Novinka od Malé Železnice v podobě výsypného dvouosého vozu mně příjemně překvapila. Jedná se o vcelku specifický vůz pro české, potažmo československé železnice. Vozy St (dle ČSD UIC) spadají do IV. epochy mezi roky 1968-1981. Po přeznačení je od roku 1982 můžeme najít pod označením Fcc. Provozovatelem byly výhradaně ČD/ČSD a Ostravsko karvinské doly (po privatizaci OKD doprava).

S rozvorem 6m není kdovíjakým obrem, ale spíše spásou pro nás, kdo máme stísněné kolejiště s opravdu utaženými oblouky. Jednoduchá, lehká, svařovaná konstrukce z válcovaných profilů je pro modeláře velmi atraktivní, jelikož disponuje mnoha tvarovými doplňky, žebry, oky a madly.

Když stavebnice konečně dorazila tak jsem se na ni téměř bez prostojů vrhnul. Ve známém pytlíku najdeme pět aršíků o různých tloušťkách a barev. Nejtlustší patří logicky dílům rámu a násypce, tenší pak doplňkům a detailům.

Zde musím zmínit, jak mile mně překvapil pokrok laser-cut technologií. Naprosto krásně a ostře vyřezané díly, bez jakýchkoliv vad. Dokonce vyřezávané plastické detaily na některých dílech podvozku. Zejména zavěšení s hraníky a víka ložiskových skříní jsou detaily téměř srovnatelné s platiskovými výlisky. Nasledovalo prostudování vcelku obsáhlého návodu. Může se to zdát zvlášťní, ale po povrchové úpravě jsou tyto vozy prakticky nerozeznatelné od svých plastových vrstevníků.

Návod se zdá přehledný, počet stran nemusí nikoho děsit, jen asi tři se věnují samotné stavbě vozidla. Začal jsem tedy obezřetně zkoumat aršíky a pomalu odřezávat první díly. Vše šlo velmi hladce, papír (zřejmě důmyslně ošetřený) se nikde netřepil a po dělících můstcích nebylo ani památky. Návod začíná sestavením rozsoch, která se každá skládá ze tří dílů – základu, pružnice s hraníky a víka ložiskové skříně. Ačkoli je stavebnice prakticky papírová, vše lepím hustým vteřinovým lepidlem. Herkules či jiná vodou ředitelná lepidla na papír by mohla díly promáčet a zároveň mají dlouhou dobu schnutí. Takto šla práce rychle od ruky. Tedy až do chvíle, kdy se ukázalo, že hend první krok v návodu je chybný.

Jak je vidět na obrázku, kroky SE1 a SE2 jsou shodné – což nedává smysl, protože vůz je symetrický podle střední příčné roviny a takto slepené rozsochy by ve dvou případěch směrovali pružnicemi „dovnitř“ vozu, místo „ven“. To bylo naposled, co jsem slepě následoval návod. Příště je lepší si nejříve podkladové díly rozsoch přilepit k rámu a na ně teprve lepit další detaily. Naštěstí semi podařilo realtivně beze ztrát dvě přuižnice odříznout a znovu přilepit z druhé strany. Detaily lehce utrpěly, ale po povrchové úpravě to snad nebude nijak hrozné.

Dalším v pořadí byl rám. Zde nebylo co řešit – je tvořen sendvičem ze čtyř vrstev, kdy prostřední dvě jsou v podstatě nosné, udržují geometrii a naznačují konstrukci spodku vozu, kdežto vrchní a spodní tenké vrstvy tvoří pohledové plochy včetně pekných detailů, jako je dřevěná plošina na konci vozu.

