Červené Janovice pro detailisty

Po půl roce se zas vrhneme na nádražní budovu – dnešním tématem bude stavebnice Červené Janovice ze sortimentu ES Pečky. Ale protože stanice Skalsko stejného výrobce, která se liší jen jedním křídlem navíc,  tady nedávno byla v Rosťopišově podání, trochu si to znesnadníme.

Na úvod něco historie – Červené Janovice jsou budovou dle s označením LVI/H drážních normálií  a tudíž se dají nalézt na více místech naší bývalé c. k. vlasti (kromě Č. Janovic také Budyně nad Ohří, Libošovice, Liteň, Nová Včelnice, Vlastějovice…). Nejčastější podoba je v souladu se stavebnicí, existuje ale i stranově obrácená varianta. Neplést s podobnou budovou podle normálie XIV/H (Cebiv, Čachnov, Štětkovice a jiné) , která se liší jiným zastřešením. Pozice a typy oken a dveří nebyly úplně jednotné, navíc během doby některé budovy přišly o svoje ozdoby a dostaly „moderní“ okna vzor pěst na oko, my se ale přidržíme původní varianty.

Budova této velikosti stála obvykle – opět v souladu s normáliemi – u tříkolejné stanice. Doporučuji proto studium fotomap, jako vodítko pro další pátrání skvělou stránku Vlak-site, a diskuzi na serveru modely.biz. Autorem níže uvedené fotky z JHMD je paveltt, kterému tímto děkuji za skvělou dokumentaci a souhlas s uveřejněním.

Z plánku je pak vidět vnitřní uspořádání – v podélném traktu zcela vlevo čekárna, vedle ní kancelář, příčný trakt je celý určen pro byt, dva pokoje otočené ke kolejím, kuchyň, vstupní chodba a toaleta dozadu. Pod příčným traktem ještě býval sklep – kdo chce, může se vyřádit i tady.

Vybaveni historickými znalostmi se můžeme pustit do stavby. Balení je klasické – v papírové krabičce s nalepenou etiketou…

…najdete sáček s resinovými velice přesnými díly, leptané rámy oken a odeštění na střešní štíty (je toho víc, lept je stejný i pro Skalsko, jen okna jsou na počet)…

…drát na okapní svody, fólii pro zasklení, papír s natištěnými nádražními cedulemi a šedým rastrem jako imitací něčeho, co jsem nevytušil, prý jsou to záclony – no, asi by chtěly vyprat.

Vodítkem vám bude fotonávod, který je velmi slušně zpracován, takže tady náš článek může skončit, děkujeme za pozornost a těšíme se na příště!  🙂

Tak to ne. Nejsme tady od toho, abychom podle návodu vyrobili standardní „produkt“. Modelář není slepovač a proto jsem si pro vás něco nachystal. Jak jste si možná všimli, ve stavebnici jsou už v odlitku zhotoveny šambrány okolo oken, takže stačí slepit, natřít, do roviny s fasádou vsadit či nalepit leptané okno a je hotovo. Takto to provedl Rosťopiš se Skalskem a výsledek je slušný, proč ne (tímto současně prosím p.t. čtenáře, aby nakoukl do zmíněného článku, pokud by mu tady něco chybělo či bylo nejasné).

Já jsem se ale rozhodl využít výrobky firmy JM Detail, která nabízí naprosto skvělá laserovaná okna a dveře v několika velikostech dle drážních normálií, a to prosím včetně vnitřních oken, takže bez problémů složíte klasické „kastláky“. Všechny díly jsou neuvěřitelně precizní, a jak by řekli naši přátelé v Německu, nasazují nová měřítka 🙂

Takto to koupíte – v sadě jsou čtyři okna, a jak vidíte na etiketě, je tam uveden rozměr skutečný i modelový.

Takto rozložíte – odleva: vnější gravírované orámování, venkovní okno (pozor, z jedné strany má naznačené spáry, nesplést), sklo, rámeček imitující sílu zdi, vnitřní okno. Na ukázku jsou tady vyskládána okna dvou typů. Pokud nechcete něco barvit, ani moc nemusíte, vše má obvyklou barvu už v surovém stavu.

A takto slepíte.

Vše precizně sedí, v sesazení vám pomůžou naznačené spáry oken a vnitřní obvod, takže vycentrování je hračkou.

