Nádraží Kostelec od Malé železnice
Stavba na krabici mi byla silně povědomá – předlohu vyráběli jako polopapírový model soudruzi z NDR někdy kolem roku 1970 s českým názvem „Lhotka“ a tehdy mi jí táta stavěl. Ještě ji mám schovanou, byť v silně dezolátním stavu (viz foto).
Porovnáním fotek se můžete přesvědčit, že před 40 lety byli soudruzi z NDR na poli domečků proti Malé železnici o několik koňských délek napřed jak ve zpracování, tak v sestavitelnosti. Ne nadarmo se mi vybavila hláška, přisuzovaná Vietnamcům: „Čím víc pruhů, tím víc Adidas!“ Naštěstí se to konečně změní, hradlo z „Masaryčky“ je slibným příslibem…
Nehodlám mít doma dvě „stejné“ stavby a tak jsem se již předem rozhodl „Kostelec“ poněkud upravit. Rozhodnutí napomohlo, když jsem vyklopil z krabice díly a zjistil, že se nemůžu některých kousků dopočítat a jiné identifikovat, což ale v tomto případě nebyl výhradní problém výrobce. Prostě něco scházelo a něco jiného přebývalo, navíc má stavba podivné proporce.
Samotné díly – hezký pohled pro archeologa, ale jinak hromádka ani ne polotovarů. Směs řezaných plastových dílů (stěny, výztuhy, podlahy), otýpka plastových proužků na štuky (moc, moc Adidas), něco výlisků (okna, dveře, aršík zdiva na podezdívky), pár potištěných papírů (dlažba správně v TT, záclony v H0) a dokonce dřevěné špalíky (komíny). K tomu návod a aršík potištěný nápisy, který měl fungovat jako samolepka. Ke stavebnici mi VoVo přidal nějaký dodatečně dokoupený materiál také od Malé Železnice, další jsem sehnal sám a drobné detaily odlovil na vrakovišti.
Omezil jsem inovační snahy na rekonfiguraci objektu tak, aby před budovami bylo možno instalovat průběžný perón po celé délce. K potřebným úpravám mi postačilo pořídit vhodnou reliéfní dlažbu, prkna na podbití střechy a vhodnou střešní krytinu pro přidané části. K tomu hranolek evergreenu na doplnění počtu sloupků střechy perónu (čtyři nestačí) a nějaký materiál na okapy. Na výměnu oken za stylová od Šikulů jsem rezignoval – původní okenní otvory jsou malé a po jejich náležitém zvětšení by vzhledem k proporcím stavby vznikl zajímavý paskvil.
Vlastní stavbu jsem zahájil oddělením záchodků od přístavby, snížením příslušných štítů a výrobou dvou nových štítových stěn z materiálu určeného původně na výztuhy. Pak jsem slepil pláště jednotlivých objektů (hlavní budova, zkrácená přístavba, záchodky) a zkoušel je kombinovat. Původní nápad, že by přístavby vymezovaly svým přesahem celkovou délku nástupiště, realizovat nešel. I přes snížení štítů by hrana střechy nástupiště šla přes okna v patře centrální budovy. Takže zvítězila varianta s přední frontou budov srovnaných podél vnitřní hrany perónu, přičemž mezi záchodky a hlavní budovou byl ponechán průchod, vymezený “podlahou“ ze zbytku plastové desky. Po slepení hrubé stavby jsem nalepil na budovy podezdívky, nastříhané z přiložené plastové tabulky, zjednodušené štukové dekorace z přiložených plastových pásků a spoje přetmelil. Po přebroušení tmelených spojů jsem namíchal „základovou stavební barvu“ ze syntetik Agama. Použil jsem okr na čs. předválečná letadla, smíchaný s „desert pink“ a do toho nasypal notnou dávku patinátoru „písek“. Vše jsem lehce dolil ředidlem, pečlivě promíchal a stavbu s jednodenním odstupem dvakrát natřel. Díky písku je povrch matný a na pohled přiměřeně „břízolitově“ drsný.
Zde si dovolím historickou poznámku: „Břízolit“ je původní patentované označení „umělého kamene“, vyvinutého a vyráběného keramičkou v Horní Bříze někdy na začátku 20. století. „Brisolit“ byla původně německá forma názvu, od které se časem odvodily další varianty nyní již oficiálního názvu této stavební hmoty. Příslušná dokumentace je spolu se vzorky k vidění ve firemním muzeu keramičky v Horní Bříze. To je v současnosti přístupné jen po dohodě.
Zatímco schly zdi, natřel jsem okna (slonovina) a zasklil je fólií, co mi zbyla od staveb Auhagen (mezi díly jsem žádnou nenašel). Souběžně jsem kompletoval a natíral (čokoládová hnědá) dveře a uvažoval o finálním barevném schématu. Jednobarevné jsem zavrhl – šedá (Blovice), ani „stavební základovka“ (Roztoky u Křivoklátu) se mi nelíbí, šedá s červenými doplňky (Protivín) taky není nic moc. Žlutá s bílým štukováním je sice okoukaná, leč tradiční. Nakonec jsem volil mezi kombinací dvou odstínů žlutého okru a žlutým okrem s červenými doplňky (Ražice). Vyhrála dvojkombinace okru – tmavší žlutý na stěny, světlý na štukování (oblíbená kombinace na lokálce Budějovice – Volary). Oba odstíny jsem namíchal ze „základovky“ – světlý přidáním „ruské šedé“, žlutý pomocí „signální žluté“. Barva s obsahem práškového pigmentu vytvořila náležitou povrchovou strukturu. Realisticky povrch vypadá po třetí vrstvě nátěru, ale stačily by dvě (základovka + barevná omítka). Tři proto, že druhá vrstva mi připadala málo žlutá a tak jsem směs ještě trochu ztónoval a lehce roztupoval štětcem v průběhu schnutí. Po důkladném vyschnutí jsem osadil okna a dveře a následně rozmístil drobné cedule (WC, Vchod, Čekárna, atd.) a „záclony“ do oken. Ty jsem musel vybrat a vypreparovat z přiloženého aršíku, předtištěné kusy totiž rozměrově nekorespondují s okny (jedna vhodná záclona vystačí na dvě okna). Následovaly barevné retuše podezdívek různými odstíny šedé a natření spojky mezi záchodky a budovou barvou betonu. Pak přišla na řadu dlažba perónu z příslušného polotovaru od Auhagenu – po oříznutí na vhodnou šířku a dolepení na potřebnou délku prodělala obdobnou barevnou úpravu, jako podezdívky – červené dlažky dostaly barvu betonu, občas rozbitou jiným odstínem šedi. Po zaschnutí barev a lehkém patinování špínou jsem perón přilepil k objektu a věnoval se střechám hlavní budovy a přístaveb. Podbití jsem nastříhal z dokoupeného aršíku plastových „prken“ od Malé Železnice a na něj naporcoval a nalepil střešní krytinu ze stavebnice. Výrobce tomu říká „bramac“, ale obdobný vzor krytiny tu byl už za Rakouska. Doporučuji to lepit vteřiňákem, použití rozpouštědlového lepidla místy deformovalo vzorek střešní krytiny (jde o tenký, asi vakuový výlisek). Připravené díly střech jsem nalepil na budovy a doplnil je o hřebenáče.
