Stejné a přesto každý jiný: kouzlo ucelenek

Asi každý tuší, o čem dnešní zápisek bude. Ucelenka je hovorový výraz pro ucelenou soupravu, tedy vlak jen s jedním typem nákladních vgonů. Možná to vypadá jako nuda, ale tyhle soupravy mají své kouzlo i v modelu. Jak se s tématem ucelenky poprat uvidíte dále 🙂Mě se teď doma sešlo stejných vagonků víc, tak jsem je mohl i nafotit a ukázat, jak se dá s takovým úkolem vypořádat. Zadání totiž v jednom případě přímo znělo „ucelenka výsypáků“. U takové soupravy je nejdůležitějších pár zásad. Protože ve skutečnosti jsou to vlaky, které pravidelně pendlují mezi dvěma zákazníky, jsou to soupravy vozů se stejným druhem použití a mnohdy i jedné řady. V soupravě se převáží jeden druh materiálu, takže by tomu mělo odpovídat zašpinění. Samozřejmostí už je to, že všechny vozy musí odpovídat stejné provozní epoše a měly by vykazovat znaky pro danou epochu typické.

Pojďme se podívat na první várku vozů. Měly to být výsypné vozy Fall (dříve Wa) v posledním období provozu. Vozů je celkem 7, všechny ze stavebnice ESP (viz článek od kolegy VoVo). To je u ucelenky taky celkem dobré, mít v ní stejné vozy od stejného výrobce. Třeba konkrétně u Wa můžeme volit mezi stavebnicí od ESP, odlitkem od Molaty, leptem Cekul a dříve byly k dispozici  hotové vozy od Zerby. Stavebnice ESP sice není nejlevnější, ale zase není na stavbu tak zdlouhavá, většinu potřebných součástí obsahuje (naproti tomu třeba odlitek je sice za pár korun, ale je to holá skříň bez detailů) a vypadá velice přesně.

Konkrétně u těchhle vozů je požití jasné, vozí se v nich uhlí, tomu bude odpovídat patina. Protože mají vypadat jako jedny z posledních provozovaných vozů u uhelných společností, nemůžou mít obtisk ze stavebnice (ten odpovídá III. epoše) a ani kulaté nárazníky.  Obtisky jsem tedy nahradil sadou na Falls od Detailu, kterou jsem dále upravil a doplnil. Nárazníky jsou hranaté od SDV, stejně tak jsem dokoupil kinematiky SDV, kovová dvojkolí 7,7 mm, spřáhla Tillig/Kuehn. Stavebnice jsem normálně sestavil, žádné vylepšováky ke slovu nepřišly, ani moc nebylo kde je uplatňovat 🙂 Jenom pod podlahu jsem umísil nějaké ty šroubky jako závaží.

Tyhle vozy byly jeden jako druhý, takže jediným způsobem jak soupravu ozvláštnit je patina a barevné provedení. Tady nám hraje do karet skutečnost, že vozy byly provozovány v šedé i hnědé barvě. Takže jdeme na barvení, tři budou hnědé a čtyři šedé. Když je nastříkáno, jde se na dobarvení detailů. Přestavovače brzd jsou jasné, ovšem plošinky na čelech jsou místem, kde můžeme vozy odlišit, takže hurá do toho. Některé vozy tedy mají černé celé plošinky, některé jenom zabradlí a některé ani to, v provozu to bylo zrovna tak.

Pak už přijde ke slovu patina. V tomhle případě tradiční mix olejovek. Protože se jedná o vozy v posledním tažení a navíc v uhelném provozu, můžu si dovolit místy intenzivní zašpinění. Vnitřní prostor vozu je vždy zašpiněný více, ovšem odpovídá intenzitě pláště. Na dno výsypných kapes jsem nasypal trošku modelového uhlí jako nevysypané zbytky.

Olejovky jsem nechal zavadnout, lehce setřel (nanášel jsem zředěné barvy), doladil stékance štětcem s tvrdými chlupy a nechal pečlivě zaschnout. Pak následovaly vrstvy laků, přestřiky černou a rzí pro vytvoření zaprašení.

Po smontování a matném laku vozy vypadají takto. Vždy jsem dělal jeden nejčistší (ovšem taky zašpiněný), jeden nejšpinavější a pak něco mezi tím. Je ale potřeba si patinu hlídat podle fotek, nereálné patlanice jdou vytvořit až překvapivě snadno 🙂

Tolik hnědá trojice, teď bude následovat šedá čtyřka.

Postup je naprosto stejný jako u předešlých vozů. Původní barva skříně byla stejná, odlišení je jenom patinou.

Rez se může vyskytovat jednak ve stékancích, ale hlavně jako zaprášení od kolejí ve spodní třetině skříně.

