Normální hajzly podle normálie od ModelScene

…aneb ModelScene typizované dřevěné záchodky. Modelář, který potřebuje doplnit staniční budovu o typické „dřevěné staré hajzlíky“ je vržen do víru normálií – kódů, římských číslic a tajemna zkratek kkStB, ZvKČ, OLEG, apod. (to apod. byla už jen zkratka). Sakra, potřebuju jen malý záchodky, je mi úplně jedno, jestli je to podle kkStB nebo ZvKč, stejně jste to v kolejišti všichni už dávno ignorovali nebo pomíchali.

Typická situace na burze, jak si jí představuju: Sedí (stojí) prodejce a má nějakou stavebnici záchodku, co někde okoukal. Přijde k němu znalec a prstem ukazuje „tady podle normálie máte to prkno špatně umístěné“ a odchází. Načež výrobce ve stresu, že prodává zmetky, si normálie vyhledá a do příště stavebnici opraví. Situace se opakuje, znalec říká „tady podle normálie se to lišilo podle světových stran“ a tak výrobce znovu jde a znovu to překope. Když se situace opakuje 5x, výrobce usoudí, že dokud nebude produkt 100% dle normálie, neprodá. Všimněte si totiž, že onen znalec si zatím nic nekoupil. A když vám tam chodí pokaždé těch znalců pět, dostanete pocit, že typický zákazník je znalec normálií a kupuje zásadně jen přesné kopie skutečných budov.

Ale takhle to v modelaření nefunguje. Průměrný modelář je pracující táta (děda) od rodiny, nebo mladý kluk a dnes už nakupuje na internetu podle toho, co se mu hodí a líbí. Každý z nich, když byl malý, tak jezdil přes nádraží, kde byly dřevěné záchodky (o kterých si myslel až doteď, že to byla spíš kůlno-ruina) a romantická nádražní budova. Až díky výrobcům zjistil, že je to nějaký OLEG a kkStB. Na kolejišti má místa, že by se tam otočila na pětníku sotva krysa (s ocasem, ne ta elektrická). A tak zásadně nevybírá nádraží podle normálie, ale podle estetiky a rozměrů. A to bude případ i dnešních záchodků ModelScene s názvem „Typizované drážní záchodky“. To mi vlastně jako informace stačí. Typizované záchodky jsou pro mě dva typy – malé a velké. A jestli jsou typizované, znamená to, že se asi vyskytovaly častěji a vychází z reálné předlohy.  Kdo má hodně místa, pořídí si velké. Kdo chce prostor ušetřit, pořídí si malé. Vybaveno – dvacet. Jestli tam chodil srát císařpán nebo tatíček-Masaryk je celkem irelevantní.

Já potřebuju k Vranému záchodky raději malé – aby se mi vedle nich ještě vešla nějaká tráva nebo bordel, strom a celkově zamaskování konce kolejiště. Kdo potřebuje víc informací, normálie se přeci jen jmenuje 19/H. (Zdroj: https://www.papirove-modely.cz/velkynahled/122220)

Zásadní pro orientaci je, že pánské záchody jsou vlevo dole – asi žlab + místnost s otvorem (to se nesplachuje, to nech ležet). Dámy mají jen jeden otvor s dveřmi vedle chlívku. Úplně to naznačuje, jak v té době se předpokládalo, že muž je víc hoden jezdit vlakem… Umístění vchodů do veřejných částí znamená, že při tomto pohledu budou koleje vždy „na jihu“, tedy dole pod obrázkem.

Zajímavé informace uvedl Hank na odkazu, cituji ty nejzajímavější.

Dále, význam těchto všudypřítomných stavbiček z hlediska železničních zaměstnanců byl i sociální, platy obyvatel staničních budov a strážních domků na lokálkách (v tehdejší terminologii podúředníků a sluhů) nebyly nijak závratné a chlívky přistavěné k záchodům pro cestující umožňovaly přilepšit si chovem kozy nebo prasete (proto se řadě lokálek říkalo „kozí dráhy“).

Nejčastějším objektem popisovaného druhu byly záchody s chlívkem a dřevníkem podle normálie 19/H kkStB. Stavěly se tam, kde byl ve staniční budově jeden byt, tj. tento objekt patří ke staničním budovám podle normálií LV/H až LVII/H ZvKČ nebo 14/H a 15/H kkStB. Do septiku byly zaústěny oba záchody (pánský i dámský) i odpad z chlívku.

A konečně u budov podle normálie 16/H se třemi byty mohl být použit objekt podle normálie XXXV/H – všimněte si, že pan přednosta mohl ta prasátka chovat i dvě 🙂 Tady pozor, protože ve Vraném je něco velikosti 19/H pro budovu 16/H. Dá se snad jedině usoudit, že postupnou redukcí se z velkých záchodů ubouraly zbytné částí a upravily se na malé, zachovávající funkci záchodku pro cestující.

Jde se na to. Opět jsou díly balené v malém blistru.

Opět přiložen jednoduchý ale jasný návod.

A opět je zde dílů, podobně jako u garáže, pomálu. Většina je z dýhy, jen střecha je z kartonu.

Dýhové díly jdou vystříhat menšími ostrými nůžkami.

Stavbu jsem začal vložením příčky, ta sice odděluje pánskou a dámskou část, ale jelikož je uvnitř jediná, tak slouží spíše k zamezení prosvítání. Jsou zde tři zámky, pozici nejde splést.

