Laserované stavědlo MŽ-další barák do kolejiště

Nedávno jsem zmiňoval, že se v brzké době podíváme na zoubek hlavní novince Malé Železnice pro letošní TTvíkend. Tou je stavědlo IV – Praha Střed. Jedná se o takového průkopníka v produkci domečků, podle vyjádření výrobce nás po vlně vagonků teď čeká vlna nových budov.

Určitě si říkáte, že Malá Železnice už domečky přece nějakou dobu vyrábí, že to není žádná novinka. To je fakt, ale tyhle domečky ze staré produkce už mají dnes svojí slávu nejspíš za sebou. Stavebnice sice nabízejí za velmi příznivou cenu solidní základ, ovšem sestavení není až tak jednoduché a k vytvoření realisticky vyhlížející budovy musíte vynaložit nějaké to vlastní úsilí. Tohle stavědlo je vlastně takovým průkopníkem v sortimentu budov MŽ. Od vzniku těch starých domečků se totiž hlavní těžiště firmy přesunulo k používání vyřezávání dílů stavebnic laserem a v tomto duchu je taky vytvořená tahle novinka.

V nabídce MŽ už nějaké ty laserované domečky jsou (paneláky a skladiště). Na ttvíkendu mělo ale premiéru kompletně nové stavědlo, naše pohledy se protnuly a už jsem si ho vezl domů 🙂  Reálnou předlohu téhle stavby naleznete v Praze (jak překvapující) na Negrelliho viaduktu na výjezdu z Masarykova nádraží směrem do Buben. Nevím, kdy bylo postaveno, každopádně stojí tam dodnes a ačkoliv by stavebnice měla nejspíš odpovídat budouvě v začátcích používání, vzhled stavědla se dodnes nezměnil. Vlastně jediným výrazným rozdílem je schodiště do patra, které dnes není jednodílné, ale dvoudílné lomené. Budova je to zajímavá, ač možná neodpovídá obecné představě o „českém typickém stavědlu“, rozhodně neudělá na žádném kolejišto ostudu.

V poslední době jsou s laserovanými budovami spojováni hlavně Šikulové. Malá Železnice to tak určitě nechat nechce a tak vypustila na světlo světa tuhle stavebnici. Za chvíli se dozvíme, v čem se výrobky těchto dvou výrobců liší. Ačkoliv jsem stále hlavně modelář zabývající se stavbou vozidel, tenhle barák mě prostě dostal a stavba mě neuvěřitelně bavila. To je vlastně ale konec celého příběhu, napřed se musíme vrátit na začátek, kdy přede mnou jednoho letního dne ležela takováhle papírová krabice. Balení je u budov naprosto odlišné od toho, jaké známe z vagonků.

Přes nosný kartonový obal je převlečen pás zeleného papíru s barevnou přelepkou sestaveného domečku, z druhé strany jsou vyobrazené ostatní stavby výrobce (ztvárněné ještě „postaru“). Zelený potah jde sesunout do strany a máme krabičku.

Z té už vysypeme díly. Ty nejsou v žádném sáčku nebo tak, ale ničemu to nevadí. Společně s díly je tu i návod.

Díly jsem si pracovně rozdělil kvůli prostudování na plastové…

…a papírové. Všechny papírové díly jsou řezány buď do papíru probarveného, nebo do kartonu dále barveného. Barvy jsou volené velmi citlivě a působí dobrým dojmem. Díly už není potřeba nijak rozsáhle dobravovat. Papíry jsou o několika tloušťkách, krom prořezání skrz tu najdete i gravírování o několika hloubkách. Součástí jsou také vyřezané díly zasklení z plastové čiré fólie.

Přestože návody na stavebnice vagonků mají své rezervy, u stavědla není nic ponecháno náhodě. Celou stavbou vás provede 20 3D schémat na 5 listech. Postup je srozumitelný a není problém se v návodu zorientovat.

