Trochu jiná dlouhá Zetka – Gags 51

Je skupina lidí, která na svoje koleje nepustí nic jiného, než tovární modely. Pak je tu skupina, která není tak konzervativní a rozšiřuje sbírku vozidly ze stavebnic. Další je skupina třetí, která se již pohybuje na samé hraně běžné lidské společností (jíž jsem členem a hrdě se k tomu hlásím 🙂 ) a té už nestačí ani stavebnice.Dnes nás tedy čeká krátký zápisek o úpravě stavebnice vozu Gags/Za ČSD na provedení odpovídající alespoň trochu pozdějším sériím spadajícím do 51. konstrukční skupiny a provozu v současnost.

Tyhle vozy ve skutečnosti navázaly na výrobu předchozích vozů Gags 10. skupiny. Tomuhle provedení i odpovídá stavebnice vozu od firmy Detail, kterou jsem využil jako základ. Protože jsem ale chtěl něco trochu jiného, co hned tak každý nemá, prolezl jsem Parostroj a pustil se do zkoumání stavebnice co a jak bude potřeba upravit. Ještě ale něco k reálné předloze: ta je poslední verzí vozů Gags z vagónky Poprad. Ty verze jsou tři, první si může postavit každý ze stavebnice, druhá má už upravenou skříň a podvozky Y25, třetí má krom podvozků Y25 skříň ještě upravenější ve spodních partiích, kde jsou nově doplněna vzpínadla. Vozy se vyráběly v letech 1987-1990, takže to není nic až tak extra starého.

Jak už jsem řekl, jako základní stavební kámen posloužila stavebnice od Detailu. Tu není asi třeba nijak extra představovat, spoustě lidí už prošla rukama, takže se zaměřím jen na body spojené se samotnými úpravami. Co se týče složitosti přestavby, není to nic zas tak složitého, taky záleží, jak je každý modelář náročný na sebe samého. Na stavbu jsem potřeboval plastovou tabulku silnou a slabší a profily Evergreen, hlavně 0,5 x 0,25 mm. Potom vreřiňák a lepidlo na plast. A teď už hurá do akce.

První fotka odhalila, kde budeme sochat.  Bílé části jsou mnou doplněné z plastu, krémové jsou rezinové odlitky ze stavebnice a to kovové jsou lepty také běžně k dostání se stavebnicí. Budou se ale upravovat skoro všechny celky do přibližné podoby vozu 51. skupiny. Říkám přibližné, protože nejsem až takový dobrodruh, abych přestavbu udělal na 100%. V tom případě by se vyplatilo celý model provést jako novostavbu. Já se zaměřil pouze na ty nejtypičtější znaky odlišující vagony od předchozích verzí. Jsou to teda tyhle prvky: podvozky Y25 (koupené od pana Čambalíka na burze), pro které je potřeba upravit spodek, mezi dveřmi jsou 4 pole mezi výztužemi místo původních pěti, dveře se otevírají vždy posunem doprava, díky tomu se upraví i okap nad nimi, na spodku jsou vzpínadla a komu by to nestačilo, najdesi jistě něco dalšího.

