MojeTT

Plánuju to už dlouho a snad se k tomu konečně i dostanu. Postrach českých lokálek, motorový vůz řady 810 (dříve M152.0) a k němu přípojný vůz řady 010 ze stavebnice LPH, doplňený o lepty od Detailu a s použitím pojezdu p. Bártka. To vše zabalené do „odésáckého“ nátěru, tedy bílo-modro-žlutého schématu, běžného na přelomu tisíciletí.

Na základě prvního článku o M152 / Baafx jsem získal pár nových tipů a triků od kolegů (tohle na tom mám rád, že lidi dají hlavy dohromady a sejdou se rozumy na jednom místě), a tak se je pokusím zapracovat do této stavby – některé věci tedy už předem přiznávám, že nejsou z mojí hlavy! Díky moc za ně

Po odstříhání z rámečků a začištění nálitků jsem se pustli do stavby motorového vozu, na kterém zatím není třeba dělat žádné změny. Způsobů, jak začít je nepochybně více. Já jsem zvolil začátek přilepením bočnic ke střeše. Jedna bočnice byla z výroby značně zkroucená, což vyrovná přilepení čela.

Čela zapadnou přesně do růžku mezi střechu a boky a nebude tak potřeba ani tmelit přechod střechy a čumáku.

Přípojný vůz si vyžádá několik úprav ideálně ještě před slepením dílů. Kvůli přípravě pro leptaná madla na dveřích jsem odstranil skalpelem ta původní. Navíc se u přípojného vozu odřízne roh skříně a zkrátí z jedné strany nástupní „schůdek“.

Samozřejmě se odřežou pluhy a zatmelí se reflektor.

Na straně WC je ve střeše komínek, tak alespoň ten odřezat.

Pojezd použiju od p. Bártka. Jeho výhody jsem popisoval už dříve v článku o pojezdech.

Jedinou úpravou na skřini bylo, že jsem odřezal kus přidržovacích výstupků z vnitřní strany bočnic, aby pojezd ideálně dosedl.

Co na pojezdu překvapí je jeho nízké rozjezdové napětí. Na trafu ze start setu Tillig mi pojezd občas ujíždí i na „nulu“. Prostě se dá plynule do pohybu a odjíždí

V pojezdu už je „z výroby“ instalovaná pružinka, proto jsem se rozhodl, že jí využiju a tentokrát osadím model novým Tillig spřáhlem na drátek.

S tím průhledem skrz to nakonec nebude tak zlé.

A po dosazení nárazníků nebude ani to spřáhlo tolik vadit. Jízdní zkoušky proběhly v pořádku, spřáhlo nedělá v provozu problém.

Pro lepší vzhled hran je i při sebelepším lepení lepší je zatmelit.

Zabrousit motorák…

Zabrousit přípoják…

Zbytek odřezaného komínku.

Surfacer, broušení, tmelení, surfacer… pořád dokola.

Dokud to není jakš takš.

Leptané madlo dveří.

Leptaná mřížka.

Přípoják na sestaveném pojezdu.

Pojezd dostal mosazná ložiska Peho.

Z pojezdu jsem odstranil prostor pro spřáhlo a opižlal pojezd v prostoru nástupních schůdků, aby šel pojezd volně nasazovat.

Kovová dvojkolí 7.0 (tedy vhodný průměr) od Modmuellera.

Kolega Rosťa mě upozornil, že krabice pod skříň mají přijít obráceně, než mají připravené otvory.

Na váhu jsem dal součásti, které jsem předpokládal, že bude motorák obsahovat. Tři matky byly váhově akorát tak lehce nad normu. Stačí natřit černě a nebudou vidět.

Přípoják dostal ještě leptané kotvičky na kraje skříně a nárazníky.

Nakonec došlo k opravě umístění větrací mřížky.

Motorák má také zkrácené nástupní schůdky, ne však tolik jako přípoják.

Leptaný výdech od motoru.

Madlo pod okny motoráku ze struny 0.3 mm.

Pojezd jsem zkusil vymaskovat a stříknout, ale štětci stejně neunikne…

Po korekci štětcem jsem ho nakonec stříkl ještě jednou. Stačí se pistolí vyhýbat pohyblivým místům a po nástřiku očistit dvojkolí gumou na čištění kolejí.

Nejdříve jsem vzal celý vůz modrou – mix Modré a Tmavě modré. Odstíny na skutečných vozech se opět dost liší.

Poté vymaskovat a stříknout Bílou. Výhodou je, že střecha je taktéž v bílé (je možná bílá i šedá varianta střechy).