Jako obvykle jsem zahájil stavbu sestavením plastových dílů. To je první rozdíl oproti Šikulům. Šikulové používají jako nosný prvek překližkové kostry, případně silný karton. Oproti tomu zde je použit černý plast o síle 1 mm, což vidím jako velké plus. Snadno a rychle se to lepí, nehrozí tvarová deformace při případném barvení nebo umístění modelu do vlhkého prostředí, díky černému probarvení nehrozí prosvítání stěn při osvětlování interiéru…

Po pár minutkách skládání podle prvního obrázku návodu je na stole tohle. Všechny díly jdou sesadit na sucho, některé zámky jdou sice do sebe docela ztuha, ovšem po napatlání lepidlem do sebe krásně zajedou. Já lepil celou stavbu perchlórem, tedy alespoň tam, kde to šlo.

Vpodstatě nehrozí, že něco pomotáte, protože díly do sebe je možné zaklesnout jenom jedním způsobem. Pevný tvar stavby vymezuje podlaha patra a spodní rám. Ten jsem ale do stavby zatím nelepil, zbytečně by mi to zkomplikovalo další krok.

Tím je vlepení vnitřních stěn do místností. Vypálené jsou do šedé čtvrtky. Jejich osazení je snadné, všechno pasuje naprosto přesně.

Lepil jsem je taky perchlórem, potřel jsem vždycky stěnu a rychle připlácl papírový díl. Potom jsem ještě objel stětcem s perchlórem rámy oken, aby od nich papír neodstával.

Takhle jsem postupně „vymaloval“ všechny místnosti. Všechno šlo jako na drátkách. Do patra jsem taky vlepil podlahu řídící místnosti stavědla. (omluvte moje neotesané termíny, ve stavbách se vůbec nevyznám 🙂 )

Kolem všech oken by měly vzniknout takovéto rantlíky. Ty jsou důležité pro usazení oken. Ještě bych měl uvést, že jsem tady nepostupoval v souladu s návodem. Ten totiž radí napřed „omítnout“ vnějšek budovy a okna s vnitřními stěnami se později vsazují zevnitř. Já jsem si ale řekl, že to takto bude snazší, protože k oknům bude z vnějšku mnohem jednodušší přístup a líp se mi s tím bude manipulovat. Kdo ale chce stavbu hodně patinovat, musí postupovat podle návodu a okna s vnitřními stěnami vsazovat až úplně nakonec, jinak by si je zašpinil.

Interiéry mám hotové, můžu začít domeček obalovat vnějšími vrstvami. Začal jsem obložením spodního patra imitací kamenů.

Jak vidíte, všechno na sebe naprosto přesně navazuje. Před přilepením vrstvy jsem samozřejmě musel do otvorů nasázet díly oken (napřed zasklení, pak okenice) a dveří. Ty se nemusí do otvorů nijak lepit, připevní je vnější vrstva. Jediným neduhem modelu je zřetelnost navazování dílů papíru na rozích stavby. Tam, kde to jde, je to ale zamaskováno okapními rourami a ve finále si těchto hran ani nevšimnete, fotky to hodně zvýrazňují.

Stěny jsem na model lepil opět jak jinak než perchlórem. Natřít a honem rychle připlácnout papírový díl, než se lepidlo vypaří. Měl jsem trochu strach, aby se mi perchlór neprosákl skrz lepené díly a nevytvořil mi (zejména na těch barvených) mapy. Nic takového se ale nestalo. Ikdyž se místy lepidlo prosáklo, opět bez následků zaschlo a vzhled dílů zůstal naprosto nedotčen.

Na řadu přišlo zastřešení prvního přístavku. Konstrukce střechy je tu stejná všude. Napřed se na stěny nalepí plastový strop s přesahujícími krovy. Na ten se nalepí barevnou stranou dolů imitace dřevěných latí…

…a na to ještě poslední vrstva, finální střešní krytina.

