Dřevěná maringotka od BubiModel jako stará kůlna

Kdysi, když jsem objednával nádraží do Tatranské Lomnice (to mám stále nesložené) jsem měl ve stejné dodávce i pár doplňků – jedním z nich je dřevěná maringotka. Dlouho ležela u ostatních staveb, tentokrát jsem ale sháněl nějakou kůlnu do dvorku za nádraží. Původně se mi zdálo, že je to snad něco jako vyřazená zetka, ale nakonec se z toho vyklubala polo-obytná maringotka, respektive její základ.

Základ říkám záměrně, protože tahle stavebnička si určitě zaslouží trochu péče a pár věcí upravit, než jak byla připravená. Takto vypadá složená podle výrobce – dřevěné trámy na nožičkách (patkách), asi beton? A na silných nosných trámech teprve dřevěná konstrukce obitá prkny. Za mě to celé nedává moc konstrukčně logiku. Dále součástí schůdek od dveří, dveře zapuštěné, mříže v oknech. Kdo to chce stavět v tomhle vizuálu, tak jste na tenhle web přišli asi omylem, protože takhle jednoduše my tu věci neděláme a úplně z toho svítí, že to potřebuje trošku „něco víc“ 🙂

Podle obalu, na kterém je jen černý 3D model, nelze ani tušit, co jde z obsahu postavit. Jsou znát nějaké bočnice a střecha – proto jsem to na začátku zaměnil za kůlnu ze starého krytého vozu.

Po rozbalení je to jasnější. Krytému vozu je to skutečně hodně podobné, ale asi je to nějaká individuální improvizace z nakradeného materiálu – tím lépe, tahle bouda určitě nemá žádnou normálii jako třeba záchodky, a modelář má tedy volnou ruku 🙂

Abych si rozmyslel stavbu, všechny velké díly jsem si vyřezal. Bočnice jsou ze dřeva, ale je to nějaká „jako-hobra“. Určitě to není překližka, ale ani HDF. Zbytek je karton (bílý silný a černý tenký).

Bohužel roky skladování si vybraly svou daň v podání silného zkroucení všech bočních dílů.

Já jsem se rozhodl, že spíš potřebuju starou boudu zarostlou trávou. Takže vynechat vyvýšené sloupky. A protože mi přišlo divné stavět to na trámy (který tvoří podkladový bílý karton), rozhodl jsem se boudu postavit nikoliv na podlahu, ale kolem podlahy. Proč by někdo obíjel trámy položené na dalších trámech? Nedávalo mi to smysl, logicky bych se jako stavitel snažil konstrukční ležaté trámy obít zvenku jako ochranu před povětrnostními vlivy.

Jsou v zásadě dvě možnosti – čela určují šířku, nebo bočnice určují šířku. Já jsem zvolil proti původnímu provedení bočnice, musel jsem tedy uříznout z podlahy cca 4 mm.

Kdo chce pořád stavět chatku, může zkrátit i tak betonové sloupky.

Naohýbal jsem si střechu, střecha ale počítá s užší variantou „šířku určují čela“.

V mojí situaci je přesah střechy jen sotva 1 mm, to je málo – pršelo by na obití.

Na to ale mám jednoduché řešení. Protože pan majitel boudy ukradnul jen krátké asfaltové pásy (asi odřezky), musel si pomoci prodloužením střechy ještě jedním pásem položeným podélně. Zároveň jsem zesílil i čela střechy, aby mi nevznikla na boudě škvíra.

Takhle to pak bude vypadat. Před vchodem jsem nechal schválně delší přesah střechy, aby nepršelo, když pan domácí odemyká.

Ještě vlepit mříže a případně dveře, kdo je chce mít zavřené nebo otevřené dovnitř.

Nátěr akrylovou barvou – tmavě hnědou bočnice, černou střechu. Když jsem měl štětec už černý, tak jsem s ním metodou suchého štětce naznačil nahnilá prkna v obití boudy. Hlavně dole a v rozích.

Naopak na střeše jsem rozetřel pár kapek šedé barvy jako stékance na asfaltových pásech.

Dveře jsem se rozhodl nalepit otevřené ven – vzhledem k umístění nevadí jejich nevhodná tloušťka. Motiv gravírovaných prken jsem nalepil „směrem do kolejiště“, aby byl vidět.

A už jen patinátorem Prach od Agamy ošmrdlat celou boudu, dávám víc k podlaze kde dřevo víc oprší nebo vyšisuje, než těsně pod střechou. Lze pracovat vlhkým štětcem nebo do vlhké barvy, pak se patinátor víc zatře do struktury.

Teď se až projevila další vada „dřevěného“ materiálu – má nějaké čáry asi z lisování a při přejetí patinátorem se to zásadně zvýrazní.

Kdybych byl víc trpělivý a stáhnul přes noc bočnice svorkami, asi by se srovnaly. Já ale dělám starou rozlezlou boudu před spadnutím, tak mi to vlastně vůbec nevadilo.

Až po nafocení mi došlo, že jsem nezasklil skla – asi jsou vymlácená, to se u takové boudy snadno stane. Otevřenými dveřmi by stále šla vložit folie.

No, za mě hotovo – z maringotky je širší a kratší bouda, a díky gravírování hřebíků to vypadá docela fajn. Sice jsem se nedržel původní představy výrobce, ale použil jsem to jako základ pro něco, co se mi hodí o trochu víc, než obytná maringotka někde u lesa.

Udělal jsem úplně stejnou povrchovku jako u záchodků ModelScene. Jednak to boudě silně prospělo a jednak se tím budovy sjednotily do stejného období stárnutí, takže vypadají, že jsou tam sice odjakživa, ale natírané vždy ve stejnou dobu. Jen se to mnohem hůř patinovalo prachovým patinátorem kvůli zachytávání v drážkách dřeva – je to znát na pravé straně boku, kde už to skoro nejde setřít. Nakonec jsem celou boudu přestříkal lakem na vlasy, což patinátory dost ztlumilo.

Já vím, vy se budete smát, že jsem to zastrčil až za záchody. Ale já jsem tam přesně takovouhle boudu potřeboval.

Něco, co ještě doplní drážní dvorek, kdy obyvatelé nádražní budovy byli dřív syslové a hromadili bordel, uhlí, staré dřevo, stará kola a staré kýble.

A na to je takováhle maringotka degradovaná na kůlnu úplně výborná.

Až jí zapracuju do terénu (před ní bude velký strom, takže bude vidět jen obrys), opřu někde nějaké kolo, dám vedle nějakou popelnici nebo hromadu dřeva a bude to fajn.