22
02/14

DSC_0187Že se patinují vozy sestavené ze stavebnic už je dneska čím dál samozřejmější. Mě osobně to velmi těší a sám vpodstatě patinuji všechno, co mi přijde pod ruku. Tovární modely ale halí takový závoj tajemna a do jejich úprav se zatím modeláři ve velkém nepouštějí. Vedle špinavých vagonků ale ty čisté vypadají divně, takže pojďme prolomit ledy.

Jasně, je tady takový ten strašák „vždyť to stálo hromadu peněz, tak to teď nebudu ničit“, toho se ale musíte zbavit. Ony jsou to takové ty klasické obavy před první stavebnicí, před prvním odlitkem, před prvním leptem… To by jsme to daleko nedopracovali, takže obavy stranou, jdeme na věc. Pravdou ale je, že rozebráním a napatinováním dílů se většinou připravíte o možnost model reklamovat v záruční lhůtě. Na druhou stranu nemusíte nutně patinovat právě koupený model a pokud je potřeba model reklamovat, zjistíte to zpravidla záhy po zakupení.  Tenhle článek je takové univerzální vodítko při postupu. Většina věcí zde zmíněných se dá uplatnit i jinde, dokonce i na modelech lokomotiv, tam je ale celá práce trochu ztížená větším počtem dílů a náročnější funkčností.

Já postup ukážu na modelech rychlíkových vozů Y/B 70 od Kuehna. Je to sice jeden z dražších modelů, ale zase se na něm jde pěkně vyřádit a můžu na tom ukázat co potřebuji. Rozhodně je dobré v tuhle chvíli mít už za sebou nějaké modely postavené ze stavebnic, případně si zkusit první pokus na tom nejlevnějším vagonku, ideálně nákladním. Tam totiž není tak náročná demontáž (občas se vůbec nic rozebírat nemusí) a nehrozí například znehodnocení okýnek.

DSC_0140

Já ale zaprasím rychlíkáče. Jsou to klasické vagonky tak jak je koupíte na krámě. Dvakrát vůz 2. třídy, každý má jiné provozní číslo.

DSC_0141

Jenom tak rychle se můžeme podívat na tovární stav. Už vozy A 1. třídy byly zpracované špičkově, tady je tomu zrovna tak. Je tu ale i drobné vylepšení, okna jsou zasazená do karosérie lépe, takže spodní půlka ráměčku lépe lícuje s tou, co je natištěná na skříni. Zelená barva mezi těmito díly je tak patrná minimálně.

DSC_0142

Prostě paráda, těmhle modelům já nemám co vytknout a jednoznačně u mě vedou před modely od Tilliga hned z několika důvodoů. Jsou to hlavně odpovídající detaily, celkový vzhled, lepší jízdní vlastnosti a přehlídnout nemůžu ani nižší cenu.

DSC_0143

Nejsme tady ale od recenzování, nýbrž od kydání bordelu. Vrhněmež se tedy na rozborku. U nových modelů je obrovská výhoda v tom, že jsou díly většinou sesazené nasucho, secvakané pomocí zámečků. Nemusíme tak odlupovat něco přilepeného a bát se kde co nejdřív praskne. Zrovna u těchhle vagonků je dobré začít vyndáním pojezdu, takže v oblasti jednoho čela zapáčíme lehce za nárazníky rám směrem dolů a jakmile povolí, začneme od sebe mírně roztahovat boky karoserie, až se pojezd postupně uvolní po celé délce vozu.

DSC_0145

To by jsme měli. Chce to zabírat s citem a opatrně, přesto rozhodně nehrozí že při jakémkoliv dotyku něco okamžitě nevyhnutelně zničíme. U modelů lokomotiv je vhodné při rozebírání vycházet z přibaleného manuálu nebo seznamu náhradních dílů. Jsou tam totiž dílky pěkně rozkreslené a z toho poznáme kde jsou jaké zámečky, co za co drží a podobně.