Než vše zaschlo, pustil jsem se do dílů zastřešení perónu. Střechu jsem vyrobil z „plechové“ střešní krytiny od Auhagenu, kterou jsem „podbil“ výše zmíněnými prkny. Zde se lepidla bát nemusíme, materiál od „soudruhů z NDR“ je stříkaný do formy, tudíž masivností připomíná fošnu. Opěrnou konstrukci pod střechu jsem původně zhotovil z profilu evergreen 2x2mm, ale výsledek byl nemístně masivní. Originál sloupky jsou ve stavebnici čtyři a potřeboval jsem jich šest. Podařilo se mi ale najít na vrakovišti sloupek a stěnu, které mi zbyly ze stavby „Karolínky“ od Malé Železnice a tak se mi nakonec podařilo podpěrnou konstrukci vyrobit s tím, že na jedné straně je sloupek nahrazen stěnou, uzavírající na straně záchodků perón. Konstrukce po zaschnutí dostala nátěr hnědou barvou.
Nastal čas obarvit střechy. Plechová střecha nástupiště dostala červený nátěr. Střechy budov se staly obětí experimentu s mícháním barev a pigmentů. Základem se stala směs červené a červenohnědé syntetiky, do které jsem přimíchal pigmenty „cihla“ a „červená hlína“, abych dosáhl odstínu pálených tašek. Výslednou směsí jsem natřel nejen střechy, ale i dřevěné polotovary komínů, na které jsem po zaschnutí patinovacím fixem namaloval texturu cihel. Samozřejmě černou barvou, saze a jinou špínu bílá a drsná malta přímo přitahuje.
Zatímco schla barva na střeše a komínech, natřel jsem červenou barvou kovovou fólii, ze které jsem chtěl vyrobit zaplechování komínů a napojení střechy záchodků a perónu do hlavní budovy. Posléze jsem z různých zbytků a trubiček začal vyrábět okapy a okapové svody – tyhle detaily stavebnice zcela postrádá.
Po zaschnutí barev na střechách a komínech jsem přilepil podpěrnou konstrukci střechy perónu a následně i samotnou střechu a zaplechoval výše zmíněné spoje. Pak jsem z aršíku „prken“ naporcoval olištování čelních hran střech, střešní lávky a obdobně z kousků silnějšího plastu a předtisků ze stavebnice vyrobil cedule s názvem stanice. Pak přišly na řadu komíny. Z kovové fólie jsem vyrobil oplechování, vyústění vylepšil plastovými díly z vrakáče a opatrně odvrtal a načernil komínové otvory. Po dohotovení jsem komíny nalepil na střechu hlavní budovy a přístavby, přidal střešní lávky z plastových prken a střešní okénka ze zbytků nějaké stavebnice od Auhagenu. Pak jsem olištoval čelní hrany střech.
Čekal na mě největší opruz – okapy. Natřel jsem připravené žlaby a svody (naohýbané z plastové kulatiny) na červeno a po zaschnutí je začal pomocí vteřiňáku instalovat na budovu. Šlo to sice mizerně, ale nakonec se zadařilo bez velkých škod na fasádě. Několik svodů jsem sice ve finále musel dílem nahradit a dílem upravit, ale to už byla maličkost. Provedl jsem barevné retuše a přilepil cedule s názvem stanice – velké na koncová průčelí budovy, menší na střechu perónu (stavebnice obsahuje dvě velké a dvě menší, osobně bych upřednostnil jeden rozměr). Ale ještě to něco chtělo. Vyrobil jsem ze zbytků několik malých šedých a rezavě hnědých deklíků. Šedé přišly na různá místa budov jako kryty elektrických rozvodů, rezavé pod některé okapy. Opravil jsem vady a škody na nátěru a mohl přistoupit k patinaci.
Vzhledem ke stavu objektu (udržovaný, relativně brzy po rekonstrukci fasád) jsem se rozhodl stěny jen lehce zaprášit a náležitě zasvinit jen střechy. Po stěnách jsem tedy zlehka roztupoval na sucho pigment „prach“ a trochu „khaki“ opatrně nanesl na podezdívky u země a poněkud intenzivněji kolem okapů – zejména na styku hlavní budovy s přístavbou, kde je hluboký kout. Tam jsem přidal i skvrny na fasádě kolem okapového svodu (řídké lepidlo, „špinavý lak“, bílý pigment na sucho). Více jsem se věnoval střechám – nejprve jsem je „opršel“ směsí „špinavý lak“ a pak postupně vtíral pigmenty „černá“, „prach“ a „červená hlína“ na keramické krytině, „rez“ pak nahradila „červenou hlínu“ na plechové části zastřešení. Pigmenty jsem nejprve nanášel za mokra a roztíral ve směru stékání vody, po zaschnutí prvních vrstev jsem pak upravil výsledek vtupováním další dávky za sucha. Jednotlivé odstíny jsou v nepravidelných skvrnách – nejtmavší kolem komínů, světlejší pak porůznu v ploše.
