LIAZ 110.491: konečně už můžu odtáhnout

Minulý „liazkový“ článek končil informací, že už je na trhu stavebnice tohohle typu náklaďáku i v provedení tahače návěsů. To by bylo, abych si nepostavil jedno z dříve nejrozšířenějších aut na našich silnicích…Takže nezbylo než se včas vydat na burzu a stavebnici ukořistit, dokud je ještě teplá. Těm, kteří to mají na burzu daleko, nabízejí TTauta zaslání modelů poštou nebo už jsou tyhle stavebnice nedílnou součástí mojett eshopu. Tohle je pro mě přesně ten typ stavebnice, kdy dopoledne po burze okukuju obsah, ale už v podvečer to nevydržím a jdu stavět 🙂

Vezmu to tentokrát rychleji, dost věcí už se opakuje z minulého článku. Stavebnice balená klasicky v sáčku.

Sestava dílů hodně podobná. Je tu jenom kratší rám a jiný leptík.

Odlitky jsou na běžné úrovni. Vpodstatě všechny je už známe ze stavebnice valníku.

Leptík je zpracovaný nově. Dílů je v něm celkem dost, opět máme několik možností volit mezi dvěmi variantami. Na zpracování leptu si nemůžu stěžovat, je tu všechno pěkně připravené.

Návodu byla věnovaná patřičná pozornost. Auto podle něj s přehledem postavíte a zorientujete se i ve volitelných možnostech. Další + pro stavebnici.

Hodí se opět dopředu vědět, jaké konkrétní auto budu stavět. Tahle stavebnice přímo umožňuje postavit i variantu 110. Napřed bych ale asi měl i trochu vysvětlit co je co. Značení nákladních aut Liaz je poměrně chaotickým oříškem, který běžný smrtelník nemá šanci pochopit. Tak napřed první tři čísla. Rozšířené jsou řady 100, 200, 300. To je prostě základní označení typové řady, něco jako 700 a 900 u Karos. Řady 200 a 300 jsou vlastně až záležitostí 90. let (a jedná se vpodstatě o modernizovanou „stovku“), nejmasověji se vyráběla řada 100 a tu taky zobrazují zatím vyráběné stavebnice. Další čísla už určují konkrétnější provedení, 100 byl základ, pak přibylo třeba 110 pro vozy se sklopnou kabinou, 122 pro třínápravové vozy, 150 pro vozy s krátkou kabinou… A za tečkou byla dvě čísla (později tři) označující už konkrétní provedení vozu. Byly stanovené intervaly pro konkrétní typy nástaveb (valníky, tahače, sklápěče…), protože ale existovala spousta typů, které se drobně lišily (určení, výkon motoru, rozvor…), liší se i jejich číslo a je v tom dost chaos.

Já jsem si vybral jako předlohu tahač 110.491, který se mi na fotkách zalíbil svým ne úplně obvyklým nátěrem. Vypadá taky přesně jako díly stavebnice, tudíž se nemusí nic upravovat a auto bude odpovídat. Je to vpodstatě běžný tahač se sklopnou kabinou, který má ale ve výbavě navíc zařízení pro ovládání sklápěcích návěsů. Vzhledem je to „normální liazka“, což ale u mě zrovna nebude. Barevně se budu snažit ztvárnit provedení z prospektů, které se mi docela zalíbilo.

Rám sestavíme stejně jako u valníkové Liazky, pouze je to celé kratší. Jenom jsem narazil na jednu chybku, na rámu jsou vyznačená místa pro přilepení nádrží na naftu, jenomže jsou zbytečně posunutá dozadu. Skutečné tahače mají nádrže takřka hned za blatníky kabiny, tak jsem nádrže posunul. Klidně by to sneslo víc, tohle si chce předem trochu vyzkoušet s kabinou.

Takže je akorát čas na sestavení kabiny. V první řadě určitě nalepit blatníky a přední masku. Přední maska je opět volitelná a není totožná s maskami z valníku, verze se nám pěkně střídají. Kabiny i masky jsou už od výrobce vychytané tak, že se nemusí nic upravovat jako u prvnívch valníků. Klasické štěpničkovské nenápadné vylepšováníčko 🙂

Tím se nám vozidlo začíná docela rýsovat. Doplňovat už budeme jenom leptané dílky.