To samé s dveřmi, ty se skládají ze tří vrstev, které jen přiložíte na sebe a zvenčí obtáhnete Herkulesem…

…doplníte o dvojvrstvou zárubeň (nebo jednu vrstvu vynecháte, podle osazení dveří ve stěně)…

…přisadíte dvojvrstvý práh, zezadu zasklíte a hotovo!

Vyzbrojeni touto technologií a možnostmi se tedy pustíme do stavby samotné. Nejprve zkusíme použít samotná vnější okna v resinovém originálním rámu:

Je to o dost lepší jak leptaná okna ze stavebnice, ale zkusme jít ještě dál a využít laserovaná okna se všemi vymoženostmi:

A je rozhodnuto, jde se kuchat! Podle velikosti silnějšího rámečku naměříme potřebnou velikost výřezu (nebo to prostě objedeme nožem z vnitřní strany šambrány – viz okno vpravo, zvenku se to stejně překryje, a pak odřežeme či odbrousíme šambránu do roviny s okolní stěnou – viz okno vlevo).

Totéž provedeme s dveřmi, jen pozor na výškové srovnání, dolů budete řezat víc a musí se opatrně seříznout i část podezdívky, kde bude schůdek. Okna ani dveře jsem do budovy nezalepoval, to si nechám až na potom. Riziko stržení hrany na papíru je velké a nevyplatí se spěchat.

Na odlitku ještě odstraňte případné bublinky v koutcích (chce to lupu, odlitek je opravdu přesný a nečekejte žádné maxibubliny, zaměřte se ale na vnější rohy a koutky horního vystouplého pásku a podezdívky. Pak podle návodu (nebojte, nezahodil jsem jej) slepte stěny budovy k sobě a zatmelte případné nerovnosti ve spojích, nebo naopak skalpelem obnovte tvar lemování. Lepím lepidlem na tvrdé plasty, nebo lehce naboduji díly k sobě vteřiňákem a pak zakápnu něčím řídkým.

V této fázi (před slepením) je dobré vylepit stěny zevnitř něčím neprůsvitným (alobal + papír, nebo černá a bílá samolepicí fólie), aby vám neprosvítalo světlo tam, kde bude instalováno osvětlení. Já na to zapomněl, poučení pro příště.

Můžeme se pustit do střechy. Tady jsou podle mne tři zbytečné chyby: eternitovou střechu má jen málo stanic tohoto typu, bylo by bezva mít ji s klasickými pálenými taškami (ano, vím že je to střecha ze Skalska…); v místech, kde má být úžlabí, je střecha naopak nepochopitelně vystouplá (plech se ale dává pod eternit) a hlavně tady není nic, co by vás při lepení vedlo. Jasně, odlitky nemůžou mít dovnitř podkosené hrany, nejsou to výlisky, omezení dané technologií beru. Svoje výtky ale už přednesl kolega Rosťopiš v článku o Skalsku a já se k němu připojuji, protože myslím, že vytvarováním úžlabí na obou dílech by bylo jednak jasné, kam co přilepit, a dokonce by se dalo na střeše příčného traktu udělat drážku či zkosení, kam druhý díl zapadne bez nutnosti jej podbrušovat.

Nenecháme se ale odradit, střechu dle návodu podkosíme, přiložíme, a pak opatrně skalpelem na hraně zaškrabeme drážku pro žlabový plech na obou dílech. Sílu volíme podle materiálu, který na plech použijeme, plus síla eternitu. Střechu sesadíme, zabrousíme, aby vše sedělo, slepíme, necháme zaschnout. Do úžlabí vlepíme ohnutý žlábek, já volil tenký tvrzený polystyren síly 0,13 mm ze sortimentu Evergreen, ale cokoliv tenkého, co jde lepit a nekroutí se, vyhoví.

Na konce střech nalepíme oplechování z mosazného plechu, tou vystouplou částí nahoru, tou matnou ven a dolů. Sice nevím, jestli s eternitem může existovat takováto lať, většinou je eternitová střecha oplechovaná až přes hranu, ale budiž, nechme to být. Začistíme a zespodu pod střechu nalepíme konce trámů, pozor, ne plošně, ale na koso, ve skutečnosti jsou naplocho uložené na zdi. Jak vidíte, přidal jsem i zpevňující trojúhelníky do hřebene, aby střecha nepraskla, já totiž střechy nelepím, jsou oddělávací.