Po dokončení vlastní stavby nastal čas na doplňky – perón by snesl pár laviček a nějaký ten odpadkový koš (byť na něj prakticky není vidět), budova samotná pak dlažbu minimálně směrem „do ulice“, případně poštovní schránku vedle vchodu. Dlažbu jsem nakonec použil dílem samostatného výlisku od Malé Železnice a dílem z toho, co zbylo od výroby perónu, lavičky koupil – příšerky od ESP se pod střechou perónu ztratí, jen se musí trošku přebarvit. Dva odpadkové koše jsem slepil ze zbytků plechu a po natření je dolepil na vhodná místa mezi lavičkami. Pouvažoval jsem ještě o poštovní schránce, ale nakonec jsem na ni rezignoval.
Bylo hotovo. Kostelec z dálky vypadá celkem použitelně, byť se od výchozího materiálu výrazně liší. Stylově se hodí k nějakému menšímu provinčnímu městu, z hlediska dráhy pak někam na vedlejší trať středního významu.
No vida, na to jak jsi na to nastoupil negativně naladěn je z toho moc pěkný nádraží! 🙂
Vojto, to musel být tvůrčí hněv, prostě to z autora muselo ven! To už tak mistři mívají 🙂
Moc se mi to líbí, hlavně zákoutí na 5. fotce odspodu, s vlhkou zdí okolo okapního svodu a s elektrickými bednami. Já jsem teda detailista, takže bych pár drobností dotáhl – písmo je moc nahusto, vypadá moc počítačově, trochu to chce rozpálit od sebe, pak bych zmenšil bych oplechování okolo komínů a v rohu u zdi a nakonec bych zapatlal spáru mezi podezdívkou a chodníkem, tím se barák „uzemní“ a nevypadá jak model. Ale to jsou připomínky rejpala, barák jako celek je super „jetej“ – to je přesně ten vzhled, který vznikne důslednou socialistickou neúdržbou, a který my modeláři v kapitalismu pracně napodobujeme 🙂
Autore, palec nahoru!
Písmo na cedulích bude muset měnit výrobce, já jsem na výrobu nových neměl náladu. Plechy na střeše – asi budu muset koupit ohýbačku (lepím i jiné věci), nějaký vhodný podklad a další pomůcky na řezání. Tohle je stříhaný nůžkama od ruky a dost limitovaný tím, jak se mi klepou pazoury. Totéž platí pro bedny od elektriky. Použil jsem na ně zbytky průhledné fólie ze zasklívání oken a nebyl to dobrej nápad – lepší je na to bílý materiál – lépe se opticky kontroluje výsledek. Uhlídat šedou je problém.
Spára u baráku mě samotnýho štve, ale dlažba se mi pokaždý chytila líp podložky, než zdi. Pokud budovu někam zabuduju, tak ze spáry „vyraší“ nějaký porost. Na to místo by v reálu patřilo parkoviště (třeba s poštovním Garandem, potažmo Roburem + pár popelnicema v „mokrým“ rohu), mikroparčík s mapou KČT, nebo klasická trafika. Případně pak zastávka ČSAD nebo MHD podle epochy.
Plechy ve slušný ploše jsou od vína – některý značky se drží silné hliníkové fólie místo plastu a to je slušná plocha pro využití – víc, než se „vydojí“ z čajové svíčky.
„a můj barák by jste nenamaloval, zbylo mi trochu zelený na okapy“ to je hrozný jak ta nádražní budova vypadá, ale někdy nevím kdy byl větší flákač co se týká údržby. Jestli soudruzi tehdy nebo dnes.
To jen tak pro spestření, mně osobně se stavba líbí moc.
Zdeněk
Jo a je fakt že mi tam chybí ta “ ZELEŇ“
Predne velka pochvala autorovi predelavky a podekovani za radu podnetu.. Nejvic nas tesi, ze konecne po letech i on pochopil a nazorne ukazal jaky ucel maji nase stavebnice a prestanou se sirit nazory a ruzna srovnani nesrovnatelnych veci. Dily v nasich stavebnicich (Aby nedoslo k nedorozumeni ne u nas oznacovanych jako laser cut !!!!!) jiz od prvnich stavebnic slouzily, slouzi a nadale budou slouzit jako uplny zaklad pro dany typ stavby a maji odstranovat hlavni nevyhodu papirovych stavebnic (jak autor rika soudruhu z NDR, ale bohuzel i ze soucasnosti Sikulu, KB model a jinych) a to je krouceni papirovych dilu vetsinou zpusobenych vzdusnou vlhkosti nebo jako nasledek po barevnych upravach, ktere pro co nejrealistictejsi vzhled nebo aby byly vubec nejak barevne musi byt provadeny jak na plastovych tak papirovych stavbach, Objektivne nutno podotknout ze se zacinaji objevovat papirove stavebnice potiskle tiskovyma barvama (zahranicni vyrobci) ale i zde ciha velka zaludnost. Nebezpeci pospineni barev od lepidel a podle pouzitych lepidel a barev i obtizna opravitelnost a ztizena patinovatelnost a tim padem i moznost vetsi variantnosti provedeni.
Provedeni nasich stavebnic co se tyka barevnosti je dano tim, ze jako material je pouzivan plast a ne papir a jak je obecne znamo deskove plastove materialy jsou vyrabene jen v pastelovych barvach ( na zakazku lze si nechat vyrobit jakykoliv odstin, bohuzel az v poslednich letech, a to v min mnoztvi 500-1000kg od kazdeho odstinu ) Barvy dilu v jednotlivych stavebnicich jsou voleny tak, aby v ramci barevnych moznosti po slepeni mene zkuseni modelari nebo ti co nemohou nebo nechteji stavby prebarvovat z ruznych duvodu nemely stavbu jen bilou, cervenou, cernou, modrou …..
