C744.24 – linkový kloubák z leptu

Popisů stavby krátkých Karos už tu bylo poměrně dost a zmíněny byly snad všechny vychytávky, které můžete při stavbě využít. Dnes se konečně dostal na řadu kloubový vůz. A opět to nebude běžná stavba, ale ke slovu se dostane pár tipů, jak model co nejvíce přiblížit skutečnosti.Na úvod si nemůžu odpustit trochu chytrých mouder z hlubin mojí choré mysli. Historie kloubových autobusú Karosa je totiž poměrně zajímavou záležitostí. První kloubový autobus vyrobila Karosa už v roce 1960. Jednalo se o autobus 706 RTO-K. Postaven byl ale pouze jeden prototyp, který byl po několikaletém zkušebním provozu odprodán a jeho pouť tak skončila šrotací ještě před koncem 60. let. K sériové výrobě nedošlo, ač byl konstrukčně poměrně zdařilý. Jeho konstrukci ale obšlehli v Polsku, kde několik typů kloubových vozů vyráběla jako licenci typu RTO továrna Jelcz.

Další kapitola vývoje se začala psát o pár let později. V roce 1966 Karosa vyrobila prototyp typu ŠM16,5, který konstrukčně vycházel z tehdy vyráběného typu ŠM11. Na svou dobu to byl špičkový vůz s vzduchovým odpružením, automatickou převodovkou, prostorným interiérem… Tento typ se dokonce dočkal většího rozšíření, následovala výroba 15 kusů ověřovací série. V tu dobu ovšem zasáhla vyšší moc, která přiklepla výrobu kloubových autobusů výhradně maďarskému Ikarusu, který až o necelých deset let později začal chrlit robustní, ale zastaralé Ikarusy 280. Bohužel ani autobus tohoto typu se nikde nedochoval, ovšem nutno podotknout, že Karosa 706 RTO-K byla v létě dokončena jako funkční replika a v současnosti vzniká pod vedením slovenského nadšence i autobus ŠM 16,5.

Prvními skutečeně vyráběnými kloubovými Karosami byl tedy až typ C744. Prototyp vznikl hned v roce 1983, tedy krátce po zavedení řady 700 do výroby. Problém byl ovšem s odpovídající automatickou převodovkou, domácí průmysl byl schopný dodat pouze letitý dvoukvalt z autobusu ŠM. Proto sériové vozy vyjížděly s mechanickými převodovkami, ovládanými od řidiče skrz celý autobus systémem bowdenových lanek. Ověrovací sérii C744.20 následoval nejrozšířenější typ C744.24 a výroba končila v roce 1992 typem C744.1902. Výroba městské verze B741 se mohla uskutečnit až po revoluci, kdy bylo možné zakoupit automatické převodovky v zahraničí. I provoz autobusů C744 je dnes u konce, provozní kusy by se daly spočítat na prstech jedné ruky zasloužilého truhláře.

A teď už skutečně ke stavbě, víc už vás dnes trápit nebudu 🙂   Ke stavbě jsem využil nové verze leptu. Ta má oproti starším několik vylepšení, které nebudu teď rozepisovat, na to bude dost času v průběhu stavby.

Všimnout si můžete hlavně kompaktnosti celé stavebnice, kdy je všechno soustředěno krásně pohromadě a je i zredukovaný počet dílů koleček.

Stavbu jsem zahájil tradičně vystříhnutím základních „busotvorných“ dílů. Jsou to díly karoserie a kloubu.

Jedno vylepšení je vpodstatě neviditelné, ovšem pro stavbu dost přínosné. Zámky na dílech jsou vyrobené pěkně natěsno, takže díly oproti sobě nijak nepojíždějí a tak máte hned danou přesnou vzájemnou polohu.

Stavebnice mají více univerzálních prvků, aby si každý mohl postavit autobus jaký chce. Já budu stavět vůz ve stavu jak vyjel z továrny a následně sloužil u ČSAD Kladno. V bočnici vleku (ikdyž on to vlastně není vlek, je tu motor i hnací náprava a přední článek tlačí, ale zase psát místo vleku tlač je taky blbost…) jsou v obou oknech dělící příčky větraček…

…můj autobus ale bude mít jenom jednu. Proto jsem jednoduše tu nepotřebnou vyřízl.

Z rubu střech jsou nově naznačené výkusy „V“ pro nastřihnutí a zaoblení střechy. Zaoblování je samozřejmě nepovinné jako dřív, ale kdo ho plánuje, tenhle prvek uvítá.

U mě následovalo zaoblování všeho možného. Zadní obliny, čelní zkosení. Střechy jsou jako obvykle vyžíhané.

A spájeno, přebroušeno. Nemá už moc smysl ze rozepisovat o tom, co už bylo popsáno jinde, hlavně v článku o městských Karosách DP Praha.

Vzadu je oproti karátkým vozům karoserie zakončená žebrem se zapájeným čepem točny. Můžete si vybrat mezi pevným spojením obou sekcí, v leptu je i pevná rovná harmonika. Já ale chci autobus pohyblivý, takže rozhodně použiju pohyblivou propojku mezi články a vyrobím si funkční měch.

