Stavebnice automobilu Opel Blitz s plachtou

Nákladní vůz Opel Blitz Wehrmacht je detailně zpracovaný model ikonického německého vojenského transportního vozidla používaného během druhé světové války. Blitz byl známý svou spolehlivostí a univerzálností a sloužil k přepravě vojáků, zásob i vybavení na evropských frontách.

Opel Blitz sehrál v poválečném Československu poměrně důležitou, i když často přehlíženou roli. Především šlo o vozy „zděděné“ po německé armádě a různých okupačních úřadech, které po roce 1945 zůstaly na území státu ve značném množství. Po odsunu armády i civilních německých institucí zůstaly stovky vozů Opel Blitz opuštěné nebo zabavené. Československé orgány je zařadily do evidence jako „reparace“ / kořistní vozidla. Protože poválečný automobilový park byl extrémně vyčerpaný, stát vozy Blitz běžně rozdělil mezi:

• národní podniky (ČSD, spoje, komunální služby)
• veřejnou správu a ministerstva
• hasičské sbory
• ČSLA – ale spíše krátkodobě, do doplnění výzbroje sovětskými typy

V civilním sektoru tak sloužily jako běžné rozvážkové nebo stavební náklaďáky.

Blitzy měly velkou výhodu – jednoduchou konstrukci (řadový šestiválec, listová pera, žebřinový rám), dost dílů z vojenských zásob, mechanici je dobře znali. Proto mohly jezdit ještě dlouho po válce, někde až do 50. let. Zejména podvozky Opel Blitz s karoseriemi, které původně sloužily wehrmachtu jako sanitní vozy, požární vozy, radiovozidla, dílenské skříně, byly po roce 1945 předělávány na československou požární techniku nebo komunální nadstavby. Mnoho dobrovolných hasičských sborů je provozovalo až do počátku 60. let.

V poválečném období existoval obrovský nedostatek nákladních vozidel. Blitz rozvážel materiál, sloužil na stavbách, pomáhal při obnově měst, fungoval jako obecní technika. Stal se tedy jedním z „tahounů“ rané obnovy státu.