Další dobrou vychytávkou jsou barevné záplaty opravovaných částí vozů. Je to i na jednom hnědém vagonu, ale na fotkách to samozřejmě přešlo do režimu neviditelnosti.

Tyhle záplaty jsou stříkané přes šablony na napatinovaný vagonek opět původní barvou, jakou měla skříň před ušpiněním. Odstín se ale může samozřejmě i lišit a může se vyskytovat víc barev záplat. Chce to ale volit odstíny s citem, méně znamená více. A samozřejmě musí být rozmístěné logicky, tedy na nejexponovanějších částech vozu a třeba v blízkosti svarů s nějakými výztuhami.

A opět pohromadě. Další vychytávkou ucelenek je to, že si můžete vyhrát s rozmístěním popisů. Jak již bylo řečeno, použil jsem sady na vagony Falls. U všech jsem zatřel nápisy tak, aby na vozech bylo jenom Fall (Wa) a ČD místo ČSD. Další nápisy jsou ze zásob zbytků a obtisků na jiné vozy, aby to nějak odpovídalo podle fotek. Jednotlivé vozy jsou ale obtištěné každý trochu jinak, ať je souprava pestrá.

Jako další vzorek ucelenky vhodné pro jakékoliv kolejiště jsou dvouosé uhláčky Es. Při tvorbě ucelenek je vždycky nejlepší vycházet ze stavebnice než z továrních vozidel. Můžete si tak vyhrát s rozházením popisů, barvou nátěru, nákladem….

Dá se říct, že tyhle uhláky SDV jsou na ucelenky to nejlepší. Ke stavebnicím se nemusí nic dokupovat (ani náklad), cena není nijak drastická a vozy jsou pro naše dráhy typické už po desetiletí. Další výhodou je to, že sám výrobce nabízí hned několik provedení vagonku.

Ty se liší hlavně čelem. Zleva to je 11. konstrukční skupina (prostřední výztuhy dál od sebe), 12. skupina (výztuhy blíž k sobě) a nakonec skupina 13. (čelo doplněné v rozích „trojúhelníčky“). Krom toho se skupiny liší i brzdovými přestavovači.

To máme typové rozlišení, ovšem hodí se i to, že každá stavebnice má svůj specifický obtisk, takže popisy jsou rozmístěné pokaždé trochu jinak v souladu s předlohou a vozy mají každý svoje číslo, které výrobce ještě obměňuje. Dá se tak vytvořit skutečně realistická souprava. U uhláků si můžeme vyhrát s barevným odlišením nárazníků nebo čelníků.

Nebo s patinou. Oba vozy jsou 13. skupina, jeden je ale jako nový ČD Cargo po opravě jenom zaprášený patinátorem, druhý je ještě jako ČD s úpravou na potlučené bočnice a napuštěný olejovkami.

Na závěr pár „provozních“ fotek. Článek je o soupravách, tak by asi bylo vhodné taky nějakou tu soupravu ukázat. Celá ta námaha navíc s odlišováním a špiněním totiž vynikne až teď. Typický uhelný vlak pro IV. epochu…

… zde si můžete všimnout (krom křivé podlahy) i toho, že jsou do soupravy vložené novější vozy Falls. Patří taky do rodiny samovýsypných vozů, ovšem jsou tu jenom pro ilustraci. Mnohé mají totiž logo ČD Cargo a především jsou zaprášené bíle od vozby vápence, takže v uhelném vlaku z 90. let nemají co pohledávat…

Pokud bych ale tyto vozy postavil ve stejném duchu jako sedm Fall, byl by efekt dokonalý.

Ty moje „vápencové“ ale taky využívají vychytávky ucelenek, každý je jinak intenzivně patinovaný, liší se popis, občas jsou někde graffiti, některé vozy mají jinak barevné plošinky a jeden je modernizovaný na podvozky Y25.

Na závěr uhláčky. Vhod nám přijde i to, že je tenhle vagonek skutečně krátký, takže i na malé kolejiště už se vejde slušná ucelenka o třeba deseti vozech. Je vidět, že nepotřebujete nutně 30 vagonů od typu, abyste vytvořili reálné vlaky.

Ucelenka totiž vytvoří sama o sobě dojem dlouhého vlaku, i když se nakonec v nádraží vejde třeba na metrovou kolej. Jde jenom o to vhodně zvolit typ vozu, provozní období a nebát se trochu experimentovat s patinou. Výsledkem bude vždy originální souprava, která na kolejišti působí majestátním dojmem. Však se podívejte na fotky výše a místo koberce si to kolejiště domyslete 🙂

Stavebnice vozů Es můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>