Zadní článek je vpodstatě to samé. Je jenom potřeba si hlídat geometrii, aby bylo všechno naohýbáno stejně jako na předním dílu a potom to sesazené nevypadalo blbě.

Poprvé pospolu, propojené špendlíkem (zatím jenom tak). Je tu taky vidět další vylepšení stavebnice, a sice střešní větráčky. Jsou totiž teď vevnitř „vydlabány“ a tak je zepředu vidět škvírka nádechu, jako ve skutečnosti. Zadní dekl je možno nalepit odklopený, nově je pod ním díra.

Jojo, nevypadá to špatně. Už teď to mezi krátkými kolegy budí respekt.

Na řadu se dostaly nápravy. Je trochu upraven systém skládání jednotlivých koleček, který si já vždycky upravuji podel svého jak mi to aktuálně vyjde. Stále ale platí že kolečka vypadají dobře, skládají se jednosuše a většina z toho potom stejně není vidět 🙂

Přední kola přijdou dozdobit ještě krytem náboje a matic.

Zadní kola doznaly razantnější změny. Nově mají i zadní disky v sobě dírky a hlavně je tu možnost vybrat si náboj nápravy jaký aktuálně potřebujete. Na autobusy řady 700 se montovalo náprav víc a můžete se tak patřičně vyřádit, pokud stavíte konkrétní vůz.

Dále vám zbyde několik šišatých dílů, které se zdánlivě nikam nehodí. Jedná se ale o vnitří kola zadních dvojmontáží, která nejsou prakticky vidět, proto je jejich tvar zredukován a tak je na plechu místo pro důležitější díly. Základní poučka praví: rozdělte si díly na 4 zhruba stejně velké hromádky a s využitím mezikusů skládejte kolečka do stejné šířky jako ostatní pneumatiky. Ono to je nakonec vcelku logické. Škvíry mezi vrstvami plechu pak doplníte tmelem.

A autobus už provizorně sedí na plotovarech náprav.

Kola přijdou dokončit dolepením ozdob. Na předních kolech jsou to kryty matic, to je jasné. Zadní nápravy budou ale každá jiná, ne nadarmo jsem si vybral zrovna typ C744.24.

Tento typ je totiž jediný z celé „turbo“ řady, na který byly z výroby montovány hnací nápravy Rába 118. Měly je ale pouze některé vozy a na přeskáčku, podle toho, co zrovna z Maďarska přišlo. předek je jasný…

…střední náprava je vlečná. Na disk přijde přilepit vrstva s kolovými šrouby a pak už se navléká samotný náboj. Použil jsem jednu podložku a malý náboj se šroubky.

Tím je přední článek prakticky hotový. Zbývá jenom dopájet zrcátka a nárazník.

Nárazník je vylepšen další vrstvou, takže je zajištěna lepší plasticita.

Na zadní část střechy jsem dopájel stabilizaci portálu měchu. Pájená je proto, aby něco vydržela. Podélnou tyčku se třemi zámky jsem ale v půlce přestřihl a tak je na přední střeše právě jenom ta polovina.

Dokončený zadní článek. Tady je na střeše jenom ta druhá polovina ustřihnutého dílu.

Kola přišly doplnit opět dílem s šrouby a potom kruhovými podložkami. Navrch přišel přilepit náboj odpovídající reduktoru nápravy Rába. Kdo by stavěl běžnější verzi typu 24, použije vzadu stejný náboj jako na střední nápravě, kdo by zatoužil po typu 1902, plácne na náboje hladká víčka.

A opět narafičeno. Líbí se mi to čím dál víc.

U těchhle kloubáků s motorem vzadu je typické sklonění zadní části, takže jsem se to znažil napodobit i v modelu.

Střední náprava je tedy trošku podložená…

…a zadní naopak otočená podložkou dolů, aby vypadala víc zatížená.

Nadešel nejsložitější bod stavby. A sice výroba vlastního měchu. Od začátku jsem ho chtěl funkční, takže jako materiál musel být použit papír. Napřed jsem chtěl zkusit nejlépe vypadající, ale taky nejsložitější řešení s tím, že když se to nepovede, zkusím to jinak. Na obyčejný kancelářský papír jsem si tedy vytiskl jednoduchou vystřihovánku měchu podle změřených rozměrů karoserie.

Narýhoval jsem hrany (bez toho je další ohýbání nemožné) a pomalu poskládal všech 2×9 faldů plus jeden další na portál. Nakonec to šlo líp než jsem čekal.

Nejsložitější operací je ale natvarování harmoniky do tvaru autobusu. Upnul jsem jí tedy do kolíčku ve stlačeném stavu a ostrým skalpelem jsem vyřízl v budoucích rozík výseč. Vypadlo spousty trojúhelníčků a měch bylo možné ohnout.

Pozvolné zahnutí stěn už jsem dělal prostým, barbarským a účinným nástrojem, tedy hrubou silou 🙂  Když se to dělá rovnoměrně, nehrozí potrhání ani pomačkání.

