Stavědlo podle skutečné předlohy (Dluhonice)

Něco málo k předloze této stavebnice, stavědlo Dluhonice se ještě nedávno nacházelo u železniční trati mezi Přerovem a Olomoucí. V současné době již neexistuje. Podobně jako řada dalších drážních budov, které musely ustoupit stavbě koridoru. Stavědlo bylo autorem této stavebnice osobně oměřeno a zmenšeno 120x.

Stavebnice je zpracována jako laserované výpalky z kartónů různých tlouštěk, to co je na obrázku je i součástí stavebnice. Jednotlivé díly jsou na výpalcích očíslovány, takže sestavení nebude žádným velkým problémem, stačí postupovat podle čísel za sebou.

Začal jsem tedy základnou, která je označena logem autora, na ní jsem z vnitřní strany přilepil matičku, sloužící k upevnění stavby do terénu, tato se ale lepit nemusí, pokud bude stavba umístěna napevno. Já tedy zvolil možnost odnímatelné stavby.

Potom jsem si ještě připravil další díly na sestavení celé základny, která bude v konečném stavu zdvojená. Následně jsem vše sestavil, jednotlivé díly do sebe krásně zapadají do předvypálených zářezů.

Dále už můžeme sestavovat vlastní stěny budovy, kdy po vyjmutí z výpalku je vhodné naohýbat plášť stěny přes pravítko, aby nedošlo k nežádoucím deformacím kartónu. Za pomoci chlopně v zadní části plášť budovy snadněji slepíme k sobě.

Po zaschnutí lepidla jsem do vnitřního prostoru vznikající budovy vlepil sestavenou základnu.

Taky jsem přilepil již předem přichystaný pás podezdívky.

Pustil jsem se do přípravy vystouplé části fasády. Postupoval jsem podobně, tedy po vyjmutí dílu hrany naohýbal přes hranu pravítka.

Následně přilepil od čelní stěny tak, aby spolu lícovaly hrany otvorů pro okna. (tady jsem ale zjistil, že celý díl mám obráceně, odlepit to již nešlo tak nezbylo nic jiného, než boční stěny odříznout a přilepit opačně-tedy správně na svá místa).

Budovu jako takovou jsem odložil, aby měla čas řádně proschnout a pustil se do přípravy střešních partií. Nejprve tedy základ střechy a boční prkna jako lemy střechy.

Potom následovalo vyjmutí a vlepení žeber, která budou znázorňovat spád střechy. Stačilo přilepit, nic složitého.

 

Jako vlastní krytina střechy je připraven díl „smirkového“ papíru. Opět stačí opatrně naohýbat, i tady autor pamatoval na maximální usnadnění, takže je již z vnitřní strany naříznut. Ale musí se ohýbat zvlášť opatrně, aby se chlopně neutrhly.

Po přilepení a zaschnutí, se chlopně přehnou přes hranu a přilepí na horní hranu lemování. Po zaschnutí lepidla jsem pak přebytečnou „krytinu“ odříznul.

Ze spodní strany střechy přijdou nalepit další lemovací prkna, potom taky z přiloženého hranolku nařezat trámky na znázornění krovů.

Samostatnou prácičkou je sestavení komínu, ten se musí složit ze čtyř dílů stěn, horní desky, zešikmené desky krycí a trubičky znázorňující komínovou trubku.

Nakonec jsem sestavený komínek usadil do připraveného výřezu ve střešní krytině. Zde se pouze vyhnou chlopně, které budou tvořit plechování kolem komínu.

 

Ještě zbývalo sestavit schodiště, tak žádné otálení a jde se na něj. Vyřezat jednotlivé schodnice, ty slepit a potom přidat boční opěrné zítky. Na závěr jsem vyzkoušel, jak budou schody vypadat u budovy.

 

A co dál? Máme tu fólii a zasklení a arších s výpalkem rámečků oken a zábradlím. Je to z černého kartónu, tak se nemusí nic dodatečně barvit. Ale co s tím, přeci jen je to papír, asi by bylo dobré ho něčím zpevnit. Přemýšlel jsem nad tekutým vteřiňákem, ale po něm by papír zbělal, tak jsem zkusil použít nitrolak. Podařilo se. Po zaschnutí na rámečky bylo možno přilepit tu fólii. K tomu se pěkně hodí barva na sklo.

 

Začal jsem přemýšlet nad nějakým vnitřním vybavením, nechal jsem si jeden výpalek podlahy, tak jsem na něj udělal „falešnou“ zadní stěnu (aspoň schová kabely od osvětlení), do rohu jsem umístil další přepážku se „záchodem“. Na podlahu jsem nařezal prkna z balsy a postupně nalepil.

Odpad překližky se nechal využít k vyrobení stolu, mezitím než na něm zaschlo lepidlo jsem podlahová prkna přebrousil a natřel rozředěnou temperou. A při tom natírání jsem tedy už rovnou natřel i celou budovu na žluto a podezdívku hnědošedou.

Ještě než zaschly barvy, jsem si připravil zasklená okna a taky dveře doplněné klikou z nějakého leptíku.

No a když už jsem vyrobil stůl, tak by bylo vhodné i nějakou skříň a kamínka. Židle je z nějakého setu stolů a židlí od fy. Auhagen, kamínka mají i kouřovod a plech na podlahu.

Na stůl jsem ještě položil jakási „lejstra“ a telefon.

Pak jsem konečně schody opatřil zábradlím na obou stranách zídky.

Do stropu ještě přilepit LED-ku a kablíky protáhnout za falešnou stěnou vypálenými otvory v podlaze pod budovu.

Nakonec na schodiště nastoupí službu konající železničář, který momentálně bude odcházet na kontrolu svého úseku železniční trati. A pokud by mělo na trati něco hrozit, tak by si musel vzít příslušnou ruční návěst, které má opřené o stěnu…

…a co na závěr? Autorovi stavebnice patří velký dík za zpracování již neexistující budovy stavědla do modelové podoby. Pokud by měl někdo zájem o stavebnici, neváhejte kontaktovat autora na této adrese: plastyk3@seznam.cz, jinak budeme doufat, že nám připraví nějaké další hezké budovy pro ta naše kolejiště a kolejišťátka.

A s jeho laskavým svolením ještě autorem pořízené fotky tohoto stavědla před zánikem. Na doplnění ještě mohu uvést, že stavědlo je vyrobeno v levém i pravém provedení.

A toto byl pohled na současný stav místa, kde kdysi toto stavědlo stálo…