Jednotlive dily a jejich tvary jsou zpracovany tak, aby umoznovaly co nejvetsi variantnost pouziti a hlavne aby je modelar nemusel pracne prepocitavat podle meritka, rozmerovat, rezat a pilovat (vyzkousejte si vyrobit pasek treba 2mm siroky, 0,5mm tlusty a 150mm dlouhy Podari se vam ho vubec nekdy poradne vyrovnat a udelat treba 10 takovych pasku stejne sirokych? A co zkusit si vyrezat a vypilovat treba jen 3 okenni otvory? Jake jsou po zhotoveni jejich rozmery. Je vubec tvar obdelnik nebo spise lichobeznik a pripadne oblouky maji stejny polomer? Jsou jejich vodorovne hrany vubec v jedne rovine?
Co reknete na vyrobu stresni krytiny? Urcite se shodneme, ze vyrabet ji pracne slepovanim z ruzne velkych (spise malych) prouzku papiru nebude to prave nehlede na temer stoprocentni pravdepodobnost zkrouceni cele strechy pokud nebude poradne podlepena pevnou konstrukci nebo ty pasky nebudou vyrobene ze specialniho papiru a pouzita specialni lepidla coz je cenove zatim v domacich podminkach znacne problematicke..
Neni optimalnejsi pouzit jiz nabarvenou plastovou plasticky zpracovanou v nasi stavebnici?
Nase firma pri tvorbe vsech stavebnic uplatnuje zasadu: Nabidnout modelarum stavebnici za co nejrozumejsi cenu odpovidajici kvalitu a zbytecne ji neprodrazovat dily, ktere si dokaze modelar vyrobit sam, pripadne existuji na trhu v provedeni ktere potrebuje nebo je na modelu ve zvolene variante nepotrebuje. Proto vetsinou detaily jako napr ozdoby kolem oken a dveri, lavky ke kominum. hromosvody, okapy, osvetleni apod,.nejsou ve stavebnicich dodavany vubec nebo jen jako vetsinou papirovy naznak jednoho z moznych tvaru nebo jsou prednastrihane pasky z nichz je lze vytvorit. Pro zamysleni uvedu priklad. Zakladni stavebnice vybavena detailne zpracovanymi okny v cene 4 nekdy i 2 ks za 160,- CZK tak jak jsou u vyrobcu (mimo soudruhu z NDR) ceny obvykle stavebnici prodrazi tak, ze si ji za z toho vyplyvajici cenu kooupi malo kdo.
Na konec si nemohu odpustit neco malo k vyse prezentovanemu provedeni. a autorovi clanku.
Namet, kompozici a nektere detaily zasluhuji pochvalu. Bohuzel celkove zpracovani mi nejak nesedi a vkradaji se mi myslenky, ze bud stavbu autor nedelal (podle komentaru z tohoto a hlavne jinych clanku je vekmi zkuseny modelar) nebo autor neni ten Strelec co pise komentare s vecnyma pripominkama nebo autor hezky myslenou stavbu postavil jen tak na oko a clanek napsal s jinymy umysly (jelikoz mam autora za seriozniho modelare a ne za lobistu si tento umysl snazim nepripoustet). Co me k tomu vede: Nejvic mi vadi neduslednost zkuseneho modelare(nebo ze by fotografie tak zkreslovaly? Nedocistene dily, velmi viditelne spary na ozdobach, asi uz nezbyl tmel nebo novinovy papir (z foto se to neda poznat) Kolmosti a presnost dodelavanych dilu Jako ozdoby pod okna pouzit ustrizek plastoveho polepu na podezdivku stavbe asi taky moc nedodal na krase (pouziti nejakych pasku z kritizovaneho balicku) by vypadalo asi lepe. Rimsa nad podezdivkou by stavbu jiste priblizila vice realite. Stojny nastupiste s nosnikem pod strechou vcetne steny zavetri by v puvodni hnede barve nebo jako ve vyse uvedenem komentari v barve zelene asi znazornili drevenou skutecnost verneji.
Koukám, že Malou Železnici vedou politici. Zdůvodnění, proč jste přes dvacet let krmili trh „úžasnýma“ sračkama, přípomíná obhajobu zlodějen politickými stranami. V tomhle konkrétním případě jde dokonce o plagiát starší stavebnice z NDR, navíc notně domršený.
Vaše argumentace mi silně připomíná jednu letitou parodii na jakousi častušku, ve které se vyřvávalo zhruba toto: Příšly ženský! Hurá! Ale mají syfla! Bůůů! Ale jsou naše, sovětský! – Hurá!
Co se vizáže budovy týká, vychází z reality. Oprejskaný okna šejdrem, rozpadající se dřevěné části, rozplizlý štuky, pravé úhly nemající 90°, parapety „přitesaný“ z chodníkových dlaždic – to všechno potkávám jak při cestách vlakem, tak, bohužel i v baráku, kde mám pracoviště. A to není socialistický šlendrián, ale sbírka odfláknutých prací a zanedbané údržby od starého mocnářství po současnost.
A proč jsem to stavěl? Mým úkolem bylo dokázat, že to jde a navíc mi jiné okolnosti stanovily časový limit. Prostě technologický demonstrátor. Nic víc, nic míň. Takže stavba dostala přesně tolik, aby z dálky vypadala dobře a nebylo by mi líto ji v případě potřeby vyhodit. Zaručeně půjde z domu – jestli někomu dětem na hraní, jako součást silvestrovského ohňostroje, nebo do plastového odpadu, už je mi jedno. K ničemu lepšímu se ve skutečnosti nehodí.
Dotaz na Malou železnici: Do jaké míry se při přípravě svých staveb držíte reálné předlohy? Jde o věrné kopie nebo pouze o volné inspirace skutečnou stavbou?
Střelec:
bohužel nedokážeš pochopit, že v roce 1993 nebyly možnosti ani technologie tak jak jsou dnes. A to je dost podstatné! Politici nevím, ale asi máš pravdu díky tomu jsme tam kde jsme! Ikdyž si myslíš bůh ví co, stejně si stavebnici slepil. Dokonce i vcelku pěkně prezentoval to, co se celou dobu snažíme modeláže naučit. Stavebnice by měla být pro všechny pokud možno bez rozdílu věku. tzn.: mladí modeláři budou rádi, žě vůbec něco mají a na nějakou “ realitu “ moc nehrajou. Vy skušení modeláři to použijete jako “ základ “ pro nějakou “ svou “ stavbu.
