Položeno, zapojeno, vyzkoušeno (!) a může se jít dělat nějaká ta krajina na Plese. Podle mapy.cz mám stále na očích výřez krajiny ve tvaru modulu, je vidět, že trávu kolem nástupišť střídají na zhlaví stromy, a to dole dokonce les.

Přesto velká část, hlavně levého modulu, bude zabetonovaná nástupištěm, což práce trošku zjednoduší a urychlí – kolem se fouknou nějaké keříky a bude to, aneb „bude to dost snadné a rychlé“ 🙂

Začal jsem rozkreslovat otvory pro návěstidla a pro stožáry trakčního vedení – i toto je potřeba rozmýšlet už dávno předem, abych si teď neprovrtal skrz dekodér.

I pod nástupištěm jsem si vytvořil otvry už teď – díky tomu je pak zespodu zpětně najdu a provrtám obráceně odspoda nahoru.

Nebylo už teď na co čekat, mezi koleje jsem si spočítal výšku nástupiště (je dobré si toto rozmyslet taky předem) a podle toho zrevidoval dostupné materiály. Ideální nakonec byl styrodur 5mm, takže jsem nařezal pásy a začal lepit jako základ nástupišť.

Kolem kolejí je necháno místo na šířku budoucích betonových hran.

Na spoji modulů bude nástupiště (bohužel) ještě kousek přesahovat, kdyby to vyšlo přesne na hranu, pracovalo by se jednodušeji.

Trošku hádanka bylo nástupiště pro kusou kolej zubačky, fotek mám jen pár a nikde není například jasné, kudy vedl přechod na toto nástupiště. Zepředu sousedního nástupiště totiž ne, a zezadu evidentně taky ne.

Průběžně jsem zkoušel průjezd nejširším vozidlem, abych měl na všechny strany stejný rozestup.

Vše jsem lepil disperzí a zatížil přes noc.

Koleje budou pěkně zapracované mezi nástupiště jako ve skutečnosti.

Cílem je (i když je to risk), aby nebylo od vlaků na každou stranu 3 mm místa, což by bylo sice bezpečné pro průjezd, ale vypadalo by to divně.

Proto jsem i vozidla plánoval tak, aby nebyly ústupky pouze na jedné straně mezi nástupištěm a vlakem, ale aby i vlaky počítaly s tím, že se musí všude vejít. Jedná se hlavně o stupačky a schůdky starších vozů.

Zakončení kolejí a pokračující nástupiště.

Místy je styrodur trošku opižlaný, což ničemu vadit nebude.

Pohled na celé kolejiště až k odjezdu.

Kolejová spojka vypadá sice nelogicky, ale je to jediné místo, kde se dá objíždět motorovým vozem.

Na opravy jsem používal tenké pásky, dá se s tím opravdu dobře pracovat.

Nad zhlavím jsem začal lepit podklad pro budoucí autobusové parkoviště, také ze styroduru – potřeboval jsem parkoviště trošku zvýšit nad úroveň terénu, mezi parkovištěm a kolejištěm by měl být odvodňovací žlab jako ve skutečnosti (toto je často zapomínaná část kolejišť – koleje by při dešti plavaly ve vodě).

Vyřezané výklenky v čele jsem dotvaroval utěrkami, aby přilehl tvar krajiny na čelo.

Zakončení zubačkového nástupiště naštěstí vyšlo plus mínus před hranu modulu, tak jsem se trošku víc posnažil, aby to tak vyšlo.

Na konci nástupiště už se jeho šířka opovážlivě zmenšuje, snad nebudou turisti padat do kolejí.

Opět jsem nalepil kolejové spojky, a to podle skutečnosti „co 25 metrů jedny“, takže jich bylo nakonec asi stovka.

Spojky z leptu jsem si vyrobil na míru.

Vždy jsem je namočil v pinzetě do lepidla a přilepil na místo.

Někde spojky zakryjou zesílené pražce, někde bych je časem chtěl natřít na bílo jako izolované spojky mezi kolejovými úseky (těmi reálnými).

Zase jsem se tu radši držel reality, abych nelepil spojky v nějakém pevném rozestupu a pak by se mi někde sešly dvoje u sebe.

Před velkým natíráním jsem je přemáznul balakrylem, aby se dolepily ke kolejnici a už pak při velkém šmrdlání neodjely.

