Dvojice Kbkks (Nsk) od SDV

Tak i u mě došlo na nové nízkostěnné vozy od SDV. Tyto vozy neodmyslitelně patří k našim tratím již přes 50 let, a díky svojí vyjímečnosti a nenahraditelnosti budou pravděpodobně koleje brázdit ještě hodně dlouho. I částečně kvůli jejich vyjímečnosti jsem si rovnou pořídil dva.

Každý jsem se rozhodl stavět trošku jinak, jeden přímo z krabičky bez úprav, a druhý dostal něco málo navíc. Jestli je práce navíc při úpravách adekvátní k výsledku nechám na každém z vás, ale svoje k tomu řeknu ke konci článku také.

Vozy jsem si pořídil oba stejné, ale oba jiné. Jeden je standartní sériová stavebnice s kontejnery, druhý je limitovaná série s nákladem dřevěných vaznic. Vozy jsou zabalené klasicky v krabičkách, jednotlivé skupiny dílů pak v pytlíčkách. Vzhledem k délce dílů bylo však třeba využít větších krabiček, známých například ze stavebnic z Peček.

Po vybalení najdeme v obou krabičkách téměř to stejné. Návod, kinematiky SDV včetně spřahel Kuehn, sadu leptíků s řetězy, stupačkami a dalšími díly, závaží a výlisky s díly vozu. U výlisků je vidět jistý pokrok, například stopy po vyhazovačích nejsou už tak výrazné jako u Es, ale zato otřepy v místě dělení forem jsou o dost výraznější.

Jediné čím se stavebnice vzájemně liší je náklad a popisy. Nalevo jsou oba kontejnery, lze z nich postavit buď celožebrované, nebo s vynechaným prostorem pro popisy. Na obtiskovém aršíku jsou dvě provozní čísla pro vůz a popisky pro kontejnery. Napravo je plato s dřevěnými vaznicemi. Aršík s popisky obsahuje pouze popisy pro vůz, ale opět s dvěma provozními čísly.

Jako vždy jsem se vrhnul do stavby jak jinak než v rozporu s návodem. Opět mě zajímaly především jízdní vlastnosti, a to především v oblouku. Přecejen se jedná o dost dlouhý vůz (rozvor originálu je 10,4m), takže by mohl mít s oblouky problém. Díly pojezdu jsou dost podobné těm u Es, jen je o dost delší.

Bohužel až moc věcí zůstalo v konstrukci pojezdu stejných jako u Es. Možná to má nějaký technologický důvod, ale ostatní části vozu mají stopy po vyhazovačích na méně viditelné straně. Škoda že to tak není i u pojezdu.

Začištění chce trochu trpělivosti, zvlášť u výstupků na rámu. Celkem zabrat dá i očištění otřepů, dobře je to vidět například na brzdových špalíkách jak se změnily.

Pak už ale nic nebrání sestavení obou boků a rámu. Není od věci pojezd lepit na co nejrovnější podložce, ale je potřeba zachovat vybrání v rámu pro závaží.

No pochopitelně jsem vyzkoušel jak pojezd jezdí. Hned jsem osadil kovová dvojkolí, ale nebylo to ono. Do jednoho rámu jsem tedy zavrtal ložiska Peho, druhý dostal leptané vložky ze stavebnice. Jízdní vlastnosti jsou hned lepší, v oblouku už pojezd neklade takový odpor. Kupodivu ani jeden, až takový rozdíl mezi jednotlivými uloženími překvapivě není.

Na pojezdy přijdou přilepit doplňky jako tabule pro popisy, schrány na klanice, a přestavovače. Vše jsem si připravil a začistil, a začal jsem pátrat na kterou stranu, co, a jak patří.

Po zhlédnutí mnoha fotek a studování návodu jsem došel k tomuhle rozmístění. S přestavovači se hýbat nedá, jejich poloha je daná brzdovou výstrojí pod vozem. Co se ale týče tabulí, našel jsem dvě možná rozmístění. Sám jsem na oba vozy použil to častější, dá se ale narazit na vozy mající prohozenou malou a střední tabuli na jedné straně, nápisy pak nejsou na obou stranách ve stejném pořadí.

Umístění vůči brzdové výstroji dá asi nejlepší představu o tom, jak na to.

Tím je pojezd hotový, a zbývá se pustit do nástavby. Základní díly jsou pochopitelně čela a bočnice.

Na bočnicích je třeba začistit otřepy po předělu formy. Je to hodně nudná a zdlouhavá práce, ale vyplatí se to. Rozdíl mezi očištěnou (vlevo) a neočištěnou bočnicí je dobře patrný.

