Skoro jsem tu “novinku” přešel bez povšimnutí. Další parní lokomotiva BR86 v jiném barevném provedení, jaké Tillig uvádí do novinkových katalogů celkem pravidelně. Tahle je ale symbolicky trochu speciální – je to totiž “konečně” provedení zajímavé pro české modeláře.
A ano, nadpis to říká přesně – čekali jsme na ní jen 20 let. Přes všemožné přestavbové sady, pokusy o přeznačení BR86 na ČSD verzi, červené hvězdy na kotel… konečně nám Tillig vyrobil to, co jsme tu celou dobu doma klohnili. Stáří modelu připomíná hned na začátku polystyrenová výstélka, která se už u novějších modelů nepoužívá.
Nutno říct, že BR86 byla jedna z prvních parních lokomotiv, která se asi přeznačovala. Vypadá totiž poměrně podobně jako naše stroje, takže se na spoustě kolejišť už od 80. let poměrně akceptovala. Když se jí daly české tabulky, ti odvážnější předělali dýmniční víko a přidali rudou hvězdu, dalo se to z pěti metrů zaměnit za tendrovky řad 423.0, 433.0 nebo 524.1, což jsou všechno víceméně lokomotivy místních tratí a na kolejiště se tak svým lokálkovým vzhledem hodí. A tak se to dalo s Rybáky nebo Dřeváky považovat za lokálkový osobní vlak.
V rámci německých řad je to, podle mého osobního názoru, jedna z lokomotiv, která skutečně českou / rakouskou parní školu připomíná asi nejvíce. A tak při výběru jedné nebo dvou parních lokomotiv do kolejiště ji lze akceptovat. Dnes už je nabídka mnohem širší, než bývala, BR86 si ale stále v TTčku drží jistou kultovní pozici.
Pro malá kolejiště lze využít poměrně dobře ještě řadu 415.0, jako původní BR92. Existuje více verzí, dříve se přeznačovala ta od BTTB, opět se dá přeznačení akceptovat a je z toho vyloženě malá posunovačka nebo malá lokálka. Dále lze použít 365.4 (Schirmer) nebo 537.0 (Kuehn/Roco) a 413.0 (Piko).
Komu nestačí 5 řad lokomotiv, které se dají víceméně považovat za použitelné v československém provozu? Jedná se samozřejmě všude o kořistní kusy, ale výběr je. Před těmi 20 roky byla jen BR86 a BR92…
Na novince od Tilliga je potřeba právě vypíchnout těch pár detailů, které se jim dřív dělat nechtěly.
Nová hvězda už z výroby, čímž lokomotiva spadá do 50. a 60. let (epocha III, takže cca do 1965).
Černý pojezd je u Tilliga taky novinka, alespoň pro nás. Je zajímavé sledovat, jak 20 let zpět byl červený pojezd na modelech v TT standard a postupně se všechny československé páry začaly vyrábět s černými pojezdy.
Diskuze černý vs. červený je dle mě stále otevřená a vždy to narazí na rozkol “v tomto období byly pojezdy černé, ale v tomto červené, u kořistních ale vždy červené, u této řady ale vždy zelené”. Myslím, že máme všichni trochu pokažené vnímání muzejními stroji nebo stroji Škoda/ČKD, které mají červená většinou kola (ale ne nutně celý pojezd) kvůli pozdějšímu období vzniku (to už se u skutečných strojů pomalu taky mění).
Červené linky opět pomáhají počeštit německou lokomotivu.
Stejně tak pohled zezadu evokuje poměrně dobře československou páru.
V tendru je imitace uhlí, oblíbeným doplněním modelářů je zvýšit si tendr dřevěnou nástavbou a dosypat skutečné uhlí.
Zde na to je určitě vhodný prostor.
Na rozdíl od 537.0 od Kuehna se už musí jednat o stav po velké opravě a novém laku (zatímco 537.0 je čisté přeznačení po válce jen dosazením tabulek) a tedy lokomotivu zasazuje skutečně až do pozdějšího poválečného období.
Na budce je ještě český lvíček, který lokomotivu stylizuje spíše do prvního období epochy III.
Co říká o lvíčkovi AI: Období, kdy se na jedné lokomotivě mohl objevit současně „lvíček“ i rudá hvězda, je poměrně úzké a sběratelsky zajímavé:
🚂 Přechodné období: cca 1945–1953
✅ Co se tehdy dělo
- Po roce 1945 se obnovilo Československo → na lokomotivy se vrátil státní znak (lvíček).
