11
01/20

Letí to, už je to skoro 10 let, co se začala psát nová éra rychlíků v TT, když Kuehn vypustil svoje první vozy Y – tehdy to byla revoluce. A jak to vypadá dnes? Pořád Kuehn stojí neporažen, nebo ho Tillig dohnal?

První bylo „Ačko„, tedy vůz první třídy. Pak se objevilo „Béčko“ a až za 7 let „DéeSko„. Mezi tím se ale naštěstí Tillig probral z letargie a po tom, co nám servíroval kreace typu 053 jako přestříkané Ačko z dob NDR vyvinul stejný vůz znovu a srovnal tak Kuehnův nástup. Oba výrobci přinesli do TT standard kinematik, kovových dvojkolí, přípravy pro osvětlení a reálných rozměrů. Dnešní článek bude čistě subjektivní bez měření, vážení a dalších empirických pokusů.

Abyste si nemysleli, že jsme tu zamrzli – my tu taky děláme ty šesté epoche, tak si ukážeme na příkladu dvou stejných vozů, že i když dva dělají totéž, není to totéž. Sám jsem fanda epochy V a trošku VI, takže tu budu mluvit dnes jen o těch.

Vůz Kuehn, provedení Najbrt 1 (šedá střecha).

Vůz představuje klasické Béčko, k dispozici aktuálně dvě různá čísla.

V průběhu půlstoletí vývoje těchto vozů bude vždy jedna forma určitý kompromis v provedení, vozy mohly od dodání projít různými úpravami a změnami, nebo se jedná o jiné vývojové řady vozů. Nejsem dost zkušený, abych je dokázal popsat, takže se tomu radši vyhnu, ale může to být důvod, proč některé drobnosti na jednotlivých vozech nemusí sedět u obou výrobců.

Co na první pohled zaujme, a už jsem to zmiňoval před 10 lety, jsou stříbrné rámy oken. Nebyly stříbrné v páté epoše, a nejsou bohužel stříbrné ani dnes.

Na spodku vozu je celkem bohatá výbava beden.

Rámy oken jsou stále ze dvou částí, působí relativně masivním dojmem.

Proti němu se staví Tilligovo Bd s přepravou kol. Piktogram na bočnici je zvenku jediný rozdíl, takže porovnávání nic vadit nebude.

Okna jsou na první pohled výrazně subtilnější. Možná naopak až moc.

Střecha obsahuje stejné množství větráků, ale rozmístěné jsou jinak.

Vůz je ve stejném barevném provedení Najbrtu 1.

Opět na spodku nějaké ty bedny.

Nejsem si jistý, jak se vyvíjel nátěr, ale domnívám se, že i šedá i modrá střecha na čele jsou možné. Všimněte si ale jiného chování zúžení představku a jiného zaoblení jednak přechodu do čela, ale také samotného tvaru střechy. Tillig je víc špičatý, ale horní zlom se zdá díky tomu plynulejší.

Kuehn je naopak nižší, oblejší, horní zlom je víc špičatý. Oba vozy v soupravě provozovat jdou, ale rozdíl může být při detailním pohledu znát.

Na první konfrontaci je znát, že rozdíl ve výrazu oken je znatelný a víc bije do očí, než samotná střecha.

Plocha zasklení je u Tilliga mnohem vyšší, rámy působí trošku odfláknutě – ještě se k tomu vrátím.

Jiný je tvar střešních větráků.

Opět pohled na čelo – zde má Kuehn jasně navrch v jemonsti, především ty Tilligovy rudé bulvy působí až strašidelně a ještě to zvýrazňuje černé orámování. Naopak čiré osvětlení u Kuehna je nevýrazné, v reálu je na vozech červené sklíčko.

Měchy jsou „někde mezi“ – u Tilliga vypadají trošku naddimenzované hlavně na horní hraně.

Oba výrobci pojali jinak rozměry detailů a prostě celý přístup k čelu samotnému.

