Opel Blitz v měřítku 1/100

V předvedené záplavě TT silniční a zemědělské techniky mi vyjma Zetoru 25A a Pragy S5T chybělo nějaké vhodné vozidlo ze starších časů. Při shánění něčeho jiného jsem narazil na rychlostavebnici náklaďáku Opel Blitz od ruské firmy Zvezda, určenou původně pro stolní válečné hry.

Měřítko 1/100 sice není ideální, ale odpovídá zhruba průmyslovým stavbám od Auhagenu (H0/TT) a stroj mohu použít jak k TT, tak k H0. Časově zapadá do období cca 1938-1965 (u nás, poslední kus u ČSAD Plzeň vyřazen jako nepojízdný vrak v roce 1968). Cena 75,- Kč (podle prodejce osciluje mezi 60-90,-Kč) se jevila příznivá, avizovaný systém stavby klik-klak varoval před zjednodušením.

Po otevření krabičky na mě vyběhl rámeček s díly ze světle šedé, lehce gumovité hmoty, jednoduchý návod a dvě karty k ruské stolní hře „Velká vlastenecká válka“.

Prohlídka přinesla zajímavé výsledky – nenašel jsem na dílech skoro žádné otřepy, kabina byla řešená jako „neprůhledná“, na některých dílech se výrobce nanamáhal s rytím (bočnice korby), nebo se rytí vytratilo (horní okraj předního skla). Drobné detaily chyběly zcela, na druhou stranu byly některé díly překvapivě dobře zpracované. Pustil jsem se tedy do stavby. Vyřezal jsem z rámečku základní díly a secvakal hlavní podsestavy – rám a kabinu, hladké bočnice korby jsem nahrubo „oryl“ špičkou nože. Spoje jsem po secvakání zakápl řídkým lepidlem Tamiya.

Kabina je tvořena díly opláštění, nacvakanými na kostru, vzdáleně připomínající Foglarova „ježka“. Po zaschnutí jsem provedl základní nátěry drobných dílů a podsestav. Na většinu vnějších ploch přišla lehce zesvětlená „panzergrau“, vnitřek korby dostal barvu „dřeva“, okna jsem „zasklil“ černomodrou barvou na americké stíhače, několikrát přelakovanou lesklým lakem. Vnitřky blatníků jsem lehce „orezil“ a zašpinil.

Po zaschnutí barvy jsem stroj postupně poskládal – na rám nacvakl kabinu a kola (otvory pro osy bylo nutno lebce protáhnout vrtákem), pak následovala korba. Té se moc nechtělo, navíc operace vyžadovala opatrnost – rám vozidla je měkký. Spoje jsem opět pojistil lepidlem. Základ byl hotov, ale chyběly některé náležitosti, které se prakticky vyskytují u každého podobného vozidla. Vzhledem k doplňkovému charakteru náklaďáku jsem se historickým bádáním nezabýval a detaily dělal „od oka“.

Na spodek vozu jsem tedy přidal hrubou imitaci olejové vany a převodovky ze zbytků plastu, z nad plamenem vytaženého licího rámečku je kardan a výfukové potrubí, stejný zdroj posloužil i na zadní světla na blatnících, zavírání zadního čela korby a náznak stěračů a zpětné zrcátko na kabině. Zrcátko a světla jsem „zasklil“ chromem Modelmaster (zadní navíc přes chrom přetřel červeným patinovacím fixem), detaily spodku „orezil“ a celý vůz zašpinil nejprve „špinavým lakem“ (matný akrylátový lak s přídavkem práškových pigmentů „rez“, „prach“ a „hlína“). Nakonec jsem ještě do povrchu decentně vetřel pigment „prach“, takže výsledek působí notně „jetým“ dojmem.

Stroj je samozřejmě možno vylepšovat – kabina si o to přímo říká. Pokud by byla slepená „na tupo“ bez použití vnitřní kostry, bylo by možno okna zasklít a doplnit interiér, případně otevřít či zcela odstranit dveře a udělat z vozu vrak někde v křoví za garáží či v opuštěném koutě fabriky. Samozřejmě je možné měnit i nástavby na místě korby (cisterna na mléko). Prostě tento vůz lze uplatnit kdekoliv v kolejištích, stylizovaných od konce II. do poloviny III. epochy a hlavním problémem při jejich stavbě bude volba vhodného zbarvení.