- Po únoru 1948 začal rychlý nástup socialistické symboliky → objevuje se rudá hvězda (symbol komunismu, SSSR).
- Nějakou dobu se ale značení neměnilo jednotně a okamžitě.
🔴🐆 Výsledek
V praxi tak existovalo pár let, kdy:
- lokomotiva ještě nesla lvíčka z poválečného období,
- ale už na ní byla doplněna rudá hvězda (často na čele kotle nebo dýmnice).
👉 Šlo tedy o překryv starého státního značení a nové ideologie.
📍 Jak to vypadalo na mašinách
- Lvíček: typicky na bocích budky
- Rudá hvězda: na čele lokomotivy (dýmnice), někdy i jinde
- kombinace působila „nesourodě“, což odpovídá přechodné době
⏳ Konec tohoto stavu
- Zhruba počátek 50. let (cca 1950–1953):
- lvíček postupně mizí,
- sjednocuje se socialistické značení,
- zůstává hlavně hvězda + nápis ČSD a čísla.
Současný výskyt lvíčka a rudé hvězdy = přechodné období cca 1945–1953, nejtypičtěji bezprostředně po roce 1948.
Pojezd nedoznal za posledních 15-20 let víceméně žádných změn. Hmotnost lokomotivy je pouze 84 gramů. ČSD 537 od Kuehna má proti tomu 124 gramů při podobné velikosti.
Opět AI souhrn o zkušenostmi s jízdními vlastnostmi:
Jízdní vlastnosti BR 86 od Tilliga (TT) mají mezi uživateli poměrně ustálenou pověst – nejsou vyloženě špatné, ale rozhodně patří ke slabším modelům Tilligu a často vyžadují úpravy.
🚂 Celkové hodnocení
👉 „Průměr až podprůměr v základu, výrazně zlepšitelná bastlením“
- model konstrukčně vychází z poměrně starého návrhu (2006)
- nové série mají prakticky stejné jízdní vlastnosti jako původní
👍 Co je relativně dobré
1) Plynulost po zajetí
- po zajetí je jízda relativně plynulá
- pomůže pravidelný provoz a seřízení
2) Všechny hnané nápravy
- lokomotiva má více hnaných náprav, což je teoreticky výhoda pro tah
👎 Hlavní slabiny (nejčastější výtky)
1) Nízká hmotnost → slabší tah
- model je lehčí než staré BTTB verze
- tím pádem:
- horší adheze
- menší tažná síla
👉 typická reakce: „je dost lehká a tím pádem nepřesvědčivé jízdní vlastnosti”
2) Problémy se sběrem proudu
- častý problém hlavně u starších sérií:
- nedokonalý kontakt kol
- výpadky na výhybkách
- někdy pomůže:
- prodrátování sběračů
- přidání odběru ze všech náprav
👉 typické projevy:
- cukání
- zastavování při pomalé jízdě
3) Tuhý pojezd → horší jízda na nerovnostech
- nápravy nejsou dobře „vypružené“
- při nerovnostech:
- některá kola ztrácí kontakt
- bandáže „visí ve vzduchu“
👉 důsledek:
- nestabilní chod
- zhoršený odběr proudu i tah
4) Vyšší rychlost / méně realistický chod
- uživatelé často zmiňují:
- příliš rychlý převod
- méně „parní“ charakter jízdy
5) Hlučnost a mechanika
- u některých kusů:
- rachot / „knattert“ (klepání převodů)
- možné příčiny:
- ozubení
- staré mazivo
- opotřebení
6) Občasná „neklidná jízda“
- uživatelé popisují:
- poskakování nebo pulsování
🔧 Typické úpravy (skoro standard)
Aby lokomotiva jezdila dobře, modeláři běžně:
- přidávají závaží (olovo)
- upravují sběr proudu (propojení náprav)
- ladí bandáže a rozložení hmotnosti
- někdy doplní power-pack (kondenzátor)
👉 po úpravách:
- výrazně lepší chod
- spolehlivější provoz
✅ Shrnutí
Tillig BR 86:
- ✔ hezký model na pohled
- ✔ použitelný po zajetí
- ❗ slabší základní jízdní vlastnosti
- ❗ typicky „model pro úpravce“
👉 Pro běžného jezdce:
- bude fungovat, ale ne špička
👉 Pro modeláře: - dobrý základ, ale chce péči
Proč ne. Pára je to sympatická. Neurazí – nenadchne. Ale své využití si najde.
Já bych se nebál takovou páru používat na nákladní i osobní vlaky, stále hledám jakousi adekvátní náhradu pro tahání pater Bp kolem roku 1965 a tato pára tu iluzi tendrovky docela splňuje.
