcí bude zapotřebí udělat jinak. Návod radí nejprve olepit stěny štukovými dekoracemi, pak vlepit sestavená vrata a okna a pak sestavit základ stavby. Potom pokračovat podezdívkami, vyzdívkami pod střechou a dalšími detaily. Tento postup ale přináší řadu problémů. Znemožňuje opravy případných nepřesností a vůlí, které mohou při stavbě vzniknout, ať už je chyba mezi židlí a stavebnicí, nebo v rozměrových odchylkách, limitovaných lepidlem, nebo použitým nátěrem.

Po zkušenostech doporučuji začít sestavením oken a vrat. Největší opruz bude klika se štítkem, které jsou v TT na hranici rozlišovacích schopností. Sestavená vrata a okna vlepíme do otvorů ve stěnách a slepíme korpus stavby. Spoje zajišťují masivní zámky, které zakryjí další díly. Po proschnutí vlepíme podstřešní vyzdívky (č. 23) tak, aby z vnitřní strany sedly na čela a zakryly zámky stropu. Pod jejich spodní hranu pak vlepíme štukové dekorace (č. 33). Pokud budou spáry na stycích vyzdívek s čely příliš zjevné, bude třeba je přetmelit. Ideální je to vteřiňákem, po vyschnutí lze povrch bez problémů brousit. Stavbu oblepíme podezdívkou a budeme pokračovat štukovými ozdobami na stěnách. Nejprve ve štítech, pak u oken a nakonec kolem vrat. Zde je třeba dávat pozor a doladit přechod dekorace kolem vrat do podezdívky. Bude nutno zkoušet díly na sucho a upravit jejich spodní partie. Při postupu podle návodu by se díly nemusely optimálně sejít.

Po dokončení spodní stavby je na řadě zvonice se zvonem. Zvon se v podání výrobce skládá ze čtyř vrstev silné lepenky a stejně je vrstvený (tentokrát z papíru) jeho závěs a srdce. Posledně jmenované díly jsou velmi malé. Doporučuji proto zvon důkladně slepit, podélně provrtat a protáhnout tenkým drátem, který zastoupí závěs i srdce. Pak nabarvit. Vlastní zvonice má čtyři nosné stěny z masivní lepenky, čtyřdílný papírový potah a strop s kostrou střechy ze tří dílů, taktéž z masivní lepenky. Stěny zvonice je třeba sestavovat postupně na sucho a pak teprve spoj zajistit zevnitř lepidlem (ideálně vteřiňákem). Pokud nejprve namázneme spoj a pak zacvakneme další díl, jako jsem to dělal já, zvonice nabyde na objemu a potah bude na šířku malý. To se povedlo mě – spáry jsem pak dotmeloval vteřiňákem a barvou. Po slepení obvodových stěn slepíme strop a kostru stříšky. Hrany kostry stříšky doporučuji zpevnit vteřiňákem a zabrousit je, aby na ně posléze dobře sedlo oplechování. Do spodku stropu vlepíme za závěs zvon a zkompletovaný díl vlepíme do zvonice. Potáhneme stěny zvonice, zaretušujeme případné nepřesnosti a zvonici přilepíme do výřezů ve stropě kapličky za předním štítem. Po zaschnutí instalujeme střechu kapličky včetně dvoudílného hřebenu, střešní kování kolem zvonice, zaplechování a poslední „štukové“ díly štítů. Stavbu završíme nalepením střechy zvonice, kterou tvoří čtyři trojúhelníkové díly imitující plech a čtyři kusy kování, zakrývající rohové spáry. Tím jsme skončili s obsahem krabičky. Provedeme opravy nátěrů a případné retuše a můžeme na stavbu doplnit okapy a další doplňky podle charakteru kolejiště, okolního terénu a epochy.

Pokud bych měl kapličku stavět ještě jednou (a podstatně lépe), stavěl bych podle výše doporučeného postupu a ne podle návodu. Nejspíš bych také vynechal cizorodě působící zvonici, což by ale znamenalo zásadní přestavbu střechy. Závěrem mohu jen konstatovat, že stavebnice není špatná, ale vyžaduje daleko více času a pozornosti při stavbě, než jsem jí věnoval já…