Poté se spodek zkompletuje s rozsochami, přidají se brzdové špalíky (opět s velmi pěkně vypálenými detaily) a vše se „dozdobí“ čelnicemi, na jedné straně zábradlím a nárazníky. Ty jsou standardně vylisovány z plastu. Dále nesmí chybět páky přestavovače brzd a výztuhy. V tuto chvíli již spodek vozu vypadá velmi pěkně. Výsledek zde hodně záleží na zručnosti modeláře. Díly jsou vyřezány dokonale, takže každá malá odchylka při lepení se ihned projeví při kompletaci s dalšími díly. Hodně odvážné mi přijde řešení schůdků také z papíru. Přecijen, takto exponovaný díl by si buď zasloužil lept, nebo alespoň plastový výlisek, Na můj vkus jsou až moc choulostivé. Stejně tak se obávám o zábradlí, které sice vyztužuje klika ruční brzdy, ale při jeho modelové stloušťcě moc pevnosti nemá a při sebemenším zavadění se bortí.

Návod ještě udává osadit již v této fázi mosazná ložiska. Já jsem tak neučinil, jelikož jsem se chtěl vyvarovat jejich zatření při povrchové úpravě. Trochu mě potrápily kotvičky. Dle návodu mají být přilepeny natupo na spodní hranu U porfilu, který tvoří bočnici spodku vozu. Přiznám se, že se mi to nepovedlo tak, jak bych si přál, proto jsem je přilepil na spodní stanu. Zde by se hodil nějký malý díl, který by uchycení kotviček podpořil. Rám byl tímto sestaven a mohl jsem se přesunout na nástavbu.

Zde opět oceňuji přesné nařezání dílů. Hlvní vana se střední přepážkou do sebe výborně zapadají. Bočnice jsou předrýhované, takže stačí s trochou citu naohýbat do požadovaného tvaru a slepit s prostřední přepážkou.

Zde se nesmí zapomenout i na ohyb v horní části čel, ale po prostudování návodu a pár fotek na internetu, je to velmi jasné a díly do sebe bezbolestně zapadnou. Na tento základ vany opět příjde mnoho vrstev doplňků včetně dalších dvou příčných žeber, která celou nástavbu ještě vyztuží. Potěšily mne detaily ohranění vylehčovacích otvorů (světle šedé díly), jenž se musí lepit samostatně, ale výsledek stojí za to.

Zespoda celou konstrukci uzavírá násypka z jednoho kusu. Uprostřed se opět velmi snadno ohne a v tu chvíli krásně zapadne mezi žebra. Tento celek je překvapivě velmi tuhý a dobře si drží svoji geometrii.

Následovalo nemálo detailů. Zde byla nutná trpělivost a opatrnost, protože jednotlivé díly jsou z nejtěnšího kartonku a snadno se mohou zmuchlat či potrhat. První jsem přilepil boční výztuhy. Při lepení vteřinovým lepidlem to chce silné nervy a pevnou ruku, druhý pokus už by nemusel přijít. Obě strany se povedly, po dolepení čelních podpěr, už zbývaly jen výztuhy na předních stranách násypek a desky pro popisy vozu. Dlouho jsem se kochal detailností mřížky na dokumenty, to se s lisovanými nedá srovnat. Samozřejmě by šla nahradit leptem. Po takto slepené nástavbě jsem zkusil nasucho celý vůz sesadit. Vše zapadlo na první dobrou.

Dokonce i čelní podpory krásně zajely do předpřipravených otvorů v rámu podovozku. Proporčně vše sedělo, geometrie taky v pořádku. Zbývá ještě žebřík a a ovladače klapek. Ty jsme lepil až po barvení a sesazení, abych si zbytečně nekomplikoval lepení rámu a násypky dohromady. Stavebně jsem tedy vůz prohlásil za hotový a jal se ho barvit.

