Minule jsem skončil odjezdem z Černožic a konstatováním, že Rokytnice bude asi super. Nebyla.

Nerad bych zklamal všechny hned na začátku, proto se budu snažit to dále rozvést a zhodnotit podrobněji. Jedná se však o moje vlastní dojmy a co mně přijde super, někomu tak připadat nemusí a naopak…

Pokud bych shrnul minulý článek, jel jsem do Rokytnice s několika očekáváními:

  • provoz bude bohatý
  • osobní vlaky dohání zpoždění způsobená ucpanou tratí nákladními vlaky
  • převaha nákladních vlaků nad osobními
  • různá vozidla tovární i domácí výroby
  • odpovídající provozní nasazení vozidel
  • téma „kalamita“ – svoz dřeva odkudkoliv kamkoliv = hodně nákladní dopravy
  • „náhodné“ nákladní vlaky napříč layoutem pro komplikaci dopravy
  • vypiplaný systém provozu díky GVD
  • striktní dodržování jízdních řádů, jízdních dob, rychlostí, návěstidel

Možná toho bylo víc, ale na to si teď nevzpomenu.

Dorazili jsme na půl devátou s tím, že od devíti je start. Asi jsme tu správně…

Myslel jsem, že když se řekne v Zababově v 9, tak se myslí v 9:00. Provoz začal v 9:30.

Modelový čas běží proti reálnému času 5x rychleji, přičemž kolují drby, že zrychlení času si „vedení“ upravuje dle toho, jak zrovna stíhá (když nestíhá, čas nenápadně zpomalí).

Vstoupili jsme do už rozjeté „session“, takže jsme si nejdříve prošli krátkou instruktáží a pak jsme si šli najít vlak. Najít vlak znamená, že zajdu na velín a tam dostanu sešitový jízdní řád. Je 9:00 modelového času a já dostávám motoráček s odjezdem v 11:30 o jedné zastávce, tím služba končí. Všechny „lepší“ vlaky už jsou rozebrané.

V SJŘ je uveden jako turnusový stroj M240.0. Zdáli přijíždí M152.0 a „fíra“ mi předává ovládač s tím, že to bude asi moje.

Čas sice ubíhá 5x rychleji, ale přežít 2,5 hodiny modelového času znamená půl hodiny čekání. Jdeme se zatím podívat po modulišti a otravujeme tak svým pobíháním nejednu zamyšlenou obsluhu stanice 🙂 To čekání je ale hodně zdlouhavé.

Nastal čas odjezdu. Odjíždím z Rumburka o 10 minut zpožděný, Hektor musí ještě přestavit nějaké vozy. Na koncové zastávce se vypravuji sám, je tam akorát kosočtverec nakreslený na boudě, jasné znamení k odjezdu. K vjezdovému návěstidlu do Rumburka už přijíždím na čas, asi jsem to s rychlostí trochu přepálil. No aspoň jsem to stáhnul. Čekám 10 minut modelového času na volno. Dojíždím ke staniční budově opět o 10 minut později.

Tím moje služba končí a jdu vrátit SJŘ. Dostávám jiný, tentokrát na druhém konci moduliště. Alespoň shlédnu více krajiny. Kolem mě jde kolega Pája a lamentuje, že zrovna dostal vlak s odjezdem v 17:30 (teď je asi 11:50). Dostávám odjezd v 18:30 a už se mu nesměju. 6 hodin čekání na vlak.  To znamená přes hodinu reálného času volna…

Blíží se 18tá hodina, jdu si hledat vlak. V SJŘ je psaná opět M240.0, tak že bych konečně dostal Singrovku?

Nedostanu, tentokrát dostanu ten červený pseudočeský motorák, co ho dělal Deltax jako workshop před dvěma roky (M283.0?). A přijíždí s ním kdo jiný, než Pája. No měl tu službu dlouhou. Já budu průběžně pendlovat bez zastavení skrz odobočku, nákladiště dřeva, továrnu, až do další větší stanice asi 2x až do půlnoci. Takže o práci postaráno.

Projíždím poprvé – nikde žádný vlak, občas odstavené vagóny. Jedu hned zpět a „parkuju vlak“ u odstavné koleje, abych v nádraží nepřekážel. Reálného času jsem jel cca 10 minut. Mám zase volno. Kolem desáté jedu znova, projíždím ta samá místa, všude na volno, vagóny všude stejné. Na to, že je kůrovcová kalamita, se ta doprava moc nepohnula.

Tentokrát zajíždím ještě do továrny vyzvednout dělníky po směně. 4 stanice ovládá 1 člověk, prý tu moc práce nemá, jednou za den (modelový) si sem někdo přijede pro dřevo a občas ho vyruší ze spánku tenhle motorák. Přitom má ve správě krásnou továrnu, kde by se dalo posunovat celý den. Stojí tam odstavená 455.2 pro posun, ale není co posunovat. Odjezd od továrny mám v 23:53. Ve 23:40 se modelové hodiny zastavují a 10 minut reálného času stojí. Vypravuji se sám s vidinou, že v okruhu 10 km kolem mě stejně nic nejede, takže to nevadí. Do konce směny to mám 1 stanici. Po dalších 10ti minutách reálného času se ozývá „Čas stojí, jděte na oběd!“

Podobný problém postihl i kamaráda Rosťu, zůstal s vlakem trčet před cílovou stanicí, měl odjezd až po 23:40. Je 12:00 skutečného času.

Dojem z prvního modelového dne je ten, že si bloudím osamělým motoráčkem napříč osamělou krajinou. Nikde žádný provoz, nepotkávám žádné vlaky, na nákladištích je klid. Turnusové nasazení vozidel se nedodržuje. Kde je všechen ten nákladní provoz?

Aha… už ho vidím. Je v Rumburku. Nová stanice, kam si tvůrci grafikonu soustředili veškerou nákladní dopravu a zoufale se jí snaží třídit. Ráno zde byl klid, v pohodě se posunovalo.

Teď v poledne zde není k hnutí (většinou se operativně uvolňuje jedna kolej pro průjezd osobáku). Obsluha je nervózní, nedejchat, nekašlat, ať nám to nespadne. Posunovací Hektor už zdaleka nestíhá. Obsluha si toho nandala moc. Zbytek layoutu je vylidněný. Vagóny v Rumburku, obslužný personál ostatních stanic na obědě.

Personál přišel z oběda, Rumburk je na tom pořád stejně. Je 13:00 skutečného času. Je 13:30 a pořád se nic neděje, celý layout čeká, až Rumburk doposunuje. Ve 14:00 se pořádá porada před započetím dalšího modelového dne. Do Rumburka nic nesmí, nikdo nebude chodit kolem, aby nerušil. Obsluha potřebuje klid. Obsluhu tvoří minimálně 4 lidi (včetně strojvedoucího Hektora). Jinde stačí 1 člověk na všechno, nemá taky s čím posunovat. V Rumburku je z 350 vozů v provozu více jak 200 vozů. Zatímco v Rumburku se jede na 130 %, zbytek layoutu jede tak na 30 %.

