04
04/18

Vzhledem k tomu, že na trhu chyběly opravdu malé výtopny do miniaturních kolejišť, seznámil jsem někdy na podzim roku 2016 pana Bartáka s výkresem kůlny na lokomotivu z trati Velké Březno – Verneřice – Úštěk, který se nachází ve specializovaném článku na „výtopně“ u Hekttora.

Netrvalo dlouho a stavebnice ve standardním stylu KB byla na světě. Stavebnice dorazila koncem roku, hrubou stavbu jsem realizoval někdy na jaře roku 2017 a ta pak čekala na pár posledních detailů do přelomu ledna a února 2018.

V obligátním pytlíku se vedle návodu a několika aršíků dílů z různě silné lepenky nacházel ještě jeden malý pytlík. Obsahoval plastové výlisky – každý licí stromeček nesl dva kompletní panty, dvě kliky dveří se štítky zámků (z jednoho kusu) a několik konzolí pro telegrafní vedení. Návod nabízí možnost nahradit (na objednávku) relativně humpolácké výlisky pantů subtilnějšími a tudíž více modelovými lepty.

Vlastní stavbu jsem tradičně zahájil prostudováním návodu a napuštěním spojovacích můstků aršíků vteřiňákem. Pak následovalo barvení – komínek, panty a rámy oken kovem, podezdívku barvou betonu a dřevěné části hnědým lihovým mořidlem. Následně jsem protáhl některé drobné otvory vrtákem, abych z nich dostal zbytky výpalků a případně i zateklou barvu. Upozorňuji, že střecha (hezky laserovaný eternit) se po nátěru výrazně zvlní.

Jako první jsem slepil základový rám  – tedy podezdívku. Zde stačí, aby vše sedělo a navazovalo. Pak jsem pokračoval stěnami. S ohledem na dobře viditelnou vnitřní konstrukci předlohy se stěny lepí z více vrstev. Čelní stěny jsou dvouvrstvé, boční mají po naohýbání a slepení tři vrstvy (vnější obložení, vnitřní stranu prken a nosnou konstrukci). Po slepení a proschnutí bočních stěn a zadní stěny (pod zátěží) jsem vnitřní plochy kůlny natřel barvou světlého dřeva, vyrobil okna (fólií zasklil předbarvené rámy) a pokusil se zkompletovat komínek. Ten sestává z pláště, stříšky a několika nákružků. Plášť se mi ani na třetí pokus nepodařilo srolovat na dostatečně malý průměr, takže zpevňovací nákružky jsem musel nakašírovat z maskovací pásky. Vřele doporučuji použít na komínek vhodnou plastovou či kovovou trubičku. Bohužel jsem neměl doma nic vhodného průměru. Nakonec jsem komínek nějak slepil a pustil se do vrat a pantů. Vrata jsou též třívrstvá, panty jsem osazoval až po jejich slepení a probarvení. Samotné panty je třeba upravit podle návodu – výlisky jsou univerzální, takže bez úpravy (odříznutí příslušného přebývajícího konce) lze osadit jen ty střední. Osazení jde celkem dobře – panty sedí na zámcích ve formě drobných čepů v předpálených otvorech, které před osazováním doporučuji protáhnout. Do rámu vrat (tedy přední stěny kůlny) je třeba vlepit čepy pantů. S tím jsou spojeny dva problémy. Čepy samotné jsou velmi subtilní, takže se špatně osazují a navíc se zeslabená místa mají tendenci ohýbat a praskat. Po prvním cvičném pokusu osadit vrata jsem uvažoval o jejich náhradě (šlo by je udělat ze struny či jehly). Nakonec jsem vše vyřešil (ne zrovna maketově) tenkou mosaznou kulatinou (detailní popis níže)..

                                             

Vlepil jsem do stěn okna a začal sestavovat kůlnu. Nejprve zadní stěnu a bočnice – zde jako zámky působí prodloužené trámy boční konstrukce, pak následovalo napasování přední stěny a osazení imitace podélných střešních trámů do otvorů v obou čelech. Následně jsem nalepil vnější obložení přední stěny (kolem vrat) a udělal střechu. Ta má tradičně dvě části – lomenou nosnou desku s imitací krokví na koncích (zapadají do výřezů na stěnách), a potah imitující střešní krytinu, který v ploše drží velmi pěkně, ale po okrajích v prostoru krokví se kroutí jako had. Po nalepení krytiny bylo nutno prorazit otvor pro komínek – v nosné desce otvor byl, v krytině ne. Osazení komínku jsem ale odložil, aby nepřekážel při dalších pracech.

Při manipulaci dle očekávání utrpěly čepy pro vrata, takže jsem je očesal, otvory v pantech vrat protáhl mosaznou kulatinu, na koncích ji zahnul, na místě původních horních a dolních čepů ve stěně vyvrtal odpovídající otvory a zahnuté konce kulatiny do nich zalepil. Není to sice „echt“, ale je to funkční (vrata se otvíraji hladce) a po natření to není na první pohled rozpoznatelné. Po třičtvrtě roce se ukázala další výhoda  – vrstvená vrata se vlhkostí vzduchu různě kroutí, ale pořád se dají bez problémů otvírat.  Po té jsem osadil komínek a „dřevěné“ části kůlny znovu přetřel mořidlem. Následovala instalace plastových okapů od Auhagenu (což alespoň částečně zpacifikovalo bujně se vlnící okraje střechy) a následovaly opravy nátěrů, patinace a vylepšení vrat o různé doplňky (klika v průchozích dvířkách, zákaz posunu zvenčí na vrata). Zatím jsem nechal podezdívce výtopny pod vraty práh. Podle návodu se má po dokončení odstřihnout, ale dokud nebude stavba bezprostředně před osazením, tak ho tam nechám, protože ji výrazně zpevňuje.

Tato stavba konečně rozšiřuje možnosti stavitelů malých kolejišť – konečně máme malou výtopnu na jeden stroj pro lokálky, vlečkové lokomotivy někde ve fabrice či kůlnu pro stroje traťovky. Stavbu v TT lze použít i pro H0e nebo H0m – na úzkých byly dřevěné výtopny rozšířenější, než u „velké“ dráhy. Na tomto místě bych doporučil zakoupit při pořízení stavebnice rovnou i leptané panty – nejen, že budou lépe vypadat, ale vydrží daleko více, než ekvivalentní plastové díly. Jako další doporučuji stavbu po dokončení a náležitém proschnutí přestříkat matným lakem a tak ji impregnovat proti působení vlhkosti. Kůlna na dokončení čekala (neimpregnovaná) na stole přes třičtvrtě roku a působení změn vlhkosti je na ní znát, ať už jde o výše zmíněná vrata, nebo mírné kroucení podélných stěn.

1 komentář k článku “Kůlna na lokomotivu od KB”

  1. Ronoath :

    Pěkná stavba, šikovná na malé kolejiště. Díky za postřehy že stavby.

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.