Vozy Bai od Igry – jak na ně
Před nedávnem se modeláři TT dočkali modelu jednoho ze stěžejních osobních vagonů našich drah, osmidvéřového vozu Bai. Model okamžitě rozproudil vášnivé diskuze, neb tovární model za relativně sebevědomou cenu trpěl mnoha vadami na funkčnosti.
Ačkoliv jsem vyznavačem V. epochy, po vzhledové stránce se mi vůz natolik zalíbil, že i přes očekávané problémy mi od pošťáka přistál balíček se dvěma vozy, a tak připraven na nejhorší, jsem se jal vagony otestovat a následně upravovat. Během jednoho večera se mi podařilo oba vozy jak zprovoznit ke spokojenosti, tak osadit zbývajícími detaily, a tak se o to zkusím podělit do éteru bez již zbytečných emocí, zda to za patnáct stovek má cenu, či nikoliv.
U baiek jsou z výroby dva provozně zásadní problémy, kdy tím prvním, na který přijdeme, je vysoký jízdní odpor. Někteří si stěžují na to, že se volně netočí dvojkolí, jiným se zase neotáčí volně podvozky, při případné kombinaci obojího vozy v oblouku a na výhybkách vykolejují. Mé dva vozy jezdily hned po vybalení sice spolehlivě, ale s vysokým jízdním odporem jsem spokojen nebyl, takže cíl číslo jedna je, aby vůz jezdil hladce i na odražení prstem. Prvně se podívejme, jak vlastně vypadá uložení podvozku…
Podvozky na čepech sedí dost pevně, a jak je možno vidět, při jízdě obloukem musí torzo podvoku otočit i dílem s nástupními schůdky, který je na podvozek celkem těsně navázán. Aby se nám tento celek hladce otáčel včetně nějaké kyvné vůle, je třeba nejen odstranit otřepy v otvoru pro čep, ale také mírně zvětšit jeho průměr. Jako ideální mi tedy přišlo vystružit otvor vrtákem 3,3mm, hezky ručně a pomalu, ať si netavíme plast, případně neubereme z materiálu, tam kde nechceme. Po této úpravě se podvozky otáčí mnohem volněji, ovšem je třeba ještě vyřešit dvojkolí.
Dalším krokem jsou dvojkolí. Zde není třeba měnit dvojkolí, nebo protahovat vrtákem ložiska, jak se na první pohled zdá, ale je důležité se zaměřit na samostatný díl se zdržemi a sběrné plíšky sloužící pro uložení hrotů dvojkolí. Z obrázku je patrné, že dvojkolí má silnější plastovou osu, pro kterou je v dílku se zdržemi vybrání. Pokud tento díl není dobře docvaknutý k hlavnímu torzu podvozku, případně sběrné plíšky nesedí dobře v prohlubních vně podvozku, dvojkolí nám osou drhne o onen dosazovací díl se zdržemi.
Zde je tedy řešením poladit plíšky, zkontrolovat docvaknutí onoho dílu do podvozku a pokud by ani jedno nevedlo k hladkému pohybu dvojkolí, pak je na řadě zvětšení prostoru pro osu přiměřeným vybroušením onoho vybrání v dílu, toto jsem však musel provézt pouze u jednoho podvozku pro jedno dvojkolí. Komu nevadí další investice, případně záměna dvojkolí od jiného vozu, tak celý proces výrazně urychlí dosazení jiného dvojkolí s klasickou tenkou kovovou osou.
Po docílení spolehlivé a hladké jízdy nás pravděpodobně čeká ještě jeden zádrhel, a tím je usazení přiložených spřáhel do kulis. Celkově je problémem u tohoto modelu možná přítomnost otřepů na funkčních dílech a nejinak je tomu i u kulis pro spřáhla.
Už se objevily na internetu návody na zkracování a broušení hran samotného spřáhla, v mém případě dvou vozů toto bylo třeba provést u jedné kulisy. Kuličky na boku spřáhla by měly dostatečně zapadnout do výřezů pro ně určených, pokud nejsme schopni spřáhlo docvaknout ještě rozumnou silou, je na řadě již ono zkrácení o cca 0,5mm, já jej provedl malým zalamovacím nožem.
