Vůz Roos od Malé Železnice

Po velmi příjemné zkušenosti s vozem Es 11 od Malé Železnice jsem se rozhodl jít do něčeho většího, na čem by bylo pořádně poznat, zda tyto vozy opravdu mají smysl, nebo je to jen pouhá hračka… Zvolil jsem vůz Roos, který vznikl poměrně nedávno rekonstrukcí starších vozů Res s ohledem na měnící se požadavky zákazníků. Vznikl tak vůz určený především pro přepravu dřevní kulatiny, případně „krájeného“ dřeva nebo kusových zásilek. Ale zůstaneme u těch klád, pro které je vůz určen primárně…

Tím, že vůz vznikl z vozů Res, už je teoreticky v Malé Železnici jen kousek k tomu, aby začali vyrábět třeba takové ty typicky české vozy Res se zesílenými podélníky. Tillig sice zvládl vozy Res dobře, i celkem odpovídají těm, které u nás jezdily, ale jedná se o jakési balkánské výrobky… Případně kdo by chtěl vlastními silami, tohle je myslím super základ pro vlastnoruční Res…

Pro nějaké informace o skutečné předloze jsou články na Parostroji – prototyp, 1. série, 2. série vozů.

Z návodů ke stavebnici je patrné, že MŽ plánuje expandovat i do H0 a TT se stejnými stavebnicemi, takže se mají na co těšit i kolegové z jiných měřítek.

Myslím, že nemá cenu dlouho uvažovat nad výběrem, verze „základ“ za 345 Kč je jasná volba a za hotový vůz se dá dostat někam kolem 450 Kč, což je za takovýto vůz cena velmi přijemná… Tedy byla by, pokud bude vůz vypadat slušně… Fotka na webu MŽ je pro ilustraci dobrá, ale posouvá model spíše do úrovně „hobby“ modelů – jednak vůz vypadá, že sedí hodně vysoko, jednak má hodně zjednodušenou povrchovou úpravu, chybí obtisky, detaily nic moc… Chápu, že to může některé modeláře při výběru třeba i odradit… Tak uvidíme… Opět hlavní díly z plastu.

Samozřejmě jsem začal lepením hlavního rámu.

Trochu jsem se bál kroucení rámu do vrtule. Podélníky opět zapadají přes zámky, které díly spojí i bez lepení (samozřejmě to slepit chce, ale drží to předběžně i bez). Žádné kroucení se však ani u tak dlouhého a tenkého rámu nedělo.

Přilepená čela.

Teď je na modelu 5 dílů a už to zase vypadá jako vagón… 🙂

Přilepil jsem podlahu, která je z kartonu vroubkovaného laserem pro naznačení krablovaného plechu. Působí dobře.

A pak už jsem začal s lepením klanic.

Jenže jsem přilepil tři a tím jsem skončil…

Díry pro klanice v kartonové podlaze se mi rozcházely s dírami v plastovém rámu pod podlahou, takže šly klanice zasunout jen do poloviny. Takže jsem klanicím trochu zkrátil výstupky, kterými se do podlahy zatlačují.

Pak už to šlo dobře.

Klanice samozřejmě v reálu nejsou prostý obdélník, ale jsou z profilů. To tady není, je to daň za technologii výroby. Ale můžu říct, že to v reálu prostě poznat není a ničemu to nevadí.

Co mě zajímalo, byly podvozky. Přeci jen Y25 máme od p. Čambalíka za pár korun, tak jsem chtěl porovnat, jak na tom budou tyto kousky. Samozřejmě chápu, že MŽ chce být co nejméně závislá na dodavatelích, a tak si udělali podvozky svoje.

Někde jsem to četl, ale už nevím kde, tak mě kdyžtak v komentářích doplňte – někdo dával ložiska Peho tak, že navrtal plastové podvozky úplně skrz. Tak jsem to taky zkusil. Dvojkolí jsou 7.7 mm.

