ČD 751 004 – první ověřovací Zamračená

Že jsou Zamračené mými nejoblíbenějšími lokomotivami, to už jsem říkal. Že za to může jejich přítomnost na Posázavském pacifiku, kde jsem se už od raných let vyskytoval, to už jsem snad také zmínil. K vánocům jsem si tedy vymyslel (mimo jiné) super dárek – odlitek Zamračené ověřovací série.

Lokomotivy T478.1 ověřovací série (potažmo prototypy) jsou pro mě takovými „misskami“ českých železnic. Já sám jsem zachytil jen 751 007 odstavenou v Lužné, ale pro ty, kteří netuší, která bije, to bude stačit. Historie prototypové a ověřovací série je poměrně zajímavá. Pro zájemce na začátek doporučuji stránky na Parostroji – konkrétně článek o prototypech a článek o ověřovací a sériové výrobě lokomotiv. Zároveň spoustu fotek lze nalézt na Techmagu.

Jen aby byl úvod kompletní – ověřovací série (lokomotivy 003 – 006) se od „běžných“ lokomotiv liší na první pohled především kulatými čely a hladkými boky bez prolisů. Zároveň nátěr už z výroby (který se na provozních strojích dochoval i dnes) je specifický protažením červené i přes partii kabiny. Lokomotiva 007 jako poslední z ověřovací série se navíc od svých ověřovacích kolegyň liší přidáním prolisů na boku. Z pěti kusů ověřovací série se dochovaly tři. 751 004, jejíž stavbě se budu dnes věnovat, se vytáhla před pár lety z kopřiv a uvedla zpět do provozu, dnes se s ní lze setkat v okolí Prahy na osobních vlacích i na příležitostných pracovních vlacích.

Stavbu jsem záměrně urychlil kvůli příchodu nových vozů Bmto do mého vozového parku, které potřebují odpovídající hnací vozidlo. A proč jsem si vybral zrovna 751 004? Pro začátek to bude takový trénink stavby lokomotivy ověřovací série. Rád bych, kdyby do budoucna u jednoho kusu nezůstalo. Lokomotiva bude v „neutrálním“ provedení. Za těch pár let současného provozu už na sobě nesla vše od loga ČD až po historizující rudé hvězdy. Já zkusím vychytat období, kdy ztratila loga ČD ale ještě nedostala hvězdy. V takovém provedení se (a to jen kvůli čelním tabulkám, které budou jako 751 004-3) hodí vpodst. do jakékoliv doby od konce 80. let až do nynějška, tedy epochy IV, V a VI. V případě nouze bude vhodným vozidlem pro vlak složený z vozů ČSD (prozatím Gbgs, „Zetky“ a případně i pracovní vlak složený z vozů Z, Vtr a Be) nebo pro vozbu vlaků při případných návštěvách kolegů provozujících epochu III a IV. Pro jistotu ještě opět doplním, že si nekladu za cíl vytvořit 100% věrnou 751 004, je to stavba pro radost, kdy je cílem postavit prostě Zamračenou s kulatými čely a červenou kabinou.

Základem bude odlitek od p. Molaty. Nikdo jiný totiž ověřovací sérii nedělá.

Svoje chybky to určitě má, ale já to přežiju.

Místy jsou vidět „rýhy“ zbylé po modelování mustru.

Čela nejsou úplně pravidelně kulatá, ale i ve skutečnosti jsou občas obouchaná.

Výdechy nad okny jsou „trochu masivnější“.

Tak vzhůru do toho!

Rám je z polyuretanu od p. Bártka a pojezd bude sestaven z V100. Okraje rámu na čelech jsem zaříznul, aby rám pasoval do odlitku „tak akorát“.

Do odlitku jsem pro srovnání střechy použil staré závaží z BTTB vagónu.

Potom už stačí jen dle potřeby zarovnat vzpěry na rámu.

Čelo nic moc…

Takže jsem se rozhodl k radikálnímu řezu. Pryč šly nárazníky i světla.

Nakonec i světlomet.

Závěsky samozřejmě při broušení vypadly.

Po prvním tmelení to vypadá, že už lokomotivě nic nepomůže. Ale stačí tmel po zaschnutí přebrousit.

Závěsky leptané – zbytky z odstraněných závěsek z 749 265 od KuBera.