Pokud víš o způsobu jak mít model za přijatelnou cenu, který obsáhne věkovou skupinu cca 10 – 70let klobouk dolů, protože to si dovolím tvrdit neví nikdo!!!
Nic víc jako reakci ode mě nečekej, protože za přezdívku na fóru apod. se umí schovat každý!
Pietro:
u našich stavebnic, které tady kolega popisuje tzn.: stavebnici KOSTELEC, KAROLINKA apod, které vycházely před skoro 20-ti lety šlo spíše o “ volné inspirace skutečnou stavbou “ s ohledem na technologie, dostupné materiály atd.
Dnes se snažíme o držení reálné předlohy s ohledem na cenu. tzn.: některé detaily někdy musejí jít trošku do ústraní, ale jen z důvodu ceny ( nejsme si jisti, jestli za propracovanou stavbu např: Kostelec v technologii laser-cut jste jako modeláři ochotni dát 2000,- apod, jen proto, že bude precizní a do sebemenšího detailu propracovaná ) není problém dnes něco vyrobit, ale jsou tady aspekty materiálů, protože ty mají své limity a taky strojová hodina hraje dost velkou roli… A zmíněnou cenu budou schopni zaplatit 2 modeláři za 100 a to se musí uznat není rentabilní.
S pozdravem
Daniel Klíma
jednatel společnosti
Jojo, tyhle rozpory jsem přesně čekal 🙂 Tenhle článek je vpodstatě archeologická záležitost, bavíme se o modelu starém dvacet let. Že se taková stavebnice dodnes beze změny prodává je věc jiná, ale taky si jí přece kupuje jenom ten, kdo jí chce. Doba šla dál, dnešní stavebnice MŽ typu stavědla IV se naopak řadí ke špičce. V době uvedení na trh tohohle domečku měli všichni na kolejištích dvounápravového sergeje BTTB, ten se taky s dnešním modelem Roco srovnat nedá. V určitém čase to ale bylo pro spoustu lidí zajímavé. A když si vezmu teřba domečky od Plastikomu ze stejné doby, jednoznačně vede MŽ.
Zkrátka posun tam je (vemte si třeba rozdíl jenom mezi prvními stavebnicemi Es a novým Kils) , takže teď už se podle mě nedočkáme ničeho horšího, než je třeba model skladiště nebo stavědla. A ty aspoň já vnímám jako velmi dobré stavebnice.
Malá železnice: No, já vnímám ty stavebnice trochu víc ze stránky architektonické. Ty starší mají hodně divné proporce a nejenom to, prostě nejsou krásné. A není to o použité technologii. Kdyby se postavily ve skutečné velikosti, byly by to prostě absolutně příšerné stavby v porovnání se vzorem. Tím myslím rozdíly mezi stavbou od kvalitního architekta a obyčejného projektanta. Když se podívám na to vaše stavědlo, kde jste se drželi reálné předlohy, tak to je o něčem úplně jiném. Velmi dobrá práce. Myslím, že to je správná cesta.
Hele, to je jak obouvat se do Škodovky, že tady x let vyráběla příšerný Favority. Prostě možnosti jsou nějaké, věřím, že Malá železnice dělá, co může, a jde dopředu. Stejně tak SDV a třeba ES Pečky.
Já právě stavím kontejneráky Sggmrss – doplnil jsem fůru detailů i větších částí a upravil některé věci do správných proporcí. Tady na webu jsou ale další dva články ukazující, že i v původním provedení je to hezký vůz. Zrovna tak Es od SDV si zaslouží „tvůrčí činnost“. Ovšem kdo se na to necítí, postaví pěkný kus i z toho, co je v krabičce.
Kolega Střelec by model pozvedl lepšími detaily, věřím, že jich je schopen, ale pokud bylo zadání „zblízka se na to nikdo dívat nebude“, je to dobrá práce.
Souhlasím s Pietrem, že blbá je situace, kdy díl sice existuje, ale má špatné proporce – a tedy modelář-začátečník sestaví paskvil. Týká se budov i vozů (teď nemyslím technologicky nutné úpravy). Když už to dělám, tak ať je to dobře. Ale nové modely jsou na tom lépe a lépe, takže neházím flintu do žita a těším se na další.
Problém je, že tohle byl propadák už když to bylo nové a prodávalo se to jen proto, že nic alespoň vzdáleně podobného místní realitě nebylo. Kdyby výrobce používal hlavu k myšlení, neokecával by neschopnost nějakou vadnou koncepcí, ale buď by balil neupravené komponenty (celé desky, pásky, drobné díly) a k nim výkres reálné stavby (jako renomované firmy modely lodí), nebo by ty polotovary začal dělat pořádně ve správných rozměrových poměrech s okny a dveřmi na příslušných místech. Dlažby, krytiny a drobné díly se dají použít, stěny bylo třeba výrobci nakopat do libovolného tělesného otvoru. Za neomalenost považuji skutečnost, že slušné stavby (zatím dvě) se objevily až poté, co jim konkurence tři roky vypalovala rybník. Kontraproduktivní je do budoucna i kombinace materiálů – teď se dostali tam, kde byli soudruzi z NDR v roce 1970. jen z opačného konce. Po čase se papírovo-plastové hybridy rozsypou. takže by to mělo směřovat k jednomu druhu materiálu. Buď plastu, nebo papíru. Pokud bude řádit EU ekologicky i nadále, dříve nebo později bude s rozpouštědlovými lepidly konec podobně, jako s modelářskými barvami. Dnes jsou barvy ekologické a skoro nebarví, lepidla na plasty sice asi budou, ale nebudou moc lepit a kyanoakrylát se na všechno nehodí. Takže to skončí asi u disperze a recyklovaného papíru.