Chytám do ruky nový SJŘ a vracím se do vnímání modelového času – tentokrát jsem měl štěstí. Rn skrz celý český layout přes noc, ráno zpět s osobákem. Konečně si pořádně zajezdím. S osobákem projedu opět celý layout, tam otočím lokomotivu a ještě se na dalším Os vrátím do Tomášova pod kopec vedoucí do Rumburka (v Rumburku by se dala atmosféra sekat mačetou, ještě že tam nemusím tolikrát). K Rn dostávám vozové karty, budu odvěšovat v Tomášově (slovenská část pod kopcem) a v Rumburku nad kopcem (uaaaaa – ale prý o mě vědí). Protože je noc, nikde se nic neděje, míjím poslední noční Sp a mám volnou trať. Jedu na čas, už jsem chytil odhad rychlosti.

V Tomášově na mě obsluha při větě „Vezu vám tu jedno mlíko na odpojení“ nedůvěřivě kouká, ale nakonec souhlasí. Vyjíždím do stoupání směr Rumburk. Uprostřed stoupání je hláska, kde se musí čekat na volno. Tak čekám. 10 minut modelového času, 20 minut, 30 minut. V Rumburku se pořád posunuje. Dostávám volno a než stihnu otočit ovládačem, už dostávám rovnou i sodu, že musím mávat, že registruji návěst. U hlásky přišlo upozornění „Hele, v Rumburku odpojuješ tyhle dva vagóny, víš o tom?“, tak říkám, že vím, a že o tom v Rumburku taky vědí. Příjížďím do Rumburka na jedinou volnou kolej se strachem v očích, co se bude dít. O dvou vagónech nic nevědí, tak ať si prý vyjedu za zlaví a nasunu je na jinou kolej. Odjížďím směr Bělá…

Jen ten Sergej občas zlobí. V tuto chvíli mám bez odvěšených vozů vlak zhruba ve složení Sergej + novinkový ČSD poštovní vůz Tillig + 2x Gbs poštovní Loco. Loco Zetky se během jízdy asi 10x odpojily, mají spřáhlo namířené k zemi a tak na vlnách nedrží, takže se pořád vracím pro ztracené vagóny. Sergej vždy stojí, stojí stojí, pak škubne a vystřelí. Dlouho mi trvalo, než jsem si zvyknul. Přichází další kolega a říká „Jo ty máš tohohle Sergeje? Toho nemám rád, ten jezdí strašně blbě.“ Tak jsem se uklidnil, že to není mnou. Míjím Rumburské depo nacpané krásnými Brejlovci, Zamračenými, párami… nic z toho se za celý den nehlo z místa. Proč to musí táhnout zrovna Sergej?

Koukám do SJŘ, turnusové vozidlo je T478.3, kdepak udělali soudruzi chybu?

Dojížďím k odbočce tratí, návěst „Stůj!“ tak stojím, obsluha mi dává návěst ručně, že prý nefunguje zabezpečovací zařízení. Dobré zpestření 🙂 Před odbočkou míjím pár velmi pěkných modulů, konkrétně tenhle čtyřkolejný u mě vyhrál soutěž o nejvěrnější modul.

Po dojezdu do skryťáku odvěšuju spěšniny a připojuju za Segeje ranní osobák ve složení jednotky Bpjo. No to bude zase krásná souprava – Sergej + Bpjo. Pak zase čekám, čekám, čekám… Prohodili jsme pár slov s obsluhou skryťáku, aspoň že tak.

Odjez! Můj fešný osobní vlak v čele s hospodárným Sergejem odjíždí směrem skrz celý layout. Do Bělé vjíždím plnou rychlostí, návěstidlo hlásí Volno. Hrc hrc, tak to nebylo na volno, ale do odbočky, někdo nám buďto špatně přehodil, nebo špatně rozsvítil. Ospalí cestující popadali ze sedaček a půjdou si stěžovat na mě, že jezdím jak dobytek 🙂

Před Rumburkem spěchám, abych trochu stáhnul lehké zpoždění, přijedu přímým směrem k budově trochu šmahem. Dostal jsem sprda, že takhle se ke staniční budově nejezdí. Naštěstí mám odjezd za chvíli, ať už jsem pryč. V Tomášově mi staví volno a říkají „Pojeď, pojeď, dělej!“ Jenže těsně před vjezdovým návěstidlem je zastávka. Takže stojím a nakládám další ospalce. V obsluze Tomášova sedí dva. Jeden mě po pobytu ve stanici vypravuje a odjíždím, druhý mě zastavuje – kam prý jedu? A že mě ten první nemá co vypravovat. Tak já nevím 😀

Obsluha je občas zmatená, snad i znuděná (tím teď nemyslím konkrétně Tomášov, tam mají zrovna práce dost), ono taky od středy pořád jen čučet na vlaky. Je sobota, návštěvní den, kdo má pořád hlídat ty bažanty jako jsme my.

Zbytek cesty už je v pohodě, jen to osazenstvo nákladišť je pořád ve stejném složení. Za celou cestu jsem nepotkal pořádný nákladní vlak (když nepočítám ty lány vagónů v Rumburku).

Pravda, pár jich jelo, zatímco jsem měl pauzu – v noci projelo pár ucelenek z Německa a zpět.

Samozřejmě v čele se Sergejem.

Přes den ale nic moc. Rumburk se zbavuje asi čtyřmetrového vlaku do Německa, táhne ho Hektor – chudák, takhle dostávat zabrat. Jak by se tam vyjímal Sergej…

V depu pořád pospávají Brejlovci, Zamračené, Němka, já táhnu Sergejem lehký osobák…

Vlaky se dřevem jsem nepotkal snad ani jeden, kalamita jak noha 🙂

Zato jsem potkal kamaráda Rosťu, jel taky Os – Sergej + 4 Bai (Baiky super, ale ten Sergej v čele…).

Jeho obličej vám neukážu, ale věřte, že je „vysmátej jak lečo“ po tom, co mu na odbočce postavili „Volno“ a poslali ho do šturcu, zastavil 5 cm před koncem kolejí na moje naléhání „Tyvole bacha zastav, vždyť jedeš do trávy.“

A potkal jsem i Páju.

To snad nebyl ani vlak, byl to jeden Eas tažený… chvíle překvapení…

Sergejem, ano! Tento byl alespoň narozdíl od ostatních od Roco.

Zřejmě poslední jízda – budeme muset vyrazit směr reálný domov. Osobák opět ve stejném složení do Tomášova. Po dvou stanicích dojíždím Mn, prý spadnul někde přes trať strom. Mn také se Sergejem v čele.

Odklízení stromu trvá hodinu modelového času, poté čekám, až kolem mě projede zpožděný Sp – ten táhne kupodivu ne Sergej, ale Brejlovec. Páni, Brejle, a jedou. Aha, tak ne, moje nadšení opadá, to jsou totiž Brejle s logem ŽSR.

A jako násled jede ještě Pn, už jsem zase klidnější, táhne ho Sergej. Pak už mám na „Volno“.

Po pár kilometrech jízdy však opět „Čas stojí! Večeře!“ a já dojíždím jen do Kokavy (stále ještě na slovenském území) kde vlak nechávám svému osudu.

Do cíle mi zbývala opět jedna zastávka. Další SJŘ, kde jsem měl cestu do Německa, kam jsem se těšil, už nestihnu.

Večer budou volné jízdy, takže musí vlaky uvolnit průjezd alespoň po jedné koleji „volným“ vlakům. Pokračovat v grafikonu se bude v neděli.