Po přebroušení lehce přestříknuto základovkou.

Vždy přebrousit a jakmile začne prosvítat materiál odlitku, dám další vrstvu tmelu či základu (abych se nepodbrousil moc do tvarů odlitku).

Přestříknuté závěsky vypadají, jako by tam byly už od začátku.

Pro reflektor jsem se rozhodl zkusit elektrikářskou dutinku 2.5 mm2. Nejpve jsem jí lehce natlačil, aby vytvořila obrys. Střed jsem poté navrtal vrtáčkem 0.6 mm skrz.

Pak už stačí jen přiložit vrták 2.5 mm a předvrtaný otvor ho sám povede. Dutinka sedne přesně.

Natlačená drží dobře, základovka jí ještě trochu zalije a slepí s odlitkem.

Vrtákem 2 mm navrtané nové otvory pro nárazníky.

Bude to vypadat výborně…

Původní světla se mi zdála hodně daleko od sebe. Podle typáku metodou „odhad“ jsem opět předvrtal malým vrtákem otvory skrz a poté zvětšil vrtákem 2 mm.

Do otvorů průměru 2 mm přesně zapadne dutinka 1.5 mm2. Je možná lehce větší, ale nevypadá to zle. Pro zájemce o osvětlení je dutinka ideální tím, že je prostě dutá a na druhém konci mohou být diody 🙂

Pod nárazníky jsem si z tabulky Evergreen 0.13 vyřízl malé čtverečky, vyvrtal do nich díry a udělal z nich „podložky pod nárazníky“.

Takže čelo zatím kompletní, myslím, že vypadá o dost lépe. Díky přetmelení je hladší, nová světla jsou lépe posazená… No je to sice trochu práce navíc, ale pro ten lepší pocit z modelu to za to stálo 🙂

Protože se mi odlitek pořád zdál tak trochu šejdrem (on popravdě lehce je sám o sobě, hlavně jedno čelo trochu „ujíždí“ na jednu stranu), jsem na jedné straně závaží vypodložil ještě páskem plastové tabulky.

Po usazení už je to dobré.

Ještě pár drobností a může se jít na barvení.

Vrtákem 0.3 mm jsem začal navrtávat otvory pro madla. Je potřeba si rozmyslet, co je lepší nastříkat rovnou a co by dělalo jen potíže při maskování a je tedy lepší nalepit až později. Navíc ověřovací série má madla kolem dveří dost zvláštně tvarovaná, o tom později.

Z 0.2 mm struny jsem zároveň některá madla tvaroval.

Pár madel i na střechu, ať to tam není tak chudé.

1 mm jsem navrtal do střechy otvory pro houkačky.

Houkačky jsou z burzy. Skutečná 751 004 je má dál od sebe, ale představa krájení, začišťování a samostatného lepení mě vyděsila natolik, že jsem je nalepil trochu „nereálně“ k sobě.

Lokomotiva (stejně jako úplně všechny odlitky Zamračených) má naprosto tvarově „hroznou“ střechu – plochou. Bohužel – co s tím? Můžeme tak akorát nadávat. Pánové odlitkáři, jestli to tu náhodou čtete, dělejte s tím něco!

Kinematiky by byly fajn, ale nevejdou se.

Takže žiletková pilka, jehlový pilník a vyřezat otvor pro šachtu Peho.

Její lepení přijde na řadu později, teď spíše vytvořený otvor, aby se dal pluh rovnou nastříkat v barvě skříně.

Nejprve jsem stříknul červenou – mix Červené (Agama 04M) a Tmavě červené (Agama 42M) cca 1:1.

Pokud by se nejdříve nastříkala šedá na bočnice, těžko by se to maskovalo.

Zatím to vypadá dobře.

Vymaskovat Tamiya páskou.

Světle šedou jsem zkusil namíchat z Bílé (Agama 01M) a Světle šedé (Agama R3M). Původní R3M mi přišla trochu tmavší.

Dobrá a špatná zpráva. Ta dobrá – našel jsem ideální odstíny na 751 001.

A teď ta špatná – 751 004 má úplně jiné odstíny než 751 001. Zkusil jsem to ještě přestříkat ředidlem obarveným světle šedou pro zesvětlení, ale moc to nepomohlo.

Je to prostě takové vínové.