Koncepce – ta by měla brát v úvahu trendy. Tedy rychlou stavbu v rozumném základu (jeden, dva večery) a pak vylepšování podle gusta a schopností. Tyhle staré stavebnice by měla Malá Železnice stáhnout z modelářského trhu a zkusit je prodat jako erotické pomůcky pro masochisty – k ničemu jinému nebyly ani v době, kdy to byla žhavá novinka.
A pokud chtějí pánové od Malé Železnice vidět líp udělané kousky, tak ať si najdou moje H0e kolejiště „Kamenice“ na diskuze.modely.biz . V době, kdy jsem ho stavěl, ještě nebyly k dispozici konkurenční stavby, jinak by tam stála výtopna z Kácova a budova „Adršpach“ jednoduše proto, že jsou si podobné už v základu.
ale jo…výsledek je pěkný.i patina dopadla dobře…
Střelec:
Díky takovým lidem jako seš ty, tatínkové a dědečkové přestávaní s dětmi modelařit!!! Podle některých tvých reakcí ať už tady nebo na jiném diskuzním serveru soudím, že výrobci dle tebe jsou jen blbci, protože nic nedokážou udělat podle „tebe“…
Jde vidět, že ses buď dostal do úzkých s promyšlenou a opodstatněnou odpovědí a pochopením toho, že je jiná doba a technologie šly taky dál… Meleš tady něco o tom že nám konkurence 3 roky šlapala na paty, ale neuvědomuješ si to, že my používáme laserovou technologii cca 7let ( a jak dlouho ta konkurence o které mluvíš???),
nebo seš někdo kdo má blízko k „naší“ konkurenci a snažíš se přesvědčovat veřejně, že se plast rozpadne a nepřímo špiníš naše jméno na internetu!!! Měj svůj názor ten ti neberu, ale uvažuj i za jíné a hlavně za ty, kteří chtějí něco pro své potomky aby jen neseděli u PC apod. Na naučení se modelařit stavebnice Karolinka apod myslím i cenově nejsou nikterak šílené! … Měj svůj názor, ale uvažuj ne jen z pohledu sebe samotného!
Dan z malé železnice
Malá železnice – je vidět, že jste myšlením zůstali podnikem ÚV Svazarmu i dvacet let po jeho zániku. Máte plnou hubu demagogie a zásluh, ale nějak pomíjíte skutečnost, že jste si se zákazníky dvacet let vytírali pozadí a vesele v tom pokračujete i nadále. Přes četná upozornění jste celá ta léta znehodnocovali vlastní výrobky nevhodně umístěnými otvory, špatně volenými rozměry, případně obojím. A pokud zákazník chtěl něco alespoň přibližně českého, musel to kupovat, protože nebylo na výběr.
Ano – doba pokročila, technologie taky, jako zákazník mám na výběr.
Drážní stavby z Vaší produkce, řezané laserem na úrovni konkurence, nebo Vašich vlastních vagónů, jsou v běžné obchodní síti k mání v posledních dvou letech. Nikde nevidím odpověď na to, proč jste řadu let dělali dokonalé vagóny, ale stavby s nápisem „laser cut“ vypadaly ještě před dvěma lety jako vysekané krumpáčem podle dvacet let przněných vzorů. Přes inzerovaných sedm let jste se patrně s tím dokonalým laserem nenaučili zacházet, protože jsem nenavrhoval nic, co by konkurence už neuměla a na jiných stavbách nenabízela.
A i s veškerou moderní technologií jste se nakonec dostali s domečky tam, kde byli soudruzi z NDR před 40 lety – ke kombinaci plastu a papíru. Jen jste k tomuto výsledku došli z druhé strany – máte plastový základ s papírovými doplňky, zatímco v NDR měli papírový základ s plastovými doplňky.
Lidí, modelařících podle Vašich socialistických představ (evidentně podle nějakého normalizačního svazarmovského či svazáckého usnesení) je dnes z ekonomického hlediska minimum. Většina běžné populace nemá čas vyhazovat peníze za zoufalé polotovary, ze kterých se při nejlepší vůli dá s vynaložením spousty práce a času postavit jen „něco přibližně jako…“ Dnešní trend je postavit bez problémů přímo z krabičky stavbu, odpovídající reálu, a tu pak případně vylepšovat. Z drážních staveb momentálně takové nabízíte celé tři – malé skladiště, stavědlo a strážní domek. Z nabídky „stavebního“ materiálu jsou bez problému použitelné také tři – střešní krytina „bramac“, „dehtová lepenka“ a „prkna“. Problematicky jsou využitelné různé kamenné stěny a jinak luxusní dlažba ve formě desek, protože při potřebě větší plochy, než jsou nabízené desky, nejdou jednotlívé prodávané kusy rozumně spasovat bez výrazné ztráty materiálu, nebo pracného maskování spár. Luxusní jsou opěrné zdi z pěnového polystyrénu, ale uživí se hlavně na přiměřeně rozměrném kolejišti.
Takže milý Dane – upřednostňuji libovolnou konkurenci, protože:
1) nedělá ze zákazníků, tedy i ze mě blbce, neuráží a nešikanuje je pro vlastní neschopnost
2) umí to s laserem daleko líp, než Malá Železnice
3) nabízí mi potřebný sortiment sice výrazně dráž, ale v požadované kvalitě
Prostě je to proces, zvaný „hlasování nohama“.
Strelec:
Ad 1) – koho jsme kdy urazili a nebo šikanovali?!
Vlastní neschopnost?! Jaká?
Podívej se na naší nabídku výrobků lasercut ( vagónky, doplňky)
Kdo z konkurence má sortiment v obdobném rozsahu?!
2) Kdo to umí s laserem například líp než malá železnice?
(myslíš ty budky a cedulky co vyrábějí jiní?)
Neviděl jsem z lasercut technologie stavbu obdobnou našim vagónkům.
3) Co je požadovaná kvalita dle tvého názoru? Dát za kiosek 400,-Kč?! To je zlodějna a né modelařina tudíž osočuj ty kterí mají tu odvahu to za takovéhle peníze nabízet!