Jiná jsou okna, dveře, výška zapuštění kabelů atd.

Jedna s bleskem ukazuje, že výška nátěru i hlavních částí je shodná.

Vůz od Tilliga působí širším a masivnějším dojmem i bez měření. Je také rozhodně o pár desetin mm delší, což ale v provozu nehraje žádnou roli.

Kousek délky natáhnou i masivnější měchy.

Tillig nahoře, Kuehn dole. Výbava je podobná, není ale stejná. Je možné, že předloha je z jiné generace vozů. Přípravu na sběr proudu mají oba vozy.

Oba vozy u sebe. Největší rozdíl jsou pro mě rámy oken – Tillig je má hranatější, vypadají spíš jako z vozů vyrobených ve Studénce na konci 80. let (např. řada Bdt).

Rozdíl ve střešních větrácích je znatelný.

Kuehnova okna stále trpí stejnými neduhy, tedy modré vnitřní hrany rámů.

Proti tomu se u Tilliga objevuje občas prosvítání kolem rámu okna. Na druhou stranu u Tilliga pochopili správně, že rám není stříbrný a vypadá to lépe. Už tolik nepochopili, že rám je v barvě skříně, ale je to lepší než stříbrná.

Prostor nástupních dveří je provedený u obou vozů téměř shodné i co se týče rozměrů.

Z vnitřní strany oken pěkně decentně prosvítají madla.

Potisk piktogramu i vozové třídy jsou bez chyby.

U Tilliga je mřížka uprostřed vozu jen tisknutá, Kuehn jí má plastickou.

Madlo u Tilliga je výraznější, ale pěkně provedené. Co mi na celém Tilligovi vadí asi nejvíc jsou ta okna. Jsou ukrutně zjednodušená, plasticita je nulová a mají na sobě jen nepatrný náznak zdvojení stahovacího horního křídla. Tady jsme se bohužel od dob BTTB vůbec nikam neposunuli.

Velká diskuze byla kolem podvozků. Nevím čím, ale prý má Tillig nesprávné podvozky. Může se možná jednat jen o jinou vývojovou generaci, ale já vidím v obou případech víceméně velmi podobné podvozky až na pár dodatečných vypružení. Tillig…

A Kuehn… Kuehn má jiný tvar rámu, ale v zásadě oba výrobci zobrazují stejný tvar. Kuehn má dodatečné vypružení. Má podvozky z jiného plastu (je hrubší), působí méně plastově než u TIlliga a jsou o něco detailnější.

Přímé srovnání. V Kuehn je na pohled líbivější.

Srovnání celé bočnice s dveřním prostorem. Dveře jsou opravdu kupodivu skoro stejné.

Stejnou nátěrovou variantu oba výrobci řeší včetně potisků velmi dobře a velmi stejně, pruhy jsou stejně široké a odstíny téměř shodné.

Schůdky u Tilliga jsou „krablované“ a víc připomínají mřížku.

U Kuehna jsou naznačené výstupky kulatého tvaru.

Potisk u Tilliga je špičkový.

Stejně tak je však výborný u Kuehna, ani jednomu se nedá nic vytknout.

Rovněž provedení dvojek je velmi podobné. Kuehn potiskem naznačuje o něco víc detailů, například i osvětlení indikace uzavření dveří nebo držák směrových tabulek.

Tillig to vzal víc hopem. Nástřik u obou výrobců je však perfektní, pruhy jsou super čisté.

Kuehn nezapomněl na štítek dráhy „Č D“ s vynechaným S pod schůdky.

Tillig na něj naopak zapomněl, nebo spíše z důvodu úspory ho vynechal.

Potisk tabulky laků na čelech je u obou výrobců. Tillig zapomněl na věšák koncovek. Ta světla jsou opravdu nekoukatelná.

Kuehn má světlejší plast, jinak čelo celé působí lépe. Má barvená i madla dveří.

Oba vozy přicházejí s osazenými kabely elektrického vytápění.