No a následně vymaskovat znovu a stříknout žlutou.

Maskování žluté „náprsenky“ je akce pro otrlé, aby byl výsledek alespoň trochu k světu.

Někteří rádobyvýrobci (mezi ně v tomto případě patří i Rubikon, nad jehož barevnými schématy zůstává občas rozum stát) se s maskováním tolik nestresují a dělají žlutý obdélník kolem celých čelních oken, občas si všimněte…

Nárazníky jsou zpět natřené černě.

Na čele motoráku je ještě žlutě stříknutý spodek pluhu.

Přípoják i motorák mají trochu jinak spodní modrý pruh.

Nastříkané oba kousky.

Zde je vidět rozdíl v zalomení modrého pruhu u motoráku před dveřmi.

Vše je děláno dle skutečných fotek, což samozřejmě nevylučuje možnost, že co vůz to unikát a u některých vozů to může být jinak.

Přípoják má obroučky světel Hliníkem, motorák (včetně reflektoru) Černou.

Schůdky natřené Černou.

A poté žlutou.

Motorák nasazený na pojezdu.

A s nasazenými spřáhly.

Pojezd motoráku je posazen na dvojkolí Luck, zřejmě 7.7 mm. Proti tomu Modmueller 7.0 mm na přípojáku způsobuje výškový rozdíl obou vozů. Spřahování probíhá ještě v pořádku, ale i výše umístěné spřáhlo je znát.

Přestřik Sidoluxem naředěným Tamiya ředidlem (to samozřejmě nejsou moje nápady, ale funguje to výborně) a může se jít na obtisky.

Ještě před obtisky mě však napadlo pár drobností. Do střechy motoráku jsem navrtal díru 0.5 mm a 1 mm a vlepil do nich plastové tyčinky různého průměru jako imitaci antének.

Natřené modře to nevypadá zle.

Do reflektorů je kápnuto párátkem trochu světle šedé jako imitace jednotlivých světel.

Kliky natřené Hliníkem.

Konečně přišla řada na kinematiky DK-model, které se do přípojáku vejdou v pohodě.

Navíc se mi konečně povedlo je jakš takš složit, aby fungovaly. Trn jsem napájel a zbytek jsem slepil vteřiňákem.

Až se to natře černou, tak to nebude vůbec vidět.

Usazování kinematik trvá samozřejmě „o nějakou tu chvíli“ déle než kinematiky Peho, ale mám z toho zase radost že jsem si to složil sám a funguje to, v současné době navíc téměř za poloviční cenu než dva kusy kinematik Peho.

Původně jsem chtěl naznačená madla jen natřit, ale ze strachu, že je natřu křivě, jsem radši vteřiňákem přilepil naporcovaný drát 0.4 mm a natřel Hliníkem.

Tabulky na motoráku jsou jak kdy – občas červené, občas modré. Využil jsem příležitostí a tabulky podbarvil modře.

Začal jsem s aplikací obtisků od Detailu, bohužel se trhaly, což bude vidět na více následujících fotkách. Opět platí, že makro režim je prevít a zobrazí všechny chyby. Některé motorové vozy nápis o řazení vozu na konci vlaku mají, některé nemají. Je tedy potřeba si prostě nějakou předlohu vybrat. Stejně tak číslo vozu je vpodst. smyšlené (použité ze sad od Detailu, ale bez úmyslu zobrazovat skutečný stroj).

Připravil jsem i menší „konverzní“ sadu obtisků, protože sada od Detailu s tímto barevným nátěrem nepočítá. Vytiskl mi je kolega Cejnarxx, za což mu veřejně děkuji. Prvním obtiskem je nápis na čele přípojného vozu.

Dalším výrazným doplňkem jsou černé dvojky na dveře. Piktogram jsem se rozhodl použít menší, protože ty větší mi přišly přehnaně velké.

Když obtisky nejsou, použijí se třeba ty ze sady Faccs. Ta sada obtisků od Detailu je totiž taková „zvláštní“. Zároveň jsem přilepil předem nabarvené štítky od Detailu.

Ovšem bez lupy je to celkem paráda.

Motorák je opět taková obtisková improvizace.

Piktogram zákazu kouření jsem původně použil menší, ale kvůli použití kočárku jsem ho nakonec přelepil těmi většími, které se také krásně trhly.

Na druhé straně kočárek není, obtisky nad nápravou opět z Faccsu.

Hotový motorák.

Souprava čekající na další zpracování.