DSC_0148

Dále musíme uvážit, co všechno musíme rozebrat, aby jsme zbytečně neumazali to co by mělo zůstat čisté a nebo naopak aby se špína dostala všude tam kam potřebujeme. U osobního vozu musíme vyndat okna. Tady je to řešené tak, že napřed musí ven zasklení čel, což je jeden díl i se světlovody. Právě v oblasti světlovodů lehce zapáčíme a pak už to vypadne samo. Teprve potom jde uvolnit boční zasklení (jeden dlouhý pás oken), u nějž napřed odjistíme spodní hranu všech oken a teprve potom ho vytáhneme ven.

DSC_0150

Pokud máme rozebráno do požadované úrovně, můžeme na modelu aplikovat svoje vylepšováky, které třeba sériová výroba neumožňuje.

DSC_0151

Zrovna u rychlíkáčů to jsou okenní rámečky. Potíž je v tom, že jedna půlka rámečku je natištěná na skříni a druhá půlka na výlisku oken. Takže je mezi tím i kousek zelené barvy skříně, kam se stříbrná při tisku nedostala.

DSC_0152

Úprava je ale velice jednoduchá, stačí teď vzít štětec se stříbrnou barvou a rámečky dobarvit. Stačí natřít jenom spodní a boční hrany, ty horní stejně vidět nejsou. Nesmí se ale dát příliš silná vrstva barvy, aby se do otvorů zase později pohodlně vešla okna. Vypadá to jako piplačka, ale se správně naředěnou barvou to jde rychle.

DSC_0153

Další doplněnou věcí je olemování nástupních schůdků žlutou barvou. To některé vozy mají, některé ne, takže záleží na každém co si vybere.

DSC_0154

Dále jsem domaloval červenou barvou skla koncových světel. Barva je ale natřená zevnitř, jedině tak to totiž pořád bude vypadat jako barevné světlo. Že se barva „promítne“ po montáži tam kam má, je vidět na obráceném levém dílku.

DSC_0157

Pokud jsme s úpravami hotoví (je možné ještě přidávat obtisky, dobarvovat další věci…), nastříkáme v tuhle chvíli skříň pořádnou vrstvou laku, já používám akrylový Sidolux, protože není agresivní vůči podkladu a drží dobře. Lakování není radno podcenit, musí všude být souvislá vrstvička laku.

DSC_0161

Samozřejmostí je řádné proschnutí nástřiku. V tuhle chvíli už můžeme zahájit patinu samotnou. Pokud se rozhodneme pro olejové bravy, je lepší ještě předem vúz co nejvíce rozebrat (vyndat návalky, topné propojky…), aby se barva dostala všude kam potřebujeme a zároveň byla přístupná při stírání. Já budu ale jenom stříkat, takže nic dalšího nerozebírám.

DSC_0162

Patinovat budu dva vozy, jeden trochu intenzivněji, druhý špinavý jen lehce. Tohle je ten špinavější. Na úplný začátek jsem do některých zákoutí nanesl patinátor smíchaný s vodou, to trochu nahradí olejovky a vytvoří konkrétní stékance (střešní větráčky, mřížka na boku…).

DSC_0163

Všechno další už jsou ale lihové barvy stříkané pistolí. Asi nejočekávanější je tady efekt zašpinění střechy. Na těchto vozech stékající voda tvoří tenké proužky rzi, které ale přitom nejsou ostře ohraničené. Takže to chce seřídit pistol na stříkání tenkých linek a nalít do ní opravdu silně naředěnou barvu.

DSC_0164

Proužky jsem na střechu sázel jen tak od oka, každý proužek je stříknutý celkem 4x přes sebe. Chce to hlídat rovnoměrné rozestupy mezi proužky a také jejich neustálou kolmost k ploše střechy. Musíme zkrátka stříkat dokonale svisle, pokud vůz leží na stole. Pokud by proužky nebyly kolmé, při pohledu od konce vozu by jednou střecha vypadala vyboulenější a podruhé zase placatější. Holt optika je prevít 🙂

DSC_0165

Teď prozměnu ten čistší vůz. Proužků je pořád stejně (nepočítal jsem to, ale vypadá to tak a to je důležité 🙂 ), akorát mají menší intenzitu, čehož jde dosáhnout buď stříkáním řidší barvy, nebo taky tím, že už se na jedno místo tolikrát nevracím.