Možná jsme tam strávili moc málo času, možná jsme nepochopili smysl celého provozu. Na mě to bylo prostě málo akční, rád strávím s vláčky prodloužený víkend, ale chci ho strávit tím, že budu něco dělat, a ne jenom čekat, než budu mít odjezd. Za ten den (24 hodin modelového času) jsem strávil „v mašině“ cca 4 hodiny modelového času. Přesto jsme strávili pro nás nevšední den pěkně a odjížděli jsme plní dojmů, za což bych rád poděkoval všem, kteří se na téhle akci podíleli.

Chápu, že v sobotu byl fírů dostatek a zbylé dny asi nedostatek, takže víc vlaků se vyjezdit nedá. Některé věci by ovšem šly ovlivnit snadno – například organizace dopravy (rozdělit zátěž posunu do více stanic, aby se bavili všichni, a ne jen dva posunovači), řadit vlaky dle oběhů (kde má být Brejlovec, nebude Sergej, kde má být Hektor, nebude Sergej). Ale kecat do toho zababovákům nebudu 🙂 Pamatujete na programy Gordikon a sérii Multi? Když jste si nastavili frekvenci nákladních vlaků na vyšší než střední, měli jste brzo plné všechny koleje ve všech stanicích? Pak to byl teprve adrenalin… Tak trochu jsem čekal, že horké chvilky budou i tu… Ale ono to bylo takové až moc poklidné. Trochu mi to připomnělo, co jsem jednou četl na internetu, že v době velkých objemů sdělaného dřeva zajížděly na Šumavu denně do jediné stanice tři manipuláky, z toho jeden v noci, nakládalo se nonstop. Z toho (a jen z toho) důvodu bylo zapadlé horské nádražíčko vybaveno lampami. Intenzitou dopravy mi to tu přišlo spíše takové dnešní, pětiepošní, kdy jede sotva jeden manipulák týdně a mezitím jezdí po trati jen solo 810, přitom ta frekvence bývala dříve určitě úplně jinde.

Sami členové o sobě říkají, že se mají stále co učit. Já nechci nijak odsuzovat způsob kterým to dělají, myslím, že se snaží, pracují, mění za pochodu, snaží se vylešpovat a hledat průchodné uličky skrz ty slepé. Do toho jim přeju hodně štěstí, úspěchu a vytrvalosti a snad se zase někdy někde setkáme.

Jistě, smyslem setkání je nejen jezdit, ale i se sejít s přáteli, pokecat…

Byla tam i spousta věcí, které mě bavily, které se mi líbily, závidím jim tu možnost takhle si zajezdit, ale vstoupil bych bezhlavě po této zkušenosti do Zababova? Asi ne… Musel bych si to dobře rozmyslet, znova zhodnotit vše pro a proti. U mě doma je i jeden modul prostorovým problémem, proto musím místem šetřit a dobře rozmýšlet, kterým směrem se vydat. Kdyby byli zájemci o moduliště v páté epoše (klidně i malé), tak budu rád, když mi napíšete mail a můžeme se o tom jen tak nezávazně pobavit. Kdyby se totiž našli nadšenci, kteří by chtěli jezdit v páté epoše, a klidně zatím jen tak „na pohodu“ bez všech těch grafikonů, skutečných telefonů, jen zapojit pár modulů, dvě tři nádraží a jdeme se na den nebo dva projet), tak bych šel stavět modulové nádraží hned… už mám i prvotní nástřel dle reálu… Ona většina těch modulů, které jsou teď v provozu, by se stejně během těch 20ti až 30ti let nezměnila, ale je to v lidech, když k sobě na modul pátou epochu nechtějí, tak nechtějí. Přes to doslova „vlak nejede“.

Na úplný závěr pár fotografií ze „zahraničí“, které bylo velmi povedené. Nejprve Polsko – předávací stanice ČSD/PKP.

Upravené Kuehnovic patráky.

Vida, v Polsku to jde, tak proč to nejde u nás?

Luxusní polské depo.

I v Polsku používají na přestavby V100.

Krásné páry – všechno předělané do typicky polských barev.

Ta pára vykukující nejblíže z rotundy měla kouřový generátor, ale byla od toho oleje pořádně zasviněná…

Celé depo bylo takové správně černé.

Prostě když se chce…

…když se chce, tak i s tím Sergejem něco dělat jde…

… 🙂 …

A rozloučení s Polskem ve velkém stylu – i obyčejná step jde udělat tak, že vypadá sama o sobě suprově. Keříky, změny foliáží… Jako skutečné…

Ještě na skok do Německa, ti vládli patinovanými ucelenkami.

A i nepatinovanými…

Na můj dotaz v české části „To tu nemáte ani pořádnou ČESKOU Vindobonu?“ mi bylo odpovězeno „Je v Německu.“. No, takže českou Vindobonu z M296.1 asi nemají…

A co mě ještě lehce mrzelo – jeden nejmenovaný kolega prý přivezl jakýsi vlastnoručně dělaný motorák, a s dotazem, zda se bude moci zapojit do provozu, mu bylo řečeno, že další motoráky netřeba… No tak budeme holt jezdit s továrními vozidly (M283.1) raději, než s typicky českými…

54 komentářů k článku “Zababov očima nečlena – Rokytnice 2010”

  1. Pája :

    No vlna kritiky je velká,asi opravdu máme co vylepšovat.Ještě žes mě pochválil modul.
    Dík za návštěvu s ukázkou kinematik vlastní výroby,jsou perfektní.
    Doufám,že to nebyla vaše poslední návštěva?
    Tak ahoj příště a ať to vše pěkně jezdí.

  2. airwar :

    Podle popisu to nebylo tak hrozný. 🙂

    Docela to chápu, dost velké kolejiště, střídající se obsluha. Určitě by to šlo vychytat aby to fungovalo modelověj, zase je otázka zda v případě plně vytíženého kolejiště by bylo možné do toho pustit příchozí.

    Podle fotek je vidět. že je to běh na dlouhou trať, hodně modulů jen se základním položením kolejí, mnoho dalších nedodělaných, a sem tam pár opravdu parádních modulů.

  3. Pavel-HP :

    Délka všech modulů po vysčítání byla 281bm.

  4. Jarda-V :

    Vyjádřím se k nasazení vozů zase pohledem „zevnitř“. Jako příklad vezmu zmiňované Brejlovce. Dle grafikonu byli plánováni na provoz 3 Brejlovci. Přihlášených od majitelů bylo 5. Bohužel dva se spřáhly jen na jedné straně, jeden ŽSR a jeden s poznámkou majitele o možných problémech se spřáhly. Takže reálně jen 1. A ani ten nemůže jezdit celé čtyři dny bez přestání. Potom holt přicházejí na řadu např. Sergeji, kterých je vždy dost. Podobně je to i u ostatních řad vozidel. Musíme jezdit s tím co máme.
    A zmiňovaný motorák. Ano ten mohl být do provozu nasazen. Ale není úplně jednoduché vždy správně přidělit jednotlivá vozidla do provozu. Někdo si je chce šetřit (a dát je třeba jen na lokálku) někdo naopak chce aby jezdila co nejvíce. Holt byla tentokrát vybrána jiná vozidla. Šlo by to změnit i na místě, ale už by zase bylo špatně, že by bylo jiné vozidlo uvedeno v sešiťáku a jiné by jezdilo.
    A poslední připomínka. Už cca 3 roky (nějakých 6 – 7 setkání) jezdíme výhradně s vozidly s novými spřáhly aby nevznikly problémy při spřahování. A tuhle podmínku zrovna tento motorák nesplňoval.
    Pokud majitel splní tuto podmínku a přihlásí na příští setkání tento vůz, určitě mu jej nasadím do provozu.

