ČD 751 088 – jen oprava odlitkové lokomotivy

Asi bych někde dohledal, jak dlouho už tuhle lokomotivu doma mám, ale bude to tak 12 let. Mosazný pojezd Pleticha + odlitek Molata – tehdy úplná klasika, aneb období boje, zda je lepší Vilinger nebo Pleticha a Molata nebo Číž – vzpomínáte na to ještě?

Tenhle model jsem kdysi dělal tak nějak “narychlo”, že to bude jedna z budoucích lokomotiv pro Pacifik. Už tehdy jsem ten sen o kolejišti měl, a po 12ti letech se konečně plní… No, modelaření opravdu není koníček na krátkou trať. Vpodstatě jsem vzal legendární fotku setkání Zamračených v depu Vršovice z roku 1991 a řekl jsem si, že si je udělám jednou třeba všechny.

Tak jsem začal tou “nejzbytečnější” s bílými kabinami. Další taková je s obráceným červeným pásem na bočnici (nátěr první série), a pak až měly přijít ty běžné, ověřovací a prototypové. Jak to dopadlo, asi tušíte. Skončilo to víceméně u jedné. Spousta postupů byla už na tehdejší dobu ošizená, možná i to byl důvod, proč jsem o ní tehdy vlastně nepsal. Ale najednou se v roce 2020 ukázalo, že bude mít na kolejišti skvělé využití, tak proč jí nedopřát trochu péče a neuvést jí alespoň do kompletního stavu?!

Tahle 088čka (stejný nátěr měla ještě šumperská 038čka), dostane úkol vozit příležitostný víkendový posilový vlak složený z jednotky Bpjo (BTTB), kterou tady z přestavby už taky znáte.

ČD Bpjo – přestavba patrové jednotky

Konečně na ní došla řada, tak se můžou tyhle dva podobně staré modely navzájem na kolejišti podpořit. Odlitek je možná malinko širší, což je Bpjo od BTTB taky, takže proporčně k sobě obě vozidla dost sedí.

S ověřovací 006tkou od MTB. Pořád se dá říct, že needukovaný jedinec nepozná rozdíl ani mezi kulatou a hranatou, natož mezi MTB a Molatou. Pozná, že to má jinou barvu kabiny.

Skříň jako taková je prostě jaká je. Už tehdy jsem jí osadil “správnými” tabulkami pro tento nátěr – 751 088. Horní madla jsou ze struny, madla na rámu jsou jen naznačená (Roco s tím stejně udělalo díru do světa). Spousta věcí je na odlitku nechaných (střešní háky, síta větráků, závěsky, dokonce i schůdky). Stěrače jsou z leptů asi od Hekttora (zbytky) – no byly tehdy trochu větší 🙂

Za tu dobu tomu upadaly schůdky při manipulaci a jedna závěska.

Tvar odlitků tehdy nebyl ideální, dnes i MTB má 100x lepší proporce a vzhled, ale tehdy prostě ta doba taková byla… Žádný Kuehn ani MTB tehdy ještě nebyli ani vlhkým snem a leptů se tehdy kdekdo bál.

Pojezd se mi rozpadl na pár částí víceméně až těsně před opravou, možná i to bylo impulzem se do ní konečně pustit. V té době už má lokomotiva v sobě dekodér LaisDCC (drátový), při hraní s nastavením CV56 a CV57 se dá z každého starého motoru vytáhnout pomalá jízda na digitálu. Více o digitalizaci najdete zde: https://www.mojett.cz/62053

Pro připomenutí toho, že než LaisDCC zahodíte, sluší se vyzkoušet pár změn nastavení, opakuji důležitou (a doplněnou) část pro takový pojezd:

CV61 = 0 (BEMF vypnuto, tedy kompenzace otáček motoru vypínám)

CV56 = 10 (nastavení množství impulzů do motoru, nastavuju mezi 1-10 a chce to vyzkoušet, ale znatelně to zjemní rozjezdy), hodnota 1 je „často“ a hodnota 50 je „méně často“, čím méně impulzů za sekundu pošle dekodér do motoru, tím pomaleji, ale o to víc trhaně motor jede

CV57 = 20 (nastavuje amplitudu – “ráz” – jednotlivých pulzů, lze nastavovat mezi 0-255, kdy 255 je nejvyšší amplituda, praktické využití bývá mezi 5 a 50, při hodnotě 1-10 jsem nepoznal rozdíl, naopak od 50 výš jsou pulzy tak silné, že lokomotiva jede viditelně trhavě a cuká s vagóny, je to i dost slyšet, chce to sladit s CV56, někdy může být CV57=20 při CV56=2 super (slabší rázy častěji), někdy zkuste CV57=50 při CV56=10 (silnější méně častěji), záleží to motor od motoru)

Zpět k tématu – lokomotiva má spřáhla Tillig lepená pevně na podvozek. Už tehdy to bylo “s vykřičníkem”, ale jak jsem ověřil, funguje to i dnes. Pokud je sousední vozidlo vybavené kinematikou, kinematika připojeného vozu rozdíl tlaků v pohodě vyrovná i na R310 a vzdálenost nárazníků se může pohybovat pořád kolem 1 mm, což je pro běžnou jízdu snesitelná vzdálenost. Tedy k tomu říkám – proč vyvíjet složité kinematiky, když tohle taky funguje. Obzvláště, pokud bude lokomotiva pevně spojená s jednou ověřenou soupravou (což tato asi bude).

