Můj první lept – 751 116 ZSSK

Skoro se při pohledu na nadpis může zdát, že je tu něco špatně. Vždyť článek o tom, jak jsem stavěl model z leptu už tu dávno je. Dokonce už jsem dospěl do stádia, kdy si leptané díly navrhuju sám. Historie tohohle článku ale sahá daleko do minulosti, fotky byly pořízeny už před rokem a model je postavený ještě déle. Vzniknul v době, kdy pomyšlení na jakoukoliv možnost tovární zamračené patřilo do říše nadpřirozena a tak se jevilo sáhnutí po stavebnici od DK-modelu jako nejlepší možnost. Takže dneska je to tak trochu film pro pamětníky 🙂

Abych tedy nahodil situaci: kdysi dávno, v jedné galaxii, jsem si vytyčil jako cíl postavit model legendární zamračené. Na burze se dalo sehnat poměrně dost komponentů, dokonce to samé hned několikrát od několika výrobců. Ve formě odlitků jsou zamračené zpracované téměř kompletně a vpodstatě na jakoukoliv verzi seženete polotovar. Odlitky se mi zase ale až tak moc tvarově nezamlouvaly, dokonce v oblasti oblin, kde má odlitek před ostatními technologiemi dobré předpoklady, svůj boj prohrával na plné čáře. Oblast „čumáku“ by taky mohla být provedena plastičtěji. Další cestou potom byly lepty. Opět širší spektrum variant nabízí firma Kuber, nicméně tady se mi tvary taky úplně nezamlouvaly a když už investovat do leptu, daleko víc mi vyhovovaly konkurenční výrobky. Tady už je to ale s nabídkou roztříštěnější, III. výrobní sérii lokomotiv nabízí firma Hekttor, II. sérii potom DK-model. Tou dobou už se ztačaly rýsovat konkrétní představy a nějak zázračně mě oslnila fotka slovenské Zamračené 751 116 na Želpage.  Přestože ve sbírce nemám žádný slovenský vagon, ani se nezajímám o přeshraniční provoz, síla fotky mě utáhla 🙂  Jednak se mi líbilo zašpinění, nátěr sám o sobě je taky celkem fešný a podmínku současného provozu předloha taky splňovala. Takže nezbylo než sáhnout po stavebnici od DK.

Ta už je na trhu celkem dlouhou dobu a dokonce přímo z ní vychází stavebnice od Hekttora. Má ale svoje mouchy, zatímco Hekttor svúj lept několikrát upravoval a zvyšovala se jeho přesnost, u DK se nic takového neděje, stavebnice má svoje mouchy, o kterých se zmíním dál. Ono na leptu toho bude potřeba upravit víc. Zamračené už se po kolejích prohánějí víc než 40 let,takže za tu dobu prodělaly spoustu úprav, znichž některé jsou patrné i zvenčí a měl by je tedy zachycovat i model. Když jsem si hledal na internetu nějaké reference na stavebnici, dozvěděl jsem se akorát to, že ohýbání střechy je celkem náročná věc a že model není moc vhodný pro začátečníky. Já ale s lepty nikdy nepracoval a páječku jsem v pazourech taky nikdy předtím nedržel. Nu což, nevím, jestli jsem spíš dobrodruh a nebo magor, lept jsem koupil a zároveň jsem obstaral páječku a smotek cínu 🙂 Tady se tak začíná datovat stavba tohohle modelu, pohybujeme se někde v létě roku 2010…

Lept byl tedy doma a po sebrání odvahy jsem se do něj pustil. Po prvotním ohledání lept působí výborně, spousta detailů a už ze základních dílů je cítit mnohem větší tvarová věrnost, než z odlitků. Zároveň jsou ale vidět největší chyby. Na obou bocích karoserie jsou stejné žaluzie. To je ale chyba, protože na jedné straně lokomotivy jsou obě pole žaluzií shodná, zatímco na té druhé je jedno pole větší. Na modelu jsou všechny žaluzie nesouměrné. Dále je na žaluziích potřeba provrtat dírky pro kličky, na což upozorňuje i přiložený návod. Zamrzelo mě, že moje lokomotiva má podvozky usazené pomocí pryžokovových sloupků, zatímco lept počítá se závěskami. Zarazilo mě také, že v leptu nejsou obsažena madla, jako u konkurenčního Hekttora. Naopak příjemným potěšením bylo, že většina dílů je v leptu víckrát a počítá se s jistou ztrátovostí, což jsem si říkal, že určitě využiju. Stavebnice taky obsahuje kvalitní obtiskový aršík s neutrálními popisky na rám. Ostatní popisky týkající se přímo konkrétní správy a epochy si každý musí obstarat sám…

