Na skok do III. epochy (2): stavebnice DK model

Přináším dnes další pokračování mého nepravidelného třetiepošního seriálu. Rozhodně to bude spíš skromný seriál než telenovela. Vlastně ještě spíš sebrané spisy. Co mě tak cestou cvrnkne do nosu. Každopádně druhý díl je tu, takže už se to za seriál dá vydávat. Tentokrát to bude o trojici stavebnic nákladních vozů z dílny DK modelu.

Do dnešního článku jsem zařadil nákladní vozy, které se mi krásně hodí do smíšeného vlaku s osobními „pětiokeňáky“ z Peček. Nejsou to žádné novinky, výrobce je nabízí už pěkných pár let. Stavebnice mě ale zaujaly svým pěkným zpracováním, přijatelnou cenou a zajímavě vybranou předlohou. V minulém článku jsem se pustil do stavby jednoho uhláčku řady Ut,  který jsem koupil na vyzkoušení. Jeho stavba mě ale neuvěřitelně bavila, takže na další burze jsem obstaral hned tři stavebnice vagonků vytvořené v podobném duchu. Sice jsou to modely vozů o několik desetiletí starších, než obvykle stavím a sbírám, dokonce to už není tak úplně ani ta typická III. epocha, nýbrž se dají zařadit i do starších období. K vozům Ci se ale náramně hodí a krom toho mě k pořízení vedl ještě jeden důvod. A sice, že tyhle modely jsou skutečně dobře připravené a jejich stavba mě neuvěřitelně baví. Všechno je přiměřeně zjednodušené, zapadá to hezky do sebe, a tak to celé svižně utíká, člověka nezdržuje přemýšlení a řešení chyb. Pokud to mohu posoudit, DK model má na tyhle věci prostě dobrý čuch a když si chci odpočinout při stavbě něčeho jednoduššího, zpravidla sáhnu právě po stavebnici od tohoto výrobce.

Protože pro mě tahle starší vozidla nejsou stěžejními modely, sáhnul jsem opět po stavebnicích z odlitků. Výrobce je sice nabízí i jako leptané modely, vzhled je ale prakticky shodný a odlitkové stavebnice vychází levněji. Tentokrát jsem si vybral trojici vagonů, každý jiný. Jednak opět uhlák, avšak ve verzi bez brzdové výstroje, a dva vozy na přepravu piva. Zatímco o uhlácích se sem tam na internetu článek mihne, „piváky“ jsou oblastí mnohem méně probádanou. Výrobce je nabízí opět v provedení s brzdou a brzdařskou budkou, taktéž i v nebržděné verzi. A krom toho velké množství obtiskových variant podle různých pivovarů. Já jsem se rozhodl pro provedení Velkopopovického kozla s brzdou a nebržděný Budvar. Nyní už ale k samotné stavbě, kterou se budou prolínat všechny vozy najednou.

Začneme třeba uhláčkem, ten už trochu znáte z minula, takže to vezmeme rychleji. Krabička obsahuje jednoduchý návod, odlitek pojezdu, odlitky nárazníků a čtyř stěn korby. Dále je tu obtisk. Za zmínku stojí ale už samotné provedení krabičky která má sympatickou velikost. Díly v ní moc nelítají a není zbytečně velká, takže se dá krásně použít i na skladování sestaveného modelu.

Obtiskový aršík. Obsahuje bílé nápisy vozu a je potřeba vždycky každý nápis pečlivě vystříhnout. U tohoto vozu byly nápisy hodně jemné, takže už místy nebyly příliš výrazné, u ostatních stavebnic byly obtisky parádní a přiměřeně syté. Krom tohoto aršíku s bílými nápisy je tu ještě jeden menší, na kterém nalezneme černé tabule na kraj bočnic.