Rozhodl jsem se tedy celou lokomotivu přestříkat. Červená tentokrát „trochu jinak“ – Agama Červená 04M a kapka Zinkochromatové Agama A11M (tuhle žlutou jsem se naučil používat místo železniční Žlutě chromové). Šedou R3M jsem tentokrát neředil a nastříkal jí v původním odstínu. Rozdíl je vidět na první pohled. Vylezla z toho pěkně světlá červená, vybledlá stejně jako v reálu.

Přišel čas na přípravu masek podvozků – vyřezané z rámečků. Masky z podvozků obsahují i odlitky pryžokovových sloupků (ta „nástavba“ nahoře).

Pokud má lokomotiva závěsky, tak sloupky nejsou potřeba, tedy pryč s nimi. Masky jsem na brusné mřížce na sádrokarton trochu zbrousil, aby byly tenčí.

Po odmaštění přestříknuté základovkou.

Ač jsem si stěžoval ohledně nádrže, který je moc nízká, neměl jsem vpodstatě jinou možnost, než jí použít (na malé vzduchojemy stále čekám a KuBer nádrž si šetřím na jinou lokomotivu). Takže je zabroušená do ideální výšky, přijde přilepit na spodek rámu. Opět odmaštěná a přestříknutá základovkou.

V nádrži je místo pro závaží (a dalo by se ještě vybrousit další, stěny jsou poměrně silné).

Pokud si zkusíte nalepit masky i nádrž, podvozky se ani nehnou. Je to tím, že je všechno na milimetr přesně. Proto jsou dvě varianty – zkrátit masky podvozků, nebo vybrat nádrž. Já tentokrát zkusil vybrat nádrž. Pilníkem jsem vybrousil na obou stranách prohlubně, do kterých se natáží masky podvozků.

Ubral jsem i trochu materiálu mezi prohlubněmi.

Vypadá to zvláštně, ale funguje to a vidět to nebude.

Po sundání krytů podvozků se musí odstranit masky a také doplňky (na předním rámu už nejsou, na zadním ano).

Masky podvozků jsem přilepil k připraveným krytům.

Do nádrže jsem poprvé zkusil vytvořit odlitek z olova. I když zůstaly její rohy nakonec nezaplněné, samotná nádrž váží 27 gramů, což je velmi slušný základ pro nízké těžiště. Nádrž přilepená k rámu.

Původní schůdky samozřejmě nevydržely broušení. Poměrně dobrá náhrada (i když nesedí vzdálenost příček) je naporcovaný leptaný žebřík od DK-modelu. Je to žebřík H0, TT žebřík je moc úzký.

Původně jsem je chtěl vlepit do navrtaných otvorů v odlitku, ale to jsem pro jistotu nerealizoval. Proto jsem jim konce ohnul a přilepil vteřiňákem zespodu rámu. Žebřík je lehce vystrčený ven z profilu skříně, ale důvod zjistíte, pokud natočíte podvozky na maximum. Každá desetinka milimetru se počítá a i když na kolejích by to nedrhlo, při prvním silnějším otočení podvozků ručně by se schůdky urazily. Proto jsem zvolil tento způsob.

Provedl jsem instalaci první šachty pro spřáhlo.

Použita je Peho šachta.

Číslo výrobku z hlavy nevím, ale je to ta s aretací středové polohy magnetem.

Kolegové u stavby Kocoura namítali, že je díra v pluhu zbytečně velká. Přeci jen jistota je jistota. Alespoň z estetických důvodů jsem šachtu podlepil proužkem plastu a natřel ho červeně.

Červeně jsem pro zamaskování natřel i část šachty.

Tabulka je sice o kousek silnější, ale i tak to vypadá opravdu lépe.

Spřáhlo jsem umístil záměrně více „vytažené“ do prostoru pro maximální kompatibilitu s celým vozovým parkem.

Přeci jen 751 004 by měla být takový univerzální stroj pro všechny druhy vlaků, tak ať nejsou zbytečné problémy.

Jak je vidět, s vozem Hbbillns (který je zrovna také jeden z „kratších“ co se týče spojování) už je to v R310 tak akorát.

Celý rám s nádrží jsem nastříkal tmavě šedou (vlastní mix).