A pomalu jdeme na to. Co se týče vyjímání dílků z plechu, na to jsem použil obyč nůžky na papír. K pájení je využit cín a neutrální pájecí kapalina společně s minipáječkou Proxxon 12V a občas jsem použil i výkonnější čínskou 40W páječku. Připravil jsem si tedy základní díly.

Všechny díly jsou vystříhané a když se to tak vezme, základ mašiny je složen jenom z pár dílků.

Ohýbání jsem provedl bez jakýchkoliv přípravků, jenom tak v ruce. Chce to ale přemýšlet, není to jako s papírem, plech má nějakou sílu a někdy dost záleží na tom, jak k sobě vzájemně napojíte hrany.

Ještě jednou naohýbání. Zvláštním oříškem jsou čelní prsa. To je klíčový bod k vytvoření dobře vypadající zamračené. Na některých modelech jsou moc malá, jinde zase moc placatá a jinde zase nesedí zkosení ploch… Já to udělal tak, že jsem předohýbal všechno tak nějak jak to bylo předpřipravené a následně tvar domodeloval podle fotek. Prsa to chce co nejvíc to lept dovoluje vyhnout dopředu. Horní plocha s madly musí být šikmá, na některých modelech je skoro vodorovná a to je špatně. Taky hrana téhle plochy musí být vpředu zaoblená. A když tohle všechno máte, zjistíte, že nejdou prsa přesně přiložit k bokům karoserie. Boční plochy prsou totiž ještě musíte naohýbat do jakoby vrtulové plochy, pak teprve je efekt dokonalý a všechno sedí.

Dalším důležitým bodem je kšilt nad čelními okny. Ten způsobí, aby se zamračená správně mračila. Ve stavebnici je to ale přehnané až moc. Po zkusmém poskládání jsem se dal do úpravy. Naohýbal jsem čelní plochu podle půdorysu a pak odlomil. Na půdorys nakreslil oblinu jako na čele tak 1,5 – 2 mm od kraje a pak přebytek odstřihl.

V tuhle chvíli jsem si říkal, že je ještě celkem normální „tunit“ odlitky. Tunit lept už je ale celkem úchylárna a jestli mi to teď celý nepůjde složit dohromady a bude to hnus, dobře mi tak 🙂

Teď přišlo na řadu připájení čela s reflektorem zpátky. Chce to přesně trefit střed…

A tady už je celek poprvé omatlán cínem. Vím, je to humus, ale je to moje první práce s páječkou 🙂 Navíc mě později překvapilo, jak dobře se cín brousí a jak s ním jde pracovat.

Při pájení jsem si model držel pohromadě pomocí kolíčků (dřevěných) a kumiček. Teplo jim kupodvu nevadí a kyselina taky ne. Nakonec jsem se s pájením celkem zkamarádil. Pohled zezdola odhalí, o kolik je po úpravě kšilt přesazen oproti čelním oknům.

Nejobávanější částí stavby ale byle střecha. Před tou všichni varovali a doporučovali jí vyžíhat. Někdo ale říkal, že když se vyžíhá nad sporákem, může člověk přijít o jemně vyleptané žaluzie po stranách… Takže jsem se rozhodl neriskovat a vyžíhání provedl nad svíčkou. Samozřejmě žár svíčky na sporák nemá, takže pochybuju, že mi to vůbec k něčemu bylo. Nicméně plech trochu změnil barvu, jak avizovali kolegové. Podstatné ale je, že jsem nezaznamenal žádné změkčení materiálu a zmírněnou pružnost, jak bylo slibováno… Takže jsem začal střechu ohýbat kleštěmi (jak neprofesionální..) a než jsem dosáhl požadovaného tvaru, boční žaluzie jsem si samozřejmě potrhal.