Spodek vozu jsem natřel matnou černou barvnou Revell EMAIL Matt 6 malým štětcem. Stříkat takto drobný díl, který ani nemá žádnou velkou plochu, by bylo zbytečné plýtvání barvou. Barva model krásně sjednotila. Ve chvíli, kdy zmizí rozdílné barvy kartónků, nelze určit zda se jedná o klasický plastový model, či model z papíru. Narozdíl od spodku jsem násypku nastříkal červenohnědou barvou ve spreji. Používám základovou barvu na auta. Nemá přesné označení odstínu, ale od pohledu je to barva velmi věrná. Hezky kryje a vytváří pěknou sjednocenou plochu. Některá místa bylo nutné stříknout dvakrát. Po zaschnutí se na části modelu vytvořila světlejší místa – nejspíše je způsobily výpary z veřinového lepidla, které ulpěly na povrchu dílů. Ani po třetí vrstvě nezmizely, vše vyřešil až matný lak.

Ve chvíli, kdy byly obě části vozu zaschlé, byl čas na jejich kompletaci. Vrstva barvy malinko zvýšila odpor, přesto se sesazení podvedlo jako u nenabarveného modelu. Spoj jsem pojistil šesti kapkami lpeidla ve spodní části u výsypek a drobnými kapičkami u patek čelních sloupků. Následovalo dolepení výše zmíněných ovládácích pák a žebříku. Na řadu přišlo barvení detailů. Ty jsem barvil již akrylovými barvami. Nejdříve destičky pod pákami přestavovače brzd barvou Humbrol 703, dále pak rukojeť ruční brzdy a páky přestavovačů červenou Humbrol 174. Je opravdu sytá a výrazná, ale po decentním ušpinění vypadá na modelu výborně. Zbývalo dotřít žlutou Agamou 11 kotvičky a Humbrolem RC 418 žebřík. Po shlédnutí návodu pro obtisky jsem ještě doplnil na rohy sloupků bílé značky. V tomto stavu jsem celý model přestříkal matným lakem ve spreji od firmy Duplicolor. Jedná se o univerzální lak běženě k dostání v prodejně s barvami. Dřevěnou plošinu i stupačky jsem nechal černé.

Na první vrstvu laku přibyly obtisky. Ty k modelu nedostanete, ale musíte si je přikoupit, což mi nepřijde úplně šťastné. Co ovšem bylo hoší, že jsem některé návodem zobrazené popisky na aršíku nenašel. Například obtisk s údajem ložné plochy zcela chyběl, nebo jsem opravdu slepý. Bohužel se mi do ruky asi dostal zmetkový kus, jelikož z textu: „DOM. ST. OSTRAVA HL. N. LOŽENÉ ZBOŽÍ: UHLÍ, KOKS, ŠTĚRK“ zbyly jen nesmyslné tečky a fragmenty.

Je pravdou, že bílé potisky se na bleděmodrém papírku zrovna nejlépe nečtou, ale výše zmíněné údaje, které by měly být v prázdném poli vedle nápisu ČSD, opravdu chyběly. Nejsem zase úplný puntičkář a nějaký ten chybějící obtisk přežiju, ale když je zakresleno něco v návodu a v aršíku to pak není, případně tam jsou pouze fragmenty, tak mě to nebaví. Zde chybějící značku RIV jsem našel a náseldně na model doplnil. Obecně se s obtisky pracovalo dobře a na nabarvený papír chytaly možná i lépe než na plastikové modely. Po uschnutí přišla finální vrstva matného laku a tím zbývala jen dvojkolí a ložiska.

Jak jsem psal výše, ložiska jsem neosazoval na začátku stavby, takže jsem je musel do rozsoch umístit až teď. Ve stavebnici byly přibaleny čtyři kusy mosazných kluzných ložisek, což bylo milé překvapení. Radost se vytratila ve chvílil, kdy jsem zjisti, že díry vyříznuté v dílech rozsoch, jsou malé. Chybělo pár desetinek milimetru, avšak kartonek není poddajný jak by se mohlo zdát a o nalisování nemohla být ani řeč, jelikož by se tím definitivně zničily detaily z vnější strany. Porovnání ložisek – níže ze stavebnice, nahoře PEHO:

Toto už mě lehce vyvedlo z míry, jelikož jsem předpokládal, že když mi výrobce dodá ve stavebnci nějaké díly, tak pro ně bude připraven adekvátní prostor. Nebyl. Použil jsem tedy ložiska PEHO ze svých zásob. Ty do předpřiravených otvorů zapadly naprosto přesně. S kovovými koly jsou jízdní vlastnosti perfektní a nutno podotknout, že ačkoli je stavebnice z kratonu, tak velmi dobře drží geometrii, nijak se nekýve, a při jízdě na koleji se nehoupe. Tímto byl prozatím model dokončen. Samozřejmě mu ještě schází kinematiky se spřáhly – dle protáhlého tvaru prosotoru v rámu předpokládám, že do něj budou pasovat kinamtiky PEHO. Dále pak bude určitě nutné doplnit náklad (štěrk nebo uhlí), jelikož vnitřek násypek není pohledově úplně stoprocentní, navíc se bude muset vůz dovážit, jelikož kompletní stavebnice včetně dvojkolí váží pouze 12g.

Co říci závěrem? Byla to moje prvotina vozu z kartónu/papíru. Rozhodně to není stavebnice pro začínající modeláře. Z papíru jsem postavil několik staveb a doplňků, ale stavba nákladního vozu je přecijen titěrností některých dílů o level výš. Velmi mile mně překvapila úroveň detailů, přesnost zpracování i výsledný vzhled. Na kolejišti se bude jistě vyjímat. Jedná se o opravdu pěknou stavebnici atraktivního vozu, který se nemá za co stydět. Na slávě ubírá chyba v návodu a možná přeceněný materiál. Vím, že leptané díly by zvedly cenu, která je momentálně opravdu skvělá v porovnání s tím, jak hezký kousek lze ze stavebnice postavit, ale leptané doplňky by mu slušely víc. Trochu jsem nepochopil nepřesnost s ložisky, protože díly rozsochy jsem měl sesazené přsně,ale ložisko bylo viditelně mohutnější. Přijde mi škoda dokupovat zvlášť obtisky. Jejich kvalita byla také pochybná. Nevím zda jsem měl štěstí na špatný kus, či je to standard. Pomineme-li chybějící poopisky a nepovedený nápis, tak zbytek byl velmi dobrý a na voze skvělě čitelný. Za kvalitu konečného výsledku nemůže jen výrobce stavebnice, ale také velkou měrou modelář, který ji zpracuje. Proto si myslím, že stavebnice je více než dobrá, odstranit nějaké dětské nemoci a bude naprosto perfektní. Na kolejišti by alespoň pár kousků do manipuláku nemělo chybět. Určitě to není můj poslední vagónek od Malé Železnice.

11 komentářů k článku “Výsypný vůz St/Fcc od Malé Železnice”

  1. Střelec :

    Už se to tu kdysi probíralo – na světlé obtisky na světlém podkladu – zviditelní je opatrné napuštění tmavým lihovým mořidlem z rubové strany. Opatrnost je nutná – při přemíře mořidla můžou některé obtisky“odjet“ z podkladového papíru.

  2. Joer :

    Alebo začmárat liehovou čiernou fixou, aj to sa tu myslím preberalo

  3. orlicke TT depo :

    Ejčzet: Při stavbě jsi udělal špatný krok, když jsi ještě před sestavením rozsoch nevložil ta ložiska od MŽ do vypálených děr, ta ložiska se do nich na pevné ploše namačknou a drží tam, případně je možné je zajistit vlepením třeba vteřinovým lepidlem. Potom z vnitřní strany vrtáčkem upravit uložení. Tak je to výrobcem stavebnice zamýšleno. Je zbytečné vlepovat ložiska Peho, když máš ve stavebnici ložiska přiložena. Nakonec ještě kotvičky – buď je vozy nemají vůbec, nebo jen tažná oka,kotvičky pak v rozích rámu zevnitř a ne zvenčí, stačí se podívat na pár fotek skutečného vozu.