Slepíme si komíny, budeme je potřebovat pro další práci. Celkem to jde, jen opatrně začišťujte, aby vám pak něco nechybělo, lepte precizně spáru na spáru, a zatím nezbrušujte spodek do úkosu, to až podle hotové střechy.

Další prácičku budeme mít totiž okolo komína – ten na příčném křídle je kousek jinde, než by podle plánku měl být (můžete to ale ignorovat, co stavba, to originál), ovšem přece nenecháme oplechování ležet na střeše, aby pod něj zatékalo. Takže: naznačit budoucí pozici, skalpelem seškrabat původně vystouplou část, nahoře obnovit tvar eternitu, a pro komín zaškrabat obdélník, kam zapadne budoucí oplechování (nahoře hlubší, dole skoro do roviny).

Totéž pro druhý komín, tady je pozice dobrá, tak jen zaškrabat plošku pro oplechování, aby nahoře nepřesahovala rovinu eternitu. Pak vzít zase kus tenkého plastu jako pro úžlabí a pod komín nalepit imitaci oplechování, resp. jeho základ. Jsem blázen? Jo.

Taky by to chtělo výlez na střechu – postup stejný, už to znáte, tenkou vrstvu jako plech, na to jednu silnější a je to. Můžeme i nalepit zbroušený komín, podle nálady do něj vsadíme trubky (zde mosazná trubička 1,2 mm = komínovka cca 150 mm). Pokud budeme dělat lávku pro kominíka, předvrtáme si otvory podle toho, pro co jsme se rozhodli.

Okolo komína patří ještě dokončit oplechování – z tenkého plastu nařežeme pásky necelý milimetr silné, přiložíme podél boků (směrem dolů s mírným přesahem) mezi ně pak dolepíme horní a dolní stranu. Fotka pochází už ze střechy nastříkané základem, nenechte se zmást.

Okapy – trochu šílené vyřezávání, ale dva z nich nepoužijete, jsou se Skalska. Držáky jsou dost dlouhé, tak jsem je zkrátil na polovinu a nalepil na zkrácené části jako druhou vrstvu.

Střechy jsem totiž lehce zbrousil i zespodu, a okap by byl přisazený moc natěsno. Takto to vypadá při pohledu zdola.

A takto celkový pohled na střechu s úžlabím a okapem. Tím je většina střechy hotová a můžeme přejít dál.

Složíme si verandu – střecha je ze dvou dílů, vrchní vlnitý plech a trámky s latěmi zespodu. K tomu trámy a dlažba. Trámy to chce začistit, jsou křehké, tak opatrně, můžete i zvýraznit ozdoby (podle fotek skutečné stanice).

V dlažbě začistíme otvory na sloupky a přisadíme ji k budově. Ještě nelepit!

Pak slepíme střechu, pozor na rovinnost a nic nezabrušujte dopředu – opatrně, až jak vám to vyjde. Přístřešek patří přisadit pod vodorovnou vystouplou linku, a na koncích se potkává s vystouplými rohy budovy. V odlitku to naznačeno je, jemným pilováním doladíme tvar střechy tak, aby dosedla bez mezer (zadní strana tolik nevadí, tam vidět moc nebude :-))

Na další fotce je už i nalepená boční lišta, opět bude potřeba doladit délku a tvar podle stěny baráku.

Pro sloupky není pozice naznačená, já jsem si ve změřeném místě zabrousil zkosení do trámků střechy, aby se mi lépe lepilo, kromě toho to tak je i doopravdy.

Složíme (zatím k domu nepřilepujeme) a hrubá stavba je hotová!

Postavili jste jistě májku, tak po oslavách se dáme do barvení. Tady je na zvážení další postup – kdo chce okna v barvě fasády, může jejich vnější části (tedy jen šambrány) vlepit napřed a barvit je spolu s domem. Kdo chce barvu jinou, může okna ponatírat samostatně a vlepit je až později, rizikem je snad jedině viditelná spára mezi šambránou a stěnou, pokud si okno nesedne dokonale. Já jsem se rozhodl pro kombinaci obou případů, protože dům budu natírat štětcem.

