Zastávka Citonice od Šikulů
Jako další stavbu do plánovaného kolejiště jsem pořídil zastávku Citonice – obligátně od Šikulů. V tomto okamžiku ještě není jednoznačné její konečné určení, ale předběžně by měla sloužit jako zanedbaná podružná budova – kdysi zastávka, dnes patrně neudržovaný sklad a kancelář traťovky. Prodává se v pytlíkovém balení (bez lepidla).
Obdobně, jako u předchozích stavebnic jsem zkontroloval kompletnost dílů a prozkoumal návod. Rozložení některých detailů v aršících se poněkud lišilo od rozkresu, ale nic nechybělo.
Tato stavba má na rozdíl od předchozích jen minimum dřevěných dílů (dveře, krovy), ostatní je kvalitně vylaserováno z papíru a lepenky. Jediné, co budeme kromě lepidla a tenké čepelky ke stavbě potřebovat, je tenká trubička do komína jako nástavec – komín však bude vypadat dobře i bez nástavce…
Pokud někomu nevyhovuje zbarvení od výrobce, lze vnější části stavby přebarvit. Osobně jsem díly „omítky“ přebarvil na žluto a namořil dveře, trámy a podlahu řídkou hnědou barvou. Na lepení jsem použil zbylé UHU lepidlo z jiné stavebnice od Šikulů, což se později projevilo jako ne zrovna nejlepší volba – části ze silnější lepenky doporučuji velmi pečlivě spasovat a rohové spoje lepit zevnitř vteřiňákem.
Vlastní stavbu jsem zahájil podle návodu vlepením rámů oken do příslušných otvorů ve zdivu, jejich zasklením a instalací dveří. Rámy oken v otvorech sedí na chlup, po praktických zkušenostech ale doporučuji otvory nejprve zevnitř zasklít a pak teprve zvenčí na doraz vsadit rámy.
Pokračoval jsem lepením stěn a podlahy s přepážkou na základovou desku a celek uzavřel přední stěnou. Optimální bude sesazovat stěny na sucho a pak zevnitř zajistit spoj lepidlem (ideálně kyanoakrylátem), jinak si stěny v zámku nemusí dokonale sednout a pak nastane problém s návazností dalších dílů (lepidla může být moc, nebo lepenka ve spoji nabobtnat).
Po zaschnutí „omítky“ jsem nalepil na hrany stavby pozednice a na ty do patřičných výřezů umístil nosné trámy střechy. Pozor! Příčné trámy mají jednak dvě rozdílné délky (přes přístavek jsou delší), druhak mají jejich výřezy pro pozednice úkos, takže jdou bez problémů osadit jen v jedné poloze. Orientaci výřezů poznáme v závislosti na kvalitě zraku a osvětlení, ideálně pomocí lupy. Já jsem nejprve pracně osadil trámy a pak je teprve fixoval lepidlem, jen na úplných krajích konstrukce je nutno lepit rovnou.
Sestavil a přilepil jsem přístavek a pokračoval další fází – lepením podezdívky a soklu. Podezdívky, komín, sokl a cihlové dekorace jsou z povrchově barvené lepenky, proto je nutno oddělovat je z rámečků opatrně, aby se nepoškodila obarvená vrstva – velmi ráda opadává jako špatně přilepené obkládačky. Zajímavostí je, že přístavek na zadní straně podezdívku ani sokl nemá, ale to zjistíme až z rozpisu dílů. Uvedené součástky jsou zhruba stejně dlouhé, jako příslušné stěny stavby a pokud rohy vlivem lepidla trochu nabobtnaly, vzniknou nám po jejich nalepení na rozích různě velké spáry. To se bohužel týká i dekorací na stěnách, které kryjí „zámky“ v nosných částech budovy. Po nalepení dekorací můžeme na volné plochy nalepit díly „omítky“. Na většině stavby to není nutné, protože nosná část je z lakované lepenky, ale přístavek je ze stejně „chlupatého“ materiálu, jako základová deska a je nutno ho potáhnout za všech okolností. Osobně jsem omítkovými díly, barvenými na žluto, potáhl celou stavbu a na přístavek dolepil do výřezů dřevěné bednění (dvířka?). Zde se opět vyplatí použít lepidlo, které nemá vliv na rozměry papíru. Při použití disperze papír lehce „naroste“, po vyschnutí se zase zmenší na původní velikost a zapříčiní tak problémy s usazením. Pouhým okem si toho nevšimnete, ale na detailních fotkách nepřesnosti vylezou naprosto s přehledem.