Mým osobním cílem je vytvořit si soupravu, která jezdila na pacifiku v 60. letech, kdy se tam patra dodávala jako nová z Görlitzu. A na to mi tahle pára docela poslouží, včetně té hvězdy – i když obdobím provedení do toho nezapadá.
Jeden čas (cca 15 let zpět) se razilo “co nemá hvězdu, to není česká pára”. Tohle vědění se od té doby hodně rozšířilo – byla spousta období, kdy hvězda nebyla povinná nebo byla dokonce nežádoucí. A tak je vlastně potřeba velmi opatrně vybírat období s ohledem na provedení modelu. Když by zde nebyl na budce lvíček, mohla by teoreticky sloužit až do 70. let.
Další AI souhrn ohledně hvězd:
Velké rudé hvězdy na parních lokomotivách ČSD (typicky na dýmničních dveřích) se objevovaly v několika poměrně dobře vymezitelných obdobích, spojených hlavně s politickým vývojem:
1. Povalečné období – zavádění symbolu (cca 1945–1948)
- Po osvobození v roce 1945 se rudá hvězda začala objevovat jako symbol vítězství Sovětské armády.
- Zpočátku nešlo o jednotnou ani plošnou aplikaci – hvězdy byly spíše výjimečné, někdy jen malované, často jen na slavnostní příležitosti (např. návraty vlaků, oslavy).
2. Vrcholné období – plošné používání (cca 1948–konec 50. let)
- Po únoru 1948 se rudá hvězda stala oficiálním ideologickým symbolem.
- Konec 40. a především 50. léta = největší výskyt velkých hvězd.
- V tomto období:
- byly hvězdy běžně umísťovány na dýmniční dveře parních lokomotiv
- často šlo o velké plechové hvězdy, někdy plastické (reliéfní)
- objevují se prakticky na všech výkonných řadách (např. 475.1, 556.0, 534.03 apod.)
- Z modelářského hlediska je to „typická epocha pro velkou hvězdu“.
3. Postupný ústup (cca 1960–1968)
- V 60. letech hvězdy postupně mizí:
- mizí z nově dodávaných lokomotiv
- ze starších strojů nejsou vždy obnovovány po opravách
- Stále se ale ojediněle vyskytují, zvlášť na lokomotivách, které dlouho neprošly větší dílenskou opravou.
4. Praktický zánik (po roce 1968)
- Po politickém uvolnění a zejména po roce 1968:
- většina hvězd definitivně zmizela
- na konci parního provozu (70. léta) se už téměř nevyskytují
- Výjimky:
- muzejní, nostalgické či stylizované jízdy (pozdější rekonstrukce)
Shrnutí pro rychlou orientaci (modelářské epochy)
- Epocha IIIa (1945–1950) → vzácně, spíš výjimky
- Epocha IIIb (1950–1960) → typické, časté, velké hvězdy ✅
- Epocha IIIc (1960–1968) → ubývají, spíš náhodné výskyty
- Epocha IV (po 1968) → prakticky bez hvězd
Praktická modelářská poznámka
- Pokud chceš typický „čsd socialistický vzhled“ páry, dej velkou hvězdu na 50. léta.
- Pro realistický provoz:
- hvězda nemusí být na všech strojích v depu
- různá velikost a provedení (malovaná vs. plechová) = plus pro autenticitu
I pro nějakou střední vlečku to není špatná alternativa, pokud by vytahovala vozy do nádraží a zpět na vlečku.
Co za ní naopak zapojit v osobní dopravě? Kromě pater třeba Rybáky, dřeváky nebo papíráky.
Případně kořistní vozy jako Bi a Dd.
Cílem je z ní udělat lokálkovou parní lokomotivu a necpat jí na rychlíky na hlavní tratě.
Ještě pohled na obě páry ve Vraném. Podle mě pro naše tratě je vhodnější 455.2 vzhledem, ale 537.0 je lepší jízdními vlastnostmi a provedením.
Stále lokomotiva samozřejmě obsahuje typicky německé úpravy, které na českém stroji dost možná později již nebyly. Ale opět platí – Tillig nebude upravovat formu pro jeden model, kterého prodá 100 ks.
Pokud bych tedy měl zařadit za poslední dobu jednu páru do vozového parku, proč ne zrovna tuhle 455.2? Asi ano, už jen z toho důvodu, že jsem takovou páru posledních 20 let nutně chtěl mít a nikdy jsem se nedostal k tomu jí přestavět.