Odteď jsem si řekl, že se vůbec nemusí dojít k tomu, že nakonci příběhu bude stát hotová mašinka, tak jsem si chtěl na modelu aspoň vyzkoušet, co se dá. Spájel jsem nádrž a na boky zkusil připájet i boční víka baterií. Tohle pájení ploch k sobě se mi vůbec neosvědčilo a byla na něj krátká i ta silná 40W páječka. V rámci zjištění, že cín opravdu dobře drží jsem se ale rozhodl využít pájení v co největší míře, když už se na tom modelu mám něco naučit.

Čelo už začíná vypadat správně zamračenoidně. Na střechu kabin jsem přidělal výztuže tvořící těla reflektorů. Ty jsou tam ale trochu na prd, protože po mojí úpravě čel, kdy se musí zastřihávat ještě střecha samotná, se musí hodně obrušovat i tenhle díl. Kdo tedy budete čumáky upravovat jako já, nemusíte tenhle díl používat, jenom si podle něj ověřte natvarování střechy.

A střecha připájená. Bylo to trochu složitější, dělal jsem to po etapách, ale nakonec se to povedlo úspěšně dokončit. Chce si to ale od začátku až doteď hlídat důležitou věc – aby nebyla karoserie do vrtule. Odteď už je totiž tuhá a s tvarem se nedá pohnout.

Co mě ale nepotěšilo bylo to, že při pájení střechy na karosérii jsem si urval pár listů žaluzíí na bocích. Drží na leptu pomocí extra malých kousků a protože pájení střechy není zrovna chirurgická jemnost, ale občas to chce celkem sílu, aby se plech narval kam potřebujete. Snadno se tedy stane, že vám nástroj ujede, někde omylem zatlačíte a je průšvih na světě. Tohle je věc, kterou by bylo dobré v leptu upravit, protože i u druhého modelu, který jsem stavěl o poznání později, jsem se ulámání žaluzií nevyhnul, a to jsem  si dával pozor…

Tady už je připájeno a zabroušeno. Připájel jsem si závěsky, které pak vcelku odříznul a uložil pro další použití. Po obroušení někde vylezly skulinky, ale není problém je znova zapájet a zabrousit.

Teď přicházejí na řadu další úpravy stavebnice. Ta totiž odpovídá II. sérii ve výrobním stavu. Já ale dělám současný stav a tak jsem musel pár věcí na střeše předělat. První věc, která je jinak, je výfuk. Ten se totiž dočkal dosazení tlumiče, takže původní díru ve střeše jsem zapájel. Stejně tak to chce ucpat díru po parním generátoru. U toho pozor, některé současné mašiny bez generátoru díru mají pořád, další jí mají zadělanou jako teď já, aby byla souvisle se střechou a další mají díru překyrtou kouskem plechu, takže je nad ní vystouplý obdélníček.

Začal jsem pájet na střechu další deklíky. Opět jsem se snažil co nejvíc pájet, ale byl to opruz.. Krycí lišty na střechu a ke kabinám se mi připájet vůbec nepovedlo a musel ke slovu přijít vteřiňák.. Zároveň jsem díly výfuku přidělal na velký deklík, který představuje víko tlumiče (na fotce nejblíž) a poničené žaluzie jsem podložil kouskem plechu a pokusil se doplnit chybějící listy žaluzie. Stejně to ale na výsledku bude vidět a je to škoda…

Střecha už je skoro komplet vybavená. Ještě jsem neosazoval střešní háčky, ty přilepím až po finálním obroušení. Ze stavebnice je jinak samozřejmě možné postavit i stroj I. série. V tom případě akorát nepoužijete jehlanový deklík vedle největšího ventilátoru, který má pouze II. a III. série jako výstup na střechu a velký deklík napravo namontujete rovný jako já, ale bez výfuku. Tudy se titož na střechu leze u I. série. Je v tom ale samozřejmě bordel, protože postupem času se na mašinách dělaly reonstrukce výstupů na střechu a zatlumení výfuku, takže si to vždycky chce pohlídat konkrétní stroj a podle jeho fotek si model postavit.