DSC_0166

Rzí jsou trošku nastříkané i boky (obzvlášť v dolní třetině) a rzí smíchanou s černou jsou líznuté i vršky čel, kam dopadá buď grafit ze sběračů elektrických lokomotiv, nebo bordel z výfuků motorových mašin. Ostatně je dobré barvu rzi průběžně obměňovat, ať není všude a na všech vozech stejná, to jde krásně právě přidáváním černé.

DSC_0167

Samozřejmě pojezd nesmí zůstat pozadu. V interiéru tentokrát žádné zádsahy provádět nebudu, takže se  práce omezí jenom na zašpinění.

DSC_0168

Pomocí patinátorů i stříkané rzi je vytvořená zašlost a zaprášení všech částí na spodku.

DSC_0169

Nejčervenější a nejčerstvější rez je v okolí brzd na podvozcích a v zákoutích, kde je jí usazeno nejvíc.

DSC_0170

Nesmíme zapomenout napatinovat i boční stěny krabic pod vozem, zkrátka se musí ušpinit všechno, co je po sestavení modelu vidět.

DSC_0171

Intenzita by samozřejmě měla korespondovat se stupněm zašpinění karosérie. Takže opět je jeden pojezd o něco špinavější než ten druhý.

DSC_0172

Pokud jsme se špiněním hotoví a nic už nebudeme měnit, model znovu přelakujeme napřed poctivou vrstvou fixačního laku (u mě zase Sidolux) a následuje závěrečný matný lak. Teprve po nalakování matným lakem můžeme začít model zase skládat dohromady v opačném pořadí, než probíhala demontáž.

DSC_0173

Při sesazování vagonku je vhodné zamést po sobě jaké koliv nežádoucí stopy, což jsou třeba otisky prstů na oknech zevnitř. Vše se dá krásně utřít uchošťourem, zkrátka dokonalý zločin 🙂

DSC_0174

Už se to blíží…

DSC_0175

…tjadááááááá! A máme secvaknuto, konečně je vidět jak to celé dopadlo.

DSC_0177

Pokud by jsme stříkali matný lak až teď, zničili by jsme si okýnka. Matný lak je totiž zneprůhlední.

DSC_0178

Takže hotový první, nejčistší vagonek…

DSC_0179

…o něco špinavější druhý…

DSC_0180

…a nakonec ten nejšpinavější, tohle konkrétně je Ačko 1. třídy. Sice říkám nejšpinavější, ale i tak si všimněte, že zaprasení není nijak přehnané a morbidní. Chce to vždycky koukat na nějaké fotky a mít představu o hotovém výsledku.

DSC_0181

Tenhle vůz se liší v tom, že bylo na jeho patinu použito i olejových barev. Trochu se mi ale nepovedlo vychytat dobu schnutí patinátoru, takže kolem větráků na střeše vznikly stékance rzi výraznější než jsem chtěl. Nic ale není ztracené, střechu jsem pro utlumení kontrastu napřed přestříkal světlounce šedou v barvě skříně a poté opět nastříkal trochu tmavší proužky rzi. Tím se to povedlo opravit a rozhodně tak není pravda že se už nic nedá zachránit, když je tovární vagonek jednou nastříkaný. Taky je tu drobný vylepšovák v podobě stékanců rzi od drobných detailů, které jsou na karoserii jenom natištěné (zde třeba držáky směrových cedulí). Detaily pak vyadají plasticky, ikdyž ve skutečnosti plastické vůbec nejsou.

DSC_0182

A spojeno do soupravy. Povedlo se přesně to, co jsem potřeboval. Razdílné postupy a síla patiny vytvořily na každém voze odlišný nádech barevných odstínů. Vypadá to jako blbost, ale v soupravě to je k nezaplacení.

DSC_0184

Ještě jeden pohled na sestavené čelo. To je nyní oživeno zvýrazněnými schůdky, červenými koncovými světly a patinou. Na nárazníky jsem máznul trochu černé barvy přetřené ještě lesklým lakem pro imitaci vazelíny.

DSC_0185

A všichni tři figuranti pospolu.

DSC_0186

Vozy vypadají úplně jinak než na začátku a přitom je to úprava na pár hodin. Určitě se vyplatí patinovat víc vozů najednou, člověk už i vytvoří svůj postup, má rozmíchané potřebné barvy, všechno už je vychytané. Potom skutečně není problém napatinovat takto tři vagonky během zhruba čtyř hodin.