Tak vše nejprve nastříkat základem, aby se ukázaly nerovnosti a chyby. Okna jsem natíral hustší barvou mimo a až pak vlepil. Přebrousit nerovnosti, případně dotmelit, kde je třeba. Stříkáno je akrylovými LifeColorkami, které se blbě brousí, mají tendenci k trhání, co už.

Střechu taky, do nějaké vhodné podkladové teplé šedé barvy.

A můžem se pustit do barevné úpravy. Podle vytipované fotky namícháme barvu (metoda pokus – omyl) a v mém případě štětcem naneseme ve dvou, třech vrstvách na dům. Tady vidíte, že okolo oken mám bílou, rozhodl jsem se být pečlivý a nátěr obtáhl opatrně okolo. Jde to ale dobře i bez maskování, všechno je odlišeno výškově, takže se vám to určitě povede taky tak pěkně 🙂

Upozorním na dvě drobnosti, které jsem dřív nezmínil – dveře pod přístřeškem nemají spodní díl prahu, ten by kolidoval s chodníkem, a ve štítové zdi obrácené ke kolejím jsou vlepená sklepní okýnka JM Detail. Po projití dalších fotek skutečných staveb jsem ale usoudil, že by bylo lépe  nechat původní provedení z odlitku, tady mi trochu chybí kamenné orámování. Ale opět – co budova, to originál, takže si projděte podklady a rozhodněte se.

Natřeme i střechu – zde přes tmavý základ přišel nástřik světlejší šedou, získanou jako mix teplé světle šedé, hnědé a černé, pak v mém případě pořádná vrstva matu a přes ni několik postupných vrstev washe – ideální je „špinavé ředidlo“ a opakované nanášení, přičemž se snažím, aby ve spárách pod eternitovými šablonami zůstalo zachyceno víc „špíny“, jako doopravdy.

Podle své oblíbené techniky uděláte i zašpinění pod komínem, tady to chce odpozorovat a trochu cviku. Lépe naznačit, než to přehnat. Třeba pan výpravčí už dávno topí plynem a saze řadu let smývá déšť…

Natřít můžeme i komíny – cihlově červená (jasně červená, hnědá a fous modré), washem napustit spáry a pak to celé spláchnout špinavou. Patlal jsem to na několikrát, ještě že je to plast a ne karton 🙂

Doplníme i dříve zmíněnou lávku pro kominíka s temně rezavým zábradlím (mosazný drát 0,3 mm).

Současně se střechou jsem natíral i sokl budovy a dlažbu pod přístřeškem – tady se vám bude hodit, že máte „na štětci“ světlejší a tmavší barvu, pokaždé jsem zakápnul některé dlaždice, přičemž betonový rámeček dostal světlejší odstín, až jsem vytvořil tento neopakovatelný vzoreček:

Natřeme si přístřešek zespodu, odstín dle vlastní volby, opět viz fotky, a dopřejeme mu i nějakou tu patinu věků. Tou samou barvou jsem natřel i okraje střechy zespodu.

Už to vypadá jako nádraží, ale protože se na nás z fondů EU nedostalo, někde nám vlhne zeď. Zelená úsporám na dráze nefrčí, musíme se s tím smířit. Můžete si taky podle polohy dešťových svodů někde „omýt“ omítku, kdyby vám netěsnila roura 🙂

A jde se na okna. Z tréninkových důvodů jsem začal dveřmi, stačí zasklít a nalepit zevnitř, polohu řiďte pohledem zvenčí, naznačený rám se snadno vycentruje. Doporučuji napřed lepit bodově, pak jsem Herkulesem zakápnul i obvod. Současně vložíme a srovnáme vnitřní křídla oken, pozor, ta se nezasklívají.

Jak jsem říkal, jde to skvěle, tak to máme brzy za sebou a jdem na vnější křídla. Pozor na správné otočení, silnější příčka na nich patří nahoru, rytím ven. Z vnitřní strany napřed přilepíte zasklívací folii a celek opatrně vložíte zvenčí do ostění.

Když se daří, brzo to vypadá takto. Práce jde opravdu rychle od ruky, protože díly jsou neskutečně přesné a vše pasuje. Okna pak sedí pěkně na hraně ostění, jak patří (vnější křídla se otvírají ve skutečnosti ven).

