Laaps – nákladní jednotka nejen na klády

Stavebnice lokomotiv z leptu jsou poměrně běžnou záležitostí. Plechové vagonky se ale zase tak často nevidí. O důvod víc se do jedné takové stavebnice pustit. Souhrou náhod se ke mě dostala stavebnice dvouvozové jednotky Laaps, kterou má v nabídce eshop pojezdy.eu.

Skutečné jednotky vzniky jako mnoho dalších řad nákladních vozů ČD modernizací. Počátkem nového tisíciletí se řešilo co s nadbytkem dvounápravových krytých vozů Gbgkks. Posloužily hlavně na přestavby na řadu Kills, Laails, na Slovensku také na vozy pro přepravu kontejnerů. 400 vozů také padlo na stavbu klanicových jednotek Laaps. V roce 2009 totiž bylo na základě zkušeností s o dva roky starším prototypem objednáno 100 jednotek, sestávajících vždy z dvojice vozů. Při modernizaci zbyl z původní „zetky“ vlastně jenom pojezd. Položena je nová podlaha, na ní osázena spousta klanic a vyztužené čelnice. Na takový vůz se nakládá hlavně dřevěná kulatina, konstruován je ale i pro převoz trubek nebo deskového materiálu, prken. To máme 100 jednotek. Kam se ale podělo těch zbývajících 200 vozů? Vznikly z nich lehce upravené jednotky Laaps-y, nejvíce se lišící hlavně sníženými čelnicemi. K tomu došlo hlavně z důvodu nevyužitého prostoru zbytečně velkého ložného objemu.

Stavebnice představuje původní provedení Laaps zhruba ve stavu po vyrobení (novější vozy mají trochu jinak tabule na popisky). Výrobcem je jeden nadšenec z Moravy, je to jeho druhá stavebnice v pořadí (první bylo českolipské Es). Jak už zaznělo, stavebnice je k sehnání přes pojezdy.eu. Příběh je zajímavý v tom, že původně se do stavby pustil kolega VoVo. Z nějakého důvodu (který když neprozradím, zápletce to jenom přidá na dramatičnosti) se ale poměrně brzy zastavil a následně to celé předal mě, abych to dodělal. No, já jsem v tomhle ohledu učiněný blesk, takže tjadá, po roce odkádání je Laaps konečně hotový! 😀

Autorem prvních fotek je teda VoVo, úvod snad nějak dám dohromady i bez něj. Stavebnice se kvám dostane ve formě mosazného plechu síly 0,3mm. Bohužel k ní nedostanete žádný návod. Pro dobrodruhy to je dobrá výzva, ti ostatní se ale trochu zapotí. No co se dá dělat, nějak si poradím, fotek vagonů je na internetu celkem dost (poslouží i mojett galerie).

Plech je z kvalitní tvrdé mosazi, všechno je vyleptáno krásně čistě. K tomu nemám výhrad. Opět se pokusím vyjít s tím, co stavebnice nabízí bez nějakých rozsáhlých úprav.

Díly jsou na celou dvouvozovou jednotku. Vlastně se colou dobu staví dvě úplně stejné sekce, které potom spojíte.

Stavbu kolega začal kompletací pojezdů a já bych to nedělal jinak. Jak je vidět, základem je jeden díl, takže máme zajištěnou souosost celku.

To samé z jiného pohledu…

A už naohýbáno. Tady se projevil první nedostatek stavebnice, na který jsem narážel celou stavbu. Zřejmě kvůli nezkušenosti autora prostě chybí jakákoliv kalkulace se sílou materiálu, takže díly nenaohýbáte do přesného úhlu jaký potřebujete. Tedy naohýbáte, ale potom už se tam nevejde část vzniklá druhým ohybem. Čelníky jsou proto trochu zohýbané.

Přišel čas na podélníky pojezdu. Pozor, jsou levý a pravý! Tady jsem narazil na dlaší potíž, totiž některá místa vzpínadel jsou proleptána do poloviční tloušťky. Jednak to stejně není vidět a druhak to způsobuje prohýbání dílu. Já to řešil podpájením vzpínadla zbytkem leptu, vám doporučuji udělat to teď, dokud je všechno pohodlně přístupné.

Taky je dobré osázet rozsochy dalšími dvěma vrstvami dílů. Ve finále na tom rozsochy nejsou s plasticitou nejhůř, na tohle celé totiž ještě jedna dvojvrstva přijde.

A spájeno.

Podélníky jsou kompletní a můžeme je spojit s rámem. V tom nám pomohou zámečky v dílech, takže se není čeho bát. Další v pořadí jsou tedy logicky čela.

Dalším neduhem leptu je ne zrovna povedený systém ohýbání dílů. Nevím jestli to je nezkušeností autora nebo snahou být za každou cenu originální, ale ohýbací drážky jsou na opačné straně než je tomu obvyklé. Takže díly se přehýbají také naopak a to může vést k dokonalému zmatení modeláře. Tím si prošel i VoVo, když jedno čelo (do ostatních se nepustil) naohýbal a spájel jak je to na fotce níže. To je ale špatně, ty přídavné profily na vyztužení čela se musí ohnout na druhou stranu, kde je stejný reliéf naznačen leptáním.