Než se Tillig za těch 20 let rozhýbal, máme za dveřmi osmdesát šestku od Roco. V obou případech je potřeba německou páru ještě dále počeštit, asi bych si pro tento účel vybral novou konstrukci z Rakouska.
Že jsem tak smělý a mám dotaz. Z jakého Rakouska? Roco ( ale i Fleischmann ) je prodejní značka firmy Modelleisenbahn Műnchen….
Hvězdy nemizely od roku 1960. Zmizely docela logicky naráz po invazi v roce 1968. Pak se počátkem 70.let zase nuceně vrátily. Ale většinou menší a typizované.
Co se týče samotné 455.2, tak je to jedna z mála kořistních řad, která byla v provozu delší dobu – poslední ČSD vyřadily snad v roce 1958. Hodně ji provozovala NHKG. Nadaválo se u ní na vysoký nápravový tlak a malou zásobu uhlí v porovnání s českými mašinami. Jinak na patrabych začátkem šedesátých let raději použil 555.0 nebo 555.3, pokud jde o kořistní stroje.
Já už jsem to někam psal: BR 86 je především těžká nákladní mašina, žádná lokálková hračka do III. epochy na tři Rybáky a hytlák. Ostatně pojezd BR 86 je o jedno dvojkolí zkrácený pojezd BR 92 a z BR 92 mimo BR 86 vznikl odebráním zadního běhounu pojezd pro BR 50 – BR 52 – 556.0, tedy Štokra. BR 86 je vlastně z 80% Štokr. Před asi dvěma lety jsme s ní šíbovali těžké a dlouhé kontejnerové NEx-vlaky v přístavu v Hamburku, překvapivě s nimi hýbala velice slušně. Proto také šly od ČSD na těžký posun na Ostravsku. Nicméně – zpět k modelu – BTTB kdysi napasovala na jeden pojezd modely BR 86 i BR 56. Obě mašiny stojí v Chemnitz v muzeu vedle sebe a zas tak moc si podobné teda nejsou. Výsledkem je, že pojezd modelu BTTB nebyl ani BR 56 ani BR 86. Jistě, v osmdesátkách to stačilo a v době, kdy Tillig neměl v TT konkurenci se u Tilliga modernizovalo opět tak, aby ten pojezd byl univerzální pro oba typy. Novým modelem Kuehn/Roco se Tilligácká BR 86 stane prakticky neprodejnou, čili Tillig si “najednou vzpomněl” na české zákazníky a snaží se jim honem něco prodat, když už to němečtí zákazníci chtít nebudou.
Oprava překlepu, ne zkrácená BR 92, ale BR 95
Mě ty německé lokomotivy “jednotné řady” připadají jako stavebnice – některé řady jsou si podobné do té míry, jako by naporcovali delší stroje na několik menších (80, 81, 86, 64). Máte někdo praxi se 415.0 (92) od Saxonie? Jejich provedení české varianty má být snad v prosinci. Tahle řada tu jezdila na těžkém posunu a přetazích už za monarchie a do šrotu šla v osmašedesátém. Po válce tu pár let jezdila celkem zastoupená řada 335.1 (Cheb, posléze Suchdol), se kterou letos vylezlo PIKO v obou hlavních měřítkách.
Pro pana Anonyma – Roco sice spadá pod Modelleisenbahn GmbH München, ale vývojový závod je stále v rakouském Bregheimu. A odtud pochází i projekt BR 86. Stejně jako E 469.1 v H0, kdy si technici z Bregheimu oměřovali předlohu v depu v Ústí nad Labem a na místě jsem s nimi měl tu možnost hovořit.
Střelec: Ta 415.0 od Saxonie je super model. Mám první verzi ČSD od Kolmara a vypadá a jezdí nádherně.
Střelec: a ještě 95, dále taky 01, 03, 24, 23/35, 50, 52, 41, 43, 44, 45, 62, 85. Spoustu společných dílů mají i elektrická a motorová vozidla té doby a to včetně třeba vozidel metra. Třeba mazací lis na mazání ložisek na E94 je stejný jako na párách (a kdyby jenom tam – díly z Korkodýla a parních mašin jsem našel třeba i v ponorce VIIc U995 v Laboe u Kielu).
Ferys: To je takový ten typ maníka, jak se jim u říká Enšpígl (Eulenspiegel)- všecko doslova – Počkej na mě tam, jak je to velké okno – jde, okno rozbije a stoupne si do prázdné špalety, protože přece dostal za úkol čekat tam, kde je to velké okno. Velmi vtipné. Ano, Roco má centrálu v Rakousku, ale sídlo má v Německu. Takových firem dnes je.