Pojezd vozu. Když bez brzdy, tak bez brzdy, není tu vůbec nic 🙂  Spodní plocha je dokonale rovná, nejsou tu žádné detaily (což bylo shodné i u vozu s brzdou, to je trochu škoda). Je to ale ideální základ pro umístění kinematik. Trochu neobvykle může působit absence brzdových špalíků, ale je to pro tuhle verzi vozu správně. Odlitek je použitelný i bez jakéhokoliv začišťování, což potěší.

Dále je tu čtveřice stěn. Dvě stejné bočnice, jedno pené čelo a jedno čelo s výsypnou klapkou. Dále jsou tu dva nárazníky ploché a dva vypouklé. Jak je vidět, začišťování na těchto vozech skutečně moc nebude.

Odlitky jsou skutečně detailní, vytvořené podle leptaných předloh. Občas je sice patrná nějaká drobná nepřesnost právě v sestavení předlohy, ale nic tak výrazného, aby to bylo vidět na první pohled.

Dále si představíme stavebnice vozů na pivo. Budvárek první. Já se snažil vybírat vozy, které teoreticky mohly zasahovat do provozu ještě na přelomu 50. a 60. let 20. století. K tomu skutečně docházelo, avšak podkladů k takovým vozům není mnoho. Odborná literatura se ale zmiňuje o tom, že takové zbývající vozy nesly tmavě zelený nátěr nehledě na původní provedení, měly bílé nápisy, které se zjedodušovaly a někdy ani neobsahovaly ozdobné logo. O odstínu zelené barvy se ale nepíše a barevná fotografie samozřejmě neexistuje, ostatně i ty černobílé jsou vzácné. Vybíral jsem tedy vozy s jednobarevnými nápisy v zelené barvě, samozřejmě bez německých dvojjazyčných nápisů.

Stavebnice vozu bez brzdy je skutečně velmi jednoduchá a můžu jí směle doporučit i naprostým začátečníkům. Najdeme tu jenom pár dílů, sestavení je neuvěřitelně snadné a přesto výsledek vypadá velice mile. Jako doplňky tu jsou opět nárazníky a také dvě leptané stupačky.

Odlévané jsou také dvě hlavní části vozu – pojezd a karoserie. Oba odlitky jsou opět přesné, s minimem začišťování (to se týká hlavně karoserie, kde jsou otřepy při spodním okraji, na fotce jsou již odlitky začištěné) a prakticky hned jak je vysypete z krabičky, je možné je do sebe sesadit.

Pojezd je probarvený černě, což se v provozu hodí. Pokud se někde odloupne barva, nebude to vadit. Na odlitku opět nenajdete žádné vybavení brzdy, detaily na spodku ale ano. V rámu jsou připravené díry pro trny vnitřní leptané kinematiky taktéž od DK modelu, ty je ale třeba dokoupit zvlášť. Já budu kinematiky řešit jinak, ale o tom se zmíním dále.

Odlitek karoserie je taktéž pěkně provedený. Je krásně plastický, místy i více, než by po modelovém přepočtu měl být. To ničemu nevadí, vysloveně na první pohled to až tak patrné není. Bude to ale komplikovat obtiskování vozu, není to ale nic dramatického.

Všechny detaily jsou krásně ostré, zobrazeno je třeba i kování na vratech.

Odlitek má poměrně tlusté stěny, což ale nijak nepřekáží. Síla stěn totiž uvnitř tvoří osazení pro umístění pojezdu a navíc váha dílů prakticky odpovídá normě pro takto velký vagonek, takže není potřeba dovnitř umisťovat závaží.

A obtisky. Aršík je tentokrát větší. Tisk je dokonale ostrý a sytý, stále ale platí, že je potřeba každý nápis obstřihnout zvlášť. Dále jsou tu dva černé obdélníky, které zobrazují popisové tabule. Jsou vytištěné na obyčejný papír, což nevím jestli je správně a neměly by to být spíš obtisky. I na skutečných vozech ale občas najdeme našroubované plechové tabule do dřevěných stěn, takže mi toto řešení nijak nevadí, jenom je to trochu netypické.

A jako poslední Velkopopovický kozel.