Jako první jsem upravil karoserii. stěny jsem přilepil vteřiňákem ke střeše, ale jenom v oblasti čel a boků nad dveřmi. Tím se zaručí pravoúhlost a rovnost celého skeletu. Potom jsem odbrousil výztuhy pode dveřmi, celá spodní hrana je tedy rovná. Dále jsem vypreparoval žiletkovou pilkou střední partie bočnic, ze kterých jsem zpětně použil pole s větracími poklopy. Ty přijdou nově hned ke dveřím. Volný prostor je vyplněn plastovou destičkou a teď přijde na řadu šperkování téhle destičky, abych ji narafičil do stavu „takhle už to bylo, já nic“. Ve vrchní části jsem jí doplnil vystouplou plochou, dole naopak ubral jako vybrání podélníku a z Evergreenů doplnil pásky zobrazující různé výstuhy a profily. Ke spodním rohům vrat jsem připravil pojezdové kolejnice. Při umisťování leptů se změní jen poloha madel na vratech (související se směrem otevírání) a umístění stupaček pod nimi. Také se rozdělí okápek nad vrata na dvě části. Ty by měly být stejně dlouhé, ale nejsou, což se váže se zjednodušením přestavby. Dobré je pohlídat si umístění brzdových přestavovačů, kotviček a ostatních detailů. Jako poslední jsem vyrobil vzpínadla, jsou nejkřehčí, takže až na konec. Na fotce je vidět porovnání s „tovární“ skříní dodávané Detailem do stavebnice. Nahoře je sice Hadgs, kastle je ale stejná. Koho by zajímalo víc, obtisky jsou Cargo verze od pana Jirana a ovládací kolečka byly původně uchošťour. I sem jsem dal mezi vrata pojezdovou lištu.

Jako „bonus“ doplním model kinematikami, dorazy otevřených vrat a na čelníky jsem umístil nárazníky od SDV modelu, s původními se nedají srovnat. Při stavbě jsem ani nepočítal s psaním článku, takže je dokumentace celkem ošizená. Proto je tu najednou nastříkaný vagon. Vzhledem k tomu, že mi došla Agamácká červenohnědá, namíchal jsem si svojí, o něco světlejší barvu. Vagon bude znázorňovat takovou tu vyšisovanou klasiku co potkáte na každém nádraží.

Po vrstvě Sidoluxu jsem začal plácat obtisky. Většina je od Detailu z původního aršíku. Nápis ČSD jsem zkrátil na ČD a popisky rozmístil podle fotek předlohy. Do vrat přišly ještě popisky z vozu Hadgs a logo ČD z domácích zásob. Nárazníky a podvozky jsem opatřil černým nátěrem, žlutou a červenou jsem natřel detaily a po nalepení kola ruční brzdy zase následuje vrstva laku. Následující obrázek přibližuje úpravu dílu podlahy, který jsem do poslední chvíle nechal vyndavací. Čelní prostory to chce kvůli jiným podvozkům srovnat do absolutní roviny. Jejich uložení bude tříbodové, takže jeden podvozek se opírá celým příčníkem, druhý jen otočným čepem. Na podvozcích je potřeba odlomit dva trčící čudlíky, které by držely vagon zbytečně vysoko. Kvůli kinematikám mají podvozky vyříznuté jedno čelo.

Patinu jsem se rozhodl provést tak nejak průměrně, aby vygon nebyl jako nový, ale zase ani žádný šrot. Základem je napuštění olejovkou sienou a umbrou pálenou. Řídký roztok jsem nechal zavadnout a pak setřel. Jako další přišly patinátory, krom rzí a hlíny na pojezdu hlavně prach a bílá na skříni. Vyšisování se děje hlavně v místech, kudy stéká voda a zaprášení v okolí vrat a střešních násypek. Střecha samotná není ńijak zvlášť rezatá v poměru s celým vozem.

Patinu to chce nechat zavadnout a když už nic nešpiní a barvy se usadí, následuje závěrečná vrstva Sidoluxu. Pak už jen matný lak Vallejo a hotovo.

Vagon jsem nijak nedovažoval, rezin je docela těžký a kompletní vůz odpovídá normě.

Jeden pohled na čelo a porovnání odstínů hnědé na vagonech…

… a tváří v tvář.

Poměrně nenáročnou úpravou na jeden víkend se tak dá získat další typicky český nákladní vůz. Cenově se pořád pohybujeme v hladině klasické stavebnice, takže jde jenom o chuť a čas do stavby. Tak tedy končí jedno povídání o realizaci podivínského nápadu, která náhodou nedopadla blbě. Ještě pohled na vagon v krajině…

… a tjády dády dády dáááá, to je vše prááátelééééé!