Nákladní vozy

Další UIC „Zetka“, tentokrát jako Ztff

Není tady poprvé, a ani nevěřím že by byla naposled. Řeč je o stavebnici ES Pečky vozů jednotné skupiny „zetek“. V polovině 60tých let začaly po takřka celé Evropě vznikat vozy na jednotném UIC spodku, a ČSD nebylo výjimkou.

Zprvu objednávaly vozy ze zahraničí (Rumunsko, Jugoslávie, …), z těchto máme v TT zastoupený právě Jugoslávský vůz, a to přímo od Tilliga. Stavebnice ES Pečky však představují rodinu čistě českých vozů z vagónek Poprad a Česká Lípa. Ale tyhle řeči jsem si asi klidně mohl odpustit, to už tu probírali všichni ostatní.

Já jsem se vrhnul na stavebnici která se tu ještě nevyskytla, popravdě, nebyl to ale můj první vůz z těchto stavebnic, pouze jsem se rozhodl sepsat článek o tom co dělám jinak. No a k tomu se hodilo právě Ztff (nově Hfs, ale to není tak hezké), které tu ještě nebylo. A cože je na tomhle voze tak jiného? Je užší, nemá násypné klapky ani lávku na střeše, dveře má obyčejné plechové bez klapek, ale hlavně má potrubí sací brzdy aby mohl jezdit do Velké Británie. Bohužel v modelu to nejde znázornit, a tak jediným viditelným rozdílem oproti „obyčejným“ Gbs je ta šířka.

(Popisek autora k fotografii: Vůz byl přistaven do stanice Davle v červnu 1995. S úzkou skříní pro průjezdný průřez na britských ostrovech a pákovou pořádací brzdou. Sací brzdou už si nejsem tak jistý. Na fotografii je zaměnitelná s průběžným potrubím parního topení. Autor: Tomáš Pech. Za poskytnutí cenného podkladu děkujeme. Obrázek lze rozkliknout na větší velikost.)

Balení je klasika ES Pečky, krabička (tu jsem opoměl vyfotit) a v ní najdeme návod, obtisky pro dvě období (ČD a ČSD) kterých je na aršíku zásoba pro případ poškození nebo nějakého nezdaru s umístěním. Dál se v krabičce nachází samotné odlitky dílů vozu, lepty s madly, kotvičkami, koly ruční brzdy, kinematiky SDV, nárazníky SDV a nová spřahla Tillig.

Na odlitcích jsou nepatrné nálitky, všech se jde zbavit bezproblémů skalpelem, vpodstatě víc toho není třeba, nebo jen málokdy.

Očištění odlitků je záležitostí pěti minut. Nejvíc práce asi dají „trojúhelníčky“ v podvěsech bočnic rámu, tam je třeba odřezávat opravdu opatrně a radši malým nožem. Oproti mnou již stavěnému Gbgs které nemá ruční brzdu, je zde navíc výstupek na který se lepí kolo ruční brzdy, na ten je třeba si taky dávat pozor, sám jsem ho málem uřízl.

Po očištění dílů přišly na řadu takové ty nutné práce jako je navrtávání rozsoh a osazování ložisky Peho. Tady je však škoda že každá díra je jinde, a málokdy se povede vrtáček udržet tak, aby se díra zvětšila na správnou stranu. Na fotce je to celkem vidět, když díra není ve středu rozsochy, tak ložisko do středu nedostanu ani kdybych chtěl sebevíc.

Po osazení všech ložisek přijde slepit pojezd dokupy, taky to není žádná hračka. Je potřeba si pohlídat polohu výstupků pro ruční brzdu. Vpodstatě pojezd lepím tak, že jednu stranu přilepím skoro napevno, a druhou dvěma kapkami gelového vteřiňáku, tak aby s ní šlo hýbat, a spolu s osazenými koly hledám jak správný úhel proti podlaze (ne vždy to vyjde že je rozsocha 90° vůči podlaze) ale i správnou polohu rozsoch proti sobě aby kola co nejmíň šmajdala. To vše provádím na rovné podložce, ale ani to není vzhledem k libovolně umístěným dírám pro kola záruka že vůz nebude pajdat. Poté co najdu správnou polohu vyndám kolečka, a pojezd nechám proschnout. Ještě se zmíním o bočnicích podvozku, poprvé se mi stalo, že byly delší než sama podlaha, takže je bude třeba zkrátit.

Celý pojezd jsem prolil řídkým vteřiňákem (bohužel už moc řídký nebyl takže po sobě nechal nějakou tu stopu) a nechal proschnout. Jakmile byl vteřiňák zatuhlý odřízl jsem přečnívající bočnice, a osadil zpátky nápravy abych vyzkoušel jestli se něco nepohlo.