Opět dva známé odlitky, zpracované naprosto stejně kvalitně jako u předešlého modelu.

Jeden rozdíl tu ale najdeme. Tento vůz bude s brzdou a brzdařskou budkou, takže na pojezdu je naznačená brzdová výstroj a na karoserii je připravené místo pro nalepení budky. Dále je na pojezdu pouze jedna díra pro leptanou kinematiku, pod brzdařskou plošinu je nepochybně nutné připevnít jí zespoda na rám a proto je tu připravené srovnané místo.

Karoserii jsem si opět začistil. Nedá to moc práce a stačí na to odlamovací nožík, trocha pečlivosti se ale hodí.

Vzhledem k výbavě brzdařskou budkou tu pochopitelně nalezneme větší leptaný aršík. Jsou tu krom stupaček i madýlka a schůdky do budky.

A drobné odlitky. Nárazníky a brzdařská budka.

Brzdařská budka je krásně provedena a je odlišného provedení než ta, která je součástí uhláků Ut. Je odlitá jako plná, takže okénka bude možné zvýraznit jenom barvou.

Jediné, co je na budce nepovedené, je její půdorysný tvar. Střecha je sice v pořádku, ale u mého kusu je spodek šikmý, ujíží na stranu. Sice to nejde opravit, ale na hotovém modelu to bude prakticky nepostřehnutelné.

Obtiskový aršík je vyřešen podobně jako u „Budvaru“. Tento vůz jezdil na nostalgických vlacích při pivovarských akcích ještě v 90. letech (novější fotky se mi dohledat nepodařilo), takže je s trochou nadsázky použitelný i v V. epoše 🙂

Díly jednotlivých stavebnic jsme si představili, jdeme tedy stavět. Všechny díly jsem lepil pomocí středně hustého vteřiňáku, takže na pomůcky to také nebude tak náročné. Hodí se ale mít při ruce i žiletkovou pilku. Tu jsem totiž použil k narýhování prken na rubové straně bočnic uhláku. Z výroby jsou hladké, což je ale hodně nemodelové, měly by tu být patrné spáry mezi prkny i kolem klapek. Protože jsem se rozhodl do vozu umístit náklad, prkna jsem narýhoval pouze zhruba ve vrchní třetině výšky bočnic. Pilkou jsem přejížděl podél pravítka, vzdálenosti mezi nimi trefoval od oka. Pozor na čelo s výsypnou klapkou, tam pochopitelně spár nebude tolik, když většinu plochy tvoří plechová klapka. Po naškrábání drážek jsem stěny slepil k sobě.

S pojezdem to byla rychlovka, stačí tu nalepit čtyři nárazníky a zkušebně jsem do něj nacvaknul i kovová dvojkolí. Dvojkolí stavebnice neobsahuje, je potřeba je dokoupit. Průměr kol je 8,3 mm a je stejný u všech vagonků.

Na rám šla nasunout korba, zatím jí ale nelepím. Tím je vagon stavebně prakticky hotový.

Vůz na pivo bez brzdy je snad ze všech nejjednodušší. Dost možná je to vůbec nejjednodušší stavebnice vagonku, co jsem kdy stavěl. Tady stačí nalepit nárazníky…

…do otvorů v podvozku zalepit ohnuté stupačky….

…nasunout na pojezd, a máme hotovo. Za 10 minut je sestaveno a vůbec to nevypadá špatně.

Na konec jsem si nechal pivák s brzdařskou budkou. Na jedno čelo jsem nalepil nárazníky, na druhé budku.

A ke slovu přišly leptíky. Jejich usazování tady trochu komplikuje fakt, že ke stavebnici není žádný návod. Ono to ale logicky vyjde nějak samo. Tak napřed madla. Pro ta je potřeba vyvrtat do karoserie 8 dírek vrtáčkem o průměru 0,5 mm. Z boku přijde na rohový sloupek usadit kratší madlo, na čele pak je delší šikmé madlo. Místa, kde vrtat, jsou naznačená, ale tentokrát poměrně nenápadně (boční madla jsem chvíli luštil). Do profilové drážky na čele budky se přilepí také dvojice dlouhých zahnutých madel. Ta nožžička, co z nich trčí pod budku, má zahnutý konec a za ten je to k budce přilepeno. Místo ohnutí je naznačené.