V tuhle chvíli jsem lept dostal já. Protože mě ale dost štvaly nedostatky stavebnice (což mě naopak popohánělo k rychlému dokončení), svůj další postup jsem nefotil. Je tady tak soubor fotek sestavených vozů jednotky v základové barvě.

U leptů se držím pravidla „co můžu, to spájím“. Takže až doteď jsem všechno pájel. Abyste věděli na co si dát pozor, vypíšu nedostatky stavebnice, to vám pomůže se s nimi vypořádat, nebo se na ně alespoň psychicky připravit 🙂

Velkou obtíží je již zmíněná absence jakýchkoliv vůlí a prostoru pro sílu materiálu. Kvůli tomu vám některé díly nebudou pasovat tak jak by měly a budete je muset umístit trochu jinak. Typickým příkladem je první pár klanic s žebříky hned u čela. Aby seděl žebřík, nebude sedět naznačené uložení klanice na boku rámu…

Dalším neduhem je to, že stavebnice byla jednoduše zmenšena z H0 do TT bez jakýchkoliv konstrukčních úprav (krom vrstvení klanic). To je samozřejmě špatně a způsobí to jednak nedostatečnou šířku ohýbacích drážek a také to, že některé detaily jsou prostě celé uleptané a nic z nich nezbylo (očka na klanicích). Jiné detaily jsou zase příliš tenké (schůdky a páky na bocích rámu).

Vadily mi taky můstky, které spojují díly se samotným plechem. Ty jsou totiž v naprosté většině případů zbytečně velké a na ne zrovna ideálně přístupných místech.

Stavbu také komplikuje to, že nikde kromě dílu rámu pojezdu nejsou použity zámky pro vzájemné usazení dílů.

Sice tady celkem nadávám, nicméně si můžete všimnout, že i na těchhle fotkách (kde je vagon po prvním přestřiku základovkou zatím bez broušení) to vypadá celkem sympaticky. Ale čím víc leptů za sebou mám, tím míň jsem schovívavý k chybám „konkurenčních“ stavebnic. Vagonek je pěkný, ale ty chyby vám prostě stavbu celou dobu zbytečně znepříjemňují, asi jako komár bzučící u ucha v letním ránu, zrovna když si chcete přispat 😀  Používám jenom díly ze stavebnice, jediné co jsem doplnil jsou plastové nárazníky SDV.

Kam který dílek patří vysledujete z fotek výše. Sice k tomu není žádný návod, ale dost pomůže to, že si díly prostě rozdělíte na dvě stejné hromádky a z nich už vagonek dáte dohromady. Většina dílů se opakuje, takže jich zase tolik není, ikdyž to na první pohled vypadá trochu strašidelně.

Po zkontrolování vzhledu jsem přikročil k barevné úpravě.

Ono tu není co řešit, vozy jezdí všechny zbarvené stejně.

Co jsem viděl práce kolegů, celkem se trápili s maskováním plechů podlahy, které jsou ve skutečnosti grafitově černé.

Stačí je ale nastříkat zvlášť ještě dokud jsou v plechu a teprve potom je vystříhnout a pohodlně nalepit na hnědý vagonek. Je to čisté a jednoduché.

Jinak je na vagonech použitá klasická červenohnědá od Agamy. Pojezd a podlaha jsou obyčejná černá.

Z důvodu vyšší odolnosti jsem na jednu stranu vozů napájel upínací popruhy (zde už natřeny na modro). Aspoň nehozí že upadnou, až jimi budu obepínat náklad.

Bonusovou překážkou ve stavbě modelu bylo to, že v době uvedení na trh ke stavebnici nebyly k dispozici žádné obtisky. To už není aktuální, příležitosti se chopila Malá Železnice. Jejich aršík je ale nejspíš zhotoven v měřítku 1:100, univerzálním pro H0 i TT. V TT bohužel vypadají popisky trochu přerostle a tak jsem se tentokrát chopil nůžek a vystříhal podobné nápisy ze všemožných zbytků, co jsem zrovna doma našel. Sice neodpovídá všechno na 100%, ale je to prakticky zadarmo a vypadá to přirozeně.

Opět platí, že oba vozy jednotky jsou obtištěny stejně a až po jejich spojení získáte kompletní informace na jednom boku. Ještě bych měl uvést pár tipů: Ačkoliv z výroby byly oba vozy jednotky vybaveny ruční brzdou, později se vybavení ustálilo tak, že je ruční brzda jen a jednom z nich. Tak byly upraveny i starší vozy. I já jsem tedy použil brzdu jen na jeden vůz jednotky, ovládací kola jsem nalepil přímo na vzpínadla. Určitě si dejte pozor na to, že madla a stupačky pro posunovače jsou jen na vnějších čelech jednotky. Takže si pohlídejte podle fotek jejich polohu vůči upínacím prvkům nákladu, popisovým tabulím a brzdové výstroji.