  5. PBur :

    Ahoj Vojto,
    díky za článek a hlavně díky za kritiku. Člověk má alespoň sebereflexi, jak nás vidí hosté.
    Jako jeden z organizátorů setkání jsem rád za pohled z venku. Jakkoliv musím konstatovat, že jsme se trochu vzájemně nepochopili a to co jsi asi čekal, Ti Zababov zřejmě nabídnout nemůže.
    Zababov je živý organizmus, který se chová tak trochu podle svého rozumu. Něco se daří dobře, něco pokulhává. Ale v celém setkání je něco, co host, který přijede jen na den, nikdy asi nemůže pochytit. Jednotlivec je zde kolečkem ve stroji, který začíná pracovat tři-čtyři měsice před tím, než setkání reálně začne. Pokud host jako Ty přijede a očekává, že vše pojede podle jeho představ (na čas, s epochálně přesnými vozidly, bez nervozity některých spoluhráčů, bez rozpojování, s bohatým provozem, manipulací, funkčními návěstidly, perfektně sehranou obsluhou…atd..atd), asi bude zklamán. Ano, představa je to krásná a ideální, není ale reálná a my se k ní můžeme pořád pouze přibližovat.
    Takový host má pak na výběr: a/ vrátí se ke svému domácímu kolejišti, b/ příjde, stane se členem a bude spolupracovat na změně k lepšímu. Výběr už je jen na hostu.
    Za sebe mohu říci. Přijel jsem kdysi taky jako host. A tehdy propadl kouzlu toho neviditelného. Ano, v Rokytnici jsem si téměř nezajezdil, rozhodně né tolik, kolik náš milý host (oganizátoři to mají vždycky tak, naštěstí se ale štafeta předává…).
    Zažil jsem a podílel se ale na fungování toho živého organismu, jehož výsledkem byly jízdy vlaků reálně velkou krajinou (byt sem tam bez krajiny 🙂 ). Viděl jsem reálně dlouhé vlaky na domácím kolejišti nemyslitelné, které projížděli reálné oblouky a ne iritujicí lámače vlaků. Viděl jsem i funkční postrky a přípřeže. Sledoval náklad, který jsem ve čtvrtek večer dal k nakládce v polském Chudziny a který v sobotu dorazil do Rumburka. Viděl jsem obsluhy stanic, které si hru neskutečně užívaly, viděl jsem malé i velké kluky a holky, kteří na tři dny vyměnili běžný život za tuhle bláznovinu kdesi v podhorské tělocvičně.
    Nejsem nestranný, to vím, podle toho vypadá mé hodnocení. I když se teď musím z těchto aktivit na delší čas odmlčet, vím že návrat k malinkému domácímu kolejištátku, kde člověk sám se sklenkou vína přemýšlí, kam by který vlak poslal…už prostě pro mě možný není. Chyběl by mi ten organizmus, ty kluci a holky kolem…

    Tak naviděnou příště!
    Pavel

  6. b-r-m :

    docela zajímavý čtení a asi i slušný zážitek, ale co mě opravdu pobavilo a řval jsem u toho jako magor byla věta……………………… na odbočce postavili „Volno“ a poslali ho do šturcu, zastavil 5 cm před koncem kolejí na moje naléhání „Tyvole bacha zastav, vždyť jedeš do trávy.“ – tak za tenhle zážitek ti airware opravdu DĚKUJU

  7. vojtěch suchan :

    taky jsem se nasmál,,Ty vloe bacha zastav vzdyť jedeš do trávy´´ 😀

  8. jirkaneu :

    Chtěl bych pochválit článek, který perfektně vtáhne člověka do role návštěvníka této akce a taky pobaví, viz. výše zmíněné „naléhání“ 🙂 Co se týče jezdění v ep. V, tak to plánuji také. V červenci chci začít stavět moduly dokola kolem místnosti.

  9. vojtěch suchan :

    tak to se asi přidám

  10. gp :

    Článek je to pěkný, ale kecáním o tom, že VT18.16 je „málo česká“ se model Vindobony s Hydrami nepostaví. A stejně tak grafikon pro pátou epochu a s vozidly páté epochy se sám nenamaluje, ani já ho nenamaluju, i když to považuju za docela dobrý nápad.

  11. Anonym :

    Ahoj, pokusím se na pár věcí odpovědět.
    a) v sešiťácích je uváděné vozidlo, které by se na ten výkon hodilo. Nemá to žádnou souvislost s tím, co tam skutečně bude jezdit, protože my při sestavě Grafikonu ještě nevíme, co kdo přiveze.
    b) ve čtvrtek jezdily ty správný vozidla, ale i poruchovost byla značná a stejně jak ve skutečném provozu i v Zababově platí „Sergej je nezničitelný“.
    c) on ten provoz i v Rumburce byl postaven reálně, jen nám obíhají vozy rychleji, než mají. Na začátku, ve čtvrtek jsme rozestavili vozy, v Rumburce jich začínalo cca 80 – 100. Na Rumburk rozumný stav. To, že jich tam nakonec bylo přes 200 bylo zaviněno rychlým oběhem vozu. Bohužel, řešíme to.
    d) to, že toho moc nejezdilo jinde zavinilo zadání. Mezi Rumburkem a Tomášovem musel být kopec (proč tomu tak muselo být si přečti na http://www.zababov.cz), což je naprosto nejdelší mezistaniční úsek, který samozřejmě výrazně snižuje dostupnou kapacitu. Hned druhý takový úsek byl Kokava – Konská. Z těchto předpokladů se musel poskládat grafikon. A proto nemohl být nijak nabušený (počty vlaků), mimo jiné i personálově jsme na chlup (samozřejmě kromě soboty). Kdybys přijel na celé setkání, zajezdil by sis do alelujá.
    e) nervózní obsluha Rumburka –> ano. Problém totiž je, že jsme chlapi, tedy dovedeme dělat jednu věc. Ty si jdeš popovídat, já s Tebou prohodím pár slov a celou situaci, kterou jsem měl v hlavě musím načíst znova. Navíc jsme měli komunikační problém mezi sebou, protože jsme původně chtěli šibovat od depa, tomu David přizpůsobil polohu ovládání, ale nakonec to bylo lepší od Tomášova. My se prostě přes vaše diskuzní hloučky neslyšeli.
    f) do hotového grafikonu se prakticky velice obtížně dá dostat třeba manipuák navíc. Dá se tam dát třeba nemanipulující nákladní vlak, v Zákupech se takovéto vlaky velice osvědčily, v Rokytnici na to nebyl prostor z důvodu nízké propustnosti Rumburka (zavalení nákladní dopravou, centrální kalamitní sklad taky v Rumburku byl už jen ten poslední hřebíček) a mezistaničních úseků Rumburk – Tomášov – Kokava.
    Ahoj Petr (nervóza z Rumburka :-))

  12. Petr Šimral :

    Omlouvám se, předchozí příspěvěk je ode mne.