Na pojezd přijdou nalepit také nárazníky a pokračovat budeme leptanými díly. Na čelo přijde plošinka a do ní musíme usadit schůdky. Ohýbání schůdků je trochu věda, člověk si to musí napřed dobře rozmyslet, moc pokusů není. Pokud si s leptem budeme hrát moc dlouho, v ohybech se rozpadne, tudíž je dobré to trefit na první pokus. Já napřed ohnul boční lišty a až potom pinzetou přihnul jednotlivé stupně. Definitivně jsem sklon schůdků doladil až když byly přilepené.

Zespoda přijdou na pojezd osadit stupačky. Při usazování velkých stupaček jsem si vše napřed vyzkoušel na sucho, jestli mi vychází rovnoměrné rozestupy mezi jednotlivými stupni i s ohledem na žebříčky k budce. Když něco nevycházelo, nožičky jsem zastřihnul nůžkami (nebo by se daly prohloubit naznačené dírky, kam se stupačky usazují, ale to mi přišlo jako zbytečně moc práce). Malé stupačky na střed rámu jsem usadil stejně jako na předchozím vagonku. U obou modelů se mi ale tyto stupačky zdály trochu větší, než by měly být, takže jsem je nůžkami trochu zastříhl ještě před přilepením na model.

A takhle to vypadá, když na sebe nasadíme pojezd a karosérii. Stejně jako u předešlých modelů je ale k sobě ještě nelepím, bude se to hodit při barvení. Podle toho, jak všechno vycházelo jsem trochu upravil sklon schůdků k budce a trochu zastřihl jejich nožičky, aby budka krásně dosedla a nikde nic neviselo ve vzduchu.

Nedalo mi to a vagonky jsem si na zkoušku postavil za sebe. Vypadá to skutečně parádně, přitom to nebylo tolik práce a ani cena za takovou soupravu nevychází nijak vysoká.

Vrhnul jsem se na barvení. Všechny sestavy jsem napřed stříknul základovou barvou ze spreje, ačkoliv zrovna na těchhle stavebnicích vůbec není co tmelit a dolaďovat. Pojezdy jsem rovnou stříkl černým sprejem a ten nechám jako vrchní barvu.

Na vůz Ut jsem použil klasickou červenohnědou od Agamy, ale trochu jsem jí zesvětlil přidáním červené. Červenohnědá na nákladních vozech v III. epoše totiž byla světlejší, než ta, kterou známe z pozdější doby, ta novější je víc do hněda. Po nastříkání jsem slepil karoserii a pojezd dohromady, a po nástřiku lesklým lakem umístil obtisky. Na uhláku to šlo krásně.

Jako další jsem barvil vůz s budou. Protože jsem měl barevnou fotku z 90. let, barvu jsem jí přizpůsobil, je to taková vybledlá zelená, žádný živý odstín. Podobně mohl vůz klidně vypadat i v oné III. epoše. Černě jsem natřel madla, kování na vratech a otvory v budce naznačující okénka. Střechy jsem přestříkal zesvětlenou střední šedou. Zábava ale přišla u obtisků. Malé nápisy šly umístit v pohodě, tam nebylo co řešit. Velký reklamní nápis na celý bok je ale výzva. Pokládání obtisku trochu komplikoval fakt, že měl tentokrát obtisk silnější vrstvu laku, a tudíž se mu nechtělo kopírovat povrch modelu tak snadno. Napřed jsem si vystříhl slovo „VELKÝCH“ a umístil mezi profily nad vrata, to bylo docela snadné. Následovaly ale zbytky nápisu a s těmi byo práce víc, protože jdou přes plastické výztuhy skříně. Obtisky nemají žádnou rozměrovou rezervu, takže poskládáním přes tyhle prolisy může klidně zmizet půlka písmena. Snažil jsem se to tedy nějak rozumně poskládat a přitom hlídat polohu nápisu, aby celý tak nějak plynule navazoval a nebyly na něm nápadné schody.

