Úprava vodivosti jazyků výhybky Tillig EW1

Já vím, všichni to říkají – nedávej si EW1, nedávej si EW1, nebo se z toho zblázníš. Ale když není místo, EW1 je prostě nutné zlo, kompromis… A za IBW, kde je tento problém taky, dobrá náhrada neexistuje. Ony ty výhybky nejsou zas tak hrozné, hlavně od momentu, kdy mají kovové srdcovky a nové jazyky. Ale občas to s vodivostí není žádná sláva, hlavně co se týče vodivosti jazyků spoléhajících na přítlačnou sílu přestavníkem.

Jednoduše – při patinaci se vám dostane mezi jazyk a kolejnici barva, nebo při štěrkování lepidlo, nebo lepidlo zateče do spoje jazyku a koleje (kde je potenciálně druhý vodivý spoj, ale nízké spolehlivosti)… a přestane to vodit. Výhybka proste spoléhá ne bezproblémový dotyk dostatečnou silou na vrcholu jazyku, což často nestačí.

Výsledek je, že hlavně krátké lokomotivy a motorové vozy se na výhybce zastavují.

Nejlepší je na to přijít samozřejmě před doděláním kolejiště. Ale na obranu všech – ono to po přilepení k podkladu vykazuje znaky funkční výhybky, a právě až patinace a štěrkování z toho dělá ruletu 50:50, zda to fungovat bude nebo nebude. I když si pohlídáte čistostu kolejnic na dotykové straně, ani to není zárukou funkčnosti. Pozor – občas stačí přitlačit jazyk silou přestavníku (ale ne moc, aby nevytrhl jazyk z pražce).

Občas pomůže očištění kontaktní plochy, může to být ale jen dočasné řešení.

I mě tohle nevodivé spojení bohužel potkalo, ale jen na některých výhybkách. Řešení nakoenc nebylo tak složité, jak se zdálo. Prvním znakem je, že se tam podezřele často začně “něco” zastavovat. Prověřím měřením jazyk vs. kolejnice – na kolejnici je totiž přivedena vodivá spojka od opornice, tedy “hlavní” kolejnice, a tak kolej směrem k srdcovce vede vždy.

Používám režim “dioda”. Pokud tam je funkční propoj, tak to hezky píská a člověk hned ví, na čem je. Cokoliv rovné stabilnímu pískotu je ok.

Parkrát přehodím výhybku tam i zpět a když se to nelepší ani po čištění, je na čase vylepšení. Nejprve vrtákem “odfrézuju” barvu na patě kolejnice i jazyku. Rotující vrták je dostatečně dobrá frézka pro malý prostor, navíc se sama dokáže zachytit v profilu kolejnice a nevyskakovat.

Dále bude potřeba najít někde ze zbytků třeba starou licnu a vzít si jedno vlákno. Může být i lakovaný drátek, kousek starého USB nebo UTP drátku…

Potřebuji kromě vrtačky páječku, cín, nůžky na odstrižení drátku, pinzetu. To je vše.

Pro držení se mi velmi osvědčila špičatá jemná pinzeta – stiskne a stále umožňuje zachovat dost prostoru kolem úchopu pro pájení.

Pro pájení se mi skvěle osvědčil plochý hrot.

Proč? Protože dobře zapadne do profilu kolejnice a drží tam, zároveň dostatečně převádí teplo na větší plochu, kde potřebuji rozlít cín.

Přiložit drátek k očištěnému prostoru. Předem si drátek pocínuji a nanesu lehkou vrstvu tavidla, které se přenosem rozlije i po kolejnici.

A dvěma body přichytit. Chci zachovat lehkou pohyblivost drátku, aby mohl kopírovat (velmi jemné) pohyby jazyku.

Hotový spoj, na estetiku se zde nehraje, vše schová přetření hnědou.

Vyzkouším vodivost a pokud je po několika přehozeních stále shodná, můžu jít na další spoj. Lze vyzkoušet i zatažení jemnou pinzetou, že se drátek neuvolňuje od spoje.

Pak už zbývá jen případné nové spojení přetřít barvou, čímž dojde k výborném zamaskování, a může se opět jezdit s plným napětím

Drobnost, která ale dokáže velmi snadno vrátit radost z ježdění přes výhybky. Jeden spoj mi zabral cca 2 – 3 minuty práce, dělal jsem jich nakonec asi 10.