Bohatá minulost, Zamračená budoucnost

Člověk se pořád učí a poznává. Mělo by to platit asi i v modeláření. Nabyté vědomosti by se měly uplatnit do praxe tak, aby modely odpovídaly skutečnosti. Proto zde chci zmínit alespoň něco málo o mých nejoblíbenějších lokomotivách – Zamračených. Já kvůli tomu strávil spousty hodin čtením a studováním předloh, takže vy už nemusíte.

Nechci v žádném případě někomu nutit nedokonalé vědomosti, ale třeba to někdo ocení 🙂 Zároveň jsem sotva tak ve čtvrtině bádání a věnoval jsem se zatím jen vzhledovým rozdílům jednotlivých sérií, proto omluvte případně nědodělky a možná i nepřesnosti, za které se omlouvám, ale zároveň je přiznávám. Je to prostě takové krátké základní pojednání pro modeláře o lokomotivní řadě, která velkou měrou přispěla k tvrobě naší železniční historie. Když by se někdo jiný podělil o své vědomosti třeba o Brejlovcích (jako o další velmi početné a podstatné řadě), mohli by z toho mít prospěch všichni a nemuseli by všichni vědět všechno… Zároveň omluva i za větší množství odkazů, vedoucí většinou na fotografie (kterých mám pomálu).

Nejprve snad některé užitečné odkazy, ze kterých můžete čerpat hlubší vědomosti:

http://www.parostroj.net/vozidla/T478/T478.htm – článek o vzniku prototypů

http://www.parostroj.net/vozidla/T478/T478a.htm – článek o vzniku dalších sérií

http://techmag.valka.cz/zel_p_751.htm – obsáhlá fotogalerie

http://www.zelpage.cz/fotogalerie/motorove-lokomotivy/749/ – galerie lokomotiv ř. 749

http://www.zelpage.cz/fotogalerie/motorove-lokomotivy/751/ – galerie lokomotiv ř. 751

http://www.prototypy.cz/?rada=749 – souhr o řadě 749

Podstatou tedy je základní vymezení vzhledových odlišností. Až si půjdete příště koupit odlitek nebo lept, budete už snad o něco chytřejší a budete trochu vědět, oč jde.

Kdy se začaly lokomotivy vyrábět a jaký byl průběh počátků výroby si můžete přečíst v uvedených odkazech, na tom nic nového nevymyslím. Podstatné je, že výroba započala stavbou dvou prototypů sice stejných, přesto však odlišných.

T478.1001, dnes 751 001, se od všech ostatních liší snad nejvíce a s její stavbou by měli modeláři (alespoň v TT) největší problém. Jediný dostupný odlitek je totiž od p. Molaty, a ten odpovídá druhému prototypu. Nejvýraznějším rozdílem jsou madla na čelech, jiná konstrukce madel na rámu, naprosto jiné provedení reflektoru i výdechů nad bočnicemi. Ostatní detaily, jako provedení žaluzií nebo střešních partií bude lepší vypozorovat z fotek. Co se týče rámu, ten už lokomotiva nemá původní, nýbrž z běžné sériové lokomotivy. Je tedy potřeba si dát pozor, ze kterého období by chtěl dotyčný model stavět.

T478.1002, dnes 751 002, byla druhým prototypem. Stejně jako její první kolegyně má malé vdzuchojemy po jednom na každé straně nádrže (pozor, to je odlišnost od všech ostatních sérií – pokud koupíte odlitek od p. Molaty, dostanete odpovídající odlitek nádrže). Ze zmiňovaného odlitku se lépe staví tato „dvojka“. V prvním odkazu uvedeném výše je tato lokomotiva ve dvou nátěrech – jeden krémovo-hnědý (odstíny neznám), a druhý modro-šedý (odstíny možno vyčíst ze známé tabulky odstínu, k dostání např. na stránkách kolegy Dana Urbana.). První nátěr měla lokomotiva jen několik měsíců, před strojírenským veletrhem v Brně v roce 1965 dostala nátěr, který je známý i z dnešní doby, tedy modro-šedý s výraznou modrou hvězdou na čele.

T478.1003 – T478.1006, tedy lokomotivy ověřovací série. Do dneška se zachovaly jen stroje .1004 (dnes 751 004) a .1006 (dnes 751.006). Smolná sezóna je zastihla zrovna nedávno, když „čtyřku“ stihla porucha na trati a je kvůli ní nyní neprovozní. S jejím zprovozněním je to zatím nejisté.

„Šeskta“ klekla jen o pár týdnů později a s jejím zprovozněním je to nejisté ještě více. Tyto lokomotivy se stále ještě podobají prototypům, především kulatými čely a hladkými bočnicemi. Odlitky p. Molaty v TT vcelku odpovídají skutečnosti, jejich stavba je tedy zvládnutelná. Vzduchojemy už jsou u ověřovací série jinak, a to dva malé na jedné straně nádrže. Ověřovací série (po vzoru prototypů) mají na bočnicích označení za prosklenými tabulkami.

T478.1007, dnes 751 007 stojí v Lužné na poměrně rozsáhlé závady a s jejím zprovozněním to zatím také není vůbec jisté. Platí pro ní to samé, co pro ostatní lokomotivy ověřovací série (do které ještě spadá), ovšem výrazným prvkem už je první použití prolisů na bočnici až pod okna strojovny.

Označení lokomotivy na boku se kvůli prolisům posunulo až mezi okna.

