Tcms – stále aktuální a neotřelé téma

Jistě si říkáte: „vždyť tohle už tu přece bylo!?“ … A máte pravdu, dokonce třikrát. Jestliže platí rčení „když dva dělají totéž, nemusí to být totéž“, potom tu určitě najde svoje místo i v pořadí už čtvrtý článek o stavbě dvounápravového vozu s posuvnou střechou řady Tcms.

Narozdíl od ostatních staveb, které byly ze stejného základu, je tento zhotoven z další novinky od Malé železnice – laserované stavebnice. Takže zapomeňte na uhláky od Tiliga, výlisky střech LPH či jejich odlitky, odteď je k mání plnohodnotná stavebnice šitá od začátku jako „echtovní“ Tcms jak ho známe z našeho provozu. Jako výchozí bod jsem si vybral stavebnici ve verzi „základ“, která mě plně vyhovuje a stačí k ní dodat jen spráhla a jejich uchycení, dvojkolí a obtisk. Ten jsem objednal také u Malé železnice.

Obsahem sáčku je plastová 1mm tabulka s vyřezanými díly, kartonový 1mm aršík s robustnějšími detaily, slabší papír s detaily a střechami a výlisek nárazníků. Součástí je samozřejmě i návod. Pohled (ikdyž moc toho vidět není) na aršík s obtisky v provedení ČD…

… a další díly. Zde slabší papír…

…výlisek nárazníků (rozhodl jsem se je nahradit žhavou novinkou od SDV) …

…silnější karton s výstuhami skříně …

… a ve více pohledech to hlavní – plastová tabulka s nejpodstatnějšími součástmi.

Zajímavě je vyřešeno ohýbání základu karoserie, v dílu jsou vyfrézované „V“ drážky, které vás přesně povedou a materiál nepraskne.

Stavba postupovala celkem rychle. Sestavení je jednoduché a zvládne ho skoro každý. Narozdíl od Es od MŽ, které co do vzhledu téměř nemají chybu, tady jsem pár odchylek našel. O těch se zmíním v průběhu. I tak ale platí, že nejvěrnější Tcms v TT postavíte z téhle stavebnice.

Po naohýbání a slepení skeletu jsem před usazením druhého čela dovnitř vpasoval podlahu s nalepenými matkami, ve stavebnici žádné závaží nebylo a materiál vagonku je hodně lehký. Všechno drží pohromadě skoro bez lepení (mimochodem lepil jsem klasickým Agamáckým lepidlem na plast) a zámky na jednotlivých dílech vám nedávají možnost k udělání nějaké hrubky. Jako samostatný celek jsem sestavil pojezd vozu. Tady se dostáváme k první chybě stavebnice, a sice že rozvor odpovídá vozům Es 11, měl by přitom být kratší. Na to se buď můžeme vykašlat, protože zase tak do očí bijící to není, nebo pod vagon posadíme pojezd z Tilligova uhláčku a máme vyřešený jak tenhle problém, tak zaručené tovární jízdní vlastnosti.

Já zvolil možnost „A“ a nechal to tak, jak to je. Dosazena jsou kolečka s průměrem 8,0 mm. Nabízí se instalace Peho ložisek, toho jsem ale nevyužil a když se dvojkolí dobře rozjezdí, není jich ani potřeba.V téhle fázi to vypadá, jako takový pojízdný železniční náhrobek, ale ještě se snad situace změní k lepšímu.. Kartonové díly jdou na plast lepit také lepidlem na plast. Jak se ale někde umisťuje druhá vrstva papíru, musí ke slovu přijít Herkules.

Když jsou ozdobené boky, může se začít s přípravou střechy. Já jsem jí naohýbal předpálenými drážkami dovnitř, abych potom neměl zvenčí vroubky. Z rubu bočních lišt přijdou přilepit sesilující pásky.

Se střechou už to začínaá chytat ty správné tvary. Nalepil jsem i základy pro čelní můstky, které jsem radší kvůli zesílení a trčení do prostoru napustil řídkým vteřiňákem.

Na střechu přišly precizní pochozí lávky…

A konečně boční vrata se zajišťovací pákou a čelní můstky. Jejich zábradlí je pro jistotu také prolito vteřiňákem.

Tady to máme celé tak nějak pohromadě a z lepšího pohledu.

Ještě se na to koukneme z boku…

… a teď vám prozradím, co je ještě ve stavebnici špatně. Především obsahuje jen jeden žebřík na čelo pro výstup na střechu. Nevím, jestli je to v reálu taky možné, nikdy jsem to ale neviděl, ať jsem hledal jak jsem hledal, vždycky byly obě čela stejné. Dále je trochu bordel ve stupačkách pro posunovače, těch je míň něž má být a ještě vypadají jinak. Madla v rozích skříně mají být čtyři, jsou dvě. Na jednom čele jsou dva otvory, ve stavebnici ale nenajdete nic, co by do nich mělopasovat. A teď jak se s tím vypořádat? Nějak takhle:

papírová madla jsem uřezal a nahradil vlastními z kytarové struny. Ze zbytku leptu jsem doplnil na obě čela malé madélko do pravého pole, do každého rohu jsem přilepil leptanou stupačku. Samostatnou kapitolou jsou žebříky, ty jsem použil ze stavebnice Rajky LPH. Nad nimi je na střeše opět madlo. Původní papírový rošt stupačky jsem použil jako schránku na dokumenty.