Asi takto. Papír k papíru už jsem musel lepit Herkulesem. Až doteď skutečně odpočinková záležitost. Skoro až nuda vlastně, všechno do sebe báječně zapadá, nic se nemusí řešit…

…proto jsem si stavbu trošku zpestřil. Některá místa mají totiž na budově vzhled cihel. Což o to, tak to má být. Ale na cihlových dílech se mi něco nezdálo. Jsou vypálené krásně, ale spáry mezi jednotlivými cihličkami jsou po laseru tmavě hnědé, přitom každý dům má mezi cihlami znatelnou světlou maltu. Proto jsem celý papír tak jak ho tu vidíte nařel pořádně Sidoluxem…

…a po zaschnutí jsem ho namatlal ještě bílou temperou. Sidolux jsem dával proto, že jsem se bál, aby se mi tempera do papíru nevsákla i tam, kde nechci. Takto jsem plochu potřel, aby se tempera dostala všude kde je potřeba a po chvíli setřel kapesníkem. Barva se usadila jenom se spárách a vytvořila krásný efekt ošuntělé cihlové stěny.

V detailu asi takto. Stejnou metodu jsem aplikoval rovnou na všechny díly znázorňující cihly na modelu.

Prvními cihlovými dílky jsem oblepil obvod budovy v úrovni nad kameny a mohl jsem přistoupit k obložení stanoviště obsluhy. Ukážu vám taky jak jsou tu řešená okna.

Do otvorů se napřed na sucho vsadí rám okna (já je dával barevnou stranou dovnitř, ale správně je to asi obráceně), na něj taky na sucho průhledný díl zasklení.

Na to už může přijít díl obložení stěny, který okna zafixuje a máte zaskleno. Krásně jednoduché a čisté. Lepím opět perchlórem.

A do otvorů přijde vsadit cihlová výplň. Na této stěně je cihlová výplň i pode dveřmi, musíte jí usadit v otvoru dole, aby se pod prahem dveří vytvořila štěrbina pro připevnění schodiště.

Tak, povedlo se. Následovat budou parapety pod okny v přízemí. Na stěnu jsem přilepil herkulesem napřed díl z cihel, po zaschnutí spoje jsem doplnil samotný parapet.

Stavba krásně odsýpá, takže je na řadě zastřešení hlavní budovy. Na plastový krov tu přijde rovnou střešní krytina. Ještě před usazením krytiny na věž je ale vhodné do hřebene střechy vlepit hromosvod. Střecha se pak krásně slícuje podle něj.

No paráda. Dílů je tak akorát, nechybí žádný důležitý detail… Já si zatím mlaskám.

Z dokopání domečku dotakovéhle podoby jsem měl radost (je to vlastně teprve můj druhý domeček), takže jsem ho možná zybtečně nafotil hned z několika stran 🙂

Když už máme střechu, můžeme dozdobit štíty.

Na budovu přijdou díly znázorňující dřevěné obložení, na pdhled střechy taktéž a čelo střechy doplníme dalším dílem.

Ten se tady lepí pod hranu střešní krytiny zespoda, na čelo plastového krovu, jak ukazuje fotka. Tohle určitě dodržte, jinak by vám neseděly správně další díly štítu.

To byly velké díly, je čas na nějakou tu droboť. Herkulesem jsem slepil komín. Napřed jsem sesadil jeho tělo ze  čtyř stěn, po zavadnutí lepidla jsem ho uzavřel vrchním koncem ze dvou dílů.

Pohled do útrob napovídá, že jsem Herkulesem nešetřil.

Komín přišel přilepit po úplném zaschnutí na střechu. Vedle něj jsem doplnil poklop výstupu na střechu a taky lávku pro kominíka. Tu jsem lepil vteřiňákem, protože jsem jí chtěl mít hned suchou. Ostatně řídkým vteřiňákem jsem napustil pro zvýšení pevnosti jak zábradlí lávky, tak hromosvod. Na štíty přibyl poslední díl olištování střechy. Tentokrát se lepí zároveň s horní hranou střešní krytiny, podle vyznačené drážky v předchozím dílu.