T478.1008 – T478.1092 – 85 ks první série už představuje lokomotivy ve stavu, ve kterém je zná zřejmě každý. Prolisy pod okna, z ověřovací série zůstaly dva menší vzduchojemy na jedné straně nádrže. Tovární nátěr lokomotiv byl v provedení červené střechy a červeného prostoru prolisů bočnic. Pro model první série lze použít odlitky či stavebnice II. série, pouze s výměnou vzduchojemů (za drobné odlišnosti neručím).

T478.1093 – T478.1170 – 78 ks lokomotiv druhé série s prolisy opět pod okna, ale už jen s jedním velkým vzduchojemem vedle nádrže. Zde je to snadné, stačí použít odlitky II. série (u p. Číže značena jako 751 a u p. Molaty jako T478.1 II) nebo stavebnici z leptu od DK-modelu.

Tovární nátěr už více připomínal nátěr, který se dnes považuje za „standart“ – červená střecha a červené bočnice v prostoru oken (nad prolisy), ovšem střecha kabin je světle šedá. Tabulky jsou (většinou) umístěny až mezi okny. Další fotky jsou zde.

Do druhé série patřilo i dalších 52 kusů lokomotiv T478.2, které byly určeny pro nákladní provoz a jedinou odlišností byla absence parního generátoru pro vytápění vlakových souprav. Příprava pro parní generátor u nich však provedena byla, vzhledově tedy nejde o žádné odlišnosti při modelování.

T478.1171 – T478.1230 – Lokomotivy třetí série, jejichž největší odlišností je protažení prolisů až pod střechu. Prolisů je 12 a tabulky jsou většinou umístěny pod okny. Této sérii odpovídá lept od Hekttora, odlitek 752 p. Číže a odlitek T478.1 III p. Molaty.

Celá lokomotiva se jinak výrazně neliší od II. série, už z továrny vyjížděly lokomotivy v nátěru, který je známý dnes, tedy celá střecha červená a bočnice červené v prostoru oken. Několik dalších fotek naleznete zde.

Dalších 30 strojů III. série bylo opět označeno jako T478.2 a bylo určeno pro vozbu nákladních vlaků.

Takto by to tedy být mělo. Ale není… Především pro stavitele lokomotiv V. epochy neexistuje universální rada o vzhledu jednotlivých sérií. Do hry totiž na začátku devadesátých let vstoupily rekonstrukce. Řada T478.2 (později 752) byla v ČR zrušena a všechny lokomotivy bez parního vytápění byly přeznačeny na 751 3xx. Část lokomotiv pro osobní i nákladní dopravu byla rekonstruována (z řady 751) na řadu 749 doplněním elektrického vytápění vlaků. Největším rozdílem je potom topný kabel na čele rámu.

Žádné pravidlo neexistuje ani pro tvar nárazníků, které byly měněny za provozu u jednotlivých strojů individuálně. Lze se tedy dnes setkat s kulatými (určitě první stroje pří výjezdu z továrny, dále nevím), s polokulatými (dnes už jen u 751 001), skosenými (výše ukázaná 749 247) nebo obdélníkovými (751 007 ještě o kus výše – dnes nejčastější).

Stejně tak už je to dnes se vzduchojemy – například 749 182 má sice prolisy až nahoru (odpovídá III. sérii), ale vzduchojemy má dva malé (z I. série).

I 749 265 má malé vzduchojemy.

Další specialitkou je usazení lokomotiv na podvozcích – dříve používané závěsky.

Od 90. let se začaly některé lokomotivy přestavovat na uložení na pryžokovových sloupcích, čímž dochází k odstranění závěsek a naopak k možnému domodelování detailů mezi maskou a rámem.

Opět asi neexistuje žádné pravidlo, které lokomotivy prošly úpravou a které ne, dá se najít 751 na sloupcích a zároveň 749 na závěskách.

Proto snad jediná kloudná rada – mít fotky a dělat konkrétní lokomotivu dle fotek z určitého období. Nemám zatím i tak spoustu věcí prozkoumaných, především co se týká partií střechy, kde je i dle sérií odlišné provedení např. výfuku nebo právě zmiňovaného výdechu parního generátoru dle období a provedení lokomotivy.

Všechno zmíněné nejsou zase tak náročné věci, aby se nedaly podchytit už při výběru předlohy (nebo odlitku či leptu) a aby přispěly k reálnějšímu vzhledu lokomotivy. Je totiž škoda vzít lokomotivu s prolisy až pod střechu, dát na ní tovární nátěr I. série a označit ji tabulkami II. série. Případně dělat řadu 749 bez topného kabelu nebo lokomotivu ve stavu 70. let bez závěsek.

Tolik teorie, a pokud vám chybí praxe, nabízím odkaz na starší články stavby Zamračených, konkrétně 751 004, 751 219 a 749 265.

V současné době se dá říct, že Zamračené odcházejí do zaslouženého důchodu. Dopravce s nimi do budoucna už nepočítá, a tak se většinou při větší závadě lokomotiva odstaví a slouží jako zdroj náhradních dílů pro zbytek lokomotiv provozních. Jejich řady tak řídnou téměř každým dnem a je jen otázkou několika měsíců či pár let, kdy nadobro zmizí typické chrochtání z našich tratí.

Až tedy potkáte kolem tratě nějakou tu Zamračenou, zamávejte jí na pozdrav a možná i na rozloučení, příště už jí tam potkat nemusíte…