Kabinu jsem doplnil stupačkami a lehce přilepil k rámu kapičkou lepidla. Je tam jenom provizorně, aby šla zas lehce odloupnout, ale takhle pohromadě je to pro mě lepší na manipulaci a celkovou představu o modelu.

Dosadil jsem zvýšený rám pro točnici. Na ten přijdou dva vyvýšené dílky (jeden se mi povedlo ztratit, tak jsem tam vrznul odstřižek rámečku, stejnak to vidět nebude) a na to točnice. To jenom svědčí o tom, co jsem psal minule, u Štěpničků poslední dobou radši leptají než odlévají.

Zadní část auta dostala finálnější podobu pomocí blatníků. Napřed jsem je naohýbal podle násady štětce s podobným průměrem jako mají kolečka a pak nalepil do předvrtaných otvorů. Jako ideální místo pro vrtální se ukázala polovina výšky rámu vždycky vedle válečku nad pružinou.

Na přední kola přibyly kryty matic, na blatníky zase díly se světly a SPZ.

Mezi poslední leptané díly patří držák rezervy. Těsně za kabinu přijde nalepit naohýbaná rampička, ze které ve skutečnosti vedou hadice do návěsu. Před rampou je pak kousek krablovaného plechu pro přístup.

Na začátku jsem psal, že stavím auto se sklopnou kabinou. Jak se vůbec takové auto liší? Vlastně nijak zvlášt, jenom je potřeba upravit schůdky do kabiny. Ty se ještě před osazením a naohýbáním zastřihnou. Místo střihu je na dílu naznačeno z rubu ryskou a návod to taky vysvětluje. Přijdeme tak o jedno „patro“ stupačky a nahradíme ho samostatnými stupačkami nalepenými do nárazníku.

Tady je rozdíl mezi kabinou 100 a 110 docela vidět. Dalším rozdílem je, že kabina typu 110 nemá malá dvířka nad pravým kolem, ale ty jsem zapoměl zatmelit…

Provedl jsem nezbytnou zkoušku zapojení návěsu, pasuje to fajnově 🙂

Můžu se tedy pustit do barvení. Vybral jsem si sice schéma známé z prospektu, ale prokazatelně  bylo takhle natřeno víc než jedno auto, takže taková rarita to není. Liaz svoje náklaďáky natíral velice vkusně, takže jsem chtěl alespoň jednu variantu mít doma.

Celý podvozek jsem nastříkal agamáckým odstínem „tmavá červená“ a kabinu vlastním míchancem neurčité okrové barvy.

Ještě předtím jsem ale kabinu nastříkal tmavě šedou (tu používám na všechny průhledné kabiny), aby žlutá nebyla vidět v interiéru.

Potom jsem dobarvil detaily štětcem. Blatníky, lištu pod nárazníkem, pneumatiky… Natřel jsem i čelní masku, což byl ale docela oříšek a přemýšlím, že si to do budoucna usnadním nějakým obtiskem. Trojbarevné pruhy na kabině jsem si jako obtisk nakreslil, ty jsem se natírat ani nepokoušel.

Klasické dodělávky typu domalování detailů a osazení stěračů a je stavebně hotovo.

Aby bylo úplně hotovo, model jsem opatřil lehkou patinou pomocí patinátorů. Stačí malinko máznout kola, podvozek a točnici a bohatě to stačí.

Komu fotky výše nestačily, se zapřaženým sklápěčkovým návěsem už je to naprosto kompletní.

Taková souprava je typickým výjevem ze silnic 80. a 90. let. Dá se ale potkat i dnes, ještě letos jsem tenhle sklápěčkový návěs na několika stavbách viděl.

Tahají ho většinou tatrovky, ale Liaz se dá potkat taky.

Takže hotovo. Zcela jistě to není můj poslední tahač. Pořád čekám na nějaký univerzální návěs pro vytvoření soupravy z doby největší slávy liazek, kdy si každý šofér svoje auto zdobil a spousta variant vypadala prostě parádně.

Jak je vidět, Tatra přestává být jediným náklaďákem na našich kolejištích, na takhle pěkný model se všude kousek místa najde. Jsem rád, že se výrobce s tímhle modelem vypořádal tak elegantně a celá stavba i její výsledek je jednou velkou radostí.

Stavebnici můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>