Rychlíkové vozy Zeuke a ložiska Peho
Když jsem po dvaceti letech vytáhl bednu s vláčky a na webu pozjišťoval, co se dnes vše dělá jinak a lépe, rozhodl jsem se pro výměnu plastových dvojkolí za kovová a pro dosazení mosazných ložisek Peho. A to nakonec všude. Jediné vozy, které odolávaly, byly původní „rychlíkáče“ Zeuke…
Tyto, dnes asi 50 let staré vozy, mají plechový podvozek a v něm dvojkolí s čepovým uložením. Sem se klasické Peho misky dát nedají. Ovšem právě tyto vozy měly asi bezkonkurenčně nejhorší kola, čtverec je proti nim ideální tvar. Uložení dvojkolí v narezlém plechu navíc vyluzovalo velmi roztodivné zvuky – kdo tyto vozy máte, tak víte, o čem mluvím…
Řešení se ale našlo – Peho dodává i ložiska s osazením, je to typ 206 a 207, podle balení (12 a 50 ks), seženete je třeba na Malosériovkách. Dlouho jsem netušil, jestli budou vůbec vhodná – na zkoušku jsem jich ale pár koupil a pustil se do úprav.
Rozborka je snadná, neulomte si jen z podvozku kus masky, je to nějaký enderácký bakelit a drží na kousíčku.
Vlastní úprava byla až podezřele snadná – do plechového rámu podvozku vyvrtat v místě původního uložení čepu větší díru podle vnějšího průměru ložiska, ložisko až po osazení vtlačit (či zakápnout vteřiňákem, podle toho, jak jsme vrtali, ono ale nemá kam vypadnout, takže je to vlastně jedno).
Druhý krok – v plastové masce je potřeba lehce zvětšit vybrání. Nejlépe frézkou, nebo vyškrabat skalpelem, ale opět pozor, rádo se to láme. Ložiskový domek je v podvozku už z výroby celkem slušně „dutý“, takže nás zajímá jen mírné rozšíření a lehounké prohloubení. Přísloví dvakrát měř, jednou řež tady platí vrchovatě!
No a vlastně máme hotovo. Zbývá už jen vložit kovové dvojkolí – použil jsem průměr 8,3 s hrotovým uložením -celek sesadit a je to!
Jízdní vlastnosti se zlepšily o sto procent – vozy jsou těžší, mnohem stabilnější, nevržou a jízdní odpor šel k nule, takže člověk se už nemusí bát vytáhnout je na trať. Původně byl hlavním „uživatelem“ těchto vozů (které si mimochodem koupil ještě otec v dobách svého mládí) můj čtyřletý syn, ale nyní jsem si je zamiloval i já a možná si ještě nějaký seženu.
Zelený nátěr jsem štětcoval před nějakými 25 – 30 lety, kdy jediné veřejně dostupné modelářské barvy byly Unicol (sem-tam dovezené Humbrolky byly těžká „podpultovka“), druhý kus je v originálním provedení.
Na závěr fotka s Hektorem BTTB, který tak nějak dobově odpovídá – jak ve skutečnosti, tak v modelu.
Pěkný článek ,dobrý tip rozhodně ty tři co mám upravím je mi škoda je vyhodit.
Možná někdo řekne, že tyhle vozy nemá cenu upravovat, ale v tom je právě ta krása vláčků – že k tomu má člověk občas osobní citový vztah, který nikdo jiný nepochopí 🙂 A když už nic, tak ty podvozky jsou naprosto shodné s novějšími rychlíkovými vozy typu Y od Zeuke (ještě ty s kovovými podvozky), takže tahle úprava pasuje i na ně.
Já jen doplním rozměry ložisek, protože Peho je neuvádí: vnější průměr válcové části je 2,04 mm a její délka 1,7 mm. Osazení má venkem průměr 3 mm a sílu 0,34. Alespoň takto praví moje šuplera.
parádní příklad toho jak jsou naši modeláři schopní a jak perfektně a docela jednoduše upravit jízdní vlastnosti i toho největšího modelářského šrotu
To: VoVo Přesně tak když je někdo například jako já má od malička tak je mu líto je vyhodit navíc když jsou ješte v dobrém stavu až na ty jízdní vlastnosti a podvozky
Omlouvám se, že to není úplně k tématu, ale tohle mě velmi zaujalo.
Ten cedok vuz je krasny! Je to realita, nebo fikce?
Vůz existoval, jen provedení modelu se liší kvůli použitému vagónu na přestavbu, ale myslím, že se to dá přežít 🙂 http://parostroj.net/katalog/ov/formular.php3?ind=100&ktere=l&razeni=0&odkud=0&obdobi=3
K úpravě těchto vozů jsem před časem použil podvozky, od pana Čambalíka, jejich výměna a úprava byla rychlá a dobrá . Souhlasím s příspěvkem VoVa ze dne 31.10.2010, také mám k těm vlastně mým prvním rychlíkovým vozům citový vztah. Vždyť jsem se je koupil ještě jako kluk v roce 1966! a to od kamaráda, který si vláčků TT tenkrát zbavoval a to pánové za cenu 12,- Kčs .
vůz i jeho obdoby existovaly takhle http://www.parostroj.net/katalog/ov/formular.php3?ind=45&ktere=&razeni=0&odkud=0&obdobi=3
fivejohny: pozor, to tebou odkazované jsou vozy Ca, později Ba, čs výroby. Bude je dělat ES Pečky, viz: http://www.k-report.net/presmerovani/?prispevek=2405493
Rozdíly jsou v délce a tvaru skříně, podvěsech (plentách), podvozcích. Ale pro „hrubé přiblížení skutečnosti“ by se to dalo zanedbat 🙂
Ale, ale, pánové, buďte pozornější a pečlivější ! 😀 😀
Pan Zeuke při samém začátku své výroby v TT v roce 1958 tak trochu „předběhl čas“ svým modelem prototypu vozu AB4upe, a to se vlastně v tomto případě (modelářům v TT) nevyplatilo. U DR se nedostal do sériové výroby, přednost byla dána již vozům typu Y, v r. 1962 (!) bylo vyrobeno prvních 48 ks.
To fivejohny, zlámalík:
Vozy Ba50-52 („papíráky“) jsou odlišné také od vozů Ba58-59, resp. Bai60-62, na které poukazuje zlámalíkův odkaz 2405493.
viq: no vida, co se člověk nedozví. Takže nejen, že jsou modely, které mají nepřesně to či ono, ony jsou dokonce modely, které mají nepřesně celou existenci. No, alespoň se člověk nemusí vázat předlohou 🙂
Každopádně díky za rozšíření obzorů vč. čs. vozů, na ně se musím podívat blíž.
Skvělá rada,rovněž upravím.Určitě bych ale vagony i tak,nevyhodil a ponechal je ke koukání na výstavce.
že bych to také vyzkoušel?rozhodně bych tyto historické vozy v žádném případě nevyhodil!!!nezaslouží si to