A tím je patina. Patinu jsem chtěl decentní, ale zároveň odpovídající skutečnosti a dobře vypadající. Člověk občas po internetu potká modely (a tyto motoráky samozřejmě také), které jsou sice výborně zvládnuté co se týká patinovacích technik, ovšem výsledek je spíše k smíchu, protože to stéká odevšad a špinavé je to naprosto jinde, než by v reálu bylo. Použil jsem opět mojí oblíbenou Rez více naředěnou a nalitou do pistole. Stačí najít jednu fotku a kouknout se, jak vypadá zasviněná střecha.

V otvorech mezi prolisy voda stéká a špínu tak smývá. Pistolí se samozřejmě nedocílí dokonalých přechodů barev, ale právě ty pozvolné vypadají ve výsledku efektněji.

Lehce jsem zaprášil celý bok přípojáku, což vytvoří vzhled lehkého zašlého filmu. Podobný efekt by se dal docílit i s použitím olejovek, ale trvalo by to mnohonásobně déle.

Kolem mřížky jsem střiknul trochu více.

A trochu více i na čelo.

Ve výsledku je přípoják ve starším laku (slovo více opotřebovaný asi není úplně vhodné, protože i opotřebovaná vozidla se umývají nebo lakují do nových barev).

Střecha je řádně zašlá a v soupravě to bude jeden z nejvíce špinavých vozů (aby taky ne, tyto laky se už moc často neobnovují, i když zrovna včera jsem viděl motorák v celkem udržovaném „odésáckém“ nátěru na Pacifiku). Celý vůz je přestříkaný matným lakem.

Kdyžu už je řeč o motoráku, ten skutečný byl nápadně podobný tomu mému 120x zmenšenému. Boky jsem nechal čisté. Když vůz projede myčkou, většinou se vydrhnou jen boky, střecha zůstane špinavá. Vůz by měl představovat motorák celkem nedávno po laku.

Střcha stříknutá také Rzí, ale o dost méně.

Kolem komínu Černá.

Střechu jsem stříkl matným lakem.

Boky jsem zkusil stříknout polomatem (čistá skříň). Proti tomu „sukně“ vozu a čelní pluhy matem. Snahou bylo rozbití jednolitého polomatného povrchu. Na fotkách to samozřejmě poznat nebude…

Pojezd motoráku jsem lehce zaprášil Rzí.

Pojezd přípojáku také, ale trochu víc (aby odpovídalo zašpinění skříně).

Interiér přípojáku je stříknutý Surfacerem a hala bala natřený Krémovou a Tmavou červenou. Za okny stejně není skoro vidět.

A poslední věcí je zasklení. Boční okna jsem dovnitř pořádně napevno vlepil vteřiňákem.

Rámečky jsou z leptu od Detailu. Někteří mávnou rukou, že je to vyhozených 30 Kč a že si to natřou štětcem metalickou barvou.

Ovšem nikdy se nedosáhne ve výsledku tak dobrého efektu. Materiál leptu je totiž ideální, co se týče „lesku“ jako imitace skutečných hliníkových rámečků.

Navíc jsou rámečky leptané ve dvou vrstvách, takže působí plasticky.

Rámečky jsou do oken „trochu větší“ a jdou občas jen tak tak. Možná kdyby byly o kousínek menší, tak by se s nim pracovalo lépe. Ale toto vystoupnutí ukáže jen foťák. Pracoval jsem tak, že jsem celou stranu vozu vyložil rámečky nasucho a pak je nakápnul Sidoluxem, který zatekl pod rámečky a vše spolehlivě spojil.

Okno na WC zatřené zevnitř Krémovu.

A rámeček na čele natřený Bílou (tedy barvou skříně).

A pak už se dá vrazit do skříně interiér a nacvaknout pojezd.

Už jsem říkal minule, že do hotového modelu rvát imitace světel je sebevražda. Proto jsem opět využil lépe vypadající zasklení pomocí ClearFixu.

A pohled na skompletovaný přípoják.

Dalo by se diskutovat, zda se leptané detaily od Detailu vyplatí. Na přípoják přijde vhod tak akorát leptaná mřížka. Na motorák se zase hodí řadové tabulky, které lze ovšem nahradit tabulkami s číslem na přání od p. Banka. Ostatní detaily (kotvičky, štítky) se dají nahradit buďto obtiskem v případě štítků, nebo vynechat v případě nepostřehnutelných kotviček. Další dobrou vychytávkou na motorák jsou stěrače a zrcátka (bude ukázáno dále).