Ještě z druhé starny…

…a vrhneme se na další vychytávku mojí stavby. Ve skutečnosti jsou totiž pod síty ventilátorů vidět vrtule.  To jsem se rozhodl imitovat zakulacenými špejlemi, vrtule jsou roztočené, takže nic víc než jejich střed vidět není.  Samozřejmě jsem zjistil, že po sestavení na modelu a přilepení sít na střechu není vůbec nic vidět 🙂

Postupně jsem model brousil a dával cín, kam bylo třeba. Poměrně rychle ale stavebnice nabrala tvary lokomotivy a odteď jsem si zase říkal, že i takhle zprasené to bude nakonec vypadat líp než odlitek…

Tohle je prostě správné čelo zamračené, to mi nikdo nevymluví.

Přesně jak jsem předpokládal, pod síty nikdo nic neuvidí. Teď ještě špičky špejlí patrné trochu jsou, ale po nabarvení nemají šanci…

Odstranil jsem závěsky a dopájel schůdky. Ty jsou ohýbané a aby moc nezkřehly a byly trochu odolnější, všechny důležité body jsem propájel.

Jako vyvazovací háky jsem použil kousky špendlíků, stejně tak jsem z nich vysoustružil ve vrtačce víka nádrže a později i houkačky.

No, nějak se mi ty lepty začaly líbit 🙂 Ikdyž jsem zezačátku moc nevěřil tomu, že z rovné desky plechu vytvořím lepší střechu než u odlitku, výsledek je překvapivý.

Po odmaštění jsem model stříknul základovkou ve spreji. Byla celkem šílená, místy se loupala a zalívala detaily, ale i tak to docela ujde.

Na mašině už jsou tedy všechny detaily včetně háků a ze struny jsou naohýbána madla, která nebudou vadit při maskování nátěru.

Potíž nastala s podvozky. Stavebnice počítá automaticky s tím, že budete stavět mašinu na závěskách. Tu já ale nedělám, takže jsem musel svoje podvozky bez pryžokovových sloupků vyměnit s VoVem za podvozky se sloupky, které standartně dodává Hekttor. Podvozky jsem spájel…

…a na karoserii doplnil další díl zavěšení.

Následoval nástřik barev. Nikde jsem nezjistil, jakými odstíny na Slovensku lakují zamračené, tak jsem to fouknul od oka. První šla na celou kastli zesvětlená R3M, potom jsem dal červenou, která je nakonec základní 04M a na čumáky jsem dal žlutý proužek. Úplně nakonec jsem vymaskoval spodek a mixem čtyř barev nastříkal rám s podvozky a nádrží.  Nastříkání šrafů na pluh už bylo za chviličku. Hliníkem jsem taky natřel kličky a přibyly i černé nárazníky od SDV.

A najednou je tady celá mašinka hotová. Patina zase není zrovna mírná 🙂 Obtisky jsem použil ty univerzální ze stavebnice a loga ZSSK jsem si nakreslil a vytisknul sám.

Tabulky s číslem jsem si nechal vyleptat u pana Banka, vzduchojemy jsou použity ze sady od SDV.

Co se patiny týče, snažil jsem se držet fotek a logiky. Chce to trochu okouknout, kudy to ze skutečné zamračené teče a kde se nejdřív usadí špína.

První nástřel špíny je udělán olejovkami, následně jsou stříkány různé mixy černé a rezavé barvy a do toho všeho je ještě saháno suchým štětcem.

Patinátory jsem ještě tehdy nepoužíval, takže je možné, že model potká „aktualizace“.

Nedá mi to a musím se vymluvit na to, že fotky skutečnou barevnost modelu trochu zkreslují a celý ho hází trochu do oranžova.

Až dodatečně jsem na model doplnil spřáhla. Sice jsem měl strach, aby se nepoškodilo něco, co už bylo hotové, ale nakonec se povedlo.

Spřáhlo je uchycené do vlastnorčně vyrobené otočné šachty, která je přilepená zespodu na čelník. Podobně jsem to dodatečně vyřešil i u čmeláka.

Na závěr samozřejmě na model sedla vrstvička matného laku Vallejo a karoserie prodělala zasklení (okýnka lepená Sidoluxem).

Z pohledu na střechu je patrné, odkud se špína bere. Nejvíc špinavý a do černa je střed střechy, který schytá dávku čoudu z výfuku. Ten je deštěm dále smýván do stran a na střechách kabin už je jenom povlak rezavého prachu.