  13. airwar :

    To Petr Šimral: myslím že tvé odpovědi jsem logické a dostatečně vysvětlují problémy které popsal VoVo. S tím kopcem jste si slušně „zavařili“, ale pokud by v budoucnu byl dokončený i s terénem mohl by být parádní. Přečetl jse msi i článek na Zababově a prohlédl jednu parádní fotogalerii. Máte to moc zajímavé, určitě se na nějakou další akci až bude přijedu podívat.

  14. zdeno :

    Ahoj,
    početl jsem si a souhlasim. Musi byt člověk hodne zapálený, aby to dokázal zorganizovat a vydržel tam ty nekonečné hodiny, kdy se celkem nic neděje. Navic nekonecna cesta tam i zpatky, chrapajici spolunocleznici, profinancovani setkani a leceni aspon tri dni, nez se clovek zase da do poradku a vrati se do reality normalniho zivota. Je to vsechno o lidech, pokud se chce a muze, je to super. Preji jeste hodne lepsich setkani. 😉

    AhoJZ

  15. Milan Černohorský :

    Nebyl jsem na místě samém, ale některé v článku zmiňované „otazníky“ místy odpovídají stejným „otazníkům“ ve větších kolegů H0.

    Jen můj názor na přeplnění stanic jako Rumburk – pokud mám vlak s 20 vozy, tak ve zkráceném modelovém čase a k tomu vzdálenosti zkrácené mezi stanicemi, je to ok, ale vlastní rozřazení vlaku ve vlakotvorné stanici je v časovém poměru 1:1, tam nic nezkrátím – stanice reálně dlouhá, reálný počet vozů, pokud mám modelový 1:5, tak nutně nastane kolaps. Východiskem je pouze zkrácení souprav, které vyžadují řazení, případně velmi „řídký “ grafikon. Což to první je pro provoz daleko lepší.
    Ono to bušení do prsou, máme delší soupravy jsme lepší je naprosto dětinské a kazí hru.l

  16. Petr Šimral :

    Ahoj Milane, základní chyba byla, že vozy místo stání ve stanicích na nakládku a vykládku stály již v Rumburku na přeřazení do správných vlaků. Tedy obíhaly nepřirozeně rychle a z toho se stal problém. Před 1. sejšnou bylo v Rumburce na rozjezd nákladní dopravy cca 80 – 100 vozů, tedy průměr cca 15 vozů na vlak. Kdyby se toto udrželo, nebyl problém. Odlivy z Rumburka jezdily včas a správně seřazeny, takže zde taky nebyl problém (že by Rumburk nestíhal řadit a tudíž si u sebe nestihnuté vozy sulcoval). Problém byl v tom, že prvními odlivy odjelo těch 80 – 100 vozů z Rumburka, aby se nám již druhou sejšnu vrátilo 206 vozů, tedy naprostá většina ze všech relačních vozů (bylo jich cca 250) a tedy i naprostá většina z toho prvního odlivu. K tomu je potřeba přičíst, že hlavní kalamitní sklad byl taky v Rumburce, kde po spuštění kalamity odjely vozy z deponií do prakticky všech stanic k nakládce kalamitního dřeva (operativní kalamitní sklady) a další sejšnu jsme je měli všechny v Rumburce (hlavní sklad měl za úkol roztřídit dřevo z operativních skladů, naložit je do souprav k jednotlivým zpracovatelům) a tudíž nám přibylo ještě 90 kalamitních vozů. A jistě tušíš, kam jsme se dostali : – ( Toto se nedalo zvládnout ani v čase 1:3 a byl jsem rád, že jsem pro ostatní dopravu v Rumburce udržel 2 koleje, v nočním sedle alespoň jednu kolej. Do toho je potřeba přidat, že Rumburk nemá žádnou výtažnou kolej a tudíž může posunovat pouze v pauzách mezi vlaky, což nebylo drastickým omezením jenom proto, že mezistaniční úsek Rumburk – Tomašov byl brutálně dlouhý (díky kopci) a celkově výrazně omezoval dostupnou kapacitu dráhy v Rokytnickém layoutu.
    PeŠ

  17. Milan Černohorský :

    Nazdar Petře,
    jo to je ten charakteristický jev, tak do toho vlaku dejme vše co tam stojí, že tam vozy mohou stát déle, že je možné si s nimi pohrát při pořádném přistavení na nakládací místo….. to některým obsluhám nic neříká a výchova to stále moc nemění.

  18. vojtěch suchan :

    Tak už pracuju na V.epošním modulu zastávky, VoVo nechcečš se přidat? 😀

  19. PBur :

    Nazdar kucí,
    sledujte nemecké modulové kolegy, ti na nekterych setkanich V epochu jezdí…
    Jinak VoVo, kdyz jsme u te objektivni kritiky – co ty na to, ze jsi byl v Rumburce na nastup vlaku 3x shanen protoze jsi neprisel na nastup vlaku vcas?
    PBur

  20. VoVo :

    O který vlak (odkud kam a v kolik) šlo?

  21. VoVo :

    Ještě k tomu co napsal PBur – nejsem si toho vědom a dle mě to bude nějaká mýlka, protože 2x co jsem z Rumburku odjížděl jsem se hlásil minimálně hodinu předem (bál jsem se, abych nezmeškal) 🙂

  22. Rosťopiš :

    No, možná je to můj průšvih, za který se případně omlouvám. Já se ale na přdstih, s jakým mám být ve stanici ptal, a zbytečně dřív jsem tam nechodil, abych nepřekážel…. Z mých dvou odjezdů z Rumburka byl jeden po patnáctiminutovém čekání (modelová hodina) odřeknut a druhý proběhl naprosto hladce, tak nevím… Ale vyvolávat svůj vlak jsem neslyšel ani jednou, to bych se samozřejmě hned dostavil.

  23. Jarda :

    Zdravím všechny přiznivce modelových – mofulových kolejišť. Kromě přání hezkých vánočních svátků, a hodně dárků, samo že železničních jako já (ehm dostanu 74 stavebnic z bývalé LPH Jičín, ((Baafx, Ra, Be, Raj, Daak) ale pozorně si zde čtu názory na celé Zababovské kolejiště. Na začátek – pánové – všechny vás obdivuji, opravdu uděla jakýkoliv provoz na kolejišti a ještě s tím, že připustíte „cizí“ na toto kolejiště má u mě obdiv. Momentálně stavím pro jednu školu modulové kolejiště a dodržet nějaký provoz je docela těžký, kolejiště je sice analogové, za čož mě možná odsoudíte, jsem stará škola, a tlačítka a předvídané odjezdy a mluvení prostě miluji, u provozu, samo že. Musím také uvést, že ovládání kolejiště obsluhuje prozatím celkem 4 osoby, jedna určuje co kde kam pojede. Zatím je otevřena jen první část, druhá část se zprovoznuje po elektrické stránce, třetí část mám doma na zemi a momentálně se pracuje na stanici D. Pokud by měl někdo zájem stačí napsat na můj e-mail a pošlu odkaz na fotky, celého kolejiště, kromě stanice D a příslušné lokálky. Ale proč zde píši, byl bych velmi rád, a osobně někdy navštívil nějakou výstavu, kde bude kolejiště železničních modelářů Zababov, spíše mi jde o to se koukat než ovládat, toho mám dost v kroužku (viz. výše). Je tedy možno vás někde najít nebo máte pravidelné výstavy? Předem děkuji Jarda – Dluhonice.