Umělecký dojem z kastlových oken je vynikající, a když si usmyslíte, klidně do nich vložíte i květiny (lépe dávat před instalací vnějších křídel).

A když už jsou okna tak skvělá, dotáhneme to ještě kousek. Ostrým skalpelem si vyřízneme jedno křídlo (pozor, jen dvě spodní tabulky a nechejte dokola rám) a vyhneme jej dovnitř. Jde to krásně, je to jen papír.

K čemu mít otevřené jen vnitřní okno, to by se moc nevyvětralo. Takže totéž i venku! Tady to jde hůř, materiál je silnější a přitom dost tenký, takže musíme celkem hodně naříznout i místo ohybu zevnitř, aby se okno chtělo vychlípnout. Nezapomeňte zase, že rám musí zůstat, někdy je lepší ho uřezat a pak dolepit zpět.

U otevřených oken je samozřejmě nemyslitelné, aby byla zasklena „plošně“, z fólie si musíme vyřezat jednotlivé tabulky a ty vsadit „do síly“ materiálu. Asi se dá i „zasklívat“ i Clearfixem, já zkusil tu fólii a zalepit Herkulesem. Nebojte, jedno zkazíte, druhé už bude dobré 🙂

Ještě jsme zapomněli na okénka z půdy, tady doporučuju je vyzkoušet brzy ze začátku, protože lept je velmi na míru. Buďto jej vsadíte do otvoru, nebo nalepíte zevnitř, zbylou mezeru jsem zakápl a zatřel.

Honem napravit chybu z úvodu a vnitřek zneprůhlednit – pomohla klasická reklamní fólie ve dvou vrstvách – černá a na ni bílá, vyříznutá okolo oken a dveří. Současně nad okna dolepíme vodorovné pásky, na které později přijde položit strop s osvětlením místností. Vnitřky jsem zatím provizorně rozdělil bílým kartónem na místnosti podle plánku z úvodu, detaily doplním časem, až budovu osadím do panelu. Zatím jsem lepil jen záclony z bílého ubrousku, namačkaného v pinzetě do vlnek a přichyceného na tu vodorovnou lištu pro strop.

Poslední fází bude označení – název stanice, cedule s jízdními řády, mapa tratí, cyklomapa – vše najdte na internetu v míře hojné – vytiskl jsem vše na fotopapír a lup to na zeď. Na boční straně podélného traktu je v rohu rozvaděč. Nápis s označením stanice je zhotoven podle TNŽ 73 6390, typ písma Helvetica tučná, výška cedule 5 mm, výška písma 3,6 mm (11,8 bodu), modrá je RAL 5010, tedy RGB 0/43/112, případně HSB 217/100/43,8.

Na horním snímku je osazena už i lampa na fasádě, další jsem dal pod přístřešek – obě jsou také ze sortimentu JM Detail.

 A tím je stavba vlastně hotová a můžeme jít na závěrečné fotky. Takhle to vypadá v noci:

A takto ve dne. Myslím, že umělecký dojem obstojí, a hlavně – je to typická budova českých nádraží, tudíž ji lze využít, ať stavíte jakoukoliv epochu – jen patřičně přizpůsobíte detaily. V mém případě se budova dožila současnosti v téměř původním stavu s originálními okny, což se v reálu málo kde vidí.

Pro účely focení jsem budovu jen přistavil na kus kartónu k okraji kolejiště, takže prosím detaily neřešte, jde o celkový dojem, retušovat se mi to nechtělo… Po osazení do terénu bude potřeba doplnit květiny v truhlících a drobný plevel okolo soklu. Do sousedství pak záchodky, třeba z produkce Šikulů, nebo ve verzi „Ultimate“ od firmy Třmínek. Z druhé strany to zatím vypadá takto.

Takže finále – celkový dojem i s kusem stanice. Pokud mám stavebnici zhodnotit, tak se staví dobře a rychle, je velice detailní a propracovaná, drobné výtky jsem zmínil v textu, ale tyto drobnosti nemůžou zastínit celkový dojem. Určitě stavebnici doporučím všem zájemcům o staniční budovu na lokálku, jakých je na našich tratích i modelových kolejištích většina.

Na závěr upozornění ministra stavebnictví: použití laserovaných kastlových oken a dveří je silně návykové!