Oba vozy mají přípravu pro dodatečné osazení hadic, které jsou u obou v balíčku příslušenství.

Tillig…

A Kuehn.

Když to píšu, Kuehn je i na pár problémů lepší. Hezčí, detailněji provedený. Tillig je řemeslně stejně čistě provedený, ale je na mnoha místech ošizený. Donedávna jsem byl čistý fanda Kuehna, protože kvalita. Ale je potřeba se na to dívat i trochu jinak. Tillig totiž, i když začal později, za tu dobu dokázal představit celou rodinu vozů na stejném základu a v mnoha nátěrech. Toto vše jsou (ne všechny varianty toho samého) vozy, které začínají na B od vzniku ČD.

A co za tu dobu zvládl Kuehn? Jen toto. Dva druhy Béček.

Tillig mimo to vytáhl z kapsy ještě dvě varianty lůžkových WLABů v několika barevných mutacích. Pokud se tedy mám rozmýšlet, z čeho se mi bude lépe skládat rychlík, tak je to jasná volba pro Tilliga.

Okrajově můžu zmínit BDska, tam se Kuehnovi povedlo po dlouhé době vypotit toto zeleno-šedé. A tím to skončilo. Tillig má Najbrta, má i ČSD (které Kuehn nikdy neměl).

U Tilliga ale zas na druhou stranu mají, co jinde neumí. Buďto nechtějí, nebo neumějí poslouchat. Nevěřím, že by jim to někdo neříkal už 100x. Nebo nemají správné lidi kolem sebe, kteří by je dokázali přemluvit, že dělají kraviny. Udělají pěkné (možná jen trochu tmavé) Bc, které má střechu správně šedou shodnou se skříní.

A přitom jsou schopní dělat Ačka, Bčka a BDska s těmi nesmyslnými šedohnědými střechami. Dělají to už 20 let a nikdy je nezajímalo, že je to špatně. Dělají to v TT, v H0, prostě ignorace.

Ano, ty vozy mají v provozu často střecha špinavé a 90 % času ty střechy skutečně bývaly „nahnědlé“, ale to není důvod k tomu je takhle dodávat na nové vozy.

Schválně pro porovnání to fotím s Kuehnem, který má barvu správně. Ten rozdíl na fotkách leze víc viditelný než v reálu, ale je to prostě špatně.

Dlouho jsem vlastně odolával kupovat Tilliga, protože jsem si říkal, že prostě za tohle jim peníze dát nechci.

Jenže mě stejně překecali, musel jsem začít kupovat Tilliga, protože Kuehn nebyl za těch 10 let schopný dodat trhu to, co trh chtěl. 10 let posouvání termínů, na jednu stranu nová série rychlíkových vozů je problém, ale pára – to nejtěžší – není problém do půl roku. Nové formy, nové všechno. My obyčejní modeláři tuhle logiku asi pochopit nemůžeme.

Tillig dneska umí Najbrt 1, Najbrt 2.

Umí tyhle krásné Eurofimy, vrchol cestování začátku 21. století.

Samozřejmě – dá se to považovat za štěstí, že ty vozy jsou shodné s tím, co jezdí v okolních zemích, ale i tak…

Umí dokonce (a to mě tedy hodně překvapil) vozy Bee, tedy rekonstrukce s novými dveřmi.

Vozy Bee mají dokonce správně šedohnědou střechu i podvozek, tady Tillig nemusel nic měnit a „vyšlo mu  to“ (kupodivu udělal ve stejné barvě skutečně i podvozky). Je to ale vždy loterie, jak které konkrétní katalogové číslo vyjde a jak velký to bude kompromis mezi Tilligovým uvážením a realitou.

V době vydání těchto vozů měl Tillig jen polospouštěcí okna, takže začal bouchat tyhle Bee246. Rozumný krok, tyhle vozy existovaly (mají jinou střechu, ale to už se dá pochopit).