  24. JOHAN :

    Zdravím pánové. Modulové kolejiště je, jak někdo psal, vyvíjející se organizmus. Samozřejmě pro členy uvnitř, ostatní pozorovatelé zvenčí asi těžko pochopí oč kráčí. Měl jsem příležitost být na několika podobných setkáních (asi se nejednalo přímo o zababov) modulových kolejišť. Byl jsem na rozpacích úplně stejně. Tyto modulové kolejiště jsou propagovány jako naprostý vrchol železničního modelářství. Aco tam lze vidět? Buď se nehne ani kolo nebo je to chaos. V lepším případě několik metrů klikaté širé tratě, po které občas projede nějaká nesourodá souprava, a ta zajímavá stanice je strčená v rohu místnosti aby se tam nikdo nedostal a nerušil obsluhu. ??!! Možná sem měl štěstí na volnou jízdu, těžko říct. Plánování GVD je běh na dlouhou trať a je to komplikované i pro pevné kolejiště které nemění rozměry natož pro moduly. Naopak mám vyzkoušen systém podobný sešitovému JŘ. Pro každou stanici je uvedená přesná manipulace se soupravou, co odstavit a kam, co připojit a odkud. Pokud odjede souprava se sedmi vozy a do cíle mají dojet dva, tak tam prostě musí dojet dva, né tři ne osm. To se osvědčilo pokud všichni dodržují postup není problém. A co se digitálu týká nikdo na světě mě nepřesvědčí o jeho výhodách (žádné nejsou). Jak můžu mít na šajbě zelenou a mít postaveno na kusou????Můj primitivní analog tohle nedovolí a co mocný digitál? Variabilnost ve skládání dílů? Pokud vím tak trať vede krajínou pořád na stejném místě a mění se většinou jen okolí tratě, stromy, domy, možná průmysl, ale ta dráha vede pořád stejně, jak někomu může připadat reálné mít pokaždé mezi stanicemi jinou vzdálenost? Krajina tam kde je hotová bývá perfektně propracovaná, bohužel tak na polovině modulů, zbytek kolejiště tvoří desky korku s kolejí, tu krajinu si stejně představím pokud mám koleje na koberci. Pro setkání modelářů ve skromějších poměrech, ne v tělocvičně bych upřednostnil raději upravený systém MOKOKO od malé železnice, je to určitě levnější a díly propojím normálně kolejemi, jo a lze ho provozovat i v digitálu pokud by na tom někdo trval.

  25. JBr :

    JOHAN: Nebudu se vyjadrovat k modulovkam, ale musim zasadne nesouhlasit s tim jak zcestne prezentujete digitalni ovladani. Digital nema nic spolecneho s tim, jestli je na navestidle jiny znak nez jak je postavena cesta. To se nakrasne muze stat i na analogu.Jak vite, ze zrovna ona stanice nemela analogove ovladani? Nebo ze navestidlo nebylo vubec zavisle na postavene ceste a jen se prepinalo nejakym prepinacem bez ohledu na postaveni vyhybek? SZZ na modulovce i na normalnim kolejisti muze byt klidne udelane bednou relatek pod stolem, ale vlaky muzou jezdit rizene digitalne. Nejdriv si prosim digital se vsim vsudy nekde vyzkousejte a pak teprve vynasejte soudy…

  26. JOHAN :

    čau lidi. Návěstidlo postrádá jakoukoliv logiku pokud není v nějaké závislosti. to tam můžeš postavit lampu, bude to stejné. Jenže tady se řeší porovnání s realitou, reálně dlouhé vlaky, realně dlouhé staniční koleje, atd. A návěstidla jsou ve skutečnosti asi jen lampičky na kterých si každý rožne co ho napadne. Nemusím si kupovat digitál abych zjistil že mi nemá co nabídnout. Stačí se občas vyskytnout na nějaké modelářské výstavě a prohodit pár slov s obsluhou a sledovat jak se jí daří řídit dopravu, v lepším případě si ho nechat předvést,někým kdo ho nabízí. Nic víc k tomu nepotřebuju. Kdykoliv sem nahodil téma závislostí,byl jsem odkázán na neuvěřitelné množství dalších prvků. Děkuji nemám zájem. JBr: Je dost možné že máš jiné nároky na modelovost(reálnost) než já. Klidně oželím zvuk lokomotivy, výměnou za super zábavu když si relátka postaví hlavu a odmítají dělat co chci. P.S. Pokud se prezentuje kolejiště jako digitální tak tam analog nemá co dělat ! To je potom analogové kolejiště. Zdar.

  27. JBr :

    Navestidla nezavisla na vymenach se stale vyskytuji v mnoha stanicich v realnem svete. Jen na svoji „domovske“ trati mam v okruhu ani ne 20 km dve takove stanice. Tak proc ne i v modelu? Samozrejme by takhle nesmela byt udelana stanice o 10 dopravnich kolejich, ale mala stanice, dve tri koleje a skupinovy odjezd, proc ne?

    Jinak z toho jak pises ze te bavi hrabani v relatkach, tak mame opravdu kazdy jiny pohled na vec 🙂 Hrabani v elektrice je presne to, pri cem nejvic trpim. Me bavi ridit dopravu a v tomhle mi zatim digital nabidnul vic nez analog (uz jen pri rizeni vozidel). Pravdou je, ze jsem ale zacinal od nuly. Prevadet existujici slozite kolejiste na digital by takova sranda nebyla. PS: kolejiste kde masiny jezdi rizene digitalem a cesty se stavi treba pres hromadu relatek je maximalne tak hybridni. Nejde o nem rict, ze je digitalni, ani analogove 🙂

  28. JOHAN :

    Každý si svoje rozhodnutí musí umět obhájit, pro sebe i pro druhé. Tak schválně v čem ti digitál nabídl víc?