Jakkoliv takový návod vypadá dlouze a složitě, tato provozní úprava je záležitost na jeden podvečer a vozy posléze nabídnou defacto stejné jízdní vlastnosti jako současné vozy Y od Tilliga, tedy velmi dostačující. Při testech na svém kolejišti s výhybkami EW2, IBW jsem nezaznamenal jedinný náznak vykolejení, nadskakování atd., vozy jedou za mašinou plynule bez cukání a kinematiky na mých dvou vozech fungují také všechny bezchybně.
Zbývá tedy osadit model přiloženými detaily, především nárazníky a madly. Doplňky jsou navzdory své subtilnosti dostatečně odolné, takže se není třeba obávat a lze je běžným postupem osadit pinzetou na vůz. Ovšem, jak již proběhlo přes internety, máme sice přiložená madla k nástupním dveřím, ale fyzicky pro ně nemáme otvory, ty jsou patrně chybou v technologii pouze naznačené. Nezbývá tedy, než si otvory sám předvrtat. Já osobně použil vrtáček 0,6mm z důvodu svého vybavení, ale určitě doporučím menší průměr 0,3mm, nebo 0,4mm.
Při použití většího totiž nebudou madla v otvorech samostatně držet a budete nuceni je zafixovat sekundovým lepidlem naneseným na konce madel.
To se mně sice povedlo bez ztráty kytičky, nicméně je to vždy riziková činnost, kde si můžeme pokazit perfektní povrchovou úpravu.
Poslední záležitostí a pro mnohé nejspíše beznadějnou, je osazení dynama na podvozek tak, jak to zamýšlí výrobce. Samotné dynamo je složenou ze dvou téměř zrcadlových dílů, kdy zacvaknutím samce do samice nám vznikne samotné dělo dynama a také jeho držák sloužící pro upevnění na podvozku. Zde se přiznám, toto již bylo nad moje schopnosti, resp. pokaždé se mi při pokusu dynamo sestavit, ulomila část držáku. Nicméně až takový problém to není, při obou pokusech mi vyšlo kompletní dynamo s klínovým řemenem a polovičním držákem, který i s tímto handicapem šel přilepit do přichystaného otvoru na rámu podvozku, navíc pod vozem to není tolik vidět, jak moc se to nepovedlo. 🙂
Tím jsou moje poznatky u konce.
Své vozy jsem si vyladil k plné spolehlivosti a věřím, že tyto úpravy zvládne každý, kdo je zvyklý s modely nějak základně manipulovat.
Klasickou recenzi přenechám někomu, kdo je lépe znalý skutečné předlohy.
Ale nutno podotknout, že tovární zpracování je na špičkové úrovni, co se týče povrchové úpravy, potisku, provedení rámečků oken, či třeba detailů jako jsou kliky na dveřích.
Při osazování madel doporučuji použít disperzní vodou ředitelné lepidlo, místo vteřinového.
Drhnoucí dvojkolí opraveno přitisknutím dílu brzd se opět rozhasilo při vkládání do rámu. Taktéž po kompletní rozborce rámu z kapoty, úpravě hran a ploch, kdy schůdky byly funkční, po silnějším vtlačení rámu do kapoty (zapadnutí zámků) zase drhly.
Takže, upravit čepy podvozků, schůdky, pak nasadit podvozky do rámu a celé opatrně sesadit s kapotou, pak ok.
Pavel
Ne, že bych popisované úpravy nezvládl, ale už mi s nedodělky domácích výrobců došla trpělivost. Dokud budeme jejich předražené a nepovedené výrobky kupovat a akceptovat se všemi chybami a doma je opravovat a dodělávat, nic výrobce nebude nutit zvyšovat kvalitu. Kašlu jim na to, nebudu to po nich upravovat, jakmile pomine virová epidemie, oba moje vozy půjdou na reklamaci zpět k prodejci. Raději si koupím stavebnice od jiných výrobců, kteří neposílají na trh zmetky a nedělají si z modelářů blázny a postavím si buď soupravu rybáků od SDV nebo čtyřdveřovou Tatru či papíráka od Martina Dvořáčka.
Já si koupil 3 vozy už z novější série. Vozy také jely ztuha, jakoby s odporem, Vzal jsem si proto vrtáček,který používám na mosazné ložiska a podvozky. Plíšky pro uložení dvojkolí jsem opatrně lehce projel tímto vrtáčkem.U některých jsem se dostal trošku skrz. Ale vůběc to nevadilo. Dle zkušebních jízd mě to přesvědčilo o správnosti řešení, protože jízdní vlastnosti se o hodně procent zlepšily. Není to můj nápad,už to přede mnou někdo avizoval.