U bočnic jednoho z vozů jsem udělal ještě jednu kosmetickou úpravu. Původní schránka na tiskopisy mi přišla poněkud humpolácká, na Es je rozhodně jemnější. Proto jsem jí odříznul, zahladil co zbylo, a nakonec přijde osadit leptaná od Detailu, která se dle mého nejvíc hodí jak velikostí, tak i provedením.

K bočnicím přijde ještě přidat podlahu. Na té je potřeba jen začistit stopy po vyhazovačích na spodní straně aby později dobře dosedl pojezd.

Postup lepení je na zvážení každého. Každopádně vzhledem k zámečkům uprostřed na bočnicích odpadá varianta nahrubo slepit bočnice a čela, a vložit podlahu, jak tomu je u Es. Zkusil jsem tedy využít zámečky a nalepit prvně bočnici na podlahu, a k ní dopasovat čelo. A světe div se, ono to funguje. Projistotu jsem si celou dobu kontroloval kolmost bočnice klanicí, která přecejen poskytuje trošku lepší měřítko.

No a stejný postup jsem zopakoval i na druhé straně a vyšel z toho takový pěkný, nízký dlouhán.

Na nástavbu ještě přijdou přilepit klanice. Jenže ani těm se předěl formy nevyhnul, a tak je třeba znovu pracně a nudně začišťovat. Na šířce klanic to je vidět opravdu hodně o kolik se ztenčí po začištění. V každém případě doporučuji klanice začišťovat ještě v rámečku, a to ideálně skalpelem a tím jakoby natupo jezdit po boku než se vytvoří rovná plocha.

Myslím že není co dodat, rozdíl jse opravdu velký i při pohledu zepředu.

Lepení klanic také zabere nějaký čas, ale je to vcelku brnkačka. Boční sedí sami o sobě dobře, když nějaká kousek uhne při tuhnutí lepidla, ničemu to nevadí, v provozu se taky různě naklání. Nejnáročnější je umístění čelních klanic, ty se lepí jakoby natupo, jedinou pomůckou pro trefení se je důlek do kterého má zapadnout trn na klanici, ale ani ten nezaručí dostatečnou přesnost umístění, takže je třeba si to dobře ohlídat, později by se to mohlo vymstít.

Teď už zbývají vpodstatě jen lepty a nárazníky, a vůz může do laku. Bohužel jsem pracoval rychleji než jsem fotil, a tak na aršíku už chybí přestavovače.

Jako nejnáročnější část stavebnice se pravděpodobně mohou zdát podpěry na čela. Je to celkem malé, pořádně se to nedá chytit, a ohýbání je vcelku náročné. Ale dá se to, stačí na to malá pinzeta, skalpel a ideálně i ploché kleštičky. Na fotce jsem se snažil zachytit celý postup ohýbání, zleva je připravený dílek s drážkami decentně projetými skalpelem. Následně je třeba pevně chytit dílek po celé délce do kleští a postupně ohnout jednu a pak druhou stranu směrem dolu. Kdo má ohýbačku na lepty, vyhrál, kdo ne, bude si muset dávat hodně pozor. Pak už následuje jen otočení a přehnutí překrývacího plechu o 180°. Jako celej je to ale pak hodně náchylné na různé ohyby a tak, je proto lepší kápnout zespodu trochu cínu aby zatekl do spár a celou podpěru pěkně zpevnil.

Umístění podpěr je taky vcelku náročné na přesnost, zvlášť při odbytém lepení čelních klanic, a při ohýbání bez ohybačky. Musí se pak různě upravovat a ořezávat buď klanice nebo podkladnice aby se podpěra napasovala. Ve výsledku tam pak ale drží vcelku dobře i sama, stačí pak jen zakápnout lepidlem.

Celé čelo po osazení lepty vypadá takhle. Udělal jsem ale chybu, na kterou jsem přišel až hodně pozdě. Správně by měli být stupačky uchycené za čelníkem, ne na něm, ale takhle to taky nevypadá špatně. Nicméně příště si dám pozor.

Zboku moc leptů nepřijde, jen kotvičky. Takhle tedy pak vypadá hotový vůz před lakem.

Na jednom z vozů jsem ještě přidal leptané schránky.

Následovalo osazení nárazníky, což byla taky docela sranda. Vše se točí jen a pouze kolem toho, jak dobře a přesně dokážeme ohnout podpěry čela. Na jednom voze mi to vyšlo pěkně, ale tady jsem musel ořezávat nárazníky, a i tak jsou lehce křivě.

