Dnešní plán je jasný – doštěrkovat vše, co doštěrkovat jde. Vytvořit základ krajiny pro nejbližší okolí, očistit koleje, a začít zase po výluce jezdit. Pak už se bude moci dodělávat jen zeleň a krajina v okolí kolejí bez vlivu na provoz.

Zde je můj sortiment štěrků, který jsem použil. Víceméně jsem nešel cíleně po žádném odstínu, ale mám rád odstíny světlejší (tmavé lože zbytečně zaniká) a rezavější – pokud nejsou koleje nově položené, tak většinou je podloží rezavé od brzdění a špíny obecně.

Je tam Mnitka Hnědý mix, Mnitka Vápenec mix, Mnitka Hnědý světlý, Polák Žula (k té se ještě vrátím), Polák Hnědý světlý, Polák Hnědý II,

Vlevo je ten polákův Hnědý II a ten je teda „echt černý“, to nemá s hnědou moc co společného kromě toho, že je tam zamícháno pár světlých zrnek. To byl obecně krok vedle a používal jsem ho většinou jako balast do míst, kde nebude vidět.

Do míst, kde se brzdí (před stanicí, kopce) se určitě hodí rezavější odstín.

Věnoval jsem se doštěrkování především nádraží ve Vraném. Po štěrkování jsem ještě na různých místech využil přestřik patinátorem. Můj vylepšovák – barva Světlá Rez neexistuje, resp. existuje, ale nepotřebuju jí plechovku. Mám ale patinátor Světlá Rez od Agamy. Tak jsem ho zkusil naředit do pistole a nastříkat. Funguje to 🙂 Nejdříve vodou, to nefunguje, protože voda tvoří na povrchu kapky a to nechceme. Tak jsem zkusil technický líh, a paráda. Stříká se to slušně, občas to jen ucpalo trysku, ale vysunutím a zasunutím jehly se tryska sama pročistila.

Po nástřiku to hned uschne, líh vyprchá. Na kolejích to drží dobře. Spotřeba patinátoru byla „na špičku nože“ a napatinoval jsem toho asi dva metry kolejí. Důležité je vzít vše včetně štěrku, ať se to celé trošku „slije“ do zaprášeného odstínu. Občas není v reálu poznat barevný rozdíl mezi pražcem a štěrkem.

Před samotným štěrkováním doporučuju věnovat aspoň půl hodiny konzultaci s fotkami. On se tak nějak v TT vžilo, že se štěrkuje cca 1 cm od pražců na obě strany. To je reálné hlavně na hlavních tratích, ale lokálky jsou různě zarostlé, zapadané bordelem a „kompostem“ co tam za ty roky napadal, a někdy je štěrk stěží vidět dál, než na šířku vozu. Takže předem ujasnit cíl, pak ověřit, a až pak realizovat.

Já štěrk sypal celkem „na úzko“ a při projetí vozem je to pořád dostatečné. Spotřeba je díky tomu minimální.

Výhybky jsem si nechal, až se trošku rozvcvičím „na širé trati“ (viděli jste minule). Kdysi na TEŽce jsem si je trochu zalepil a není nic moc to odlepovat, navíc hrozí, že se přeruší kontakty jazyk nebo dokonce kontakty kolejnic mezi sebou. Kdo jste se někdy dívali na výhybky zespodu, tak jsou spojené kolejnice jen plíšky přítlakem. A tam dokáže lepidlo krásně zavzlínat taky.

Celé štěrkování jsem dělal velmi jemně, nesypat štěrk až těsně k přestavovacímu pražci. Spíš 1-2 pražce před, zbytek se tam dohrne. Kolem jazyků je vždy štěrku jen tak „na oko“, není do výšky pražců, aby právě nedošlo k nějakému slití do jedné hmoty. Blbě se to pak dloube.