  29. Ondra Vl. :

    Nehádejte se!!!nemá to žádnou cenu,ničím si tím nepomůžete,co člověk-to názora to platí i tady: CO MODELÁŘ,TO NÁZOR
    musím zde obhájit nezávislá návěstidla a Plně souhlasím s JBr.
    I v reálném železničním světě stále fungují stanice se skupinovými odjezdy a samozřejmě i v modelu to má své kouzlo.Plánuji koncovou stanici,kde párkrát za týden zavítá manipulák a několikrát denně sem přijede 810,otočí se a pojede zpět…
    Ano,šlo by sem dát závislá návěstidla ale:
    a)provoz by ztratil na zajímavosti a náročnosti
    b)chyba se zde udělá,ale bude to „příprava na hlevní nádraží“
    c)nechce se mi
    Toť můj názor

  30. VoVo :

    Zrovna v tomto případě to bylo takové hektické – probíhalo to stylem „hele bacha támhle je červená! ČERVENÁ, KDO NÁM PŘEHODÍ NA ZELENOU?“ načež rychle přiskočila obsluha, něco cvakla a bylo..“ a pak už to znáte 🙂 Jinak myslím, že zababováci zrovna na těch návěstidlech v současnosti pracují, aby celé signalizování vylepšili, holt nejde mít všechno hned…

  31. JOHAN :

    Líbí se mi jak se to pokaždé stočí jinam. Samozřejmě že skupinové návěstidla fungují i v dnešní době. Ale na odbočce?? Nevím to bych musel dlouho hledat. Ale o to opravdu nejde. Každý kdo měl to štěstí a účastnil se nějaké výstavy ví že to je pokaždé hektické. Tu se nejedná o omyly, ty byly, jsou a budou, těžko spočítám kolikrát jsem se snažil vypravit vlak proti STUJ, jen mám pocit že zrovna zababov a podobní by v těch nesmyslech měl udělat pořádek. Místo tělocvičny, malý sál, kde budou jen ty hotové díly s provozem o jakém se každému modeláži jen sní. Pak se bude dát hovořit o realitě. Nechám se překvapit třeba se to příště povede.

  32. Suvis :

    Johane, není to sice odbočka, ale znám stanici, kde ústí dvě tratě a odjezd je řešen dvěma skupinovými návěstidly. Je to Bylnice. Na druhou stranu, směr Vlárský Průsmyk, jsou taky dvě skupinové odjezdovky. A to jsou všechno dokonce mechaniky. Vjezdové jsou do této stanice světelná a návěstidla jsou samozřejmě nezávislá. Ale takových stanic, s vjezdovými světelnými a odjezdovými návěstidly mechanickými je víc.

  33. JBr :

    Suvis: Pls, nezamenovat skupinova navestidla s navestidly nezavislymi na vymenach.

    Johan: Par vyhod digitalniho ovladani (a ted budu mluvit jen o vlacich) oproti analogu z meho pohledu:

    * plynula jizda, pomala jizda – pravda, tohohle jde castecne docilit i na analogu pulznim ovladacem
    * moznost vyuzivat pokrocilejsich funkci jako osvetleni stojiciho vozidla – to se v analogu fakt blbe dela bez nejakych ocuravek
    * vicenasobna trakce – muzu spojit dve loko do dvojcete a ovladat je jako jednu, pak jen zrusim jejich spojeni a muzu jezdit zase s kazdou samostatne
    * moznost provozu vice masin soucasne – narozdil od analogu bez jakekoliv nutnosti rezat koleje a odpojovat useky od proudu (tohle vyuzivam bezne)

  34. JOHAN :

    JBr, plynulá pomalá jízda podle mého víc záleží na konstrukci lokomotivy než na jakém systému je používána. Mám sergeje jezdí parádně, a pokud bych překopal hektora na digitál pochybuju že mu tím vylepším jízdní vlastnosti.
    ocurávky v osvětlení fakt žeru, ani nevíš kolik času sem tím ztratil,úspěch tak na půl, tu musím uznat digitál vede pominu li zkutečnost že mašina svítí červeně ikdyž veze vlak, stejně jak v analogu. Svítí tvoje vagony pokud je zvedneš z kolejí? Moje ano 🙂
    vícenásobná trakce?!!! mám krátké soupravy nepotřebuju, jde to ale musí se najít dva stroje se stejnou charakteristikou(jezdí úplně stejně) to je problém.
    To poslední bez izolovaných úsekú nedám 🙁 nicméně mám izolované úseky tam kde je potřebuju

  35. Suvis :

    JBr, já jsem strojvedoucí :-), takže tyhle pojmy znám. Pokud jsou ve stanici nezávislá návěstidla, znamená to, že jedno návěstidlo nepředvěstí návěst druhého. Takže na vjezdu máš třeba výstrahu a na odjezdu třeba 40 a volno. To, co myslíš je stanice s rychlostní návěstní soustavou. Takže na vjezdu by bylo očekávej rychlost 40.

  36. airwar :

    Obávám se chlapci, že přesvědčit někoho, kdo má nulové vlastní zkušenosti s provozem digitálního kolejiště, a je zarytý odpůrce digitálu o jeho výhodách, je jako „házení perel prasatům“. 🙂

  37. JOHAN :

    :-):-) airwar, neměl bys tak dlouho sedět u bedny seš pak unavený a není to ono:-) předpokládám že „perly“ jsou jako digitál ?? Ten zbytek mi je naprosto jasný:-). Kdyby ses obtěžoval číst já to napsal že nejsem příznivec digitálu, škoda že nežijem ve středověku mohl s mě veřejně upálit:-) Kdy bych mohl vidět v provozu tvoje digitální kolejiště? Chodíš na nějaké akce, rád bych se přišel podívat jak ti to jde. Já viděl obsluhu pět minut stát jak hydrant, pak mu začaly vlaky couvat, pak se divil co a kam mu jede. Jiná pro změnu asi takovejch deset minut něco bušila do noťasu a na kolejišti se stejně nic nehlo.
    Úplně na začátku sem napsal svůj názor na modulové kolejiště a jakou mám zkušenost jako divák, čekal sem odpověď něco ve smyslu, ty vole kam to chodíš, přiď se podívat tam a tam v tolik a tolik ti to mají vymakané to budeš čumět. Místo toho……….debata o ničem.
    Jinak Pánové do nového roku hodně modelářských úspěchu a analogu třikrát hurá:-):-)

  38. airwar :

    To JOHAN: Já narážel na tvou Paroubkovskou schopnost bez argumentu zhazovat argumenty ze stolu protože se ti nehodí. Tvůj poslední příspěvek mě ujistil že jsem se v tobě nezmýlil, pokud ty chceš zůstat ve svém světě analogové železnice a relátek mě to nevadí, a upalovat tě rozhodně nehodlám, každý svého štěstí strůjce…

    Já měl hodně řadu let analogové kolejiště plně relátek a už je v pánu, protože pro mě je to překonaný anachronismus jako třeba dvoutaktní motory či černobílá televize. Moje digitální kolejiště zatím vzniká, ale doufám že za rok-dva budu moci nabídnou hmatatelné výsledky.

    To co jsem si zatím vyzkoušel mě prostě nadchlo – tak především automatický provoz v jehož rámci pak: perfektní správa jízdních vlastností od jízdy minimální rychlosti, přes plynulé rozjíždění či zastavení odpovídající schopnosti stroje a váze soupravy, perfektní kontrolu rychlosti odpovídající reálu, správa rychlosti pro konkrétní úseky tratí (klesání a spoupání), možnost provozovat na jedné koleji více vozidel – perfekní pro posun, možnost přesného zastavení s přesností 1cm, možnost přesného zastavení s ohledem na délku soupravy (aby osobní vagóny stáli u nástupiště), atd.

    Krom toho mě se líbí i další možnosti a vychytávky které jsou tzv. na okrasu: možnost rozsvěcovat jednotlivá světla na lokomotivě individuálně bez ohledu na to jestli jede či nejede, možnost vypnutí koncových světel na lokomotivě či vagonu když je v soupravě (za lokomotivou je vagon) možnost vypnutí horního reflektoru při vjezdu do stanice a zapnutí při výjezdu, možnost postupně rozsvítit osobní vozy stojící ve stanici, možnost simulovat rozsvícení zářivek (takové to poblikávání).