Náprava nedostatků není zas tak náročná, ale samozřejmě by bylo lepší, kdyby nebylo potřeba nic předělávat. Nakonec to ale vypadá výborně.

Jeden pohled na finální čelo s nárazníky od SDV.

Další sporný moment jsou kotvičky. Ve stavebnici jsou čtyři, někdy jsou ale na vozech dvě. Obě varianty jsou možné, buď je kotvička v každém rohu, nebo je na každém boku jedna vedle dveří na vlastním profilu. Tuhle možnost jsem si vybral já, jen je potřeba si dát pozor na to, že kotvička je na vagonu ne symetricky, alevždy blíže jednomu čelu velde vrat (podobně jako přestavovače).

Tím je vagon kompletní a připraven na nástřik. Ještě pár obrázků…

… a hurá na nástřik. Použil jsem zesvětlenou lihovou agamu „červenohnědá“ a tu jsem nanesl bez jakéhokoliv základového nátěru. Problémy to nedělalo…

… takže čáry máry fuk…

… a je nastříkáno, obtištěno a napatinováno. Rám jsem načernil a slepil s vagonem v jeden celek. Co se týče obtisků, nanášely se v pohodě a jsou pěkně ostré. Co ale zamrzí je jejich obsah. Abych vagon věrohodně obtisknul, musel jsem šáhnout do vlastních zásob. Logo ČD je z obtisků na Faccs, popisek v prostředním pravém poli také, návod vedle něj vpravo jsem si vyrobil svépomocí a na čelech je ústřižek z obtisků na Hadgs.

Kotvičky jsem natřel žlutou a celou kreaci jsem nastříkal sidoluxem. Jako základ patiny posloužily olejovky v klasických železničních odstínech siena a umbra. Po setření tohohle maglajzu jsem se jal řádit s patinátory. Krom toho, že spodek vozu je rezavý a brzdové špalíky světlejší je pro tyhle vozy charakteristické bílé zaprášení. To jsem znázornil patinárory „Bílá“ a „Prach“.

Pohled na ušpiněné čelo…

… závěrečný přestřik matným lakem a je hotovo. Až na pár rozporů s realitou je stavebnice opět v rovině s vysokým kvalitativním standardem Malé železnice. Všechny díly do sebe zapadají jak mají, konstrukce je promyšlená a cena víc než příjemná.

Nezbývá než se radovat nad dalším typickým českým vozem a těšit se na další novinky v nabídce. Stavba je parádní odpočinkovou záležitostí a dá se zvládnout ve velmi krátkém čase. Kdo zvládnul vozy Es od stejného výrobce, nemá se tady čeho bát. Já si jdu tedy jezdit a vy si vagonek taky slepte. Těším se u dalšího článku!

8 komentářů: „Tcms – stále aktuální a neotřelé téma

  • 23. 5. 2011 (9:31)
    Trvalý odkaz

    Tak ten vypadá hodně luxusně 🙂

  • 23. 5. 2011 (9:54)
    Trvalý odkaz

    Skvělá práce.. 🙂 Malá železnice opět boduje.. 😉

  • 23. 5. 2011 (16:09)
    Trvalý odkaz

    Moc hezké. Pěkná patina, „Ani málo, ani moc, v tom je to umění“ – Dave Lister 🙂

  • 23. 5. 2011 (18:56)
    Trvalý odkaz

    No jako vždycky: Není na co nadávat 😀

  • 24. 5. 2011 (12:42)
    Trvalý odkaz

    Ještě napajcovat nárazníky fleky od „maziva“ a od předlohy to nikdo nepozná….

  • 24. 5. 2011 (21:30)
    Trvalý odkaz

    Rosťo, pěkná práce, doufám, že sis pojezdil. Já se pokusím něco postavit. Asi ale vlastními silami. Uvidíme.

  • 4. 1. 2014 (13:47)
    Trvalý odkaz

    Taky mi jsem dostal naježeno. Asi nová série, protože rozvor odpovídá. Je vidět, že MaZel naslouchá poznámkám modelářů. Ale zase chybí madlo na rohovém sloupku.

  • 26. 6. 2014 (19:06)
    Trvalý odkaz

    Též jsem čerstvý majitel stavebnice a mohu s potěšením říci, že stavebnice je skutečně upravená oproti zde nafocené. Dva žebříky atd…

    Jiřik

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..