Za tu dobu tomu nějak “samy” opadaly nárazníky – byly tam lisované zkosené od Haišmana, co se kdysi daly sehnat na burze v celé sadě různých typů.

Dneska to bude znít vtipně, ale tehdy SDV o nějakém TTčku ani netušilo a jejich lisované nárazníky zdaleka neexistovaly, takže nebylo moc z čeho tvořit. Vlastně velké obdélníkové nárazníky neexistovaly vůbec, jediná šance, jak je sehnat, bylo ukecat M-model, který si je vyrobil a nechal naodlévat z resinu. Zbrousil jsem odlitek nárazníků do roviny (což zdaleka nebylo) a předvrtal si do něj 1mm vrtákem otvory pro vlepení nových nárazníků.

Nárazníky osazené do otvorů a zalepené. Hned to vypadá mnohem líp. Možná jsou trochu víc předsazené, ale to je i spřáhlo, tak se tím zmenší vzdálenost mezi nárazníky – no taky řešení, ne?!

Houkačky jsou uštípané z nástěnkových špendlíků a přilepené. Ze 4 ks zbyl jen poslední, tak jsem prostě 3 ks doplnil a dotřu je podobným odstínem.

Nové závěsky a schůdky jsem vyřezal na laseru do 0.7mm kartonu – přišlo mi to lepší (a hlavně dostupnější) než řešit na to lept, a navíc větší tloušťka se hodí k původních schůdkům vybroušeným z resinu. Když se to napustí vteřiňákem, něco to vydrží. Po začištění místa odlomených odlitků jsem je prostě nalepil natupo do lepidla.

Kuehn a odlitek vedle sebe. Když jsem to viděl, říkal jsem si, že ta světla to dost odlišují, že bych mohl odvrtat světla a zalít je čirým materiálem, to by obě lokomotivy zase trochu přiblížilo.

I z větší dálky jsou ta světla teď nejvýraznější rozdíl.

Takže odvrtat, jen tak od ruky – 3 ze 4 se povedly skvěle. Další vychytávka – když je resin šedý, a já potřebuju rámečky šedé, je jednodušší je zabrousit (stejně byly dost vylezlé) pilníkem, než natírat rámečky a nechat rámečky v barvě resinu. Výsledkem je mnohem přesnější rámeček než štětcem. Případně, kdo to využije, doporučuju na tyhle jemné věci koupit stříbrnou fixku z papírnictví.

Nechtěl jsem do světel nic úplně čirého, tak jsem světla a reflektor vykápnul disperzním lepidlem. To sice zprůhlední, ale do matna, což bude ideál.

Po zaschnutí a sestavení jsem to už jen usadil na pojezd a hotovo.

Čirá světla tomu hodně přidala na vzhledu, je z toho docela dobrá lokomotiva.

Víc se na tom dělat moc nedá, pokud se nemá zasahovat do laku. Lokomotiva zůstane ještě s tabulkami ČSD, ale už s novým označením – tedy přesně období začátku 90. let.

Přiznejme si – nikdo by jí dneska už nechtěl, a když, tak cena by byla za cenu pojezdu v rámci hesla, co razí DH-loko “co si ty odlitky konečně dodělat”. A to nestojí za to.

Pohled na hotový model. Zavzpomínejte ještě jednou, co tehdy odlitky dokázaly poskytnout.

Na druhou stranu, tahle kombinace přinesla na stovky kolejišť kromě Rosničky a Hektora první české lokomotivy, dneska je to jak vzpomínat na fronty na banány.

Lokomotiva má spřáhlo vedené pod zabroušeným pluhem, většina pluhu zůstala na místě.

Dokonce odlitky měly na sobě parní spojky topení a další detaily, co je dneska někdy stále u některých modelů nečekaný luxus.

Toto je asi nejméně lichotivý pohled – odlitek možná trošku do vrtule, čelo ploché, střecha plochá, kšilt nízký, reflektor malý.

Případné osvětlení by se do lokomotivy dalo “v pohodě” zabudovat, dokonce dneska se dají koupit z Číny už i SMD diody s napájenými lakovanými vodiči pro ty, kteří si netroufnou na SMD rozměry, a nestojí to ranec když vezmu, že 10 ks stojí třeba 100 Kč.

A závěrečné porovnání – toto by byl snad i námět na další článek. MTB – odlitek – Kuehn.

Každý z modelů má svoje plusy a mínusy, i ten odlitkový nějaké ty plusy má hlavně co se týče toho, že jede a táhne jako tank, a také ceny – nedá se tedy jasně říct, který je nejlepší ani nejhorší.

Jsem rád, že se odstín té odlitkové povedl celkem slušně proti Kuehnovi, i když je to míchané jen ze základních odstínů červené / tmavě červené, žádné RALy ani ČSN.

Pro širší patra Bpjo prostě ta Zamračená nijak vadit nebude – prostě je to taková rukodělná souprava, která na to, aby občas vyjela a projela jeden okruh, úplně vyhovuje.