18
03/19

Už je to dlouho, co jsem vypotil nějaký ten článek, nastal nejvyšší čas to napravit. A začnu hned jedním z restů, dvojicí novinkových stavebnic z loňského léta. Firma Es Pečky tehdá připravila dva oplenové vagonky.Poslední dobou není na poli TTčka o stavebnice vozů nouze. Dřív jsme záviděli ostatním měřítkům, že jsou pro ně modely podle československých předloh dostupnější, situace se ale obrátila, což dokazuje i pohled do novinkových katalogů velkých výrobců. A pak jsou tu výrobci menší, kteří se věnují modelům vozidel zůstávajícím tak trochu v pozadí. To je případ stavebnic dvounápravových oplenových vozů. Sice se nedá říct, že by tyhle vozy byly nějakou ikonou provozu u ČSD, nicméně potém co se jich ESP ujal, rozhodně budou vítaným oživením každého kolejiště.

Jak už jsem napsal, stavebnice těchhle vozů výrobce uvedl na trh už loni v červnu, ale chvíli mi trvalo, než jsem se k nim prokousal hromádkou modelářských i nemodelářských zdržení. Jedná se o vozy oplenové, přičemž každý vůz je mírně odlišný, jeden je vybavený pouze oplenem, druhý i klanicemi. Jak se mi začaly doma příležitostně množit i modely vozidel ze III. provozní epochy, rád jsem k nim do party přibral i tyhle dva, neboť svým provedením i obtiskem právě sem na časové ose zapadají.

Ještě trochu nějaké té osvěty… Oplenové vozy slouží k přepravě dlouhých nákladů, které přesahují možnosti ložení do samostatného vozu. V provozu se tedy spojí dvojice takových vagonů a náklad spočívá na obou. U ČSD jezdilo hned několik typů oplenových vozů, poválečnou dvounápravovou konstrukci představují právě dnes popisované stavebnice. Ty odpovídají starší verzi tohoto vozu, která má kratší rozvor a schránku na klanice tedy až pod představkem. Později se vůz vyráběl mírně upravený a schránka na klanice byla přemístěna ke středu vozu. Následovaly ještě vozy odlišené plnými bočními podélníky a pro největší náklady byly určeny čtyřnápravové vozy Scmms vycházející z populárních „Paoček“. Ty jediné také zůstávají v provozu dodnes. My se ale vrhneme do oplenového „pravěku“ a můžeme začít stavět.

Stavebnice jsou baleny tradičně v pevné krabici s fotografií skutečného vozu. Vůz řady Jde vybavený klanicemi…

… a vůz řady Od bez klanic.

Až na klanice jsou oba vozy téměř shodné, i návod je tedy v obou krabičkách skoro totožný. Co kam patří z něj poznáte dobře, navržený postup prací jsem si trochu upravil, aby lépe zapadal do mého lenošského stavebního stylu.

Stavební díly jsou již klasikou výrobce. Samotný vůz sestavíme z přesných resinových odlitků, drobné detaily jsou z leptaného plechu a z plastového výlisku sestavíme kinematiky. Přibalen je i obtisk a spřáhla Kuehn.

Sestava dílů pro vůz s klanicemi je shodná, navíc jsou tu právě jen ty klanice.

Odlitky jsem očistil. Šlo to jako vždycky pouze modelářským nožem, žádné velké broušení není potřeba, jen je nutné odstranit všudypřítomné blanky.

V čem se ještě oba vozy odlišují je schránka na klanice. Vůz Od nemá klanice, tudíž by neměl mít ani tu schránku, jak upozorňuje návod. Stačí jí tedy z rámu odříznout.

Sestavení obou vozů pak pokračuje shodně. Všechno do sebe celkem dobře zapadá, rozhodně se ale vyplatí napřed si polohu dílů vyzkoušet bez lepení a ujistit se, že všechno vychází tak, jak potřebujeme.

Vůz Od pak vypadá takto…

…a klanicový Jde takhle. Mezi klanice i do oplenu jsem zavěsil řetězy. U těch pozor, v leptu drží pomocí tenkých rovných kousků, které se můžou zdát jako pouhé spojovací můstky, ovšem je dobré řetězy odstřihnout tak, aby tyhle spojovací kousky zůstaly na řetězech. Právě za ně se potom řetězy přilepí ke klanicícm. Pokud by se vám zachtělo tyhle nenápadné spojky odstřihnout (jako se to povedlo mě u stavby vozu Vtdr, kde je to řešené stejně), budou pak řetězy příliš krátké. Inu pamatujte, chybama se člověk učí…

Spodek vozu vypadá takto. Možná vám tam pocitově něco chybí, a taky že jó! Vůz nemá žádnou brzdovou výstroj, což bylo v době výroby předlohy ještě celkem běžné. Takže nic takového nenajdeme ani na modelu.

Řetízky jsou milý detail. Jen je potřeba s modelem zacházet opatrně, lité klanice jsou křehké a neradno jejich odolnost pokoušet. Ve stavebnici najdete dvě navíc, ale stejně nedoporučuji nic riskovat. Kdo už dopředu tuší, že jeho vagonek dostane v provozu zabrat, tomu bych asi doporučil náhradu klanic silnějšími zhotovenými z mosazných profilů nebo Evergreenu, který je o něco houževnatější než odlitek… Oplen má na spodní části kolík, který zapadá do otvoru v podlaze. Je tak možné to celé slepit, nebo nechat oplen otočný. Já to zatím nechal otočné, ale spojení nevede příliš do hloubky a tak oplen občas vypadne. Pokud by chtěl někdo modelovat naloženou dvojici vozů, nejspíš by bylo lepší celý vůz provrtat skrz a oplen přichytit pomocí malého šroubku.