Jízdní vlastnosti s ložisky jsou výborné. V plastu jsem to zatím nezkoušel, ale vím, že dvouosé Es 11 sice jezdí, ale žádná hitparáda to není…

A už podvozky osazené. Teď přišlo na řadu laborování s výškou vozu, kterou jsem chtěl určitě snížit na výšku odpovídající okolním vozům a ideálně najít problém…

Původní nárazníky se mi opravdu nelíbily – kdyby byly přiloženy stejné, jako u vozu Es 11, neměl bych problém, ale tyto svým tvarem opravdu neodpovídají.

Takže jsem si pomohl z vlastních zásob nárazníky SDV, které jsou i s podkladnicemi (dostal jsem echo, že prý cca za 14 dnů to bude „venku“, tak uvidíme) 😀

U podvozků hodně oceňuju, že jsou nedestruktivně demonotovatelné z rámu. Je tak možné je upravovat ještě za běhu – například u podvozků Y25 p. Čambalíka mám zkušenost, že jak se jednou vrazí do rámu, už nejdou ven…

Nad podvozek dle návodu patří dvě podložky – jedna větší a jedna menší. Nenašel jsem žádný univerzální návod, protože při instalaci Peho ložisek si vůz trošku „sedne“ ke kolejím, takže to chce vyzkoušet individuálně, ale tyhle podložky budou to, kde bude třeba hledat rezervy… Problém je, že rám vozu (tím myslím výšku podélníků) je poměrně tenký a nejde toho pod něj moc schovat, takže musí být podvozky hodně vystrčené pod vozem a zároveň se nad ně musí vejít spolehlivé uchycení do rámu. Chápu, že to byl při konstrukci určitě lehký oříšek. Každopádně já jednu podložku (tu menší kulatou) prostě neosadil a vůz se mi tím propadl o nějakých 0.3 – 0.5 mm, což je relativně hodně.

Ono to samozřejmě pak záleží taky na výšce osazení nárazníků (desetinka sem-tam), ale jde o to, aby to prostě vypadalo dobře, a to se myslím jednoduchým odstraněním jedné podložky povedlo. Pokud bych odstranil podložku velkou a malou zanechal, už mi drhla dvojkolí v rámu. Řešením dvojkolí RP25, jinak mě nic nenapadá. Prostě pod rámem není místo a kde nic není, tam ani smrt nebere…

Zkouška s továrním Tillig vozem – bude to akorát.

Už to má pěkné tvary…

Co se změnilo od fotky o jednu výše? No správně milé děti, doplněny detaily… Podvozky polepeny (další 3 vrstvy) a vypadají myslím pěkně na to, že to je prostě „jen blbej papír“.

Objevil jsem jednu nepřesnost v návodu. Záměrně tomu nechci říkat chyba, může se to lišit dle série nebo já nevím… A i tak je to kravina… Na rámu je naznačen zhruba uprostřed žebříček na nákladovou plochu. A vedle něj je otvor zřejmě pro kontrolu brzdového ústrojí.

Já podle fotek našel, že otvor má být mnohem blíže žebříčku (odpovídá zrcadlovému otočení dolepovací kartonové ozdoby).

 

Říkal jsem si, že bych třeba žebříky vyměnil za leptové, ale nejde to. Jsou rozměrově přesně sedící mezi čelo a první klanice a leptové žebříky jsou bohužel užší. No říkám bohužel, ale ono to zas tak nevadí, mně ty žebříky přijdou v pohodě a ve výsledném celku nijak „blbě“ mohutně nepůsobí.

Ve voze je zalepeno závaží dodávané ve stavebnici, ale vůz i s kovovými koly váží žalostných 24 gramů, když podle normy by měl mít 41 gramů.

Přestřík základovkou a pak jsem stříkl plech na podlaze metalickou hliníkovou.