Základ budovy je hotov a můžeme se pustit do střechy. Tu tvoří hnědé lepenkové podbití a černý vnější reliéfní potah, který lze podle potřeby prohlásit za dehtovou lepenku, nebo za plech. Slepíme krytinu a podbití – ideálně vteřiňákem, aby se střecha při schnutí nekroutila. Zde má být krytina plech, takže v rámečku najdeme ještě řadu tenkých „nudlí“, které mají imitovat svislé spoje pásů plechu. Postupně je oddělíme z rámečku a nalepíme na příslušné rýhy v potahu střechy. Lepení disperzním lepidlem je poněkud problematické, pásky se kroutí a výsledek není nejlepší, solidnější výsledky by asi šlo dosáhnout vteřiňákem a rozhodně se vyplatí nahradit papírové pásky jiným, pevnějším materiálem. Pokud pásky nejsou dokonale přilepené, po natření se zkroutí jako hadi. Ne nadarmo návod radí natřít vše předem! Bohužel to neřeší případné problémy s lepidlem. Nakonec jsem jich část z nedostatku lepšího materiálu nahradil nití – nejprve nalepenou na jednom konci, pak napnutou, zalepenou na druhém konci, zastřiženou a následně fixovanou v ploše.
Proschlou střechu nalepíme na budovu, na střechu nalepíme komín a na její konce okrajové zaplechování. Vlastní stavbu završíme vlepením parapetů do oken – v mém případě byly o nějakou desetinu milimetru delší, než byla šířka oken a tak se jim tam moc nechtělo – nejkřivější se nakonec dočkaly nové montáže.
Po střeše slepíme komín – má dvě „patra“, každé ze čtyř stěn, jejichž „zámky“ tvoří vyčnívající cihly, vodorovnou přepážku mezi „patry“, třívrstvou hlavici a nástavec z trubičky (tu musíme dodat z vlastních zdrojů), na který navlékneme a nalepíme dva miniaturní kroužky. Je třeba je hlídat, aby přischly rovně – já jsem je neuhlídal a v navíc se mi v nestřeženém okamžiku „rozjely“ vrstvy hlavice, což jsem napravoval dodatečně. Po proschnutí komína spodek „oplechujeme“ obvodovým páskem a podložkou – jestli bude pásek dost dlouhý, bude záviset na přesnosti sestavení spodku komína.
Stavba již tradičně postrádá okapy, takže zde máme volné pole působnosti. Pokud chceme stavbu použít k původnímu účelu, musíme ještě vyrobit a instalovat ceduli s názvem zastávky, protože ta také není částí stavebnice.
Poslední fází stavby budou barevné úpravy, retuše a patinace. V tuto chvíli je dobré mít jasno o osudu stavby. Již v průběhu stavby jsem omítku opatřil okrovým nátěrem, který není zcela stejnoměrný. Po sestavení jsem „plechovou“ střechu opatřil červeným nátěrem, taktéž o nestejnoměrné hustotě. Papírové pertlování střešních plechů se přitom na několika místech nevratně zkroutilo a bylo nahrazeno (viz výše).
Po střeše přišly na řadu „cihlové“ dekorace, na kterých bylo na některých místech nezbytné provést retuše („vylezla“ barva podkladu), a načernění komínové roury. Nakonec došlo na patinu – prakticky „umolousání“ celé stavby. Na střechu, podezdívky a komín jsem v první fázi použil „špinavý lak“, po jeho proschnutí jsem stavbu nepravidelně „zaprášil“ patinátory „prach“ a „popelavě šedá“, nanášenými tupováním na sucho, komín dostal úpravu patinátorem „černá“.
Základová deska barvou víceméně odpovídá betonu, takže ji stačilo jen natřít „špinavým lakem“ a pak „na sucho“ ušpinit vhodnou směsí pigmentů. Poněkud jsem „přitlačil na pilu“, takže stavba získala vzhled notně olezlé drážní budovy v blízkosti vápenky či cementárny.
Upravil jsem nejkřivější přední parapety a opravil komín, kde jsem „ujetou“ vrstvu hlavice odpreparoval a nahradil ji zbylým dílem, umístěným už přesněji.
Detailní fotky odhalily celou řadu nedostatků, špatně rozpoznatelných pouhým okem, takže došlo na pár oprav, dílem zmíněných výše.
Stavbu jsem od počátku pojal jako „cvičně bojovou“ – výsledek měl být použitelný, ale zároveň měl odhalit všechny nedostatky jak v mých schopnostech a odhadu, tak v technologii, použité výrobcem. Zdá se, že se vše vyplnilo měrou vrchovatou a ve stavebních technikách mám co dohánět, hlavně co se lepidel a patinování týká. Stvořil jsem epesní barabiznu, díky které ale bude riziko zmršení mnohem dražší a složitější stavebnice daleko nižší. Na rozdíl od prakticky celodřevěných staveb je u skoro celopapírových nutno hlídat mnohem více věcí a také s ohledem na materiál přehodnotit používané druhy lepidel a technologie následných povrchových úprav.