To by nebylo nic špatného, ale pak dostal Tillig nápad udělat Bee a Aee ostatních indexů, dokonce i červené (velmi atraktivní, i když zákaznicky dost úzky zaměřené), které spouštěcí okna nikdy neměly. A vznikl další hybrid. Prostě Tillig má nějaké určité zažité postupy, metody a omezený počet forem, ze kterých generuje někdy vyloženě „volné“ modely, ale to o něm víme odjakživa. Proti tomu Kuehn když už něco vydá, tak to většinou sedí.

Dneska už existují nové série (ZSSK), které mají už okna vyklápěcí a plná, takže třeba se v budoucnu setkáme s vylepšenými provedeními. Ty nové vozy mají dokonce jiné střechy, bez původních větráků, ale s větracími „hříbky“ na koncích střechy.

Ale to se dostávám k poslední myšlence, co chci dneska říct. Stejně jsem si je koupil. Je šance, že je Tillig bude dělat znovu a třeba i lépe? A bude to brzy – třeba v horizontu tří let? Dost určitě ne. A udělá to stejné Kuehn? Tak tomu už nevěřím, dokud to nebudu mít na stole. Ale pochybuju, že tenhle Tilligův náskok už kdy dožene.

Když se dneska podívám do obchodů, tak nabídka skladových modelů je dost slabá. Všechno je vyprodané a Tillig toho má aktuálně na skladě u sebe prý pomálu. Značí to problémy Tilliga? Snad ne. I když i takové zvěsti v terénu kolují. Ale značí to jedno. Stejně nás zase utáhli na vařený nudli, protože musíme kupovat to, co je. Pokračuje to už od dob Zeukeho v relaci „zákazníci jsou tu od toho, aby kupovali, co my vyrobíme“. Trh má hlad a výrobce to nikam nehoní. A já za sebe říkám – kupujte, dokud je co. Když si tu jednorázovou sérii nekoupíte, už třeba ten vůz v tomhle konkrétním provedení neseženete. Vím co říkám, teď jsem sháněl horko těžko některé kusy z katalogů např. 2015 až za hranicemi a to jsou vyloženě poslední zapomenuté kousky. Není to jen o vozech, je to o lokomotivách i o všem ostatním. Líbí se vám konkrétní provedení Kocoura? Kupte ho, dost těžko zase brzo bude. Výrobce to ví, jemu stačí vyrobit podle své omezené kapacity pár kusů, protože má úplnou jistotu, že prodá a peníze dostane. A že sedíte doma a říkáte si „Tillig (dosaďte si jakéhokoliv výrobce) přišel o peníze, já si to z nějakého důvodu nekoupím“, tak Tillig je v tomhle ohledu asi úplně v klidu – co měl prodat podle plánu výroby, to prodal.

A tak je vlastně Tillig takovým trochu smutným vítězem tohohle souboje rychlíků. Má zajímavý sortiment, pustil se do mnohem více typů a mutací. A tak stojí za to mít rychlíky sestavené hlavně z Tilligových vozů, pokud ten vlak má být různorodý. Naštěstí dnešní šestá epocha nám modelářům přeje, čtyřvozové rychlíky na hlavní elektrifikované trati se staly standardem, a tak si vystačíme s málem. Pokud někdo potřebuje lokálkový rychlík B+B+BDs, tak Kuehn poslouží (pokud vozy nemáte, spíš je už seženete), ale s tempem, kterým Kuehn dodává byť jen reedice starých vozů, spíš části lidí rupnou nervy a koupí stejně Tilliga. A když budete potřebovat BDs nebo nedejbože něco extra, tak Tillig je jediná volba. Ještě tak nějakou tu „hospodu“, kdyby byla…

18 komentářů k článku “Rychlíky po 10 letech – Kuehn vs. Tillig”

  1. Tomcat :

    Moc pěkná recenze. Souhlasím s tebou. Kuehn je, jak píšeš, „víc líbivý“ ale každý z nich má něco jiného. Škoda, že jich Kuehn nevyrábí víc a taky je škoda, že se stále vyskytují „drobné“ chyby u obou výrobců. Už jsem o tom uvažoval, že bych se přihlásil a dané chyby jim předělal, aby byly vozy reálnější.

