Dnešní plán je jasný – doštěrkovat vše, co doštěrkovat jde. Vytvořit základ krajiny pro nejbližší okolí, očistit koleje, a začít zase po výluce jezdit. Pak už se bude moci dodělávat jen zeleň a krajina v okolí kolejí bez vlivu na provoz. (Pokračování textu…)

Dnes se vrhnu do zastávky Pecerady s nákladištěm, není to nijak velká zastávka a tak by práce mohly rychle utíkat, zastávka by mohly být sjízdná i koukatelná. Zastávka slouží i jako nákladiště pily, dříve kamenolomu, a teoreticky pro naše účely i zrnin. (Pokračování textu…)

Minule jsem sliboval elektrické zapojení, ale protože jsem zatím nesesbíral dostatek materiálu na článek, přeskočím na první sypané materiály do krajiny. (Pokračování textu…)

Dneska dokončím pokládku spodního okruhu, aby se mohl projet první vlak dokola. To bude velká sláva, všude slavobrány, tleskající davy – prostě klasika, asi jako když přijel první vlak z Olomouce do Prahy. (Pokračování textu…)

Kvůli dodržení rozměrů od krajů kolejiště jsem začal pokládkou hlavního nádraží, nakonec nazvaného Vrané nad Vltavou. Kolejiště stanice je podobné, použiju staniční budovu 16/H, bude zde i skladiště, záchodky, vlečka, sklad uhlí, sjíždí se zde dvě tratě do jedné. Takže ten název vlastně nejlépe vystihuje samotnou stanici v rámci Pacifiku. (Pokračování textu…)

Dneska už se pustím do stavby samotného kolejiště – sestavím 4 segmenty a položím korek. Při uvažování o konstrukci rámů jsem vycházel z předchozích osobních zkušeností, protože jak se ukázalo, vlastní zkušenost (z TEŽ modulů) nic nenahradí. Můžete si o tom přečíst, ale dokud to sami nezkusíte, nezískáte vlastní hmatatelnou představu. (Pokračování textu…)

Tak jsem do toho zase praštil. Postavím si nové (další) kolejiště, takové to vysněné, co chci už mých deseti let. Bude normálněrozchodné a bude mít vše, co jsem na takovém kolejišti chtěl a přitom se budu snažit ho udělat ve slušné kvalitě. Pracovní název „Kolejiště Posázavský pacifik“ asi nenechá nikoho na pochybách o motivu. (Pokračování textu…)

Pro dnešní inspirativní článek si vypůjčím plánek Milana Ferdiána s názvem Mankovice / Mankovičky. V hlavě pomalu oprašuji ideu normálněrozchodného kolejiště, kde by se daly provozovat nějaké klasické soupravy v rámci toho, co má člověk doma, a toto kolejiště mi, popravdě řeknu, učarovalo. (Pokračování textu…)