1) Jako urážky a šikanu vyhodnotil můj právní zástupce Vaše reakce na oprávněnnou kritiku na netu. Má slušnou sbírku vašich neomalených reakcí na adresu různých lidí – někomu z nich patrně stálo za to zaplatit mu za Vaše umravnění. Doporučuji Vám upravit přebaly stavebnic (obrázky staveb) v souladu s realitou obsahu, jinak Vám hrozí popotahování za klamání zákazníka. Konkrétně to nové skladiště jse ještě o vánocích prezentovali na svých stránkách v krabici s obrázkem toho starého…
Neschopností míním:
a) že jste dvacet let nebyli schopní, ani ochotní své stavby přizpůsobit realitě, na kterou byla Vaše firma z různých zdrojů soustavně upozorňována (jako konkrétní příklad uvedu špatně rozmístěná okna u Karolínky a jednomístné výtopny) a ještě před třemi lety jsem v obchodě prohlížel Vaši „laser-cut“ stavbu starého vzoru, která vypadala jako vyřezená flexou – se stopami kotouče na hranách.
b) že v době dokonale zvládnuté technologie vagónů jste stále nabízeli své předpoptopní stavby vyráběné podle vzhledu řezů patrně flexou.
Nabídka výrobků? Sortiment a jeho rozsah je ve Vašem případě kontraproduktivní – méně, ale kvalitněji by bylo lépe. Vagóny mě míjejí (nabídka obsahuje příliš moderní typy), byť to je asi jediná věc, kterou v současnosti skutečně a bez kompromisu umíte. Měli byste se jich držet a zbytek zredukovat, dokud ho nezvládnete stejně dobře.
Jako problém vidím drážní stavby, s těmi mám zkušenosti a o nich se hodlám bavit. Tam je Vaše nabídka kulhající na obě nohy. Tři nové kusy na úrovni dnešní doby (tedy konkurenceschopné) jsou málo, nově zpracované vykopávky se všemi původními vadami zůstanou stále vykopávkami. Co se týká stvebních materiálů, tak konkrétně u jinak luxusní dlažby by mělo být (na objednávku) k dostání více rozměrů. Prodávané úseky jsou evidentně stříhané z většího kusu, takže by to neměl být problém. Totéž platí pro různá zdiva. Bramac by měl být ze silnějšího materiálu, aby ho nerozpouštělo lepidlo.
2) laser u staveb výrazně lépe zvládli z místních Šikulové (z dovozu namátkou Noch a Busch), skoro na Vaší úrovni řezby jsem zaznamenal některé výrobky KB model a zbytek se motá někde okolo v závislosti na konkrétních typech výrobků. Šikulové už umí někde výše zmíněné lišty přes spáry mezi prkny, a neustále se zdokonalují. Navíc na řadu částí staveb používají překližku, která se v dlouhodobém horizontu chová lépe, než kombinace plastu s papírem. Jedinými nevýhodami jejich staveb je v současnosti složitost velkých budov (mnohadílná okna, krovy) a absence některých drobných detailů.
3) Co je a není zlodějna, nejste oprávněni rozhodovat Vy, ale zákazník. Názor Vám samozřejmě nikdo nebere. Kiosek za 400,- bych asi také nebral (hodně by záleželo na zpracování), kůlna „naplacato“ za 140,-, laserovaná převážně ze dřeva mi ale vyhovuje, stejně jako leptaná kadibudka či plechová kůlna v obdobné cenové relaci. Momentálně jsem dal kolem sedmi stovek za luxusně zpracovaný Adršpach od Šikulů. To by podle Vaší připomínky jinde odpovídalo ceně komplet nově zpracované Karolínky, což je stavba zhruba odpovídajícího typu.
Kvalita? Pro mě to u stavby znamená a) že odpovídá předloze v daném měřítku a období, b) že díly jsou v pořádku, z odpovídajícího materiálu a natolik kvalitně zpracované, že do sebe zapadají jako Lego a výsledná stavba v základu potřebuje jen minimum dodatečných zásahů. Proces stavby je rychlý a bezproblémový, tudíž se mohu soustředit na případné modifikace podle konkrétního vzoru/období (pokud jde o typizovanou stavbu) a na povrchovou úpravu.
Sochařina, kterou vyžaduje Vaše stará produkce, je v současnosti ztráta času a peněz. V tomto směru by od Vás bylo lepší rozšířit nabídku „stavebnin“, nesabotovaných špatnými tvary, rozměry, či nevhodně rozmístěnými otvory, než dále produkovat výše zmíněné vykopávky, byť v modernizované verzi.
Už mě to nebaví číst. Téma bylo „stavebnice nádraží“ a jestli si tu chcete vyhrožovat právníkama, tak si běžte roztrhat navzájem občanky někam jinam (nejlépe někam, kde s tím nebudete zbytečně obtěžovat ostatní). Střelče, už se opakuješ, pokud k tomu nic dalšího nového nemáš, už toho prosím nech nebo se obrať na malou železnici emailem!
VoVo: já nevyhrožuju, jenom upozorňuju, že se mě někdo pokusil zatáhnout do tahanic, který budou prodělečný pro všechny zůřastněný (vyjma advokátů) bez ohledu na výsledek. A taky na skutečnost, že se vesele šmíruje i v tomhle specifickém oboru.
Ostatně to můžeš promazat, bude to lepší pro případ, že by se jednou někdo rozhodl popotahovat i tebe jako provozovatele…
Vážení modeláři,
rád bych tímto příspěvkem z naší strany ukončil tuto diskuzi, ktera se začala ubírat jiným směrem než by na modelářských forech mělo být a také proto, ze se do teto i jiných diskuzí zapojujeme jen v případech, kdy se snažíme uvádět veřejně prezentované nepravdivé informace o naší firmě a naších výrobcích na pravou míru.
Budeme rádi, když se diskuze nepromaže tak jak zde nabízí autor recenze a zůstane tak, aby si lidé mohli udělat obrázek sami.