U vagonku s nápisem „BUDVAR“ mě čekaly naprosto stejné lapálie. Krom svislých překážek tady ale obtisk překonává i vodorovnou lištu nad vraty. Společně s mírně přehnanou plastičností bočnic to je smrtící kombinace. Protože jsem ale stavbu modelů pojal „začátečnicky“, bez doplňování vlatsních detailů a dalších úprav, a článek bych rád věnoval hlavně právě začátečníkům (tyto stavebnice jsou pro ně myslím ideální, pokud chtějí začít pracovat s odlitky a lepty), rozhodl jsem se, že i na „piváky“ obtisk prostě nějak plácnu bez sofistikovanějších úprav, jako jsou různé přilnávací a naleptávací vodičky pro obtisky. Jediné, co jsem pod obtisky nanesl, byl akrylový lesklý lak. Ten přilnutí obtisků k povrchu trochu pomáhá, a když už někde obtisk nepřilne, nebude pod ním alespoň svítit bublinka vzduchu, místo vyplní lak. Takže jsem štětcem kápnul trochu laku na místo, kam jsem obtisk nanášel, položil obtisk a štětcem porovnal a zároveň trochu natlačil do koutů. Když to celé trochu zavadlo a obtisk už se neposouval, začal jsem ho přitlačovat papírovým kapesníkem, aby se natáhnul co nejvíce do všech zákoutí. Pokud se někde objevila bublinka vzduchu, zkusil jsem jí vykápnout zase lakem. Když obtisk někde nevydržel a prasknul, nic jsem si z toho nedělal, to se prostě u takto náročných obtisků stává a později je to možné doretušovat bílou barvou. V místech, kde obtisk nechtěl přilnout a nebyl tu žádný důležitý motiv, ale pouze nosný lak, jsem ho nařízl sám. Na fotce to vypadá strašidelně, ale je to tím, že je obtisk ještě nepřilnutý a je pod ním vidět nezaschlý lak. Jako barva karoserie je tu použitá tmavší lahvová zelená a střední šedá.

Jako poslední práce na povrchové úpravě bylo přestříkání matným lakem a patina. U uhláku jsou to hlavně ve vodě rozmíchané patinátory v odstínech rez a černá. Natřel jsem jimi celý vagon a následně stíral a smýval. Vnitřek korby jsem zaneřádil pochopitelně víc a hlavně černou barvou.

Černá špína je z vnějšku vozu hlavně u hran otevíracích klapek, kde se mohly bočnice od uhlí zašpinit nejsnáze.

Jak prozrazuje tato fotka, po zaschnutí obtisku, doretušování případných prasklinek a přestříkání matným lakem vypadá výsledek docela dobře. Tím nechci říci, že používat různé pomocné přípravky na aplikaci obtisků je zbytečné, ale pro práci s nimi je potřeba trocha toho cviku a stejně jako dovedou práci usnadnit, mohou i obtisk zničit. Navíc je ne každý začátečník má doma. Svým pokusem jsem snad dostatečně ukázal, že jde dobrého výsleku dosáhnout i s běžným postupem, kdy obtisk namočím do vody a prostě nanesu, případně si trochu vypomůžu lesklým lakem.

Patina je tady provedena opět patinátory s vodou, napřed jsem ale u všech vozů nastříkal spodní polovinu skříně a pojezd lehkým filtrem rezavé barvy, střechu navíc s přidáním trochy černé. Je třeba pamatovat na to, že v době provozu parních lokomotiv bývaly střechy vozů také od sazí. Na takovém barevném základu už patinátory stačí doladit detaily.

Druhý pivák je na tom podobně, jen je patina méně intenzivní.