  2. Lesan :

    Doplním jen pár informací ohledně skutečných vozů B249/B256, tedy série z let 1974-1984, ze kterých vychází i dva nafocené modely.
    Kuehn = B249 979, r.v. 1984 (poslední 5.série)
    Tillig = Bd264 470 (ex B256 470), r.v. 1979 (2.série)

    5+2 větráky jsou do vozu 565, vyšší čísla mají už jen 2 větráky (dále starší/novější). Tvarově víc odpovídá Tillig, Kuehnovo jsou moc „baculaté“. Naopak Kuehn má těch 5 správně rozmístěných, rozestupy mají být stejné, nikoliv různé jako u Tilliga.

    Přibližně u stejného čísla se mění i podvozky. Starší vozy mají podvozky s těmi „většími“ brzdami (jako Kuehn), vyšší čísla mají brzdy „menší“ (jako Tillig). Rám podvozku u Kuehna (tlumiče nad ložisky) odpovídá staršímu typu, u Tilliga je to jakýsi hybrid (druhotné vypružení odpovídá starším, chybí však tlumiče nad ložisky, to by zas bylo pro novější. Jenže zrovna vozy Bd určené pro vnitrostátní provoz mívají tyto malé tlumiče odebrané..). Co třeba mně vadí, jsou výstupky na rámu podvozku u Tilliga a díry u Kuehna..

    Zaoblení přechodu čelo-bok/střecha jasně vyhrává Kuehn s menším poloměrem. Poloměr u Tilliga odpovídá starým vozům s odporovým topením (1965-73), ty mají pestřejší výbavu na jedné straně střechy a velké dynamo na podvozku. Profil střechy nedokážu posoudit, obojí mi připadá správně, dost klame právě ten poloměr zaoblení.

    Přechodové dveře na čele mají být ploché, ty šikmé části se opět vyskytují jen u vozů s odporovým topením. Horní část návalků/měchů mi naopak přijde lepší u Tilliga, Kuehn nemá protidešťovou clonu. Zapuštění kabelů cca odpovídá u obou vozů, starší mají na obou stranách, novější jen napravo.

    Lak – z boku odpovídá, oba vozy skutečně tuto verzi měly. Tillig sedí i na čele, modrá až nahoru jako u Kuehna se nikdy neaplikovala (teoreticky jedině jako omyl, ale o tom nevím).

    Kuehn u dveří nenaznačuje indikaci otevřených dveří, ta má jiný tvar i barvu. V dobách dávných tam bývala taková krabička, hlavně na starších vozech, dnes už se téměř nevyskytuje.

    Zrovna u foceného vozu se Kuehn netrefil s číslem, na zelenošedých vozech s čísly 3xx téměř vše sedí. Tillig má výhodu, že je vůz z mnoha částí, a tak se dá zaměnit střecha, spodek, schody, podvozky, okna… Díky tomu se dají doma vyrobit i vozy ze sérií, které Tillig nevyrábí (např. BDs/B s teplovzdušným topením, ale dvěma schody (první série), Bee272, Bee273, Aee145/152, Aee140/Bee240 se správnými okny…možností je hodně, něco už jsem vyrobil a další část z toho plánuji realizovat). Kuehn má méně výlisků a některé varianty bez dalších forem jednoduše nemůže vyrobit.

    Stejný rozbor se dá udělat i u mnoha dalších vozů, některé budou odpovídat víc, některé míň…

    Jinak pěkný článek konečně srovnávající dva téměř totožné modely, ne „nějaký Kuehn a nějaký Tillig“. Skončil jsem u Tilliga úplně stejně jako autor, množství továrních barevných mutací je oproti Kuehnovi jednoduše výborné.