Tyto vozy jsou tak krásné,že by neměly chybět u žádného modeláře,který modeluje provoz ČSD III. a IV. epochy. Znám vícero modelářů, kteří zaváhali a vozy si nekoupili. Nějak se jim to rozleželo v hlavě a nyní čekají na další sérii.
Cenu nekomentuji. Určitě vozy v budoucnu levnější nekoupíme. Spíše to bude naopak.
Tož tak.
Zdravím všechny majitele „Baiky“. Děkuji za zpracování poznatků a doporučení od pana P. Bártka. I od pana P. Čápka. souhlasím s oběma pány. Popravdě jsem se na tyto vozy těšil a po vybalení z krabiček jsem byl nadšený, jak skvěle se povedlo přenést vše do modelu, ale to jsem netušil, co bude následovat! Jízdní vlastnosti katastrofa! Tuhý jízdní odpor a dolepování dalších dílů mě dost odradilo. Takže moje zkušenosti jsou takové: 1. vyjmul jsem plíšky z podvozků (svítit prostě nebudou) a předvrtání uložení do ložisek. 2.dosazení do ložisek u jednoho vozu vše O. K. Druhý vůz klade, i tak dost velký jízdní odpor. Zbrousil jsem tedy středovou část os a přejel grafitovou vrstvou pro lepší jízdní vlastnosti. Opět u jednoho podvozku mi to nic moc nepomohlo, ale i tak se jízdní vlastnosti alespoň výrazně zlepšili, pokud tedy jezdím pouze jedním směrem? Budu to muset nakonec řešit nákupem jiných soustružených náprav. Broušení a hledání dalších vychytávek mě už nebaví.
Dolepovací díly – část druhá, jednoduše pakárna. Dynamo jsem nakonec vyřešil uříznutím středové tzv. „zacvakávací části“ a vše na tupo slepil, nešlo mi to sesadit ani náhodou. Madla, opět jsem se hodně zapotil, jak to výrobce vlastně zamýšlel….Nakonec jsem je zkrátil a použil vteřinové lepidlo, abych to madlo nějak zafixoval do otvorů. Asi na pátý pokus se mi to povedlo, ale při první jízdě jsem hned jedno ztratil a musel to vyrobit z drátku.
Takže Baiky mám, chtěl jsem je do soupravy k vojenskému vlaku, ale o dalším nákupu rozhodně neuvažuji, vypadá to skvěle, ale prostě za ty prachy to nestojí. Jsem stejný modelář, jako většina z Vás, nemám neomezený rozpočet, a proto si lecos musím vyrobit, upravit nebo postavit ze stavebnic sám. Snad to i umím. Jestli to tady někdo z fy Igra čte, byl bych rád, kdyby se k tomu vyjádřil. Reklamovat to už nebudu, když jsem do toho takhle zasáhl. Vozy jsem kupoval přes internet od pana Davida Struppa a mého kamaráda. Spokojený nejsem. Plech
Taky už se ke mě baiky dostaly. Na pohled celkem fajn, nástřik, potisk i sestavení jsou fajn. Po modelové stránce to taky ujde, ale střecha se moc nevyvedla, ta je při krajích trochu přišláplejší, než by měla být. Pak je tu nutnost osadit doplňky. Výrobce toho nechal na modelářích trochu víc, než je zvykem, nejspíš kvůli vskutku debilní konstrukci modelu. Otvory pro madla dveří je nutné vyvrtat (já vrtal 0,5mm vrtáčkem, šlo by použít i 0,4), na čelech už dírky jsou. Na vozech nejsou nárazníky, ty ale překvapivě drží bez lepení a jsou na výběr ze dvou typů. Potud ještě celkem ok. Ale že vozy nemají osazená spřáhla, to je novinka. Nejspíš kvůli tomu, že výrobce ví, jak blbě jdou nacvaknout a nechce se mu s tím zdržovat. všechny šachty jsem muset začistit od otřepů, jinak tam spřáhlo nešlo narvat. Dvě spřáhla pak nešla narvat ani poté, a tady se ukázalo, že jsem měl „štěstí“ na kousky z vadné série od Kuehna, které jsou chybně tvarované a nejdou ani navzájem spřahovat. Lahůdka je dynamo, je potřeba složit dvě poloviny, přitom je to vyrobené tak, že větší čep se strká do menšího otvoru, to je samo o sobě nesmysl, díly jsou k tomu tak jemné, že je člověk snadno poškodí už při samotné manipulaci. Bez ořezávání a zpevňování kritických míst kapičkami vteřiňáku jsem se neobešel. Vozy ale v tuhle chvíli byly komplet.