Jelikož bylo vše v pořádku, pokračoval jsem v lepení brzdových zdrží a detailů z leptu. Tady se mi vymstilo právě spěchání a šetření, pro nalepení zdrží jsem použil ten ne zcela řídký vteřiňák a moc se to nevyplatilo. Ostatně je to vidět na obrázku. Pro osazení přestavovačů jsem na místě na které přibližně měli přijít odříznul kousek spodního převisu profilu, a přestavovače nalepil na místo. Kola ruční brzdy (podle dokumentace však vozy mají mít pákovou ruční brzdu, jak vypadá ale nevím) jsem dolepil na výstupky na které mají přijít.

Tím byl pojezd vpodstatě hotový. Pustil jsem se tedy do kastle, a hned na začátku stavby jsem šel proti návodu. Příčky co mají určovat výšku usazení na podvozku využívám úplně jinak než říká manuál. Na příčku kápnu kapičku lepidla, a příčku vlepím přibližně do poloviny čela. Nesmí lícovat ale na boku ani s jednou stranou, naopak, musí tam být cca 1 až 2 mm mezera.

A tady je už vidět k čemu je to dobré. Vpodstatě díky tomu přilepím bočnici téměř přesně kolmo, a nemusím si nad ničím lámat hlavu. Jednoduché, a funkční.

Příčku pak jednoduše odloupnu, přilepím stejně na druhé čelo, a postup opakuji. Tohle je pak výsledek.

No a hned na řadě je druhá vychytávka. I z druhého čela příčku odloupnu a odložím. Pak následuje laborování s posuvným měřítkem (alias posuvkou, šuplerou nebo hasákem s čísílkama) abych zjistil jak vysoko je podlaha nad kolejnicí. Od tohohle údaje odečtu 8,83mm (neboť to je přepočtená správná výška středu nárazníků od kolejnic) a mám nějaké malé číslo kolem 2mm. Je samozřejmě potřeba také najít střed nárazníků na druhé straně čela, k tomu poslouží vrtáček. Pak už jen najdu onu správnou výšku, vyznačím si ji po celé šířce čela, a nalepím (tentokrát už napevno) příčky. Možná je to složitější než originální způsob popisovaný v návodu, mě se ale osvědčil víc, a hlavně jsem natolik líný že je pro mě příjemnější to jednou pořádně změřit, než desetkrát zkoušet a ubrušovat.

Nalepit na vzniklou konstrukci přesně druhou bočnici už je brnkačka.

Nalepení střechy však není až tak jednoduchou záležitostí jak se může zdát. Pokud se člověk netrefí na poprvé a stihne mu zatvrdnout lepidlo má problém. A to je přesně to co se mi stalo. Střechu jsem ještě jakž takž serval a nalepil podruhé, ale při bližším pohledu je vidět že nesedí pěkně, a že tam jsou nějaké díry.

Můžu ale aspoň tvrdit, že jsem to udělal jako modelovou ukázku toho, že i nepodařený začátek má budoucnost. Mě pomohl surfacer ve skleničce. Špičkou skalpelu jsem jej nanášel po obvodě střechy, tak aby zatekl tam kam bylo třeba.

No a po zatuhnutí přišel ke slovu šmirgl 600. Ohnout a projet celý okap pěkně dokola.

Pak už jen vyvrtat dírky, a to nejen pro madla ale i pro nárazníky, a hlavně díry v jakýchsi výztuhách čelníku.

Ještě před nástřikem základovky jsem osadil nárazníky, a lepty. S lepty (především kotvičkami) je problém ten, že rády ustřelují kamsi neznámo. Naštěstí jsem zjistil že Detailovské kotvičky mají skoro stejný tvar i velikost, jde tedy vcelku úspřešně použít tyto. Po nástřiku konečně skříň zmatněla a stala se fotitelnou, a je tam pro změnu něco vidět.

No a pohled na celý bok vozu ukazuje že škvíra mezi bočnicí a střechou úplně zmizela.

Vyzkoušel jsem samozřejmě i jak vůz vypadá v celku.

No a po nástřiku jsem si to vyzkoušel znova. Pojezd je stříkaný černou vodou LifeColorkou, to bylo bez problémů, skříň jsem stříkal Revelláckými syntetikami. Vzhledem k tomu, že nemám moc rád když jsou všechny vozy stejné barvy, zkusil jsem do barvy č. 37 (červenohnědá) přimíchat trochu č.84 (něco jako rez). Výsledek není špatný, ale možná jsem to s tou tmavou přehnal. Vozy sice bývají tmavší vzhledem k nánosům špíny, ale tohle je možná extrém.