Pro barvení jsem si připravil vždy tři celky. Samostatný pojezd, pak vršek vozu a vyndavací oplen. Usoudil jsem, že tak bude barvení nejsnazší. Pojezd jsem ještě předem vybavil kovovými ložisky náprav. Důlky na hroty osiček nebyly odlity zrovna nejpřesněji a rozsochy jsou poměrně tenké, takže jsem ložiska vyřešil radši předem, než abych se pak někdy za čas musel vrtat v hotovém vagonku.

Druhý vůz je na tom stejně. Porovnat můžete pojezd s odstraněnou policí na klanice. Sice píšu celou dobu police, ale vzhledem k tomu, že se přihrádka nachází až na samém konci vozu a překážela by dráze pohybu kinematiky, jsou zobrazeny jenom její vnější konce.

A nabarveno. Protože obtisk ve stavebnici odpovídá stavu z výroby, i já jsem  zvolil tovární nátěr. Z fotografií na krabičkách jsem vypozoroval následující schéma:

Vnější podélníky a čelníky červenohnědá, základní trámec oplenu taktéž, spodek, podlaha a klanice černá. Já nastříkal všechny celky napřed černou, potom vymaskoval klanice oplenu a podlahu plošin lepenkou a nastříkal hnědou. Klanice a jejich naznačení provlečení v bočnicích jsem dotřel černou štětcem. Červenohnědá barva může být o něco víc  do červena než jak to známe z dnešního provozu, ve III. epoše to tak bývalo.

Obtisky ke stavebnici nejsou zrovna komplikované. Nápisů je jenom pár, většinou jsou to jen popisové tabule na bočnicích. Tisk bílé je trochu rozpitý, ale vzhledem k drobnosti písmen to na hotovém modelu moc rušivě nepůsobí. Sady obsahují vždy jen jedno provozní číslo, zase je tu ale všechno 3x, takže máte možnost něco zkazit. Každý motiv je potřeba zvlášť vystřihnout, vše je na jednom laku.

První dokončený vůz. Vypadá docela fešně. Jak jsem psal, vlastně je to takový nenápadný vagon, ale v provozu parádu udělá.

Oba vozy jsem mírně napatinoval prachovými pigmenty rozmíchanými ve vodě a přestříkal matným lakem. Posledním krokem je umístění kinematik. přibalené jsou kinematiky SDV, ty jsou ale rozměrově trochu jiné než Peho, přičemž výřez na spodku vozu odpovídá právě pro Peho. To není nic nového, stejným neduhem trpí úplně všechny stavebnice ESP. Škoda, že na to není pamatováno při výrobě stavebnic, v každém článku o tom píšu a každý další model to má stejně. Přitom do výřezu podle SDV by dobře zapadlo i Peho. Vzal jsem tedy frézu a prostor pro kinematiku mírně zvětšil, aby šla zapustit hlouběji do vozu. Místa, kde jsem ubíral, jsou na fotce světlá.

A hotovo. Vozy nejsou moc špinavé, plánuji je řadit do muzejních parních vlaků, takže je tu jen lehké zašpinění a na podlahy jsem natupoval kouskem molitanu okrovou barvu naznačující loupání barvy z prken.

Spojení vozů na rovině vypadá takto.

A hotovo. Modely vypadají prostě výborně, stejně jako všechny vozy sestavené ze stavebnic ESP. Co do věrnosti vůči vpředloze nemají chybu. Drobnou daní za modelovost je to, že se do vozů nevešlo žádné závaží. Pokud za nimi ale není řazen dlouhý vlak, v provozu to navadí. Kdo by chtěl modely provozovat s nákladem, což se v tomto případě krásně nabízí, může s touhle situací při jeho výrobě počítat a modely s jeho pomocí vhodně dovážit.

Modely samotné jsou na sestavení celkem jedoduché, žádná záludnost nikde nečíhá. Chce to jenom obvyklou dávku pečlivosti a neuspěchat je. Stavba rozhodně nezabere půl roku, mívám spíš většinou problém dokopat článek do publikovatelné podoby… Tento tedy prohlašuji za hotový a doplním závěrečné zamyšlení. ES Pečky vždycky připravuje novinkovou stavebnici k příležitosti pořádání velké výstavy modelů v tamním klubu. Ta letošní bude poslední květnový víkend, tak snad se na podobné milé překvapení můžeme těšit i tento rok.

2 komentáře k článku “Dva krátké vozy na jeden dlouhý náklad”

  1. Ladis-63 :

    Mě trošku odradila ta cena, za takové „nic“, ale zase, jsou tam kinematiky a spřáhla, což je cca 100,-. Asi se nechám zviklat, proto že jsou fakt pěkné. Celkem bych to rád viděl jezdit s dlouhým nákladem s využitím oplenu..

  2. Střelec :

    Možná by to chtělo podlahová prkna „olézt“ místy až „na dřevo“. Mohly by na to stačit práškové pigmenty „písek“ a „prach“. Na samotný oplen s klanicemi lze naložit dva štosy prken, nebo délkově odpovídající kulatiny (nevozily se tak moc často), vidlice by měla být mezi nimi volně (v reálu to bývalo odhadem 30 cm místa na každou stranu. Kulatiny držely klanice jištěné řetězem, prkna mívala větší množství úvazků, protože byla mezi klanicemi vyskládána s několikacentimetrovou vůlí.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..