Na malý přístavek přibyly boční lišty střechy. Tím je budova prakkticky hotová a zbývá jenom poslední…

…schodiště. Všechny jeho součásti naleznete na tomhle aršíku. Malé trámky jsou tu pro jistotu dvakrát. Jak se schodiště lepí dobře radí návod, takže o tom se tu rozepisovat nebudu.

V každém případě by jste měli získat takovýto výsledek.

Napřed jsem si slepil vždy ze dvou vrstev boky schodiště a trámky. Ty jsem poté navzájm spojil (díly jsem nasucho sesadil a zakápl vteřiňákem). Na vrchní plošinku jsem nalepil prkenný stupínek a do kostry postupně pomocí vteřiňáku vlepil všechny schody.

Zábradlí jsem osadil úplně na konec.

Teď už nás dělí pouhé okamžiky od dokončení celé stavby.

A je to, huráááá!

Zase chvilka toho kochání…

…dno stavby jsem stále ještě nepřilepil. Drží samo, tak ho tak zatím nechám.

Stavebně je budova dokončená, na stole nám ale ještě pár dílků zbylo. Jsou to okapy, ty si ale nechávám na později, překážely by mi v patině.

A potom ještě tyhle tři díly, které vůbec netuším, k  čemu jsou dobré 🙂 Nejsou totiž zakreslené v návodu a v budově žádné volné zámky, kam by se daly zamontovat, nezbyly.

Po chvíli přemýšlení jsem je ale seskládal do takovéhleho tvaru. Jinak to zámky neumožňují.

No, šibenice to asi nebude, takže jako jediný rozumný účel této sestavy mi přijde nosič osvětlení interiéru hlavní věže. Dole jsou totiž otvory pro vedení kabelů, v různých úrovních sloupku jsou dírky, jejichž rozteč zhruba odpovídá LED diodám.

A celé to jde do budovy takhle zasunout.

Takže kdo by chtěl interiéry nějak oživit a instalovat nějaké to osvětlení, i na toho stavebnice myslí a nabízí tento jednoduchý držák.

To je ze stavby opravdu všechno. Zase budou následovat snímky spíš kochacího charakteru, protože jsem byl hotovým domečkem doslova unešen 🙂

Dlouho jsem se rozhodoval, jestli vůbec budu domeček patinovat.

Až doteď na něj totiž není sáhnuto barvami (krom úpravy cihlových povrchů), díly jsou jenom seskládané v takové podobě, v jaké vypadly ze stavebnice.

To se mi na budově opravdu líbí. Díly sou barvené velice citlivě, barvy působí přirozeně, vyváženě. To bych vyzdvihl jako další přednost oproti Šikulům (je to můj osobní dojem), narozdíl od tohohle domečku, kterému z hlediska barevnosti není co vytknout, se mi jejich konkurenční domečky zdají dost umělé a je lepší je dobarvovat. Tady bych to ale barvením spíš zkazil.

Jako dlaší věc  mě mile překvapila kvalita barvených dílů. Ikdyž jsou barvy syté, nic ve stavebnici nebylo oloupané, ošoupané a hlavně ani zohýbané. Gravírování zanechává přirozeně vyhlížející drážky nijak nerušící vzhled dílů a přiměřeně výrazné. K tomu pevná stálá nosná konstrukce, zkrátka u tohohle modelu mi laserování vůbec nevadí, naopak bych řekl, že využívá maximum výhod, které tahle technologie nabízí.

Schodiště zůstalo do téhle chvíle nepřilepené, jenom jsem ho takhle narafičil kvůli focení. Nankonec budovu trochu napatinuji, ať si zkusím taky něco nového. Co doporučuji určitě dobarvit všem (i těm co nepatinují) jsou okapní roury. Já je přetřel červenohnědou lihovou agamou. Sjednotí to jejich vzhled a hned to vypadá líp.