Tyhle masivní stékance jsem si nevymyslel, ty vytváří výduch z motorové vany, který je na kraji střechy. Vychází z něj ohrátá voda s olejem a humus je unášen gravitací směrem k zemi. Cestu si najde většinou na příčce žaluzií a pak už je to otázka náhody. Paradoxně nejbližší okolí výduchu je jedním z nejčistších míst na střeše.

No, na to, že to byl první lept to nedopadlo zas tak špatně, ale určitě by to mohlo být i hodně lepší…

I když lept není úplně jednoduchý a přímo určený pro začátečníky, postavit se to dá. Když se v průběhu stavby něco nepovede, dá se to zase odpájet a bez velkých škod. Takže se určitě nebojte toho, že u leptu máte jenom jeden pokus a konec.

Já se pájení docela bál a nakonec to zase tak hrozné není. Akorát to chce nabýt základní zkušenosti, aby jste věděli, co je výhodné ještě pájet a co už stejně dobře připevníte vteřiňákem. Větší díly a spoje, které by mohly být pevnostně namáhané je určitě lepší pájet. Třeba víka na střechu už ale budu příště určitě lepit. Ty dlouhé žaluzie na střeše, které jsem si při tvarování potrhal, se nakonec povedlo bez následků spravit. Z toho je jasné, že i když během stavby něco vyloženě poděláte, pořád není situace ztracená, což je myslím taky povzbuzující.

Takže tím je snad všechno řečeno. Ono taky pište článek, když máte model postavený rok a půl a nic si nepamatujete 🙂

Celkově je stavebnice dobře zkonstruovaná, ale kazí jí zbytečné přehmaty, jako jsou špatně veliké žaluzie na jednom boku a pak taky jejich náchylnost k upadnutí. Škoda je taky absence madel a to, že stavebnice nepočítá se stavbou lokomotivy bez závěsek. Celkově je ale dojem víc než dobrý a tvarově je to spolu s modelem od Hekttora snad nejpřesnější zamračená, kterou jde získat. Nabízí se otázka, jestli má cenu mořit se se stavbou leptu i dnes, když se na nás začíná valit várka továrních modelů od MTB. Já myslím, že ano, po prvotním nadšení mě tovární model zklamal a v některých ohledech tvarově ani tenhle ručně dělaný model nepředčí. Uvidíme, co vytasí Kuehn, kde je moje očeávání větší, ovšem do té doby se aspoň já leptu nevzdám. Za těch pár víkendů práce to stojí.

17 komentářů: „Můj první lept – 751 116 ZSSK

  • 3. 1. 2012 (10:12)
    Trvalý odkaz

    No když to srovnám s výletem na Kokořín…
    http://pazzuzzu.aspone.cz/Default.aspx?ptid=8&aid=67&w=prvni_pokus_z_leptu… tak musím říct, že to zkrácené „mračení“ vypadá líp, a taky, že v současnosti lepty evidentně vedou nad plasty. Trochu to jen kazí ty jedny žaluzie, vypadají zalité, nebo se mi to zdá? Ale celkově určitě palec nahoru, i za tu konstruktérskou práci a „přidanou hodnotu“!

  • 3. 1. 2012 (15:04)
    Trvalý odkaz

    Teda opravdu jako ve skutečnosti 🙂

  • 3. 1. 2012 (15:32)
    Trvalý odkaz

    Dobrej humus 🙂 Sáhla na mě realita 🙂 Vypadá to výtečně.

  • 3. 1. 2012 (21:57)
    Trvalý odkaz

    Ahoj,
    leptaná Bardotka se Ti velmi povedla, a patina je úžasná, z prvu na mě zapůsobila jako přeplácaná, ale po zkušenostech z provozu jsem si vybavil jejich „špínu“ na skříni zcela živě, jako kdyby mi tu chrochtala za domem. Jen jednu poznámku k barevnému řešení drážních vozidel bývalých ČSD – lokomotivy (zejména) byly opratřovány roztodivnými nátěry, podle stylu a dalo by se říci simpatizantů příslušného barevného nátěru ze strany vedení depa, tedy přednostů, dělníků v depu a pod…proto se domnívám, že malý rozdíl v odstínu, např. červené skříně u Tvého modelu není chybou a spíše je pro další modeláře výzvou, vyzkoušet nebo promyslet jiný, podobný nebo zcela stejný nátěr HV.