Na zkoušku jsem oby vozy posadil na pojezdy. Docela pěkně se to rýsuje.

Pro trochu rozmanitosti a oživení jsem si taky připravil nějaké ty řetězy. Už u Oa od Malé Železnice jsem psal, že umístěním řetězů na vůz si prakticky znemožníme vozit vůz ložený. Ale v případě leptaných řetězů jde zvolit jakýsi kompromis. Já si natvaroval pár odřezků řetězů tak, aby to vypadalo že se někomu nechtělo celý řetěz zašoupnout zpátky do klanice, a jeden tak, aby mi na krajních klanicích pěkně vycházel s loženými dřevěnými vaznicemi.

Pak už přišla na řadu základovka …

… a lak. Každý vůz je jiný i zde, z vlastního pozorovní jsem vypátral, že některé vozy byly celohnědé, jen rozsochy byly natřeny na černo. Zároveň je na obou vozech použitý malinko jiný odstín hnědočervené.

S obtisky se jako vždy u SDV pracovalo dobře, ostrost vynikající, a když už člověk ví který nápis kam patří, potiskne celý vůz za slabou čtvrt hodinku. Pak už jenom další vrstva lesklého laku a hurá patinovat.

Před patinou jsem si raději oba vozy už definitivně složil, abych neměl jinak patinovaný spodek a nástavbu. Taky je zde vidět že celohnědý vůz je opravdu nepatrně světlejší.

A tím jsou vozy hotové. Pro celohnědý vůz jsem zvolil intenzivnější patinu, ale i tak to není moc vidět. Hnědo-černý je opravdu jen líznutý patinátory. Ono ani ve skutečnosti tyhle vozy nebývají moc špinavé, jen takové to opršení, zaprášení a vybleldnutí. Podlahu jsem u obou vozů jen zaneřádil patinátory prach a hlína, u obou úměrně k patině zvenku.

No a nakonec zbývá dotvořit náklad. Vzhledem k tomu že stavba kontejnerů už tady popsaná byla (a taky v tom hraje nepatrnou roli to, že se mi stavebnice kontejnerů někam schovaly), vezmu si na mušku jen dřevěné vaznice. Základem je dřevěná destička s vyraženými jednotlivými dílky.

Ty je potřeba vyřezat a začistit. Jde to celkem snadno, všechny plochy co tam být nemají jdou ven i bez vyříznutí, a většina dílků drží jen ja jednom, maximálně dvou místech v základovém prkýnku.

Celé jsem to dohromady lepil Pattexem na dřevo, používám ho místo Herkulesu. Je o něco dražší, ale rychleji schne a také je stálejší po zaschnutí, a není tak citlivý na vodu. Celkově se celý náklad skládal pěkně, rychle, bez problémů, takže jsem postup zapoměl fotit.

Ale aspoň ho zkusím popsat. Ideální je začít od prostředního držáku, na něj nalepit obě boční vaznice, a z jedné strany překrytovat vrchním trámkem. Poté si složit jeden z bočních držáků, a nasunout na vaznice. Tím se získá pevný základ, do kterého lze opatrně vsunou zbylé dvě vaznice. Po jejich zalepení přijde na prostřední držák druhý trámek, na na opačnou stranu lze přidělat druhý menší držák.

No a na voze to pak vypadá asi takhle. Je vidět že i vůči řetětu vycházejí vaznice pěkně, takže není problém prokombinovat šikovně náklad a řetězy.

Závěrem snad lze jen říct, že až na pár detailů se jedná o zdařilou stavebnici, je na ní vidět pokrok, a celkově se můžeme těšit do budoucna na nové a nové stavebnice od SDV. Výtku lze mít jen snad k těm otřepům, které se ale bohužel začaly v době kdy přišel tenhle vůz na trh objevovat na všem od SDV a celkem náročnému umisťování kinematiky, kdy originál SDV kinematika je na svém místě poněkud natěsno. Jízdním vlastnostem snad nejde vytknout nic, i při použití leptaných vložek do rozsoch jezdí vůz výborně, s Peho ložisky je to jen o chlup lepší. A co se nahrazení vylisované schrány leptanou týče, osobně doporučuji tu operaci provést, i když se to nezdá tak i z celkem velké vzdálenosti je vidět její plasticita (respektive plochost v případě vylisované). Někdo by možná ještě mohl něco namítat proti Kuehnovým přáhlům, které poslední dobou také vykazují náhodně se objevující otřepy a horší spřahovatelnost, ale i to je řešitelné skalpelem a pilníkem, a hlavně s tím toho SDV moc nesvede.

Stavebnice Kbkks můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>