Tady je vidět prostor na šířku, kam až štěrkuju, a zrávoveň jak štěrk není až do výšky pražců. Je to pro mě jistota, dá se s tím vyhrát a po prvním „rychlém“ nasypání a zalepení pak dosypat ještě trošku. Ale až to zapatinuju, celé se to takto sjednotí a ztratí.

Jedna s bleskem nepůsobí moc lichotivě vůči odstnímů, ale jak můžete porovnat o fotku výše, je to v pohodě.

Když lepidlo přes noc uschne, vysaju vysavačem, co se neuchytilo. Nekompromisně, ať se to nesype v pozdějších pracech. A dosypu novou várku a postup s lepením opakuji.

Vysypal jsem i prostor kolem námezníků, zde dotvořím barevnost spíše prachem a štěrk působí jen jako jednoduchý podklad.

Tady je proti světlu vidět jedna nepříjemná vlastnost, která se mi vždy projeví. Říká se při lepení „pořádně to prolijte“. Ale když lepidlo uschne, je proti světlu na povrchu lesklá „krusta“, lepidlo samo není úplně čiré ani matné. Takže s tím proléváním zase opatrně…

Tohle sympatické zarážedlo je asi za 50 Kč z Peček – je to polyuretanový odlitek, dodává se v této barvě „rzi“. Chce to hodně barevně upravit, ale za ty peníze, než bych z kolejnic nařezal a spájel vlastní zarážedlo, mohl bych udělat víc užitečnějších věcí. Takže jsem se rozšoupnul a pár jich pořídil.

Shora je peron dost hrubý, ale při běžném pohledu to nevadí. I tak se na nástupišti vyskytuji různá ušlapaná místa, kameny, jednotlivé kusy štěrku z lože atd, takže to celkem odpovídá.

S bleskem – odstíny prostě klamou.

Štěrkování angličana je pěkná pakárna, tady zásadně méně znamená více, pod střed jsem vlastně vůbec štěrk nesypal nebo jen velmi jemně.

Je to vidět, že mezi pražci něco nasypané je, aby neprosvítal podklad, ale stačí jen naznačit, za ty problémy s odškrabáváním to nestojí.

Trojcestná výhybka to podobné – navíc se propadly otvory po původní poloze výhybka (posouval jsem jí víc doleva), ale opět dostatečné.

U trojcestné výhybky je to podobné jako u angličana – spousta nebezpečných míst k zalepení. Problém je, že při lepení štěrku to skoro vždy prostě zavzlíná. Řešení na to neznám – prostě je potřeba vždycky to zpětně dočistit a odněkud nožem odškrábat.

Celé zhlaví dokončené. Práce na očistě a jízdních zkouškách zabraly nemálo času – nikdo se o tom moc nezmiňuje, není se asi čím chlubit, ale osobně mě nenapadá žádný rozumný způsob, jak zamezit zalepení výhybek, pokud se kolem nich motám s barvou a lepidlem.

Druhé zhlaví hotové. Opět – kombinovat odstíny, ať se rozbije jednolitost. Ještě přijde samozřejmě tráva, prach atd.

Pro lokální nanášení používám 2ml kapátko, lepidlo rozředěné ve vaničce.

Zkouška sypaného nástupiště – výška ideální, zaoblení dostatečné.

Když se tam foukne pár trsů trávy, bude to ideální.

Podvozky projíždí volně, nejhůře na tom byl Hektor Tillig, kupodivu ne pluh, ale spodky pensylvánských podvozků drhly.

Kombinace hrubšího štěrku zahlazeného prachem udělala opravdu pěkný povrch. Řekl bych, že hlína značka ideál.

Spoj obou segmentů jsem nechal sešroubovaný, vytvořil perón v jednom kuse, a dodatečně jsem ho pak rozřezal pilkou – díky tomu mám nástupiště pěkně zakonečné pravoúhle s hranou segmentu. Když jsem dělal oba díly zvlášť, na konci dílů se samozřejmě štěrk v rovině udržet nedá a je tam znatelný oblouček před hranou, jak se štěrk vysype pryč.

