Nevyhazujte Y BTTB – předělejte je (1)
Kdyby někdo udělal anketu, co se vám vybaví pod pojmem „vagon TT“, horký adept na výhru budou ypsilonky od Zeuke/BTTB. Poprvé se objevily už v druhé polovině 60. let, nejdřív to bylo zelené ABm DR a ČSD. Už se to s odstupem skoro 60 let nezdá, ale tehdy to byla i v reálu horká novinka. Asi jako kdyby teď někdo hned nabídl kompletní ComfortJet ČD.
Zeuke měl do té doby v sortimentu jenom krátké vagony a ten víceméně nereálný německý AB-něco, pro který má dodnes slabost VoVo. Proti tomu byly ypsilonky v té době jiná káva: tvar na svou dobu podobný předloze a ucházející jízdní vlastnosti. K tomu šel hned do prodeje i jídelní vůz a v 70. letech, už v režii zestátněného BTTB, doplnil paletu i lehátkový vůz.
Tím to bohužel skončilo. První vagony, které ČSD dostávaly, byly devítikupátkové kombo 1. a 2. třídy a tomu i odpovídal model. Na odpovídající vůz 2. třídy s 10 okny už nikdy nedošlo. Někdy koncem 70. let jen u BTTB model zrevidovali a zřejmě obnovili formy. Jde to poznat snadno: o fous menší a tenčí vsadka oken, asi aby se to líp v těch obřích sériích lepilo, taky jsou patrné tenčí rámy oken. A vagon dostal nové podvozky z jednoho dílu s hrotovým uložením dvojkolí, což jízdním vlastnostem dost pomohlo.
BTTB byl od 70. let kolos, který chrlil výrobky v tisícikusových sériích a posílal je kamkoli, kde byli schopní permanentně krachující ekonomice Východního Německa zaplatit, nejlíp v devizách. Nebo aspoň za ně něco vybarterovat.
Takhle se vlastně v Československu tak rozšířila modelová železnice. S ní se sem dostala i velká část vyrobených ypsilonů. A kdyby je někdo doma náhodou neměl, podnikavost českých objížděčů německých blešáků se stará o to, že ten vagon jde furt sehnat v ceně jednoho oběda s pitím.
Na první pohled je vidět, že původní model od Zeuke sice hůř jezdil a vydával pazvuky, ale vizuálně byl lepší – tvarově lepší okna, jasnější potisk i neošizený dolní černý pruh na rámu, odpovídající 60. letům.
Flashback do půlky 90. let: DDM Teplice, vláčkařský kroužek. Většinu času patláme latexovou krajinu s posypem a čistíme koleje, ale když se jde jezdit, rychlík ypsilonek je největší odměna. Už jako klukovi se mi moc nezdály, což se pak ještě zhoršovalo s tím, jak se té formy u Tilliga tvrdošíjně odmítali vzdát a až někdy do roku 2010 nás zásobovali jejich klony.
Až poslední roky, skoro 30 let po začátcích v DDM, jsem je vzal na milost. Jednak už jako fakt sběratelský kousek, a taky – a to hlavně – jako dobrou surovinu. Tvarové nedostatky stranou – máš děti, občas chtějí jezdit s mašinkama a potřebuješ něco, jak z toho neudělat rozpočtovou a sběratelskou katastrofu.
První Y jsem přestavěl někdy za covidu: jednoduché přestřiky do tmavozeleného nátěru z 90. let.
Postupně se přidaly další nátěry a trochu odvážnější přestavby, takže jsem postupně postavil vozový park kolem 20 vagonů.
Ne že bych neměl tu sem tam tisícovku na nové tilligy, kuehny nebo roca. Mám jich asi víc než dost, protože klasické „nonekupto“, ale pořád mám trochu problém do nich řezat, přestříkávat a podobně. Naopak kamaradů, kteří čas od času nabídnou ojetý a olámaný ypsilon za stovku, maximálně dvě, je pořád dost.
A to je právě ideální materiál pro nás a pro to, co si teď postupně ukážeme.
Před pár týdny jsem ukecal Vojtu na zdánlivou blbost: což takhle namalovat a vyrobit jednoduchou stavebnici pro tyhle ypsilonky? Leptané sady jsou super a z tilligů umožňují postavit spoustu okrajových typů, které ČSD a ČD postupně pořídily. Ale když se posčítá cena vagonu, sady a ještě třeba osvětlení, už se dostáváme běžně k ceně, za kterou se dá pořídit levná mašina. A to podle mě spoustu lidí brzdí.
Ideální start? Desetiokno. Tedy všechna béčka, lehátka a několik rekonstruovaných řad z 90. let.
No a Vojta se jako správný modelář vyhecovat nechal. Za pár týdnů spíchnul bočnice u pevného kartonu a dvě sady rámečků. Až nás překvapilo, kolik variant se z toho dá postavit.
Tak tady je první taková rekonstrukce: vagon Bee272. Ukazoval jsem ho pár kamarádům a asi je to dost překvapilo. Někteří původ vagonu trefovali jen těžko.
Aby bylo jasno: nemá to být konkurence leptaných sad. Vagon si s sebou vždycky ponese dva hlavní handicapy: o kus kratší a širší skříň. Třeba na šířku jsou to v podstatě jen dva milimetry navíc, ale jak se ty dvě odchylky potkávají, tak je dojem z vagonu přece jen jiný: nové vagony jsou taková štika, BTTB je takový buřtíček. Ale to vás napadne obvykle jen když máte v rukách oboje pro srovnání. Se sobě rovnými to naopak na kolejišti udělá nebývalou parádu.
Pro představu: ještě kolem roku 2000 vypadal vrchol nabídky na poli vagonů ČD asi takhle: zase dokola ty přestavěné ypsilony, nejčastěji i s původními rámečky. (Foto: reprodukce Železniční Magazín)
Dneska jsme přece jen dál. A teď si ukážeme, jak tuhle, na svou dobu docela drahou produkci trumfnout. Tak že to nebude stát víc než doslova pár stokorun.
Kolik přesně? Když nebudeme počítat zdrojový vagon, což může být cokoli od nuly za kousek z domácího vrakoviště po bratru 250 korun za fešné bazarové kousky, tak celá přestavba se dá udělat cca. za 350 korun – s přestavbovou sadou, soustruženými dvojkolími a kinematikami od SDV. Záleží tedy, kde člověk nakupuje, ale plus minus takhle nějak by to mělo vycházet.
Příště první ukázka stavby desetiokenných vozů. První sada je již k objednání na e-shopu.
Určitě zajímavý počin. Mě by se líbila podobná sada na tuning Papíráku z Peček. Jednak by se tím u Papíráku Ba odstranily tři zásadní problémy – prakticky nemožnost chytit správně rovnou hranu spodku po odstarnění nálitku, dost náročné chycení rovnoběžnosti všech okenních rámů a neochota výrobce nabídnout obtisk ve verzi ČSD UIC číslo ep. IV. A druhak by se prostřednictvím sad dala realizovat také přestavba Ba na řady ABa a Aa, příp Aa přeznačené na Ba. V případě potřeby můžu nabídnout podklady.
Tohle je hodně dobrý nápad, byl by prosím i nějaký článek s návodem jak na to? Děkuji