Oproti tomu rámečky oken jsou dobrá věc a vzhledu modelu hodně prospějí.

Ovšem pro ten pocit, že „víc už to vylepšit nešlo“, to není zase tak velká investice.

Téměř hotový přípoják v krajině.

Ty rámečky dělají opravdu hodně.

Jak už někdo říkal, stavebnička vypadá snadně, ale při stavbě je potřeba si některé věci pohlídat. Není to ovšem nic, co by se nedalo zvládnout vlastními silami.

Zasklení u motoráku proběhlo úplně stejně, takže není ani co popisovat a zde už je pohled na téměř hotový motorový vůz.

Střcha vypadá poměrně čistá, tak to mělo být.

Vozejky to budou do provozu pěkné a jízdně spolehlivé.

Historie a výskyt tohoto nátěru by zřejmě vydaly na zvláštní článek, ovšem své místo mezi modely si díky značnému rozšíření v době své největší slávy jistě zašlouží, protože natřených vozidel byly desítky až stovky.

Další dobrou věcí je zvýraznění těsnění kolem dveří. Problém ovšem je, jak ho nejlépe udělat. Na štětec se může rovnou zapomenout, to by rovné určitě nebylo. Nejlepší je „nějaká“ fixa. Obyčejná tenká černá fixa ovšem na povrch laku nepíše zrovna dobře. Nejlepší volbou by byla lihovka, ta ovšem díky svému silnému záběru popíše spíše okolí než konkrétní štěrbinu. Takže jsem obětoval jeden popisovač na CD a nožíkem ho seříznul do větší špičky.

Takovýmto „přípravkem“ už to jde jedna báseň a efekt je parádní. Jen se to musí udělat až na hotový vůz, jinak by fixa při nástřiku mohla slézt a rozpít se po modelu (zažito na vlastní kůži).

Zrcátka z leptíků přilepená vteřiňákem, přihnuté a pak až z vnější strany natřené černě popisovačem CD. Vnitřní strana (ta proleptaná) zůstala lesklá, jakože zrcátko odrážející světlo, ale přihnuté to stejně není poznat.

Stěrače jsou z leptu a jsou přilepené Sidoluxem, který prostě nenechá na skle žádné stopy, což je paráda.

Sidoluxem jsem přilepil do prostoru reflektorů původní imitaci „prosklení“. Jen jsem z ní uřezal ty neodpovídající „ťuflíky“ imitující jednotlivé reflektory za krytem. Vysvětluje se to asi špatně, ale až to uvidíte, poznáte Teď za plastem prosvítá namalovaná černá plocha se dvěma naznačenými reflektory, což je tak akorát. Chtěl jsem udělat i imitaci stanoviště. První verze se nevešla, druhá taky ne, nakonec z kusu kartonu zbyl takový 5mm kousek přilepený ke střeše, protože níže už sahají pružinky uchycení spřáhel nebo uchycení kardanu, tedy vše, co brání umístění alespoň částečně odpovídajícího stanoviště. Zbyla opět jen taková přepážka zabraňující prosvítání skrz celý vůz, i když nutno podotknout, že i ta pomůže. Inspirace se v tomto případě dá brát u Rubikonu.

Nevím, zda je to záměr, ale ve výsledku je to celkem parádně vymyšlené. Setrvačník se částečně schovává v prostoru WC, motor sice přesahuje přes dvě okna, ale zbytek prostoru je vpodstatě volný a umožňuje průhled skrz. Pojezd je totiž samozřejmě kvůli „krabicím“ na spodku uzpůsobený k umístění jen jedním směrem.

Rozdíl mezi oběma vozy v patině je znát.

No a teď už zbývá jen dodělat leptané madlo na vnitřní stranu čelního prosklení přípojného vozu, ale to opravdu až jindy.

Vyndavání interiéru přípojného vozu je opravdu očistec a nerad bych už něco poškodil.

Motorák i přípoják jsou parádní, sám jsem rád, že se povedly. I když problémy mě neminuly. Ale je to jen taková ta moje klasická nešikonvnost, se kterou se musí člověk umět poprat a improvizovat. Ale to už je na každém, aby vyvinul trochu vlastní iniciativy. Jak už jsem mnohokrát říkal, nejsem zastánce 100% opisování od druhých, ale každý by měl svému modelu dodat toho správného „ducha“.

No a i přes spokojenost s pojezdem bude příští 810 na pojezdu p. Fialy, který už nějakou tu dobu čeká v šuplíku. Takže do budoucna bude opět o čem psát