Vpodstatě jediným detailem, kterým jsem vylepšil téměř hotové modely, jsou dřevěné pražce na spojkách klanic. I ve skutečnosti z podlahy celkem výrazně vystupují jak tvarem, tak svou barvou přírodního dřeva. Z nařezané javorové dýhy jsem je tedy osázel mezi všechny klanice.

Když už máme nákadový prostor, měli by jsme mít nějký náklad. Ne že by bez něj vůz nevypadal dost poutavě, ovšem já si chtěl zkusit zase něco trošku jiného. Vzal jsem obyčejné kuchyňské lipové špejle a pomatlal je směsí vyrobenou z následujících sajrajtoidních přísad: do rozmíchané sádry přidáme temperové barvy, aby jsme jí obarvili na hnědo. Dál jsem do směsi nasypal modelářský posyp tvořený hnědou dřevěnou drtí přípomínající jemné třísky a dobře promíchal. Když tím špejle pomatléme, uděláme ze sterilně přesných tyček členité kmeny s různými průměry i členitostí povrchu. Po důkladném proschnutí jsem špejle nastříkal trochou barev, abych klády odlišil a upravil barvu do finálního výsledku. Taky to chtělo nátěr Sidoluxem, aby sádra neměla tendenci opadávat. Můžeme naporcovat na požadovanou délku a máme hotovo.

Proč celá ta námaha? Přírodní větvičky se mi zdály v TT trochu nepřirozené, tak jsem si vyrobil klády svoje. Při porcování špejle na jednotlivé špalky tak opět vykoukne přirozeně světlé jádro špejle a místy nám upadne i ta umělá kůra ze sádry, takže získáme maximálně přirozený efekt. Klády jsem udělal trochu mohutnější, do TT by to přecijen chtělo něco drobnějšího, tak kdyžtak příště.

Nakrácené kmeny jsem uložil do vozů mezi klanice, navzájem slepil a opásal upínacími popruhy. Bohužel popruhy jsou ve stavebnici moc krátké, musel jsem je na koncích nastavovat zbytky nepoužitých popruhů.

Klády jsou celkem mohutné a tak jsou naložené jenom na koncích vozů. To koresponduje s omezenou maximální ložnou hmotností a tak vlastně napěchovat dřevem vagonek ani nemůžeme, protože to tak ve skutečnosti nejezdí. Nevyužité popruhy jsem tedy jenom přehodil přes podlahu a zajistil jako ty ostatní.

Vozy jsem samozřejmě patinoval. Tentokrát jsem si vystačil bez olejovek, použitá je jenom barva rez nastříkaná v jemných filtrech a potom různé prachové patinátory. Dobrým oživením je ale také oloupaná kůra z převážených kmenů. Tu jsem vytvořil nasypáním pilin (které jsem už předtím přidával do sádry) do ještě nezaschlého laku na podlaze. Tohle rozhodně doporučuju i pokud stavíte prázdný vagon.

Detail na náklad opásaný nastavovanými popruhy. Nakonec se to povedlo celkem zakamuflovat a improvizace s jejich délkou není patrná na první pohled.

Zkompletované a napatinované jednotce už chybí jenom provozní náležitosti jako jsou kola a spřáhla.

Do rozsoch jsem instaloval kovová dvojkolí (pozor na orientaci izolovaných kol, jinak vznikne zkrat!) o průměru 7,7 mm a na čela jsem osadil kinematiky SDV se spřáhly Kuehn. Ačkoliv je v reálu jednotka nerozpojitelná, na obou koncích každého vozu jsem osadil klasické spřáhlo z důvodu lepší manipulace s modelem. Při usazování kinematik přijdou vhod rysky na spodku pojezdů vyznačující střed.

Takto nějak to vypadá spřažené. Všimněte si, že mezi vozy jednotky sutečně nejsou madla ani stupačky.

A v oblouku. Funguje to obstojně, takže hurá na zkušební jízdy.

Při těch jsem narazil na drobnou potíž. A sice kolečka se mi neotáčela hladce, protože drhnula o brzdové špalky zevnitř napájené do rozsoch. Chce to tedy opravdu polohu dvojkolí dobře vychytat, dokonale lehký pohyb totiž mají jen při správném usazení.

A tím je hotovo. Mám tedy ve sbírce další typický český vagonek vhodný pro každý manipulák i delší náklad tažený dvojčetem brejlovců.

Přestože jsem ze stavebnice nebyl vždycky nadšený a dnešní článek má trochu charakter „poraďte si s tím sami“, nechci vás od tohohle modelu odrazovat. Jen je potřeba počítat s tím, že to chce při stavbě postupovat stylem „dvakrát měř…“ a mít už za sebou nějaké jednodušší stavebnice. Stejně tak schopnost improvizovat je tu vátána. Když ale má člověk na konci víkendu před sebou hotový vagonek, na tyhle strasti rychle zapomene.