  3. VoVo :

    Super, děkuju moc, zodpovědělo to několik mých otazníků, které jsem raději neotvíral 🙂

  4. Ronoath :

    Lesan: Nějaké fotky tvých úprav by nebyly? Jinak perfektní doplnění článku – před časem jsem se tím také dost zabýval, aby mé modely v H0 seděly…

    VoVo: to je naprosto přesné, s nedostatkem skladových zásob. Typické plky o tom, jak nesprávný model se nesmí kupovat, aby se výrobce chytil za nos a udělal to správně, skutečně nefungují. Protože i ty nejméně povedené modely se vyprodají, což platí třeba pro ty „trnavské rekonstrukce“ (červené Aee, Bee) v H0 od Tilliga, které dopadly dosti mizerně… Mají ty modely v TT špalíkovou brzdu?

  5. Lesan :

    Ronoath – vozy Aee/Bee mají stejné podvozky (+ spodek, bedny nesedí, je jich málo) jako ostatní Y, tedy i s výlisky brzd. Jsou tam jen nacvaklé, takže za dvacet vteřin je po problému a ještě tím získám 4 náhradní brzdové výstroje.

    Fotky novějších úprav jsem zatím nikam nedával (můžu časem hodit něco třeba do modelové sekce na K-report), část je stále ve stádiu rozpracovanosti, brzdí to nedostatek času a hlavně obtisky, k jejichž dodělání se musím konečně dohnat. Tisk jsem si kdysi domlouval s VoVo, snad to bude stále možné 🙂

  6. MIKO :

    Kuehní vozy líp jezdí, taknějak celkově líp vypadají (i když ta okna jsou brutálně humpolácká, to zlatá ta „basic“ od Tilliga), ALE…

    Já, do háje, potřebuju soupravu, ne jeden vagón a za sedm let další. Takže jsem prodal všech pět svých Kuehnů kamarádovi a jezdím s Tilligy. Postavím si soupravy, na jaké mám zrovna náladu, a jsem v klidu. Ale tos vlastně psal. Takže jsem aspoň rád, že ve svejch myšlenkovejch pochodech jsem nebyl sám.

  7. Michal :

    Otázka na znalé. Zaoblení na čelech Aee/Bee mi přijde nedostatečné ? Zdá se mi to nebo ne ? A případně trpí tímto neduhem i model Slovenského Aee? Děkuji za podveď

  8. Lesan :

    Ano, zaoblení má na modelu menší poloměr, než na skutečném voze. Skutečné vozy jsou maďarského původu s ještě větším zaoblením, než vozy s odporovým topením z Bautzenu, ze kterých vychází model.
    Slovenský Aeer je rekonstrukcí právě z „odporáků“ Bautzen, takže zaoblení sedí.

  9. Rosťopiš :

    Taky přidám svojí trošku do mlýna: Z řemelných věcí: Kuehn mi vždycky líp jezdil, tvarově je mnohem lépe zvládnutý, zaoblení čel, tvar střechy, zúžení představků, podvozky, okna, to všechno má lépe. Tillig je většinou mírně kompromisní mix, ale díky tomu je mnohem variabilnější. Model je tak nějak „na jistotu“, je tam to nezbytné, model je na kvalitativním standardu výrobce, některé drobnosti prostě chybí. Jeden nedostatek mají oba výrobci společný: časem se ohmatá potisk oken, takže radši se tomu vyhýbat. Co se týká barvy rámečků Kuehna, Stříbrná je sice ve skutečnosti v menšině, ale reálná – jak u starších ČD, tak současných najbrtů. Co se týká pevných oken u Tilliga, v době uvedení červených Bee a Aee na trh už správnou formu na zasklení měl, jenom to prostě nepoužil. Zkoušel jsem správná okna sehnat jako náhradní díl, bylo mi řečeno, že to nejde.