  • 4. 1. 2012 (10:14)
    Trvalý odkaz

    Úpravu kšiltu už jsem taky zkoušel (na základě tvého doporučení), zatím mám model „v lakovně“ ale opravdu to vypadá mnooohem lépe. Jen jsem ubral trochu méně, u tvého modelu mi přijde zkráceno až moc. Ale jako tudy cesta určitě vede. K modelu MTB – mně se na začátku moc nelíbil, teď se mi dle fotek celkem zamlouvá. Tyhle lepty mi přijdou, že jsou vyprsené až moc. Samozřejmě z továrního plastu nikdo neudělá takové detaily, jako z malosériového leptu, takže to je těžko srovnávat. Ono taky když uděláte třeba Štokra z leptu tak bude mnohem detailnější než tovární Němka, to je prostě odraz použité technologie s možností sériovosti…

  • 4. 1. 2012 (22:50)
    Trvalý odkaz

    Ty žaluzije se mi zdají zalité dost a ta patina…zdá se mi to moc přeplácané.Jinak práce není špatná 🙂

  • 5. 1. 2012 (11:03)
    Trvalý odkaz

    Hmm, zkracovat kšilty mě ještě nenapadlo, naštěstí je nemám zatím na své další zamráče připájeny tak asi taky uberu 🙂 Ale souhlas s Vovem, zdá se mi, že si ubral moc. Což se mi může jen zdát. Jinak dobrá práce. Já sice nejsem zastánce až takové špíny, ale jak říkám, to záleží na vkusu toho a kterého soudruha.

    Jinak co se týče DK, příijde mi, že se tam asi popíjí. Stavím teď 743 a tam mají prozměnu celé žaluzie o dost menší, než je pro ně místo na bočnici. Což je zásadní kopanec a člověk aby si lámal hlavu jak vyrobit nové žaluzie…

  • 5. 1. 2012 (12:15)
    Trvalý odkaz

    No, co se týče kšiltů, já to zkracoval od oka, takže možná ubrání neodpovídá číslům, který jsou uvedený v článku 😀 Ale moc se mi to rozhodně nezdá. Stačí se na zamračenou podívat zespodu a je vidět, že podhled střech nad okny není zas tak velký. U stavby modelu, když se něco upravuje, je potřeba se odpoutat od všeho, co tu bylo. Ani jeden model zamračené, co je teď na trhu ať už ve formě stavebnice nebo tovarního výrobku skutečné mašině moc neodpovídá. MTB mělo šanci situaci rozseknout a vytvořit něco, po čem akždý modelář drapne všema deseti, bohužel vniknul další paskvil, který nepředčí tenhle lept. Proto jsem se dal do leptu znova. A upravovat kšilt do podoby, která je na všech ostatních modelech nevidím jako nejlepší cestu, když ani jeden není správně.. Prostě jsem to udělal, jak jsem uznal za nejlepší. Dost taky záleží na úhlu vyfocení, protože z pohledu, jakým se díváme na model skutečnou mašinu běžně těžko uvidíte. Podle mě teda kšilt doznal razantní změny, ale ne přehnané.

    Žaluzie – to je opravdu věc, která se nepovedla a vím o ní. Listy žaluzií jsou totiž vyleptané tak jemně, že prosě při sebemenším kontaktu upadly. A spravit se to nedalo jinak než podpájením dalším plechem, což ale nedrželo, a následným podlitím barvou, která konečně listy zafixovala. A na té straně, kde žaluzií upadlo víc je bohužel zalití mnohem víc vidět. Snažil sjems e tao zamaskovat, ale moc to nejde. Takže kdo budete tohle stavět, bacha na to.

    Patina – já vim, jsem prase 😀 Na druhou starnu Slovenské zamračené žádné letěnky až na vyjímky nejsou a je to podle fotky. A s tím, že patina je výrazná souhlasím, víc už bych to fakt nešpinil.