    Já chci na svém kolejišti mít provoz řízen automaticky aby tam tzv. byl život a abych se mohl při železničním provozu věnovat tomu co mě láká asi nejvíc a to je posun ve stanici.

    Nevím jak protebe, ale pro mě jsou důležité názory lidí kteří v této branži něco dokázali, a pokud i Radek Wimmer který vybudoval patrně nejlepší soukromé kolejiště v Česku a jeho provoz je kompletně řízen relátky, své nové velké kolejiště hodlá řidit digitálem, tak jsou pro mě relátka prostě u konce s dechem…

  39. airwar :

    Jo a pokud tou bednou byla myšlena televize, tak u tu zapínám jen vyjimečně na sport a o vánocích jsem na ni fakt neměl čas. Přeji všem pěkný nový rok.

  40. Anonym :

    Suvis:
    jen pro úplnost, a není to rýpání, jsem také strojvedoucí, Bylnice je stanice, kde ústí tři trati – z Lidče, z Uherského Brodu a z vláského průsmyku, a jen pro zajímavost, je to nádherná stanice a z ní vycházející tratě, zejména ta směr Bylnice – Lideč, a dále na Vsetín, napřed jedete lesem do kopce, s nákladním vlakem v čele s loko ř. 742, nejlépe 062, a poté z Lidče z kopce, kde po chvíli vidíte Čertovky. Mohu doporučit.

    Ale jinak v Bylnici – opravdu dvě skupinová návěstidla, odjezdová, mechanická jak na Slovensko, tak na ostatní směry, a vjezdy světelné.

    A jinak nehádejte se kvůli digitálu a kvůli analogu, každý má své výhody/nevýhody a záleží jen a jen na modeláři, jaké využije možnosti.

  41. Jarda :

    Předchozí anonymní názor jsem napsal já.

  42. Suvis :

    Jardo, však já jsem to tak napsal. Zjedné strany dvě tratě a z druhé jedna na Vláru…

    Cituji se: „…ústí dvě tratě a odjezd je řešen dvěma skupinovými návěstidly. Na druhou stranu, směr Vlárský Průsmyk, jsou taky…

  43. Jarda :

    jj už jsem si to přečetl, omlouvám se. Ale jinak nádherná trať kde jsem odvezl mnoho mnoho dřeva

  44. Suvis :

    V klidu. Na Vsetín to neznám, ale na těch dvou druhých tratích jsem taky odvezzl spoustu… no, říkejme jim slušně: cestujících :D.

  45. Jarda :

    Suvis: Sólo motorem nebo něčím větším? 😀 Ale trať přes HIL mohu doporučit. Kde jezdíš, pokud to není tajné, teda pokud ještě jezdíš oproti mě 😉

  46. Suvis :

    Tajné to není, já jsem z Veselí. Zatím jsem tam byl nejvíc s 842 + 2 Bmx. Ale vozíme tam nějakou klasiku se 754, tak možná se svezu. Jsem mladý leťák :).

  47. Jarda :

    jj kvatroo, to je pěkný motor, lepší jak regionova, neboli, jak říkají zaměstnanci žst. Halenkov – Helenka Vondráčková, kastle pěkná ale vnitřek je starý :D:D:D, leťák, tak to jo, taky jsem to zažil, u všeho co jsem na železnici prošel. Držím palce ať se daří a třeba mě někdy povezeš. Tak se ke mě hlásit, rád pokecám s nádražákem.

  48. JOHAN :

    Pro airwar: Už po druhé se mě snažíš urazit, zbytečně. Děláš ze sebe inteligenta s anglickými frázemi (To Johan: ) a přitom neumíš číst (starší příspěvky). Skoro vždy mám svůj argument případně vlastní zkušenost. Za rok za dva se tu najdem, uvidím s čím se předvedeš?
    Pro ostatní: Udělám si výlet do Bylnice abych rozšířil svoje znalosti, člověk se učí celý život. Dík za tip na výlet.

  49. Jarda :

    JOHAN: ahoj, pokud mohu doporučit a výlet směr „dolní – jížní“ Valašsko je myšlen vážně, mohu poradit cestu od Uher. Brodu směrem do Bylnice a poté jet z Bylnice směrem na Vsetín. Při posledně zmíněné cestě (Bylnice – Vsetín) pokud možno sednout na pravo ve směru jízdy a pozorovat cca 3 minuty od odjezdu směr Horní Lideč vzrostlé lípy žst. Bylnice. Trať totiž stoupá a celá se vine kolem dokola Bylnice. Příjemnou cestu.

  50. JOHAN :

    Čau Jardo trochu to tam znám (Bylnice – Vsetín) ale spíš se těším až budu mít jednou čas a projedu to celé právě z Brodu nahoru jenže to plánuju už tisíc let a pořád to né a né uskutečnit, třeba letos to vyjde. Budu zas za rýpala, ale mě se nejvíc líbí krokodýli M 286. Mám pár fotek z té trati a ty stroje tam prostě podle mého patří.

  51. Suvis :

    JOHANe, o tom, kam patří ty stroje se radši vyjadřovat, v rámci slušného chování, nebudu. Ale je fakt, že se s tím nejezdí špatně. Tento grafikon by teoreticky Ponorky neměly být nasazovány vůbez, ale bohužel 842 mají tak dobrou údržbu v Heršpicích, že je jim je asi líto je pouštět na trať, a tak radši posílají 850. Jinak ta trať je fakt pěkná a za skvost zde považuji úsek z Pitína zastávky do bývylé stanice Pitín. Tady je vidět proč: http://www.mapy.cz/#mm=ZTtTcP@sa=s@st=s@ssq=pitin@sss=1@ssp=117759084_125382348_152820844_152694476@x=141058176@y=132338944@z=13
    Když se jede od vrchu po 20-ti promilovém klesání a je vidět napravo pod kopcem zastávka, kde se objevíš za dvě-tři minutky. Je tam prostě krásně!

  52. ViTTa Kocman :

    Jardo z Dluhonic, ozvi se na muj e-mail (najdeš ho třeba tady http://www.zababov.cz/index.php?id=1024 ), na stejném místě je i jiný způsob spojení se mnou. Možná by se našla možnost, jak se domluvit, aby jsi ten „blázinec“ setkání Zababova mohl vidět na chvíli zevnitř. Dluhonice znám, byly doby, kdy jsem mohl ovládat i tu velkou releovku na modulovce Dluhonického trojúhelníku 🙂 tak by se našlo společné téma i u „velkého bratra“

    VoVo, prosím, pokud by šlo poslat na můj e-mail kontakt na Jardu z Dluhonic (pokud jej uvedl u svého pr¨říspěvku), byl bych rád.

    VíŤTa

  53. Jarda Dluhonice :

    ViTTa Kocman : ahoj, nevím zda-li je to monemtálně podstatné, ale email, je jaroslavadamec@centrum.cz
    Jarda z Dluhonic

  54. brzda1 :

    jáááj, mal som čas, tak som si prečítal aj takto starý príspevok, dobrý nádel humoru správneho týpka,som sa nasmial ….:)

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..



Omlouváme se, že z důvodu velkého pracovního vytížení reagujeme na zprávy se zpožděním. Skrýt