Stejné a přesto každý jiný: kouzlo ucelenek
Asi každý tuší, o čem dnešní zápisek bude. Ucelenka je hovorový výraz pro ucelenou soupravu, tedy vlak jen s jedním typem nákladních vgonů. Možná to vypadá jako nuda, ale tyhle soupravy mají své kouzlo i v modelu. Jak se s tématem ucelenky poprat uvidíte dále 🙂Mě se teď doma sešlo stejných vagonků víc, tak jsem je mohl i nafotit a ukázat, jak se dá s takovým úkolem vypořádat. Zadání totiž v jednom případě přímo znělo „ucelenka výsypáků“. U takové soupravy je nejdůležitějších pár zásad. Protože ve skutečnosti jsou to vlaky, které pravidelně pendlují mezi dvěma zákazníky, jsou to soupravy vozů se stejným druhem použití a mnohdy i jedné řady. V soupravě se převáží jeden druh materiálu, takže by tomu mělo odpovídat zašpinění. Samozřejmostí už je to, že všechny vozy musí odpovídat stejné provozní epoše a měly by vykazovat znaky pro danou epochu typické.
Pojďme se podívat na první várku vozů. Měly to být výsypné vozy Fall (dříve Wa) v posledním období provozu. Vozů je celkem 7, všechny ze stavebnice ESP (viz článek od kolegy VoVo). To je u ucelenky taky celkem dobré, mít v ní stejné vozy od stejného výrobce. Třeba konkrétně u Wa můžeme volit mezi stavebnicí od ESP, odlitkem od Molaty, leptem Cekul a dříve byly k dispozici hotové vozy od Zerby. Stavebnice ESP sice není nejlevnější, ale zase není na stavbu tak zdlouhavá, většinu potřebných součástí obsahuje (naproti tomu třeba odlitek je sice za pár korun, ale je to holá skříň bez detailů) a vypadá velice přesně.
Konkrétně u těchhle vozů je požití jasné, vozí se v nich uhlí, tomu bude odpovídat patina. Protože mají vypadat jako jedny z posledních provozovaných vozů u uhelných společností, nemůžou mít obtisk ze stavebnice (ten odpovídá III. epoše) a ani kulaté nárazníky. Obtisky jsem tedy nahradil sadou na Falls od Detailu, kterou jsem dále upravil a doplnil. Nárazníky jsou hranaté od SDV, stejně tak jsem dokoupil kinematiky SDV, kovová dvojkolí 7,7 mm, spřáhla Tillig/Kuehn. Stavebnice jsem normálně sestavil, žádné vylepšováky ke slovu nepřišly, ani moc nebylo kde je uplatňovat 🙂 Jenom pod podlahu jsem umísil nějaké ty šroubky jako závaží.

Tyhle vozy byly jeden jako druhý, takže jediným způsobem jak soupravu ozvláštnit je patina a barevné provedení. Tady nám hraje do karet skutečnost, že vozy byly provozovány v šedé i hnědé barvě. Takže jdeme na barvení, tři budou hnědé a čtyři šedé. Když je nastříkáno, jde se na dobarvení detailů. Přestavovače brzd jsou jasné, ovšem plošinky na čelech jsou místem, kde můžeme vozy odlišit, takže hurá do toho. Některé vozy tedy mají černé celé plošinky, některé jenom zabradlí a některé ani to, v provozu to bylo zrovna tak.

Pak už přijde ke slovu patina. V tomhle případě tradiční mix olejovek. Protože se jedná o vozy v posledním tažení a navíc v uhelném provozu, můžu si dovolit místy intenzivní zašpinění. Vnitřní prostor vozu je vždy zašpiněný více, ovšem odpovídá intenzitě pláště. Na dno výsypných kapes jsem nasypal trošku modelového uhlí jako nevysypané zbytky.

Olejovky jsem nechal zavadnout, lehce setřel (nanášel jsem zředěné barvy), doladil stékance štětcem s tvrdými chlupy a nechal pečlivě zaschnout. Pak následovaly vrstvy laků, přestřiky černou a rzí pro vytvoření zaprašení.

Po smontování a matném laku vozy vypadají takto. Vždy jsem dělal jeden nejčistší (ovšem taky zašpiněný), jeden nejšpinavější a pak něco mezi tím. Je ale potřeba si patinu hlídat podle fotek, nereálné patlanice jdou vytvořit až překvapivě snadno 🙂

Tolik hnědá trojice, teď bude následovat šedá čtyřka.

Postup je naprosto stejný jako u předešlých vozů. Původní barva skříně byla stejná, odlišení je jenom patinou.

Rez se může vyskytovat jednak ve stékancích, ale hlavně jako zaprášení od kolejí ve spodní třetině skříně.

Další dobrou vychytávkou jsou barevné záplaty opravovaných částí vozů. Je to i na jednom hnědém vagonu, ale na fotkách to samozřejmě přešlo do režimu neviditelnosti.