    A co se týče konkurenceschopnosti leptu vs. plastového továrního modelu, záleží na konkrétní předloze. U párovky bez debat, tam lept vítězí na plný čáře. Ale třeba zamračená jde udělat jako výlisek v naprosto stejné (možná i místy lepší) kvalitě jako lept. Samozřejmě libůstky jako střešní háčky a madla se musí řešit jako zvláštní díl, nebo tvarově přizpůsobit technologii, karoserie jako taková ale se všemi deklíky a prolisy problém není. Je to jenom o tom si předlohu pořádně změřit, pokud je tvarově špatně vpodstatě celá kabina, nejde se vymlouvat na omezení při výrobě.
    Díky za připomínky, komentáře i pochvaly, budu se snažit vás příštím modelem nezklamat 🙂

  • 5. 1. 2012 (13:27)
    Trvalý odkaz

    Rosťo teď na to koukám ze všech směrů, úhlů, vzdáleností a jinejch perspektiv a musím se omluvit. Ono to totiž vypadá, že si to trefil přesně. Kšilt má končit zhruba ve stejném místě, kde začínají na prsou okna. Při pohledu zboku. Proč to vypadá hodně je nejspíše to, že prsa nemají přesně ten tvar co skutečná mašina a ční trochu víc dopředu, a na takto komplikovaném tvaru v tomto měřítku delá své každá desetina. Otázka je, zda se toho tvaru dá leptem z takhle silného plechu docílit. Prsa totiž nejsou vůbec hranatá a už vúbec ne jen tak nějak zohýbaná. Špice je zaoblená, horní plochy snad lehce do vrtule a ještě ke kraji sešlápnuté. Úhel není zase moc ostrý…je to prostě karosářský „majstrštyk“ a udělat ty čelní partie koukatelné v našem měřítku je fuška…

    A nejhorší na tom je, že se mi přestala líbit moje modrá…no nic, tak znovu a lépe…

  • 4. 10. 2012 (18:11)
    Trvalý odkaz

    Zdar Rosťo,
    chtěl bych se zeptat na to tvoje řešení spřáhel.
    Jak u zamračené tak u čmeláka, jelikož obě lokomotivy
    teď stavím a moc si nevím rady.
    Díky, případně na email.

  • 4. 10. 2012 (19:29)
    Trvalý odkaz

    Ahoj!

    Napíšu to sem, určitě se tohodí i ostatním. U čmeláka i zamračené je uchycení spřáhla řešené pomocí otočné šachtičky, která se vrací do středové polohy díky magnetu. Šachtičky jsem si vyráběl sám, ale hotové vyrábí i Peho. Kinematiky do mašin ani motoráků nedávám, protože vzdálenost mezi nárazníky se zase tak výrazně nezmění, zůstane zachovaná maximální část pluhu… A nehledě na to, že se leckde kinematika vlastně ani nevejde.
    U zamračené je šachta přilepená na spodní plochu čelníků, na které vlastně drží i pluh, podle potřeby je použito podložek. U čmeláka jsem musel napřed plochu pro přilepení vytvořit, žádná tam není. Takže jsem za čelník nalepil plastový hranolek do potřebné výšky a na něj pak uchytil šachtičku. U obou mašin jsem tohle dělal až po úplném dokončení zpětně, takže je vidět že nikdy není pozdě 🙂

  • 23. 10. 2012 (18:43)
    Trvalý odkaz

    Díky, taky jsem přemýšlel o otočné šachtě Peho…vyrobit bych podobnou asi zvládl, ale objednávám toho od nich ted víc, tak asi vezmu i tu. Do čmeldy vidím spřáhlo z v180.

  • 21. 12. 2012 (20:05)
    Trvalý odkaz

    Podľa mňa je najkrajšia bez patiny …ale som rád že si urobil už aj niečo Slovenske 🙂

  • 6. 11. 2013 (19:20)
    Trvalý odkaz

    Výš že na Slovenku mají zamračené i modrou střechu , mě osobně by se víc líbila 😀

  • 28. 7. 2014 (14:46)
    Trvalý odkaz

    to motorak:Zamračené s modrou střechou jsou 752.Rosťopiš se vydal cestou postavit 751 která má červenou střechu.

  • 18. 8. 2014 (9:17)
    Trvalý odkaz

    Krása, naozaj ako naozaj! Aj ja som sa pustil do bardotky 752 zssk cargo, trosku mi to pomohlo. Diki.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..