Nabízí se ještě jedna možnost pro začátečníky. Zkusit velký reklamní nápis na model jako první a když se to nepovede, nápis odstranit a vyhodit. Zbytek obtisku se už nanáší snadno a vůz tak bude zobrazovat jeden z posledních mohykánů v provozu, kdy už měly vozy zelené skříně a jednotné nápisy bez reklamních log.

Důlky v budce jsem vykápnul černou barvou, aby vypadaly jako díry. Až si budu jistý, že na model nebudu stříkat žádnou další barvu ani lak, do otvorů ještě kápnu čirou barvu na sklo a otvory tak budou vypadat jako okénka.

To už je ale ze stavby vagonků vše. Zbývá vyřešit jenom spřáhla.

Napřed ale ještě jeden „bonus“. Říkal jsem, že uhlák budu provozovat s nákladem, aby nebyl vidět nemodelový vnitřek stěn. Když už je vagonek uhlák zašpiněný od uhlí, logicky jsem jako náklad zvolil uhlí.

Ze styroduru jsem odlamovacím nožíkem vyřezal základ nákladu. Vejde se volně do vagonku a má zhruba tvar, který od nákladu vyžaduji. Při tvarování je dobré držet se trochu při zemi a netvořit nepřirozeně vysoké kupky nebo nevyplňovat vůz až po okraj. Hlavně je potřeba základ vyřezat o něco nižší, přibude na něj totiž ještě vrstva posypu.

Protože není kam do uhláku umístit závaží (a přitom je sám o sobě dost lehký), zhostí se téhle úlohy také náklad a zabije tak dvě mouchy jednou ranou. Nožíkem jsem vydlabal dva důlky a zalepil do nich kovové matky odpovídající hmotnosti.

A teď jak ze sněhobílého šišoidu udělat uhlí…  Abych zaručil, že se náklad vejde do vagonku tak akorát a přitom půjde snadno vyndavat, je vhodné vyrábět ho právě v korbě.

Proto jsem korbu vystlal obyčejným tenkým igelitovým sáčkem a na něj vložil styrodurový základ. Horní plochu jsem poctivě pomatlal disperzním lepidlem.

Teď by se to celé správně mělo zasypat nadrceným uhlím. Jenomže to já zrovna nemám, takže budeme improvizovat. Modelaření je hlavně o vymýšlení různých nápadů a k jednomu výsledku se dá často dojít různými cestami, snad ale nebudu nařknut z toho, že začátečníky učím prasárny stylu „nepoužívejte vodičky na obtisky“ a „uhlí není potřeba“ 🙂  Když tedy nemám uhlí, co vypadá jako uhlí? Štěrk! Mám tady jeden, který se svou barvou na štěrkování kolejí moc nehodí, ale hrubost zrna je docela přijatelná i pro náklad uhlí, takže jsem ho aspoň využil. Nasypal jsem tedy štěrk na základ a přitlačil prsty.

Protože se mi to zdálo přecijen trochu hrubé, nasypal jsem na korbu ještě trochu jemnějšího štěrku. Celé jsem to ještě zakapal zředěným disperzním lepidlem.

Když to celé zaschne, jde náklad z vozu krásně vytáhnout.

Odloupneme igelitový sáček (vůbec nedrží nijak pevně). Na okrajích ale zůstanou z nákladu trčet kousky posypu, které se přilepily na navzlínané lepidlo na sáčku. Ty ohneme do stran (lepidlo pruží) a odřízneme. Já to odstříhl normálními nůžkami…

A základ nákladu máme hotový.

Dokonale pasuje do vagonku, nikde nejsou žádné škvíry a přesto jde snadno vyjímat. Ze sněhobílé se mi ale zatím podařilo vytvořit jenom podivně béžovou, takže s tím bude potřeba ještě něco udělat…

Nástřik černou barvou by mohl stačit 🙂 Poctivě jsem tedy náklad nastříkal, aby nikde nesvítily bílé plošky, nebo původní barva štěrku.