Menší optický klam – přebytečný materiál nádrže, který nemá být viděn, stačí natřít černě – tma pod odlitkem pomůže a z tmy potom vystupuje jen samotná nádrž a kraje vzduchojemů. Poprvé jsem to viděl u kolegy JBr naživo a opravdu jsem nevěřil, že „ty závěsky nejsou fakt vybrušovaný, jen zatřený“.

Nastříkané podvozky.

Včetně nastříkaného krytu – vypadá to dobře a nebude to tolik „svítit“.

Pojezd vypadá nastříkaný velmi elegantně 🙂 Hmotnost celé lokomotivy je (také díky závaží v nádrží) v tuto chvíli 103 gramů, což je o 3 gramy více, než původní V100. Přitom prostoru pro závaží je ještě dost, například pod kardany nebo na čela před podvozky, to vše při zachování nízkého těžiště. Takže i u polyuretanového rámu se není třeba nízké hmotnosti obávat.

Nastříkaný stejnou barvou je i rám lokomotivy.

Výběr odstínu byl opět trochu risk, ale povedlo se ideálně.

Čelo taky v pohodě.

Sesazné komponenty do sebe.

Mňami ňam 🙂 Sám se kochám… Všimněte si té „tmy“ nad maskami, která se táhne skrz celý pojezd a černé části nádrže do ní perfektně zapadají.

A to ještě spousta věcí chybí. Jako první budou muset přijít třeba dodělat madla.

Světla jsou (i vevnitř) natřená metalickou barvou Hliník. Rozhodl jsem se, že poprvé zkusím osvětlení. Zatím vybírám ze dvou variant (dvoubarevné LED 3 mm nebo plošný spoj se SMD z V100). Snad se diody prosvítí skrz dutinku 🙂

Uložil jsem lokomotivu poprvé odpočívat do vitríny k její budoucí soupravě vozů Bmto.

Je vidět, že vzdálenost nárazníků je sice větší, ale ne tak hrozná.

Nádherná souprava to bude…

Dorazily mi tabulky od p. Banka.

A „prosklené“ tabulky na boky.

Prosklené tabulky jsem vystříhl, je to samolepka, takže stačí nalepit. Je vidět, že je tabulka vystouplá, ale stejně tak je vystouplá tabulka v reálu, kde ze skříně vystupuje těsnění kolem skla. Takže v rámci možností se to dá. Další variantou je vytisknutí jako obtisku.

Bude to vypadat dobře až to projde laky a patinou.

Začal jsem patinou několika částí lokomotivy. Ne vždy je nejlepší variantou nejdříve dokončit celou lokomotivu a pak začít patinovat… Jako první dostaly patinu podvozky.

Nejprve se mi nezdálo posazení masek podvozků, a tak šly masky dolů a znovu přilepit. Patinu jsem provedl poměrně standartně. Zřejmě tomu nebudete věřit, ale na masky jsem nejdříve nanesl Umbru pálenou, která ulpěla v rozích, poté jsem rám podvozku přejel rám podvozku štětcem s patinátorem Rez a následně jsem to celé přestříkal Rzí z pistole.

Nádrž jsem začal patinovat podobně – na vršky vzduchojemů a nádrže jsem nanesl Umbru (hustší) a trochu setřel. Poté ještě do nezaschlé Umbry patinátor Rez.

Na boky ještě přijdou obtisky, takže nádrž se bude finálně patinova později.

Netrvalo dlouho a boční označení nepřežilo patinační pokusy. Po náletu Umbry už olejovka nešla dolů a tak šly rovnou celé tabulky silou. Sikativem jen tak špinavým od Umbry jsem napustil výdechy nad okny. Poté jsem přejel hadříkem, mezi jednotlivými výdechy zůstal lehký nahnědlý film.

To samé jsem udělal i na žaluzie.

A to samé i na střešní větráky.

Trochu jsem natřel i schůdky do kabiny. Závěsky kombinace hustší Umbry a přetření ještě za mokra patinátorem Rez, to celé přejeté vatičkou do uší. Prostě taková různá kouzla a kombinace jednotlivých technik, dokud se to člověku nezdá slušné. Samozřejmě jinak to vypadá zvětšené a jinak v reálu.

Prozatím to vypadá takto.

Na řadě jsou obtisky, dá se vybrat z univerzální sady pro motorové lokomotivy od p. Jirana za 39 Kč, ze které potisknete minimálně dvě lokomotivy.