Co je ale v tuto chvíli zajímavější, že se mi celý vůz začal nějak kroutit… Možná jestli „navlhla“ podlaha? Prostě byl chvíli ve tvaru „U“ a chvíli ve tvaru „A“. S trochou násilí jsem ho zase srovnal tak nějak do roviny, ale jak jsem myslel, že to drží po slepení rovně, tak tady to moc nedrželo… Zase to nechci považovat za konstrukční vadu vozu, ale prostě jsou ty materiály hodně citlivé…

Zase se ukázalo moje oblíbené „nedejchat, nekašlat, ať nám to nespadne.“

Podvozky v černé barvě.

Podlahu jsem si vymaskoval vlastnoručně stříhanou šablonou, která přesně zapadala do výstupků v klanicích a kryla tak téměř 100 % podlahy.

Je to obyčejná A4, která drží pod klanicemi sama o sobě.

Takto vypadá vůz už po nástřiku a obtiscích (toho VT 55 vzadu si nevšímejte, o tom jindy).

Obtisky jsou opět fajn, dobře se s nimi pracuje, i když ve zúžení rámu se moc dobře nevejdou.

Součástí jsou i obtisky na podvozky.

Celkově jsou obtisky povedené, jak je u MŽ stavebnic zvykem.

Klanice jsou z vrchní části v reálu vyložené dřevěnými prkny, takže jsem je naznačil přetřením krémovou barvou (vůz je takměř nový).

Dodělávka madel a začal jsem s lepením kotviček a pák upevňovacích popruhů. Páky jsou hodně jemné a doporučuju lepit až jako poslední (ne jako já).

I kolo ruční brzdy je součástí stavebnice. Všechny doplňky jsou použitelné a nijak nesnižují kvalitu modelu, žádné nutkání útěku k leptům jsem neměl.

Některé vozy mají klasické popruhy tkané, některé mají řetězy a některé ocelová lana. Já jsem si to zjednodušil a pomocí drátku 0.4 mm jsem naznačil ocelová lana v poloze bez nákladu.

Vůz působí až „předetailovaným“ dojmem, ale takový prostě je i v reálu.

S patinou jsem se moc dělat nechtěl – vůz má být celkem nový. Takže jsem přemýšlel, jak vyřešit nějaké naznačení alespoň provozních ušpinění. A co se odlupuje z přepravovaných klád? Jasně děti, kůra…

Ta je tvořena jakýmsi borůvkovým pytlíkovým čajem ze špajzu.

Asi se vozily nějaké borovicové klády, ze kterých kůra odpadávala ve větších kusech…

Plechy jsem ještě přestříkl celé lehce Rzí a tím s patinou končím.

Podvozky… Podvozky nevypadají vůbec špatně, ale já jsem trochu bojoval s jejich kompletací kvůli vložení Peho ložisek. Příště bych zkusil Čambalíkovy. Ale kdo nemá, tyto poslouží určitě dostatečně a kdo nepožaduje kilometrové nájezdy a neřeší opotřebení rozsoch, tak bych tyto určitě bez problému ponechal.

Problém s pocitem „ten vůz sedí moc vysoko“ zdá se býti vyřešen.

A to už se budeme opět blížit k závěru.

Nebudu vás už napínat, vůz jsem si hned od prvních chvil zamiloval.

Vypadá prostě úžasně. Nemá třeba tak do detailu propracované díly, jako jeho konkurenti, některé části jsou s ohledem na technologii zjednodušené, ani nemá aršík leptů větší a dražší, než samotná stavebnice, ale jako celek působí prostě skvěle.

A co se mi na něm taky líbí – už jeden vůz s hytlákem tvoří reálnou (a pěkně vypadající) soupravu, protože vůz má poměrně velkou kapacitu, tudíž stačí pro menší nákladiště přímo v místě těžby dřeva. Hodí se například na zátiší s lesovozem Tatra od p. Štěpničky…