A teď už patina.

Ta dala domečku opravdu realistický vzhled. Taky je to jeden z hodně mála modelů, na kterém se mi patina povedla (většinou jsem nespokojen, nebo hrubě nespokojen).

K vytvoření patiny jsem použil temperové obyčejné barvy, které má doma každý školák. Na paletě jsem si připravil tři loužičky, jednu do hněda, jednu do šeda a jednu do zelena (všechno takové víceméně vyblité odstíny). Vedle toho bílou a černou loužičku a postupně jsem si je kombinoval a natíral na domečku místa, u kterých mi to přišlo vhodné.

Ze všeho nejdřív jsem různými odstíny šedé natíral jednotlivé kameny ve zdech a také kousky střechy. Tím se jejich vzhled krásně rozbil a už to nejsou jednolité desky.

Bál jsem se, že vůbc nevím, jak se budou tempery na papírových dílech chovat. jestli se nebudou vsakovat až moc, nebo naopak nebudou držet, nebo taky by mohly smýt jejich původní barvu…. Naštěstí se to ukázalo jako celkem jednoduchá a funkční metoda, takže to můžu jenom doporučit.

Ještě jsem dobarvil černým odstínem střechu malého přístavku, která je evidentně z nějakých těch asfaltových sajrajtů, co v létě tečou 🙂

Pak už se moje zásahy omezovaly jenom na vytvoření stékanců v místech, kde by mohla působit dešťová voda. Dále jsem vyšisoval nějaké „dřevěné“ díly.

Spodní část jsem napustil barvou spíše do hněda, protože je stavba obklíčená kolejemi ze všech stran a dost na ní působý všudypřítomný rezavý prach.

Rohy budovy a různá přízemní zákoutí blízko okapů jsem napustil barvou spíše do zelena, znázorňující vlhnutí stěn.

Celé to netrvalo moc dlouho, patina je rychlá a efektní. Jediná nevýhoda temper je, že po zaschnutí místy nechají vyšisované bílé mapy. Ty se někde hodí, ale tady vpodstatě nikde není omítka, takže jsem se jich musel zbavit. To jsem provedl přestřikem celé stavby Sidoluxem. Ten barvy trochu utlumil a zafixoval. Vrstvu jsem ale nedával velikou, spíš jsem budovu z dálky poprášil. Díky tomu si zachovala svojí matnost. Ještě předtím jsem ale dolepl vteřiňákem všechny okapy.

To byla poslední úprava modelu, konečně jsem mohl přilepit schodiště k budově. Následuje tedy už jenom série pohledů na stavbu z různých stran.

Výsledek mi přijde naprosto fantastický, když si vemu, že jsem nic nedobarvoval, nic neupravoval, vpodstatě jsou díly jenom poskládané v továrním stavu.

Patinu jsem si chtěl vyzkoušet a snad se i vydařila, takže další důvod ke spokojenosti. K laserovaným vagonkům mám vždycky nějaké připomínky, tady ale vlastně ani nemám co bych zdrbnul.

Je sice pravda, že se v budovách nijak zvlášť nevyznám, a tak může stavebnice obsahovat nějakou chybku, té si ale běžný modelář nemá šanci všinout.

Celkově tedy stavebnici doporučuje 12 z 10 Rosťopišů. Sestavení je jednoduché, není nezbytně potřeba žádná povrchová úprava, model vypadá pěkně a je plný zajímavých detailů. Zároveň ale není překombinovaný, dílů je tak akorát a nejsou přehnaně malé. Není potřeba žádné zvláštní vybavení na montáž. Proto by si s tímhle stavědlem měl poradit téměř každý modelář, i pečlivý začátečník. Mám pocit, že v téhle stavebnici se Malá Železnice opravdu našla a doufám, že časem přibydou další budovy vytvořené ve stejném stylu.