Už nyní je potřeba si zvolit předlohu. Já budu osazovat záchody do Vraného a zrovna ve Vraném jsem podle fotek objevil, že mají zrušené mřížování jako větrání a mají místo toho zasklení. Ve stavebnici jsou každopádně z velmi tenké dýhy i mřížování (prkýnka kolmo na sebe ve skutečnosti) a jdou vlepit zevnitř. Jsou trochu delší, je tedy potřeba je zakrátit.

Zbytek sestavování je velmi jednoduchý, doporučuji věnovat pozornost orienatci dílů. Ventilované díly jsou v prostoru toalet, naopak okno je v prostoru neveřejné části.

Zde jsem taky narazil snad na jedinou nepřesnost stavby. Kdo se chce přitisknout k vnitřní příčce a přilepit jí k čelu budovy, tak mu nevyjde posazení budovy na podstavec – je tam cca 0,7 mm úskok.

Zbytek budovy je jasný, díky trámkům použitým jako zámečky je jasná pozice všeho.

Tím je konstrukce budovy hotová. Prostor chlívku obsahuje vydlážděné zápraží, kde mimo jiné byly otvory do jímky.

Poslední díl je přilepení trámu pod hřebenem střechy a dřevěná prka ve štítech obou čel. Jediný hřebenový trám mi při vystřihávání prasknul, ale dá se v pohodě slepit zpět.

Nyní je opět potřeba si zvolit, jestli stavím starší verzi s chlívkem, nebo oholenou verzi bez chlívku. Ve stavebnici je totiž plot i s konstrukcí pro osazení kolem dlážděné části. Případně je vhodné v tuto chvíli celou dlážděnou část ustříhnout a dále pokračovat jen s půdorysem budovy.

Zbylé díly jsem si schoval na jindy. Plot se dá využít jinde kolem stanice. Zbývá střecha z eternitu a hřeben střechy.

Vše jsem natřel tmavě hnědou akrylovou barvou z tuby. Dlažba je mixem šedé a hnědé.

Vůbec neškodí nechat prosvítat gravírování balzy – působí to pěkné stínování. Na druhou stranu jsem názoru, že dřevěné záchodky vůbec nemusí být vyrobené ze dřeva – stejně se to tak nabarví, že i když to bude z kartonu, tak to na hotovém modelu nebude poznat strukturou dřeva apod. Dřevo víc hrozí třeba kroucením. Je to hezké, člověk si rád postaví „dřevěnou“ budovu, ale pro estetický efekt tam žádný výrazný přínos nevidím.

Ani pravidelnost natírání není pro starší záchodky vhodná. Nyní je potřeba zvolit odstín – jestli jen napuštěné dřívějším „vyjetým olejem“ s prokreslenou strukturou dřeva, nebo natřené později normálně emailovou barvou – podle toho je vhodné nechat prosvítat původní kresbu gravírování. V tuto chvíli jsem také zasklil všechny otvory čirou folií.

Já zvolil provedení emailové hnědé barvy, přesto jsem nechal velký prostor pro zesvětlení jednotlivých prvků. Dále jsem vše přejel světlým patinátorem, velmi nepravidelně.

Střecha natřená tmavě šedou ještě v rámečku.

Nezapomenout natřít spodek střechy, je zde poměrně velký přesah. Natírám stejnou hnědou jako boky, protože pod eternitem předpokládám dřevěné bednění.

Přilepená střecha a hřeben. Opět nepravidelná povrchová úprava je vítaná. Někde přejet světlejší šedou hrany tomu dost pomůže. Všimněte si, že jsem neosazoval ani dekly do septiku.

Protože v místě bude zarůstat dlažba plevelem. Je to opět chomáček statiky a přes něj přesypaný Naturex. Jímky stejně už několik desetiletí nikdo nevybírá…

To je celé. Kdo tvoří plot, má před sebou ještě chvíli práce a barvení. Nezapomenout zaretušovat hrany kartonové střechy, aby neprosvítaly.

A doladit případně ještě černým patinátorem naznačení hnijícího dřeva u spodku budovy.

Zvláštní je, že ve Vraném je zrovna ta prosklená část umístěná směrem do ulice, logiku bych v tom nehledal a považoval bych to za důsledek nějaké úpravy v průběhu času. Ale je blbost, aby sklad paliva byl směrem do kolejí, tedy budovu budu muset otočit.

Při usazování do kolejiště je potřeba si pohlídat orientaci, nejlépe podle nějaké inspirace skutečnou fotkou a podle vnitřního uspořádání (ukázáno výše). Zároveň je potřeba počítat s existencí dlažby – to jsem třeba já předem netušil, když jsem si dělal podstavec pod nádražní budovu. Vzdálenost cca 5 metrů od budovy (tedy cca 4 cm v TT) je přiměřená – přeci jen suché WC nebylo něco, co by mělo být přilepené k nádražní budově, důvodů je jistě více 🙂

Dobrý. Stavebnička super, až na jednu drobnost s příčkou tu vše pasuje, stavba mi trvala asi hodinku, prodlevy na schnutí téměř nulové. Nemusela by být nutně ze dřeva, ale ničemu to nevadí. Výsledkem jsou doslova „typizované záchodky“, které každý z nás zná z nádraží. A jestli jsou to 19/H, nebo nejsou vhodné k mojí velikosti budovy, to je mi jedno… Stejně by se mi tam ty dlouhé nevešly…