  4. ejčzet :

    Ohledně těch ložisek budete mít pravdu. Holt chybami se člověk učí. Co se týče kotviček – opravdu tam buď nejsou, případně jsou až na koncích rámu, v tom případě mi ale uniká, proč jsou zakreselny v návodu u náprav? Každopádně si ho minimálně ještě jednou, či dvakrát postavím a věřím, že výsledek bude lepší.

  5. Anonym :

    Me trosku neladi narazniky s popiskama. Popisky jsou ze III. epochy, ale narazniky odpovidaji osmdesatym letum. Nemam uplne zmapovano, takze se mozna mylim.
    Model je ale jinak povedeny a pohledny.

  6. Pepa :

    Leptané doplňky by stavebnice MŽ posunuly o level výš. Argument který jsem slyšel od výrobce, že se spoustu modelářů se leptů stále bojí mi připadá pouze jako výmluva. Je přeci jedno jestli na model lepím detaily z papíru nebo z leptu. Chápu snahu se obejít bez dalšího subdodavatele, ale řešení např. papírových schůdků nebo zábradlí apod. je v mnoha případech nešťastné a sráží jinak povedené stavebnice. Stačila by malá planžeta s nejnáchylnějšími díly. Stavebnice lze samozřejmě sestavit i s použitím dodávaných papírových dílů které lze napustit lepidlem, ale není to prostě ono.

  7. Yany :

    Zdravim. Mozem vediet ktore lepidlo/lepidla ste pouzili? Vdaka.

  8. ejčzet :

    Použil jsem husté vteřinové lepidlo z Číny ( https://bit.ly/2WJT6QJ ) a občas aktivátor na detaily, aby to přichytlo opravdu okamžitě ( https://bit.ly/2IlFSWp ).

  9. Zlámalík :

    Já bych to nelepil vteřiňákem – černé plastové díly se krásně lepí jen rozpouštědlem, stačí sesadit, zakápnout a díly se slepí. To samé při lepení kartonových doplňků (třeba pružnice na rozsochy): stačí plast natřít rozpouštědlem, on se naleptá a papír na sebe přichytí. Přitom se s tím dá chvíli hýbat a nehrozí zaplácání od lepidla.

  10. Ivan Miguel Kolář :

    Zcela správně, nárazníky, které jsou ve stavebnici, na těchto vozech nikdy nebyly. Škoda těch obtisků, zvolený font písma je úplně mimo… Osttatní už bylo řečeno – ložiska nalisovat do plastu rozsochy tak, jak je v návodu, teprve potom lepit papírovou bižuterii. Při lepení korby se mi osvědčila trocha lepidla (použil jsem na všechno lepidlo na plast) do vnitřku ohybů, ohne se to ještě lépe a plast se neláme.

  11. Ladis-63 :

    Na lepení plastových části je nejlepší lepidlo na plastikové stavebnice, buď koupené nebo dělané (já si ho dělám z toluenu, ve kterém rozpustím čiré zbytky stavebnic). Papírové doplňky „lepím“ tak, že si je nasucho položím na příslušné místo a přiložím na ten papír štětec dokonale napuštěný rozpouštědlem (toluen, perchlor, aceton). Po odpaření rozpouštědla je papír dokonale spojený s plastem. Pokud se lepí více vrstev papíru, tak na druhou a další vrstvu používám herkules. Zábradlí a podobné tenké detaily z papíru předem napustím vteřiňákem a po proschnutí přilepím na místo..
    Jako závaží se výborně hodí „cín“, co používají klempíři na spojování okapů (má trojúhelníkový průřez, tak dobře sedne na dno násypek). Já jsem tyhle vagónky skládal loni před vánocena a na chybějící obtisk jsem MŽ upozornil. Velice se divili a prý jsem první, kdo si toho všimnul (taky jsem byl asi celkově druhý, kdo to skládal).

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..