DSC_0187

Takže se toho nebojte. Nejenže je práce velmi jednoduchá (nemusíte se bát že něco někam nebude pasovat, všechno je dané), není to dokonce ani nic časově extra náročného. A určitě není pravda, že by se případné chyby nedaly odstranit. Tyhle úpravy vozový park výrazně oživí, takže s chutí do toho a příště už se vrhneme na nějakou tu lokomotivu.

14 komentářů k článku “Sbohem záruko! Aneb patinujeme tovární model”

  1. kafemlejnek :

    Moc pěkné
    Ty vozy má taky a uvažuji o jejich patině, ale stále si nejsem jistý, bojím se toho, abych je nezníčil.

  2. Zejmi :

    kafemlejnek:
    Určitě to zkuste. Jděte na to jako Rosťopiš, odstrojte model a přinejhorším můžete patinu z modelu dostat lihem při použití akrylovek. 😉 Testování doporučuji zahájit na voze A od Kueha, ten toho totiž snese více.

  3. Samba :

    Je to pekná prácička, len mlčky obdivujem a chválim.

  4. kafemlejnek :

    Jo zkusím to na starejch zetkách.
    dík za typ:)

  5. Sim :

    To zebrovani na strese souvisi s vyztuhami uvnitr? Pokud ano, je to vice rezave prave v mistech vyztuhy, nebo naopak v prostoru mezi nimi?

  6. Střelec :

    Rezne to mezi žebry, protože žebra se v zimě ohřívají dřív (spojují vyhřívaný vnitřek se studeným vnějším povrchem) než „nepodepřená“ a tepelně jakž-takž izolovaná plocha. Tudíž se na žebrech nedrží sníh a také rychleji vysychají po dešti. Bohužel jsem tohle pozoroval v době, kdy jsem ještě nevlastnil foťák, takže jsem to nemohl zdokumentovat.
    Co se týká „sundavání“ nepovedeného nátěru, osvědčil se mi „zmizík“ od Gunze (vypadá to jako tlustej bílej fix, ale hrot je z plastu a uvnitř něco velmi tekutého – patrně ředidlo). Funguje nejen na čištění „skel“ od přetažené barvy, ale v dostatečném množství rozpustí všechno až na plast. Je ale faktem, že čerstvá produkce proti staré ztratila výrazně na účinnosti – na druhou stranu to při troše opatrnosti umožňuje odstranit nátěr po vrstvách.

  7. Anonym :

    Když jsem rozkliknul tuto stránku říkal jsem si:“ Další mazal, který si libuje ve špíně“.Ale po přečtení textu a prohlídce fotek musím konstatovat – perfektní.Je to s citem provedeno, odpovídá to skutečnoxti a i ten největší „špindějro strakáči“ vypadá moc dobře.Takže další pobídka jak vylepšit vozy a přiblížit je skutečnému provozu. Moc pěkná práce.

  8. Zlámalík :

    Precizní a čistá práce. Ano, méně je více a důležité je to nepřehnat.
    Už si taky musím koupit pořádný barvy a začít… Na rozdíl od Zejmiho já ale použiju k testování mnohem starší ročník, než se vrhnu na mladší 😀

  9. starsivlk :

    Omlouvám se, ten anonym je můj-))))

  10. Anonym :

    Zdravím, mohu se zeptat, proč od Kuehna nejde sehnat Béčko v zeleno-bílém zbarvení? Pouze Najbrt…

  11. Anonym :

    …a BDs už nejde sehnat vůbec…

  12. VoVo :

    Asi aktuálně nejsou na skladě vyrobené?!

  13. Ivan_TT :

    Tillig 16699, čili zelenobílý BDs je teď běžně k dostání. Já spíš čekám na zelený ČSD 🙁

  14. Anonym :

    VoVo: Kdyby nebyly na skladě, měli by je ale na e-shopech, jenom označené „není skladem“. Ony ale nejsou nikde. Jenom Áčka ještě jsou.

    Ivan_TT: Od koupi Tilligových vozů mě dost odrazuje ta hnědá střecha.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..