    Jak už zaznělo, Kuehn umí jenom několik málo verzí vozu (ale má formy na několik verzí střech, počet schůdků…) a kadence barevných mutací, či jenom obnovování vyprodané série, to je čistá tragédie. Když už ale něco vypustí, tak to sedí (až na ty modré konce střech u najbrta, to opravdu žádný vůz neměl ani omylem), má to správné detaily, odpovídají barvy… Naproti tomu Tillig vydává kompromisní mixy mnohdy univerzálních výlisků. Takže skoro nic nesedí úplně přesně, ale zase se z toho dá secvakat větší paleta verzí. Příkladem budiž čelo vozu, které zaoblením hran, velikostí světel, zapuštěnými zásuvkami neodpovídá vlastně pořádně ničemu, ale právě proto z toho Tillig může plácat všechno od „odporáků“ po maďarské bratrance „Y“. (Proto je to zaoblení pro B velké, pro Bee zase malé).

    Jak to rozseknout, těžo říct, já mám park založený na Kuehnovi (Tillig mi prostě přijde moc hračkový a ještě je dražší), něco jsem si z něj přebarvil. A tohle doplňuju Tilligem (Bmz, Bee..). Tím, že jsou to i vozy na jiném základu, v soupravě potom ten rozdíl je ospravedlnitelný a blbě to nevypadá. Takže zase není pravda, že kdo chce sestavit reálně vypadající rychlík, musí se obejít bez Kuehna. Víc než to, o co je nabídka Tilliga bohatší, mi chybí typy, které nevyrábí nikdo, ale těch se asi nikdy továrně nedočkáme…

    A odbočka ke stylu výroby modelů v menších sériích obecně… Kdy naposledy se vám stalo, že jste přišli do obchodu a tam si mohli vybrat z několika verzí třeba těchhle rychlíkáčů? Většinou tam mají jenom nějaký kus „aby se neřeklo“ a když chcete něco jiného, tak vám to tedy milostivě objednají (existuje pár vyjímek, ale fakt jenom pár, těm čest). Eshopy taky nemají většinou skladem všechno, co by za to stálo. Takže je zcela logické, k čemu se výrobci uchýlili, vyrobí toho v jedné vlně tolik, kolik jsou si jisti, že fakt prodají během snesitelného čaového horizontu. Prostě se jim nechce dělat externí sklad pro obchodníky…

  10. Tomislav :

    Pánové, chtěl bych se pozeptat, jak by vypadala rychlíková souprava tvořená vozy Kuehn a Tillig. Nebilo by to moc do očí?

  11. Anonym :

    co se týče barvy oken u vozů staršího provedení byly rámy oken šedé nebo stříbrné , ale u najbrtu jakéhokoliv provedení pouze v šedé barvě.

  12. Tomáš :

    Prej rudý bulvy, hehe… Ale souhlasím, je to děs. On ten tillig je na tom ve spoustě detailů blbě, narozdíl od Kuehna, ale nejhorší je ta hnědá střecha. Z toho by jeden blil…

  13. Rosťopiš :

    Právě že ne, sám jsem na to čuměl jak puk, o vánocích jsem se vlakem přesouval v rámci klasického turné za rodinou a potkal jsem hned několik najbrtích B se „stříbrnými“ rámy. Kdybych to neviděl na vlastní oči, tak to nepíšu…

  14. Lesan :

    Rosťopiš – tomu nevěřím, chtěl bych vidět fotku. Všechny vozy B a jim podobné, které jsem viděl nebo fotil, mají rámy světle šedé. Může zkreslovat špína, kdy se nachytaný prach od brzd tváří jako lesklý, ale stále je to světle šedá.
    Jiné je to u ostatních řad vozů – třeba některá Bee238/Aee140 mají rámy v tmavší šedé, pár kusů původně rakouských Bmz má rámy hliníkové-stříbrné..