Tyhle záplaty jsou stříkané přes šablony na napatinovaný vagonek opět původní barvou, jakou měla skříň před ušpiněním. Odstín se ale může samozřejmě i lišit a může se vyskytovat víc barev záplat. Chce to ale volit odstíny s citem, méně znamená více. A samozřejmě musí být rozmístěné logicky, tedy na nejexponovanějších částech vozu a třeba v blízkosti svarů s nějakými výztuhami.

A opět pohromadě. Další vychytávkou ucelenek je to, že si můžete vyhrát s rozmístěním popisů. Jak již bylo řečeno, použil jsem sady na vagony Falls. U všech jsem zatřel nápisy tak, aby na vozech bylo jenom Fall (Wa) a ČD místo ČSD. Další nápisy jsou ze zásob zbytků a obtisků na jiné vozy, aby to nějak odpovídalo podle fotek. Jednotlivé vozy jsou ale obtištěné každý trochu jinak, ať je souprava pestrá.

Jako další vzorek ucelenky vhodné pro jakékoliv kolejiště jsou dvouosé uhláčky Es. Při tvorbě ucelenek je vždycky nejlepší vycházet ze stavebnice než z továrních vozidel. Můžete si tak vyhrát s rozházením popisů, barvou nátěru, nákladem….

Dá se říct, že tyhle uhláky SDV jsou na ucelenky to nejlepší. Ke stavebnicím se nemusí nic dokupovat (ani náklad), cena není nijak drastická a vozy jsou pro naše dráhy typické už po desetiletí. Další výhodou je to, že sám výrobce nabízí hned několik provedení vagonku.

Ty se liší hlavně čelem. Zleva to je 11. konstrukční skupina (prostřední výztuhy dál od sebe), 12. skupina (výztuhy blíž k sobě) a nakonec skupina 13. (čelo doplněné v rozích „trojúhelníčky“). Krom toho se skupiny liší i brzdovými přestavovači.

To máme typové rozlišení, ovšem hodí se i to, že každá stavebnice má svůj specifický obtisk, takže popisy jsou rozmístěné pokaždé trochu jinak v souladu s předlohou a vozy mají každý svoje číslo, které výrobce ještě obměňuje. Dá se tak vytvořit skutečně realistická souprava. U uhláků si můžeme vyhrát s barevným odlišením nárazníků nebo čelníků.

Nebo s patinou. Oba vozy jsou 13. skupina, jeden je ale jako nový ČD Cargo po opravě jenom zaprášený patinátorem, druhý je ještě jako ČD s úpravou na potlučené bočnice a napuštěný olejovkami.

Na závěr pár „provozních“ fotek. Článek je o soupravách, tak by asi bylo vhodné taky nějakou tu soupravu ukázat. Celá ta námaha navíc s odlišováním a špiněním totiž vynikne až teď. Typický uhelný vlak pro IV. epochu…

… zde si můžete všimnout (krom křivé podlahy) i toho, že jsou do soupravy vložené novější vozy Falls. Patří taky do rodiny samovýsypných vozů, ovšem jsou tu jenom pro ilustraci. Mnohé mají totiž logo ČD Cargo a především jsou zaprášené bíle od vozby vápence, takže v uhelném vlaku z 90. let nemají co pohledávat…

Pokud bych ale tyto vozy postavil ve stejném duchu jako sedm Fall, byl by efekt dokonalý.

Ty moje „vápencové“ ale taky využívají vychytávky ucelenek, každý je jinak intenzivně patinovaný, liší se popis, občas jsou někde graffiti, některé vozy mají jinak barevné plošinky a jeden je modernizovaný na podvozky Y25.

Na závěr uhláčky. Vhod nám přijde i to, že je tenhle vagonek skutečně krátký, takže i na malé kolejiště už se vejde slušná ucelenka o třeba deseti vozech. Je vidět, že nepotřebujete nutně 30 vagonů od typu, abyste vytvořili reálné vlaky.

Ucelenka totiž vytvoří sama o sobě dojem dlouhého vlaku, i když se nakonec v nádraží vejde třeba na metrovou kolej. Jde jenom o to vhodně zvolit typ vozu, provozní období a nebát se trochu experimentovat s patinou. Výsledkem bude vždy originální souprava, která na kolejišti působí majestátním dojmem. Však se podívejte na fotky výše a místo koberce si to kolejiště domyslete 🙂