Mezi koleje zatím přijde na širší prostranství písek a opět ho dopatinuji prachem nebo velmi jemnou hlínou, ať si neplýtvám štěrk „za peníze“.

Hromady „místo šturcu“ jsem vytvořil taky z písku a prolil lepidlem.

Druhá hromada. Celá kupa bude asi porostlá plevelem, takže je to celkem jedno, z čeho je vytvořená.

A po zaschnutí. Tady už se nám vpravo klube plevel u peceradské zastávky – četli jste o ní minule.

Peceradská zastávka – Pacifik se zelená

Jedna namlsávka na příště – první zelenění zhlaví. Zatím chci jen zmínit, že výhybky jsem v tuto chvíli ještě napatinoval pistolí černou barvou – naznačení mastnoty v okolí jazyků, tedy tam, kde se pravidelně mažou pohyblivé části. Pokud je někde ještě něco k nastříkání, dopatinování, dolepení upadnutého a podobné opravné práce, je na to správný moment, ať se dodělá špinavá práce.

Protože teď, když je vše okolo kolejnic hotové, je dobrá chvíle očistit koleje po štěrkování, hlavně od zavzlínaného lepidla nebo pigmentů / barvy z pistole. Tím se ukončí jedna etapa, může se v klidu pár týdnů jezdit, a pak pokračovat opět „výlukou“. Očistil jsem gumou hlavy, ale jízdní vlastnosti některých lokomotiv byly pořád velmi špatné. Až po očištění boku hlavy kolejnice se sběr výrazně zlepšil. Plochy pro očistu ukazuje červená značka. Dále jsem přejel kolejnice vatičkou isopropylalkoholem.

Příště budu tedy opět zelenit základní „patro“ plevelů v okolí stanice. Když jsem článek připravoval, tak jsem si myslel, že je to poslední štěrkování na dlouhou dobu. Mezi tím jsem přidal 2 nová nádraží, takže se toho štěrkování jen tak nezbavím. Ale o tom zase jindy.

6 komentářů k článku “Poslední štěrkování a očista kolejí ve Vraném”

  1. Střelec :

    Šturc typu hromada – základ se dá uplácat z mokrého hajzlpapíru s porcí lepidla, Po nabarvení se zaštěrkuje, nebo ozelení podle potřeby. Dost to snižuje spotřebu kameniva. U složitějších výhybek bych kritické části místo štěrkování jen patinoval vhodně namíchanou směsí práškového patinátoru, aby se to nelišilo barevně.

  2. Petr Barchánek :

    Hektor má i v originálu jha (pennyslvánie) úplně na hraně průjezdjého profilu.

  3. Zlámalík :

    S tím lepidlem střídmě. Já do ředěného akrylového laku přidal saponát a kapal to po kapkách, jen aby se to vsáklo. Nestalo se mi, že bych někde vytvořil krustu.

  4. Anonym :

    Já používám na vytvoření hromad šturcu kousek polystyrenu a zásypu ji jemně přesitou hlínu z krtiny. Tu ostatně používám na celém kolejišti.Je zadáčo a všude.Akorát když ji přesívám před barákem, tak starší ročníky si poklepávají na čelo

  5. Střelec :

    Kdyby starší ročníky tušily, na kolik ta naše zábava přijde, tak skončej buď ve cvokhauzu, nebo v šuplíku na patolce. Takže přesejvání zdar!
    Když moje rodičovstvo vidělo současnou cenu vagónku, kterej za starýho Zeukeho stával 7.- Kčs, urychleně jsem namáčel hadry na čelo a hledal prášky na tlak…..

  6. Anonym :

    Teďkom nevím, jestliže dobrý, nebo zlý, že nemám následovníka v rodině, co se týče hobby…
    Taky kolegové v práci poklepávají po čele, když se zmíním, kolik stojí ten plast kolem motorizované zinkové slitiny… (a holt, oni jsou kuřáci, s ajfonama…)

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..