Natáčení podvozků i schůdků je u mě ok, odpor není nijak problematický, naopak jsem rád, jak schůdky pěkně lícují s karoserií. Jízdní odpor je u mých vozů taky relativně v pořádku, ale že by vozy jely stejně lehce jako Tillig nebo Kuehn, to ne. Podvozky jsem vyndal i tak (bez toho bych nenasadil dynamo), preventivně jsem na všech začistil otřepy kolem čepů a koukal, proč vozy prostě nejedou. Samotné podvozky jedou výborně. Když je ale zatíží vůz, tak už to trochu drhne. Našel jsem jednak defekt na formě (je to prostě celé zbytečně jemné a komplikované) dílu brzd, kdy jeden zacvakávací zámeček už tam není, takže v daném místě u nápravy nic brzdu nepřidržuje, naopak je tam nálitek, co to trochu odtlačuje od rámu podvozku a tudíž může drhnout střed nápravy právě o tenhle díl. Především mi ale přijde, že důlky v kovových vložkách neodpovídají normě (ano, i na tyhle věci normy NEM jsou) a tak vlastně uložení osiček není hrotové a proto jízdní odpor roste s tím, jaká je na podvozek položena zátěž. Zatím jsem to nechal jak to je, poladil jsem přítlak kovových vložek a sestavení podvozku s brzdou, vozy teď jedou relativně slušně. Mám výhodu, že jsem od počátku chtěl jenom dva vozy a ty mám, takže zadání splněno. A vzhledem k tomu, jak jsou (ač po vzhledové stránce pěkně provedené) zazděné nedotaženými drobnostmi, absolutně nemám pokušení pošilhávat po dalších kusech. Ne že bych litoval vyhozených peněz, to zase ne, ale radostí do stropu taky neskáču. Tolik moje diagnostické okénko 🙂
Ani já jsem neodolal a nekřesťanskou sumu zaplatil. Už v prodejně mi bylo jasné, že TOTO jezdit nebude! Paní prodavačka se mě sice snažila přesvědčit, že to jezdí, ale po mé odpovědí, že ano, ale jenom po rovině, to vzdala. Nicméně s těžkým srdcem jsem příslušný obolos vytáhl a odevzdal. Doma jsem to ani nedaval na koleje. Vyviklal jsem podvozky (moc se jim nechtělo) a rozšířil díru pro čep. Problém byl, že natáčející se schůdky na jedné straně těžce drhnou. Vadily otřepy z dělící formy lisu. Tak jsem to opatrně zbrousil a zlepšilo se to. Není to ideální, ale jezdí to i do prudkých oblouků. Aby to šlo úplně lehce, musel bych rozdělat skříň vozu, a to se mi nechce. S „dušnýma“ podvozkama jsem si poradil velice snadno, ani jsem je nerozdělával, jen v místech uložení jednotlivých dvojkolí jsem je silně prstama zmáčknul a, světe div se!“ jezdí to!
Dynamo – po mírném obroušení, vyslovení všech vybraných slov, co znám a potření lepidlem vyrobeným z toluenu, jsem to uchytil do sprostých kombinaček a ….cvak, dynamo bylo hotové a do podvozku jsem to jenom nacvaknul na patřičné místo a ani nelepil – drží.
A pak už jsem to šel projet a… dobré i hezké. Soupravu jsem doplnil o další Bai a Ba a služební rybák a dlouho čuměl a vzpomínal, jak jsem takovým vlakem jezdil 4 roky na intr… Foto je na jiném diskuzním foru.
Mě Baje nejezdí ani porovině a z kopečku. Takže jsem vyhodil ty pseudo sběrače a osadil peho ložiska(svítit nebudu), kola s tlustou osičkou sem vyměnil za 8mm osička 17,5 ( 18,5 to nejezdilo), a ono to drhlo okolkem o brzdy, ta změna průměru na 7,7 a už to jezdí aj v oblouku…takže DO-DO.