Veteráni od DAVO

Minule jsem začal poněkud neobvyklou stavebnicí v poněkud univerzálnějším měřítku. Nyní bych rád hodil do placu dva modely v klasickém TT měřítku, které už mi pár let leží slepené doma v krabici. Jde o dvě polyuretanové „starožitnosti“ od firmy DAVO.

Lokomobila bez vlastního pohonu a náklaďák Laurin a Klement sice patří do epochy II, ale není vyloučen jejich výskyt ani v jiných epochách – zejména lokomobily se běžně používaly v počátečním období epochy III a později často končily jako rezavé trosky kdesi v křoví za stodolou zemědělské usedlosti. Oba stroje jsem kdysi lepil bez jakékoliv snahy o případné úpravy, či větší náznaky provozního opotřebení. Oba modely měly podobné provedení – drobné díly byly zalité v tenké bláně, velké měly zbytek blány kdesi na okrajích. Díly jsou odlity jemně a s pěknými detaily. U lokomobily byl přiložen tenký drátek na zhotovení sklápěcího mechanismu komína, nákladní automobil disponoval planžetou leptů, obsahující kliku (z modelu odpadla jako první), volant a páky.

Vlastní stavbu jsem začal očištěním velkých dílů (většinou stačí oškrábnout zbytky blány v dělící rovině nožem) a vybroušením drobných součástek z blány. Následovalo barvení a lepení. V případě lokomobily byl největším dílem kotel, na který se dolepovaly kola, součásti parního stroje a komín. V případě komína lze volit dvě konfigurace – pracovní (komín vztyčený), nebo přepravní (komín sklopený na kotli). Lokomobilu jsem nabarvil podle jakéhosi zrestaurovaného exempláře, který jsem někde potkal. Je možné ale stroj i kvalitně „orezit“ a v částečně demontovaném stavu ho umístit někam do „džungle“ na okraj zemědělských pozemků, za stodolu, nebo na šrotiště. Náklaďák měl tři velké odlitky – podvozek s motorem a sedačkou, korbu a kryt instalací spodku, drobnější části zahrnovaly mimo jiné kola a plátěnou skládací stříšku řidiče. Leptané díly jsem zmínil výše. Po začištění dílů jsem opět vše natřel a postupně slepil. Nejprve jsem zkompletoval podvozek a „pracoviště“ řidiče, přičemž „nejveselejší“ byla tehdy kompletace a usazení volantu. Pak přišla na řadu korba a stříška a finální barevné úpravy.

Pro oba stroje platí, že nejméně se spěch vyplatí při nalepování kol. I když je vteřiňák rychlý, je dobré nechat kola dobře zaschnout, než na ně stroj postavíme. Možná by nebylo od věci kola lepit na čepy z drátu, vsazené do předvrtaných otvorů, nebo rovnou na osy, zhotovené z drátu a ne z odlitků. V současnosti bych asi použil i jiné barvy, stroje patinoval a zejména Laurinku doplnil o další drobné detaily.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..