Teď už to jako uhlí vypadá, proti tomu nelze nic namítat. Na náklad jsem ještě naprášil trochu černého patinátoru. Že se to trochu leskne vůbec nevadí, ono se leskne i skutečné uhlí.

Poslední záležitostí k vyřešení je uchycení spřáhel. Já k tomu použil kinematiky od SDV a do nich jsem nacvakal spřáhla Tillig. Uhlák je na umisťování kinematik nejpřívětivější, zespodu je totiž dokonale rovný, takže stačí zjistit ideální polohu a přilepit.

U Piváků je situace složitější, protože ty počítají s použitím vnitřních kinematik DK model, které je třeba spájet z leptaného plechu. Svého času to nebylo špatné řešení, ale dnes už neznamenají takovou výhru. Takže jsem podvozek na krajích srovnal frézou do roviny a na vzniklé plošky rovněž nalepil kinematiky SDV. Frézování je samozřejmě ideální provést ještě na nesestavených modelech, dokud jsou podvozky nenabarvené a zvlášť, ale dá se to udělat i dodatečně.

Na voze s brzdařskou budkou bude frézování trochu míň, protože pod plošinkou je už rovné místo připravené z výroby, zbývá tedy upravit jen druhý konec pojezdu.

Usazení kinematik se spřáhly je pro mě poslední činností.

Tímto tedy slavnostě prohlašuji vagonky za hotové. Tjam tadam tadam ta dáááá!   To je fanfára k tomu slavnostnímu prohlášení, kdyby jste nevěděli.

Z nákladních vozů je krásná souprava. Výhodou je, že jsou vozy skutečně krátké, a tak se vejdou i do menších stanic opticky dlouhé vlaky. Sestavit se dá i poměrně pestrá souprava. Jak je vidět, na starším voze Ut s brzdařskou budkou jsem nechal o něco světlejší odstín hnědé skříně.

Závěrečné hodnocení? Jednoznačně nejsnazší model na stavbu byl vůz na pivo bez brzdařšké budky. Jeho stavbu by měl zvládnout i naprostý začátečník, který nikdy předtím s odlitky nepracoval. Pokud máte strach z obtiskování, doporučuji zvolit si variantu, která nemá tak rozměrný reklamní nápis. Jak ale vidno, i s nejprimitivnějším postupem jde model obtisknout velice obstojně.

Vagon s budkou je o něco náročnější díky leptům. Pokud se s nimi chcete naučit základní zacházení, jednoznačně je i tahle stavebnice dobrou volbou.

Uhlák Ut je o něco náročnější na stavbu, protože je potřeba přesně spasovat stěny korby s podvozkem a díly nemají všude vzájemné dorazy. Na druhou stranu jsou díly vyrobeny velice přesně a stavebnice neobsahuje lepty, zároveň je ze všech tří stavebnic nejlevnější, takže je to rovněž kandidát na zajímavý model pro začátečníky.

Kompletní trojice pohromadě. Teď už si budu muset chtě nechtě nějakou tu menší parní lokomotivu postavit, nedá se nic dělat 🙂

Vozy vypadají parádně a daly by se ještě vylepšit (doplnění madel, dalších detailů), do toho jsem se ale nepouštěl vzhledem k pojetí modelů jako „odpočinkové stavby“. Určitě se nedá říct, že by modely sestavené jen tak z krabičky vypadaly nějak ošizeně. Často slýchám stesky, že pro starší epochy provozu ČSD nejsou modely, tyto stavebnice ale beru jako slušný základ vozového parku, k tomu něco továrního, či stavebnice jiných výrobců a nakonec to vůbec s rozmanitostí nabídky tak špatné není. DK modelu patří i po letech za tyhle stavebnice veliký dík, protože jsou velice snadno sestavitelné i naprostými začátečníky, vypadají dobře a s přihlédnutím k tomu, že je potřeba nutně dokoupit jenom kinematiky, spřáhla a dvojkolí, je i cena stále příznivá. To je pro tentokrát vše, sledujte spolu s námi další epizodu 🙂