A tady už je měch naaranžovaný mezi oba kusy karoserie. Není ani tak tuhý jak jsem čekal, takže s autobusem jde celkem dobře zatáčet.

A najednou je nastříkáno a obtištěno.

Jako obvykle je to maximálně zjednodušené, karoserie byla nasříkaná bílou základovkou a podvozek naopak černou.

Na takovémhle základu už se snadno domalují štětcem detaily a položí obtisky.

Po natření krásně vylezly rozdíly v nápravách.

U středu portálu jsem propíchl v měchu dírku, ve které jsou zasunuté tyčky vedoucí z obou střech. aby se dírka netrhala, je potřená vteřinovým lepidlem.

Zpětná zrcátka tady mají stříbrné nožičky, jel jsem podle fotky skutečného vozu, tak jsem mohl ztvárnit i tyhle drobnosti.

V zadním nárazníku je otvor pro výfuk. Ten snad byl u všech vozů typu 24.

Měch jsem ke karoserii přilepil vteřiňákem. Vypadá to opravdu dobře, skoro jsem to tak ani nečekal.

Ještě předtím jsem ho ale lehce přestříkl tmavě šedou, protože se mi nelíbila šedá z tiskárny. Potom jsem štětcem dotřel bíle středový portál a potom stříbrně boční lišty. To je taky dobré si pohlídat, na autobusech C744 se používaly dva typy měchů (jeden s lištami jenom po stranách a druhý po celém obvodu), u B741 dokonce tři.

Spojení obou článků jsem vyřešil špendlíkem. Ten jsem zkrátil a zespodu připájel (před přilepením měchu samozřejmě). Zvrchu spoje je hlavička špendlíku.

Měch je přilepen k žebrům, pak ke střeše a nakonec oparně i k sloupkům kolem oken.

Kolem oken to chce ale opatrné lepení, aby později zaschlé lepidlo nevadilo při zasklívání.

Když už jsme u toho zasklívání, rovnou jsem autobus zasklil:)  už to mám natrénované, tak to není taková zdržovačka.

Boční okna jsou pásky fólie lepené zevnitř, čelní a zadní okno je vystříhnuté na míru.

Mohl jsem tak doplácat všechny obtisky jako linkové cedule atd. Nakreslil jsem si svojí obtiskovou sadu pro celý autobus, aby ladil s ostatními kolegy a maximálně odpovídal předloze.

A už je tu interiér. Je seskládaný z laserované stavebnice.

Tady žádná záludnost nečeká, jenom si dejte pozor na to, že interiéry byly různě upravovány u autobusů sloužících na MHD (Teplice, Znojmo…). Sedačky jsem natřel do továrního schématu hnědé koženky a nažloutlé látky.

A už sesazeno.

Dotřel jsem poslední detaily…

…a pak jsem se chvíli kochal hotovým autobusem.

Vpodstatě tady práce končí pro všechny, kdo by chtěli mít autobus naleštěný ve stavu hned po dodání.

Harmonika je skutečně funkční…

…a vypadá přirozeně. Bál jsem se, že pokud se povede funkční harmonika, bude to nějaký příšerný mastodont co zase nebude vypadat hezky.

Ale nakonec to není zlé. Maximální zalomení jde zatím dosáhnout jenom pokud je autobus o něco zaražen nebo ho ohnu rukama (tady taky vidíte srovnání velikosti modelu v porovnání s mými pazoury). Pokud by ale byl autobus někde přilepený napevno, nebo třebo třeba zatížen…

Aby se faldy pěkně rovnoměrně skládaly a časem se nerozlezly, doplnil jsem mezi ně zespodu tři rozpěry z kartonu.

A protože vůz má vypadat opravdu autenticky, nesmí chybět patina.

Nemám rád názory snílků, kteří tvrdí že před revolucí bylo všechno naleštěné a krásné. Schválně se podívejte na nějaké fotky z běžného provozu a uvidíte sami.

Proto i můj autobus ČSAD už je špínou trochu nahlodán. Můžu ho použít do IV. epochy, ale v takovémhle stavu jezdil ještě v roce 2000.

Patinu zajistily patinátory většinou nanášené vlhkým štětcem. Na kolech je hlavně odstín hlína, na střeše smíchaný s prachem a na bočnicích pro vytvoření zašlosti také prach.

Černým odstínem jsem vytvořil náznaky mastnoty na mechanismu měchu, kolech a kolem výfuku a naftové nádrže.

Spíš než olupující se rez vraku má ale patina znázorňovat především nemytou špínu, což se celkem povedlo.

Tím už je opravdu hotovo. Špinavé části jsem jenom přefoukl matným lakem.

Celkově si myslím, že se ze stavebnice povedlo dostat snad nejvíc co jde. Autobus vypadá věrně a díky inovacím je stavba opravdu vychytaná a model oživený o řadu zajímavých detailů. Roztočení točny taky nedopadlo zle, takže třikrát sláva a za nějaký ten čas u dalšího autobusu nashle!

Stavebnici C744 můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>