Prostě najít fotky z obou stran a plácat příslušné (nebo podobné) nápisy.

A dodělání patiny. Na střeše kabin jsou dle fotek takové špinavé stékající pásy. Zkusil jsem to patinátorem, ale to se mi nezdálo, a tak jsem je co nejvíce setřel. I tak jich dost zůstalo.

Zachránila to pistolí nastříkaná Rez.

Kolem mřížek se ten patinátor celkem dobře usadil.

Ve spojení s nastříkanou kabinou už to vypadá slušně.

Hodně naředěnou černou je nastříkáno „začouzení“ kolem výfuku.

Žlutě natřené schůdky do kabin.

Moje chyba, moc patinátoru a dolů to nejde.

Stékanec je patinátor Hlína rozetřený navlhčeným štětečkem do ztracena.

Tabulky podruhé. Moc svítily, tak jsem je přestříkl Rzí. Byly moc červené, takže přestřik světlou šedou. No nakonec takto, lepší už to nebude a další už nemám 🙂

Stékance na rámu jsou patinátor nanášený navlhčeným štětcem.

Na spoji mezi rámem a skříní je místy napuštěná řídká Umbra pálená a vytřená, imituje tak usazující rez ve spáře (která ovšem není po celé délce skříně, ale jen tam, kde to „teče“).

Nádrž kombinace stírání olejovky a opět nanášení patinovacího pudru.

Pod čelními okny kabiny stéká rez, takže vzít Sienu přírodní a stékat, dokud to není „ono“.

Trocha patinátoru na rám, ať není tak nový.

Černá na nárazníky. Normálně by měly být nárazníky černé, ale moc černé v tomto případě škodí, proto je nechám tmavě šedé.

Parní vytápění vozů je z drátu vč. bužírky, brzdové hadice z drátu bez bužírky a plná stupačka z leptu od Hekttora.

Celkově je to decentní a to se mi líbí.

Po první vrstvě matu se to ještě trochu leskne…

Na rozpracovaném přejezdu.

Po nástřiku matným lakem došlo k dodělání madel, a to jak na čele rámu tak u dveří do kabiny.

Střecha čerstvě po nástřiku matným lakem.

Celková patina je celkem vyvážená.

Detail madel.

Tabulky od p. Banka jsou parádní. Za 15 Kč dostanete sadu pěti tabulek s číslem na přání, proto se domnívám, že tisknout si doma nějaké rádoby tabulky na obyčejnou A4 je zbytečné, jak se to občas vidí.

Světla i reflektor zasklené Clearfixem a připravené pro budoucí vestavbu osvětlení.

Zasklení lokomotivy je provedeno obyčejným víčkem z Cottage sýra, lepeno opět Sidoluxem.

Stěrače jsou leptané z malé sady od Detailu.

Patina ve finálním podání.

Sidolux jako lepidlo se trochu leskne (aby ne, když ho normálně stříkám jako lesklý lak), ale není to ve skutečnosti vidět.

Každé okénko jsem zasklíval na míru, je to sice děsná práce na celý večer, ale výsledek stojí za to.

Pokud jste si všímali detailů, jistě vám neušlo, že jsou na rámu nalepené výrobní štítky z leptané detailovské sady. Ovšem nejsou nalepené znaky ČKD z důvodu, že jaksi „došly“. Ty proto budou dodány na lokomotivu dodatečně.

Osvětlení jsem se zatím rozhodl odložit. Přesto jsem použil původní plošný spoj z V100 (především kvůli odrušení).

Kardany jsou propojené dost amatérsky tím, co dům dal. Ale funguje to. Jen to chce vyzkoušet, jestli nebouchají při jízdě o unašeče.

Případné budoucí osvětlení potom stačí jen napájet na připravené vývody na čelech plošňáku.

Interiér jsem v plánu neměl, přesto jsem za kabinu nalepil takové „L“ ze zeleného papíru, které je lehkou imitací kabiny a zároveň brání průniku světla skrz celou lokomotivu.

No a to je prozatím vše.

Chvíle, kdy se lokomotiva poprvé spolehlivě pohnula vlastní silou, to byla čirá radost 🙂

Myslím, že to nedopadlo až tak zle, co říkáte? 🙂