Pěkná stavba, ale nemohu si pomoct ta střecha se mi zdá hodně pokroucená, nebo je to fotkou?
Střecha se zlehka prohnula po natření a fotka to ještě zvýraznila. Kdybych nešetřil lepidlem na trámech, tak by se kroutit nemohla.
ja by som povedal, že modelárstvo je o ľuďoch, ktorí sa dokonale snažia napodobniť nedokonalé z reálu, preto ten komín, parapety a strecha…všetko je v reále tak krivé, že je to úplne jedno a strechy na takýchto budovách sú prehnuté skoro všetky. vypadá to dobre:) a ten pôvodný rozšrotený komín s krivými krúžkami pred opravou bol možno aj lepší:).
Co na to říci,asi to, že nemusím mít všechno.Každý z nás má jiný názor a tak to má být,a to je třeba tolerovat a vzít na vědomí .Po pravdě řečeno tohle tedy nemusím
Střecha tedy křivá je, to zas jo. Spíš mi vadí ten hamatný komín – jednotlivé vrstvy cihel by v reálu nevystupovaly o tolik. To komíny na stavebnicích z Peček, i když k nim byly svého času taky výhrady, jsou o tři třídy jemnější, ale souhlasím s „brzdou“, že ten neopravený vypadá parádně 😉
Máš autore nějakou fotku bez blesku na denním světle? Ta patina je takto moc výrazná, věřím, že v reálu je to utlumenější. Máknul sis slušně…
Fotku na denním světle nemám – můj kompaktní automat si „přisvětluje“ i s vypnutým bleskem. Z hlediska patiny si to jeden bejvalej nádražák pochvaloval, že to vypadá jak v suchým létě, ale taky se mi to moc nezdá. Na druhou stranu – kolem cementárny u Berouna , nebo v Radotíně takhle jeden čas vypadaly všechny baráky, nejen u dráhy…
Ten komín je šílenství (18 dílů) a po opravě jsem taky politoval, že jsem se v něm hrabal. Je sice rovně, ale zblízka ztratil šmrnc. Navíc řada drážních komínů přecházela zhruba v polovině výšky na osmiúhelníkový průřez s jednovrstvou hlavicí, což by asi bylo nejlepší odlévat z polyuretanu.
Na druhou stranu – stavbu plánuju do odlehlé části kolejiště, navíc by měla lehce zarůst, takže detaily se ztratí.
Co se střechy týká, snažím se ukecat výrobce, aby na podbití používal mikropřekližku. Líp by to vypadalo i sedělo, a rozhodně by se to nekroutilo. Dříví Šikulové zpracovávají daleko líp, než papír a mnohem líp se s ním dělá.
Někdy příště bude o stavbě „náraží Adršpach“. Stavba je hotová, s textem se ale ještě peru.
Disperzní lepidlo samozřejmě nic neroztahuje samo o osobě, jenom vy jste tam toho lepidla dal zbytečně moc. Je to vidět na fotkách. Kromě toho mi přijde, že nepřesnosti vznikly spíše nedbalým sestavením než „nabobtnáním“ lepidla. Pokud jde o patinu, nelíbí se mi vůbec. Pokud ta budova nestojí vedle cementárny nebo vápenky, nemůže vypadat takhle…
Disperzní lepidlo obsahuje nějaké procento vody (podle druhu) a ta má vliv na rozměry a tvar papíru, pokud není důkladně lakovaný (hrany obvodové zdi jsou bez laku). Po natření se materiál zvětší a po vyschnutí zase zmenší, bohužel ne vždy na původní velikost. Kyanoakrylát tohle nedělá. Ve spojích, které jsou za sucha na těsno je samozřejmě množství problém, ale tady jsem dal všude stejně a jen jeden ze čtyř rohů nesedl. Byl to poslední spoj v řadě a byl příčinou toho, že stavba „ujela“ celá.
Přístavek byl z nelakované „chlupaté“ lepenky a po natření lepidlem nabobtnal před očima. Díly omítky se po zvlhčení lepidlem „natáhly“ v jednom rozměru skoro o milimetr a po vyschnutí nabraly původní velikost. Stejný problém se projeví i při natírání dílů, povětšinou ve formě průhybu. Úlohu vody tam přejímá ředidlo a pokud má díl zůstat rovný, musí být natřen oboustranně a vysychat pod zátěží, nebo v lisu.