Už jsem zmiňoval jinde, že uchycení nohou sice dobré, ale dřevo se trošku blembá. Takže jsem musel přistoupit k drobné úpravě – dolepil jsem ještě jeden hranolek (ten zpevním prošroubováním)…

Přelepil destičkou (taktéž prošroubuju) a do ní budu vsazovat hliníkové nohy. Uchycení je „adhezní“ takže noha nevypadává, ale jde vyndat. Případně bych časem dodělal na vršek magnety, pokud by se to neosvědčilo (viz Moduly Brno).

Spokojenost s pevností nesrovnatelná, s rychlostí stavby ostatně také (nic se nešroubuje).

Na spodek jsem pořídil zasouvatelné plastové koncovky se závitem, do nich již tradiční šroub, a na šroub případně plastovou hlavičku (která má nevýhodu, že je kulatá, ale neškrábe podlahu, což je důležitější).

Zašroubovaná noha do bočnice, a přetmelené hrany modulu.

Abych nic nezanedbal, dolepil jsem přídržné kolejnice tam, kam patří.

Opět kousek evergreenu, vteřiňákem nalepit a trošku se modlit, že to neupadá ani při natírání, a naopak se to zatřením dolepí.

Tak, zhlaví je skoro dokonalé, minimálně ve srovnání s realitou se tomu dost podobá.

Pohled na spojky i přídržné kolejnice.

Pak už jsem natřel (doslova) celý modul hnědou a pražce jsem pak stříknul různým mixem šedé pro vyšisování, rezavé pro kolejnice a dalších podobných odstínů. Přijde mi, že stejně většina tohot barevného nádechu zanikne při štěrkování.

Zkušební skříň Barónky si zapózovala jen tak pro potěchu za nástupištěm, měla byse tam vejít.

Hrany korku jsem přelepil novinami pro srovnání terénu s překližkou a poté jsem vše zatřel, takže zmizely schody na bocích kolejí.

Zde jsou vidět utěrky v akci, pěkně naznační drobný reliéf. Je dobře vidět žlab mezi nádražím a parkovištěm i kolem lesa. Protože to přijde ještě překrýt hlínou a trávou, moc jsem se s přechodem netrápil. Uvidíme, že se to ztratí.

Poctivě natřít boky nástupišť – až před ně přijde nástupištní hrana, aby tam zbytečně něco nesvítilo.

Když modul stojí, je to už slušný kus nábytku, ale zase se na tom takto výborně dělá, protože se dá chodit všude okolo.

Ještě pohled na „rez“ pod bleskem, je vidět, jak rozdílně to vyjde při různém osvětlení.

Vyčistit koleje brusnou houbou a vyfoukat bordel, který z toho vznikne.

Začal jsem pomalu řešit ozubnici. Původní představa byla, že bude funkční, což se rychle ukázalo jako nesmysl. Kdyby byla ozubnice zvýšená víc než 0,3 mm nad TK, konvenční jednotky by tento úsek neprojely, a to by byla velká škoda.

Strubova ozubnice, dala by se nazvat i jednolamelová Abtova (dvoulamelová je např. v Kořenově). Technologicky pochází z Jungfraubahn a je spjatá s provozovanými vozidly ze Švýcarska.

Nakreslil jsem si jí pro vyřezání do kartonu. Dala by se vyleptat – cenově rozdíl značný, vzhledově minimální.

A pak už jen trpělivost a lepit. Někde je trošku vyosená, karton se při lepení přeci jen trošku vlnil, ale pro estetické účely to bude zatím stačit a „třeba někdy“ jí vyměním.

I když v reálu jsou ozubené i výhybky, tuto práci jsem si zatím s radostí odpustil. Už to přesahuje mou mez „velká jebačka s efektem blížícímu se nule“.

Při zatření balakrylem se ozubnice celkem rovnoměrně přilepila k pražcům, no snad bude zase držet.

V prostoru výhybek jsem musel ozubnici vynechat, bylo by s tím dost s*aní a výsledek by tomu nebyl asi poplatný.

Mezi kolejnicemi není potřeba natírání tak řešit, tam bude štěrk zaručeně.

Hlavně si nezalepit výhybky (bohužel se to povede celkem snadno), odstraňovalo se to dost špatně.

No, zatím stačí. Ještě tu bude spousta „srandy“, ale to zas někdy příště.

1 komentář k článku “TEŽ – Štrbské Pleso a základy terénu”

  1. Igi :

    Po dlhšej pauze opäť niečo na pokračovanie z TEŽ. Len tak ďalej, nech sa darí.:-)

Napsat komentář