Krásné vagónky, ale bojím se, že u ČD se ucelenka Wa vyskytla velmi nepravděpodobně – posledních pár kousků vyřazeno 1994
Navíc si pamatuji vždy mix Wa a Wap (Fall a Falls) – dělení nikdo nikdy neřešil.
http://www.parostroj.net/katalog/nv/formular.php3?ind=96&odkud=160&obdobi=0&ktere=0&razeni=0
Co se patiny týká, na sklonku socíku pamatuju uhelné soupravy, kde byly vozy tak zasviněné od mouru, že byl problém rozpoznat původní barvu (šedá/hnědá) a popisy jen stěží prosvítaly. Hnědých vozů bylo v soupravách „od Sokolova“ výrazně méně. Navíc měly některé vozy uzavřené plošiny – někdy s dvířky (často jely vozy s otevřenými dvířky plošiny), jindy bez (plošina měla jen uzavřené čelo).
Plně souhlasím s Pavlem74. Tyhle ucelenky se neobjevovaly už ani v dobách ČSD od konce 70. let. Začaly je doplňovat a pak i vytlačovat vozy Falls (Wap). Takové ucelenky se pohybovaly po Ostravě do cca roku 1975, nezřídka tažené Štokrem, později Sergejem. Jinak práce a patina nídherná. Jen by to chtělo udělat pár vozů s uzavřenou plošinou v různém stadiu „opotřebení“, jak píše Střelec. Jezdilo jich celkem hodně.
Přesně, jak píše Ladis – po roce 1980 už byly soupravy u nás namixované ze dvou druhů „uhláků“ (Sokolov – Cheb – Plzeň -…) a těchhle „žebrovaných“ s postupem let v soupravách ubývalo, nikdy ale nezmizely docela. Na uvedené trase ale vydržely v provozu patrně až do konce socialismu a možná i chvíli potom.
Charakteristickým znakem starších vozů byly obouchané a občas i dost silně zohýbané horní hrany.
Jo, tohle je perfektní .Jinak na uhláky, jak to píše Střelec/souhlasím s ním, že u některých vozů nešlo poznat ani barvu/ je možné použít poměrně snadnou patinu z nastrouhané tuhy,vypadá to taky věrohodně a výroba uhlí- také snadná záležitost -vytvarovaná plastelína se nechá ve voze zatvrdnout, pak se potře lepidlem a posype hrubým cukrem krystal, a po zaschnutí opatrně“naťupuje“ matnou černou barvou pomocí štětečku.
Krásná práce jako vždy. V těch typech se ještě moc nevyznám, ale obdobné vozy (tedy na první pohled stejné) jsem už dvakrát za poslední měsíc zahlédl na trati Kladno-Lužná. Bohužel za jízdy jejich (přes most) i mé (pod ním), takže jsem nefotil. Ale jak se zadaří, vyfotím.
No tak k vozům už jsi připomínky dostal, a jak fotit dlouhou soupravu zjistíš třeba tady: http://www.zelpage.cz/clanky/fotoskola—hloubka-ostrosti-na-fotografiich-modelu
To jsme na tebe všici hnusný, co? 😀
No jo, vy hnusácí 😀 O hloubce ostrosti vim,a le jedinej grafickej program co doma mám a umim ovládat je corel. A pak ještě malování 😀
Ohledně souprav je to jasné, málokdy byla fakt ucelenka jedné řady vozů jednoho provedení. Tohle je ale dělané podle konkrétního zadání. Po revoluci poslední vozy přešly k soukromým společnostem, nijak výrazně se ale nepřeznačovaly. A právě z tohohle období modely jsou. Kombinace s modely Falls je určitě dobrá volba, tady je ale problém v tom, že je mám zaprášené bíle od vápence, tudíž mezi uhláky rozstrkat nejdou…
Ty vozy co jsou vidět u Kladna jsou úplně jiný typ, jsou to soukromé vozy SD-KD půvozně z ciziny dovezené teprve nedávno pro přepravu právě vápence.
Zdravím, naprosto souhlasím, kouzlo ucelenek je nádhera. Viz odkaz: http://fotoalba.centrum.cz/~guest~/photos.php?aid=2094967&row=w%3Dal%26uid%3D12038376%26sort%3D0%26onpage%3D0%26page%3D1 – Rajky
Ano,ucelenky mají své kouzlo,zvláště cisterny nebo wapky.Mám pár přípomínek k patině.V sedmdesátých letech jsem vozil takovéhle ucelenky
do elektrárny v Opatovicích a pamatuji si pouze na šedé vozy.Až nové Falls přicházely z výroby v hnědočervené barvě.Navíc měly na výsypných klapkách vždy světlejší „terče“ o průměru asi metr a něco.Byly vždy na každé klapce dva.
Způsobovaly to trysky páry v rozmrazovacích tunelech v místě vykládky.Aby se do naloženého hruboprachu nemuselo mlátit krumpáčem.
Jednak umyly špínu a protože pára měla dost přes 100 stupňů „upravila“
i odstín barvy.Další poznámku mám k barvě vnitřního prostoru.Po dvou otočkách důl – elektrárna nebylo cca půl metru od horního okraje po barvě ni stopy.Vše bylo odřené na čistý kov.
Také oponuji názoru na obouchané horní hrany.Není kde a ani proč.
Nakládka v úpravně je násypkou,bez kontaktu s vagonem a vykládka spodem,opět bez kontaktu s nějakou mechanizací.
U Vétéerek,Es,nebo Eas či starších Vsa to samozřejmě platí bezezbytku.Ty byly otlučené až hrůza.
Jardo, a co Davidovy testy sypáků? https://www.youtube.com/watch?v=oqs4ZVvrfpA
No, je to krásné video, snad sen každého modeláře….zajímalo by mě, čípak to je pěkné kolejiště a jestli by můj pojezd na 810 do toho „kopce“ vytáhl ta moje testovací wapky – 8 kousků