Co se týká patiny, úlet jsem přiznal v textu, ale musím konstatovat, že povrch střechy stupněm zasvinění odpovídá reálu – celkem slušně kopíruje nánosy na střeše stavědla pod Chebským mostem v Karlových Varech.
Podívejte se, x let jsem modelařil a lepil především papírové modely a především architekturu. Podotýkám, že jsem používal prakticky výhradně Herkules. Vím co tyhle materiály dovedou, ale taky vím, že všem těm deformacím se dá rozumně předejít, když člověk pracuje pečlivě, s rozmyslem a má trochu zkušeností. Celoplošně natírat papír čímkoli je třeba před nalepením a pak je nutné to nechat vysychat pod zátěží. Lepit papír na papír je rozumné bodově, ne po celé ploše (případně se dá použít lepidlo ve spreji). Lepidla není nutné dávat moc, což má mj tu výhodu, že schne prakticky okamžitě atp atd. To, co vy tu předvádíte, jsou zkrátka pouhé výmluvy a být vámi, vůbec bych si takhle nepovedenou stavbu nedovolil veřejně prezentovat… A pokud se chcete něco přiučit, běžte se podívat na fórum papírových modelářů, jaké skvosty a s jakou přesností se dají z papíru postavit.
Martin: Připadá mi to jako zbytečně silná slova. Stavba mi osobně připadá fajn, a patina mi s přihlédnutím na region Ostravska připadá velice reálná. Za největší klad článku považuji to, že se autor nebál jít mezi lid s věcí, která mu samotnému nepřipadá dokonalá (myslím, že ten tón tam jde rozpoznat:-) ) ale ví, že se mohou poučit druzí modeláři. Nejlépe se učíme z chyb druhých, a díky těm, kteří se nebojí nám poskytnou studijní materiál!
Argumentaci s papírovými modeláři považuji za neúplnou, protože bys měl poskytnout relevantní odkaz: Nejlépe na stejnou stavbu lepenou někým jiným. Pokud jsi takový profesionál, jak se nám snažíš svým příspěvkem říci, tak jistě potvrdíš, že co vystřihovánka, to jiné vlastnosti papíru (lepil jsem hodně z ABC, ale to také nemá a nemělo ve všech číslech stejnou kvalitu papíru, a když si člověk vezme vystřihovánku odjinud, může být překvapen) a tak tak si v rámci férového přístupu k autorovi článku představuji toto řešení – kup tento model od Šikulů, slep ho, a popiš (stačí srovnání), jak dobře se ti s ním pracovalo. Pak můžeme mluvit něco o porovnání, které bude zahrnovat i zručnost tvůrce modelu.
Rozhodně netvrdím, že jsem profesionál. Momentálně navíc už ani moc nemodelařím. Odkaz na fórum papírových modelářů je tady: http://www.papirovemodelarstvi.cz/phpBB3/ s ABC se dnešní modely nedají moc srovnat a lepenka se v současných modelech používá velmi hojně.
Martin:
Model byl stavěn jako cvičný za zcela konkrétním účelem. Ten splnil. Vám evidentně nedošlo, že účel této prezentace je, aby jiní neopakovali moje chyby.
A tvrzení, že disperzní lepidlo nevlivňuje rozměry papíru je snadno vyvratitelné. V běžné praxi se s problémem rozměrové nestability papíru pod vlivem (nejen) disperzního lepidla setkávám prakticky denně.
Střelec : Nepsal jsem, že disperzní lepidlo neovlivňuje rozměry papíru nýbrž, že tomu lze předcházet, například použitím přiměřeného množství lepidla…
V papírové modelařině je například naprosto běžné podlepovat velké rovné díly (někdy i desítky centimetrů dlouhé) lepenkou například tloušťky 1 či 2 mm a samozřejmě to neznamená, že by kvůli tomu měla utrpět geometrie nebo nepasovat některé další díly.
Mě se tedy ta tvoje moc líbí. Já si svoji přebarvil na zelenobílou kombinaci a jsem také spokojen. Teď stavím Ledečko a to je radost budovat. Ty nerovnosti co ti to udělalo bych nezavrhoval, kdy to kdo viděl rovné? 🙂 Naopak, to je realita, dobrá práce.
martin:
Bohužel jsem viděl případ, kdy ani výztuže, ani omezené množství lepidla kroucení papíru nezabránily a tvůrce pak přešel k použití styroduru.
Problém u poslední stavby jsem měl s předčasným schnutím lepidla – ke stavebnici přibalený UHU Holzleim v tenké vrstvě zasychá rychlostí vteřiňáku, silnější vrstva ale přetéká a protože tohle lepidlo na rozdíl od Herkulesu schnutím neprůhlední, je ho třeba oškrábat dříve, než zatuhne…