Proto mi dovolte tuto poslední reakci jako odpověď všem těm, kteří nedokáží přiznat svou identitu a kazí jméno nejen naší firmy tím, že veřejně šíří nepravdivé informace o výrobcích
Že jdeme správnou cestou svědčí čím dál větší počet přicházejících objednávek (asi k nelibosti „anonymního“ pisatele) a proto hodláme v této cestě pokračovat i nadále do doby dokud bude zájem o naše výrobky z řad modelářů, protože pro ně tu jsme. Výrobu neukončíme jen proto že si to někdo přeje.
Distancujeme se od lživých informací, že kazíme jména konkurenčních firem nějakými anonymními příspěvky apod. Vždy ve fórech vystupujeme pod svým jménem a názvem firmy a vkládáme vždy jen naše názory. Jsme firma, která nepotřebuje soutěžit a už vůbec né pomlouvat konkurencí, protože vše déláme jako koníčka a neživíme se tím. Snažíme se vyrábět to co modeláři žádají a tak zpřístupnit modely co nejširší modelářské veřejnosti a raději než diskutovat „co by kdyby“ příjímáme věcnou krytiku či názory a tak ušetřený čas můžeme věnovat vývoji nových dalších výrobků a neoprašovat stávající jak se nám to snaží někteří radit. Pokud mají zájem, tyto úpravy děláme na zakázku..
Další odpověď je na informaci o klamání zákazníků. Každá naše stavebnice (přebal) má obrázek stavebnice správný a pokud by přeci někdo čekal od stavebnice něco jiného, od toho jsou reklamace. Pokud někdo hledá záminky na to, že klameme zákazníky a podsouváme jim jiné stavebnice, poskytuje nepravdivé informace. Každý si to může přebrat podle svého. Na internetu (nejen na našem webu) jsou někdy uváděny ilustrativní obrázky (o čemž jsou také návštěvníci informováni) zejména v případech, že ještě není fotodokumntace k dispozici . Při procházení našimi internetovými stránkami doporučujeme nesrovnávat stavebnice jen podle názvu, ale jaké měřítka a hlavně popisu. Pro příklad výše zmiňované stavebnice malého skladiště. Myslím že se „anonymní pisatel“ asi přehlédl. Stavebnice pro H0 je vyráběna původní technologii již přes deset let a vypadá jinak než pro TT i když se nazývá stéjně. Pro TT byla vyrobena vůbec jako první naše stavebnice již v roce 1990 jako papírová stavebnice pod výrobním číslem 21008.01 (prodává se do součastnosti) a nově od roku 2012 je vyráběna stavebnice TT LaserCut pod označením 21005.01.
Co se týká podoby stavebnic: Od začátku jsou náměty pro naše výrobky skutečné české stavby a výrobní výkresy pro ně pro nás kreslil až do své smrti důchodce, bývalý hlavní projektant ČSD. Plně souhlasím s „anonymním pisatelem“ že stavby vyráběné původnodní technologií (mezi ně patří „TŘETÏ“ v pořadí uvedení na trh rok 1991 recenzované nádraží KOSTELEC a „ČTVRTOU“ také rok 1991 zmiňovaná KAROLINKA) jsou z důvodu v té době dostupných technologií a ekonomické rentabilitě výroby proti skutečnosti upravené. Zejména tvary oken, dveří a ozdob kolem nich z důvodu tvarově a rozměrové různorodosti originálů nahrazované dostupnými střikolisovými výlisky. Není nutne podotýkat, ze stavebnice podle českých předloh se v zahraničí moc neprodají a vyrobit novou střikolisovou formu pro par desítek stavebnic, které se na českém trhu prodají, se jen tak nezaplatí.
Tím chci jen poukázat na to, že. Malá železnice nikdy nic nekopírovala, nebude kopírovat a bude vždy dělat vše dle dostupných plánů budov a zařízení tak jak je za celou dobu existence získala zejména od zapálených fanoušků železnice, veřejně dostupných zdrojů nebo měřením ve skutečnosti.
Neodpustím si malou poznámku k tomu tématu..Už jste se někdy podívali do našich tištěných publikací (zejména těch „socialistických“ řada D. Malá železnice pro ty co to neví existuje už od roku 1967) a porovnali stavebnice dnešních výrobců? Kolik z nich v nich nenajdete? Odpovězte si sami na otázku kdo pro koho je vzorem.Aby si to někdo špatně nevysvětlil. My jim v tom nebráníme pokud dodrží autorská práva.
Ať si o této diskuzi udělá obrázek každý sám. Děkujeme všem, kteří pochopili nejspíš účelovost příspěvků k recenzi a jsme velice rádi, že jste nám věrní – jen vy sami víte jak celé ty roky naše firma funguje a co vše pro modeláře děláme a budeme dělat nadále.
Abychom to uzavřeli, nenecháme se zastrašit a nenecháme si kazit dobré jméno. Nic si neděláme z lidí, kteří se schovávají za přezdívky na internetu, Jakékoliv diskuze na toto téma pro nás končí. Dalším modelářům budeme dále v diskuzích tedy i zde normálně odpovídat a na výhružky už reagovat nebudeme. K tomu nejsou modelářské diskuze, ale jiné zákoné prostředky..
Vzkaz pro „anonymního pisatele“: Mala železnice s právníky jednala jen když se transformovalo hospodářské zařízení klubu železničních modelářů na s.r.o. vynucené zrušením hospodářských zařízení v obchodním zákoně v roce 1989.
Děkujeme za pochopení a věříme, že jsme vše vysvětlili.
Za Malou železnici Radomír Klíma
To nádraží jsi zprasil, vo tom žádná. A když ti malá železnice vytkla chyby, který musí vidět každý kdo není slepý, tak se tady vytáčíš. Umíš hovno a ještě se rozkřikuješ. Taháš sem politiku, právníky, pro mě jsi hovězí hlava.
Jó, po třech letech se do někoho pustit, to skutečně chtělo odvahu. Fandím dalšímu oživování zombie…
Přesně tak… Celá tahle diskuze je dost smutná na to, aby se to muselo znovu otevírat. A ještě zase takovýmhle způsobem…