Problém co se mi se syntetikami poslední dobou stává je že po nástřiku laku (lesklý LifeColor) se mi po jeho zaschnutí na povrchu vytvoří různě lesklé mapy. Nevím čím to je, když stříkám lak na vodovky, je všechno bez problémů (stejný postup). To mi však nezabránilo v nanesení obtisků a natření kotviček žlutou a dalších detailů červenou.

Na pojezdu jsem natřel přestavovače bílou, a pak barevně dovyznačil páčky, stejně tak kolo ruční brzdy jsem natřel červeně. Tohle je vpodstatě poslední fotka samotného podvozku.

No a takový můj poslední fígl. Vůz má s kinematikami a se vším všudy 25 gramů. Není to moc, skoro bych řekl že až málo (podle normy by měl mít 29 gramů), proto na každou z příček (nalepených naležato) lepím obyčejnou matku M8. Je to tak nějak ideální, vůz má pak 32 gramů, a dobře se s ní trefuje do vozu. Na fotce je také vidět na jedné straně přilepená páska která vymezuje vůli pojezdu způsobenou špatnými dírami pro kola.

Matku jsem lepil tak aby byla přibližně uprostřed příčky, jak je vidět, na téhle straně se mi to ale moc nepovedlo. Ale vzhledem k tomu že je to dvounápravový vůz s pevným rámem, tak to ničemu moc nevadí.

Tak a je po „svatbě“. Rám je spojen se skříní, teď už natrvalo.

Následovala už pouze patina a přestřik matným lakem. Patinu jsem nepřeháněl (vpodstatě není žádná) už jen proto že vůz je sám o sobě tmavý, a taky jsem ho nechtěl mít v provozu kdovíjak dlouhou. Rzí jsou vzaté jen zdrže, zbytek pojezdu a část spodku vozu je zaprášená pigmenty prach a hlína, a střecha je také zaprášená prachem a trochou tmavé rzi. Nějaký ten stýkanec ze střechy taky je, ale není toho moc, prostě relativně nový vůz. Matný lak to pak všechno ještě víc utlumil.

No a poslední věcí byly samozřejmě kinematiky. K vozu jsou dodávány kinematiky SDV, v minulém článku jsem se zmínil, že si myslím že se pomalu u nás stávají standardem, sice se poté zase objevilo pár negativních reakcí, ale já s nimi problém nemám. Důležité je prostě nespěchat, dělat všechno poctivě, a když něco nejde někam nasunout, rozhodně to tam nervat silou, ale vzít pilník, skalpel a trošičku tomu pomoc.

Tak a takhle vypadá hotový vůz, je to vcelku fešák. Osobně jsem zvyklý na Gbgs, a odzačátku mi na voze něco chybělo, ale postupně jak dostával barvu a tak, tak prostě „vyzrál“.

A nakonec pár pohledů na dva zástupce stavebnic (Hfs/Ztff a Gbgs/Zts) ES Pečky, a Tilligův Gbs/Zts.

Tak která z obyčejných UIC „Zetek“ je hezčí? Ta ES Pečky…..

…. nebo ta Tilligova?

Můžu říct že se s těmihle vozy v TT prostě urodilo, my IV. epocháři rozhodně nedostatkem krytých vozů netrpíme. Za sebe můžu říct že se mi víc líbí sestavené vozy ES Pečky, ale ten pojezd není ideální. Tam zas boduje Tillig. Avšak celkově jejich vůz působí poněkud plastově a humpolácky. A ke stavebnici řeknu asi tolik, že mě bavila, výsledek je lepší než jsem čekal a hlavně jedná se o další oživení parku.

7 komentářů: „Další UIC „Zetka“, tentokrát jako Ztff

  • Zdravím,moc pěkná práce.Stou příčkou na ležato je pěkná vychytávka.Už se těším až si jí koupím.

  • Parádní čistá stavba! Zase nějaké vychytávky (ikdyž článků o tomhle voze už tu bylo…), což je super. I ta povrchovka je takřka tovární.

    Já jako nekorunovaný král prasečení v široké obci téčkařské mám k patině ještě nějaké tipy: Ta celková zašlost a použití atypického odstínu se mi hodně zamlouvá, ale osobně to dělám naopak, nastříkám vagon celkem normální barvou (neříkám, že tam nejsou odchylky, ale ne výrazné) a potom šisování nebo tmavnutí stříkám jako další filtr, už přes položené obtsiky, protože popisky by jinak svítily moc bíle (což je trochu i na tvým voze, čímž ale neříkám, že se mi tvoje pojetí nelíbí) v kontextu k vozu. Další cestou jak to udělat je nastříkání celého vagonu atypickým odstínem jako to máš ty a místa, kde budou obtisky opětovně nabarvit barvou „čerstvou“, takže bílé popisky jsou logické a aplikované na obnovené ploše nátěru, což se taky v reálu dělá. Zkrátka vyřádit se na tom dá dost.