  15. Zlámalík :

    Vovo, děkuju za krásnou recenzi, zjevně záměrně ses vyhnul odkazování na fotky konkrétních vozů (nastoupil-com, wagonweb-cz), protože to by byla sisyfofská práce a pro výrobce mnohdy nerovný boj. Ale i tak díky, kdo chce, si to najde.
    Ohledně spřahování Tilliga a Kühna do souprav: žádný problém, pusťte si na YT nějaké video od trati a uvidíte – každá střecha jiná, okna jiná… Já sice rád „počítám nýty“, ale jak člověk stárne, tak nějak hledí víc na to, aby si to taky užil 😀

  16. Ronoath :

    Hlavně těch béček je dost podtypů a v soupravě v reálu to taky nebije příliš do očí, pokud se člověk na to nezaměří. Já jsem se třeba v H0 pustil do blázniviny úpravy Tilligu na „odporáky“ a hádejte, kdo to pozná. Nikdo. Maximálně si všimne zelených a hnědých sedadel, když ty vozy hodně zkoumá… A pak, ideál jsou devadesátá léta, kdy jezdilo kdeco – a ještě v různých variacích. Třeba čekám na variantu nátěru zelená – bílá, kdy dveře nejsou zvýrazněny zelenou barvou ale jsou součástí bílého pruhu. To ještě nikdo v modelech nedělal…

  17. VoVo :

    Rámy oken – nikdy to není stříbrné jak psí kulky. Možná je to hliník, ale ne stříbro. Na konkrétní vozy jsem neodkazoval, za tu dobu, co jsem se tomu pár let nevěnoval, jsem spoustu věcí zapomněl a radši jsem se do toho nechtěl pouštět. Ale jak vidno, znalí zde výborně doplnili 🙂 Co se týče variant, pořád je co dělat (když pominu, že by se hodily i reedice již udělaných), myslím že i takové BDsee ala Bmto by se série udala, my už prodali těch obtisků celkem dost, takže jako kuriozitu by se to užilo. Beer snad budou tenhle rok, první Bee 001 (modré) bych bral jako raritku. Část vozů by opravdu potřebovala variabilnější provedení oken, pak by se s tím dalo víc kouzlit. Viz odporáky, jestli se nepletu, měly malá okna vedle dveří v černé gumě nepůlená?! Spousta dnešních rekonstrukcí má okna plná, taky by se na tom dalo stavět. Bmee by se dalo udělat z Bomz, když se oželí 10 oken vs. 11 (lepší než nic) atd.

  18. Cristian Scott :

    KUEHN’s model is based on the first batch of the type Y/B 70 built originally for Czechoslovakian State Railways (CSD) and because they had some financial problems CSD refused 101 first class coaches adapted with 9 compartments. German State Railways (DR) purchased them and modified some 50 coaches (not sure about the exact number) into second class coaches, the exterior was painted dark green typical color for DR at that time and gray roofs, DR did not want to spent too much time and money to modify the coaches to the DR standards, so the interiors remained the same for the first class coaches, each compartment had 6 individual seats covered with green color upholstery (fabric material) and the second class coaches got dark red color upholstery (same seat configuration as the first class coaches, 6 individual seats per compartment). That explains why these are the only second class coaches with 9 compartments. The bogies were type V Goerlitz equipped with DAKO braking system used by the CSD, DR uses KNORR brake system (see TILLIG’s models). After the introduction of the STADTEEXPRESS train there was a quick need of some first and second class coaches so these some of these or all 101 coaches became donors to make part of the train and the exteriors were painted (only were green area was covered) with cream or ivory color the top half and mandarin or orange color the bottom half.
    The second batch of type Y./B 70 coaches were delivered by the WG (WAGGONBAU GOERLITZ) with pointier roofs and type ViI Goerlitz bogies (see TILLIG’s models). The interiors were conform DR standard, first class 6 individual seats per compartment and benches for second class coaches that accommodated up to 8 passengers per compartment). Both companies are correct with the models they have released. I will write more about these coaches.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..