    Tyhle stavebnice Zetek z Peček jsou prostě povedené, to nikdo nemůže popřít. Montáž sice neni jednoduchá, ale když člověk má před sebou postavený vagon, je to opoznání jinde než konkurenční kousky. Kdosi chtěl i po uvedení těchhle modelů dělat tyhle vagony překopávkou ze starého BTTB nebo novostavbou, ovšem troufnu si tvrdit, že takovýhleho výsledku dosáhnout prostě nemůže. Namísto tohohle Ztff vykouzlí tak maximálně vagon řady Wtf 😀

  • Vagon se na koljišti rozhodně neztratí.Je ale nutné napravit dost zásadní chybu.Kolo ruční brzdy na vůz nepatří.Páková pořádací brzda jde zhotovit celkem snadno.V polovině vozu přilepit napříč rámu drát o prům.cca 0.5 mm.Od něj pokračuje souběžně s rámem páka brzdy asi k ložiskovému
    domku,kde je svislé pravítko s ozuby.Při zajištování vozu posunovač tlačí
    tuhle čtyřmetrovou páku k zemi a tím vůz brzdí.Pak ji zaklesne do co nejnižššího ozubu,a tím vůz zajistí,třeba na trajektu.Páka je na každé straně vozu.Potrubí sací brzdy jde znázoznit celkem jednoduše,kousek drátku o prům.0.8mm ovinut drátkem 0.1 až 0.2 systémem závit,stejně široká mezera ,závit.Já si to zjednodušil,a dával závity těsně vedle sebe,ale stejně to je vopruz.Natřít černou barvou,vytvarovat do oblouku jako normální brzdovou hadici a upevnit na čelo vozu.
    Patinu dělám až po nalepení obtisků,nesvítí tolik.

  • Díky za postřehy. K té sací brzdě, možná to je jednoduchý, ale nevím jak to na tom voze bylo, a fotky nemám. Navíc tam je kinematika a nejsou tam ani normální hadice, tak je to fuk.
    Pákovou ruční brzdu si sice představit umím, ale netuším jak to vypadá ve skutečnosti a popis mi moc nepomůže. Proto tam nechám to kolo, i když sám z toho nemám dobrý pocit.
    A jinak pánové (Číra a Rosťopiš), nevím jestli neumíte číst, nebo jsem to do článku opoměl napsat, ale ta barva nemá představovat starý vůz. Pouze má odlišnou barvu, proto jsem tam psal že jsem to možná přehnal. Patina je tady tvořená pouze pigmenty, a to prach, rez a hlína (nebo bláto, teď nevím) na spodku a trochu na střeše.
    A poslední věc, obtisky tolik nezáří, to se jen zdá z fotek. Veskutečnosti po matným laku docela zapadly.

  • No každopádně ta stavebnice vypadá 100krát líp než ta Zetka od Tilliga 😀

  • Nazdar.Pěkný popis a inspirace,taky jsem si tuto stavebnici koupil a dnes jsem ji dostavěl.Popis stavby nelže, popsané uskali tam jsou.Hlavně co se tyče podvozku a dvoukoli.Celkovy dojem z modelu:OK

  • Model pěkný a pěkně postavený, škoda, že nedělám v TT 🙂 Jen ty střešní podélné prolisy mi přijdou trochu moc výrazné, ale třeba se mi to zdá. A případně by se tomu dalo odpomoct. Akorát mi trochu víc nesedí jedna věc, ale posuzuju to pouze podle fotek, takže to třeba zkresluje model je správně. Vozy Hbfs byly vzhledem ke svému předurčení stavěny do britského průjezdného průřezu, takže měly užší skříň, a to dost viditelně. Když se podívám na fotku skupinky všech „zetek“, tak mi přijde, že má s ostatními „kontinentálními“ Zts stejně širokou skříň, pokud se mi to tedy nezdá…

    A vzkaz pro autora: ruční páková brzda je docela pěkně vidět na první fotce Vašeho článku na skutečném voze. Blízko u dvojkolí na pravé straně vozu (při tomto pohledu) je pod skříní šikmá hnědá páka se svislými vodítky, ve kterých chodí. No a to je právě ta ruční páková brzda. To kolo pořádací brzdy na model skutečně nepatří. To bych ho tam radši nedal vůbec. 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..