09
08/17

Konečně. Po šesti letech, mnoha pro některé probděných nocích, když už pomalu zapadal do zapomnění, přišel z Německa dlouho slíbený vůz BDs z Kuehnovic rodinky. Drží si ale pořád standard v kvalitě, na který jsme si od Áčka až po Bmto zvykli?

Začalo to zmíněným Áčkem, nedlouho po něm pokračovalo Béčkem. Ale potom nic, i když v plánech na další léta se pořád skrýval další typický „Y“ vůz, vyráběný v polovině sedmdesátých let kvůli zvýšené potřebě služebních oddílů ve vlacích. Tak to plynulo několik let, až se najednou jako z čistého nebe objevily modely v nabídkách e-shopů jako „na cestě“ a krátce potom i v kamenných obchodech.

Rozhodl jsem se svojí recenzí navázat na Vojtovo zhodnocení Áčka a Zejmiho popis Béčka a kouknout tomuhle modýlku na zub stejně, jako oni před několika lety. Předem musím upozornit, že ani jeden z nich doma nemám, takže sice mohu porovnat jen s ostatními recenzemi, ale na druhou stranu budu nezaujatý. A jak já jsem se vlastně k němu dostal? I já si ho všiml na různých internetových obchodech. Když se dostaly do Česka, neváhal jsem a jeden jsem si zamluvil, takže ho držím v ruce jako jeden z prvních a rád se podělím o své dojmy, jak se vlastně povedl.

Také na začátek dodám, že fotky je možné výjimečně rozkliknout pro větší formát.

Klasická krabička Kuehnovských vozů.

Uvnitř je ještě chráněn plastovým lůžkem a tenkou folií, za kterou je možné model jednoduše vyndat.

Uvnitř pytlíček s brzdovými hadicemi.

Stačí odebrat a potom už nic nebrání vyjmutí samotného služebáku.

A tady je, krasavec.

K porovnání jeden z posledních zástupců řady BDs v zeleno-šedém nátěru. Psal se rok 2015. Dnes je takovýchto v provozu posledních pár, jinak vše v Najbrtu.

Na první dojem působí velmi přesně a povedeně. Odstíny se zdají být pěkně citlivě vybrány (vůz výše je ve skutečnosti dosti vybledlý, s ním nesrovnávat).

Spřáhlo Kuehn v šachtě s kinematikou je už v dnešní době samozřejmost.

Zaujaly mě propracované schůdky, stejně jako klika dveří.

Služební oddíl včetně jeho posuvných dveří. Moc pěkně bude vůz vypadat osvětlený.

Ač povrchová úprava vypadá na první očmuchání bezvadně, dokonalost to není. Přechod zelené a šedé je po celé délce vozu trochu zafoukaný a to bohužel není jediná vada povrchovky. Co se ale podle mě povedlo, je ochranná mřížka za sklem.

Zde se trochu zatoulala černá z nástřiku schůdků…

Když jsem poprvé viděl konkurenční model od Tilligu, doufal jsem, že Kuehn nějak lépe vyřeší výhledové okýnko. Je to škoda, když je mezi ním a kastlí rýha, ale když se nad tím zamyslím, asi to lépe v rámci možností nejde. Je ale na něm jedna chybka, která by nemusela: všimněte si, že jeho spodní strana není vůbec nastříkaná.

Stejně jako mřížka u dveří do služebního oddílu je zpracované madlo v postranní uličce.

K nápisům nemám co dodat- hezky ostré, nerozpité, věřím že skutečné. Vůz sice dnes slouží pod domovskou stanicí Děčín hl. n., ale v době oměřování pro model tomu mohlo být jinak. Přeci jen, už je to šest let.

I mě si získal nápad dvou barev v interiéru, stejně jako mají předchozí modely. Takže zatímco chodbička září krémovou…

…sedačky a obložení stěn v kupé jsou barveny správným odstínem červené. Pohledu dovnitř jistě přidá na atraktivitě i madýlko pro spouštění oken.

Jak to působí v reálu asi nejlíp přibližuje fotka proti světlu.

Rámečky oken jsou hezky plastické ve dvou vrstvách…

…ale pořád na nich je vidět chyba z minulých modelů, totiž že mezera mezi vnějším a vnitřním rámem zůstala zelená kvůli tisku v různých vrstvách. Abych byl upřímný, mně se to takhle líbí, nepamatuji se, že by nějakému kousku, ve kterém jsem jel, neprorůstal okny mech :-). Takže to usnadní patinu, ale chápu, že pro většinu lidí to je spíš na obtíž.

Radši se podívám na střechu. Větráček…

A další. Vysoké tak akorát.

Pojezd je neméně propracovaný. A to nejen při pohledu takto zespoda.

Baterie s potiskem, detail, co potěší.

Na podvozcích zas prosvítá plíšek ke sběru proudu z dvojkolí, ale myslím, že je to jen malá daň za to, že máme vůz rovnou připravený k osvětlení.

Masky včetně alternátoru taky dobrý.

Ještě jednou dveře se super detaily.

Je to fešák. Čekali jsme dlouho, vyplatilo se to?

Já myslím, že ano. I když jsem možná od něho očekával víc, pořád to jsou všechno drobnosti, které se dají odpustit. A co jsem tak koukal na prodejně, Kuehn Tilliga s BDs jednoznačně předehnal.

A rozhodně je to model, za který se nemusí nikdo stydět. Zapřáhnout ho za nějakou další zelenou „Ypsilonku“, hned bude souprava, které se snad na žádném kolejišti neztratí. Já rozhodně koupě nelituji!

10 komentářů k článku “Vozy Y od Kuehna podruhé – ČD BDs”

  1. Petr Mašinka :

    Škoda toho chybějícího větráku nad služebním oddílem jinak je to krásný vůz 🙂

  2. Střelec :

    Vzhledem k tomu, že příměstské couráky okolo Plzně občas jezdily (kolem roku 2010) o dvou vozech, je tohle hezká polovina vlaku. Další oblíbená sestava byla o třech kusech s tímhle „půleným“ vozem uprostřed a osobáky na koncích. Za komančů byly tři dlouhý vozy hračková souprava, dneska je to reál z běžnýho provozu.

  3. vix :

    A na budějovicku jezdí již drahně let tato super sestava: Žehlička, půlhytlák a dvoupatrák (210 + BDs + Bm(t)o). Když ji potkám na přejezdu, je den zase o něco krásnější.

  4. Chris :

    very nice them KUEHN models, let’s see what TILLIG comes up with

  5. Chris :

    You guys can find me on FACEBOOK, if interested of course, name TT DEPOT

  6. Střelec :

    vix: – ideální sestava pro malý kolejiště. Na Krumlov a Nový Údolí jezdily sestavy brejlovec – půlhytlák – patro – normální osobák (nebo dvě patra jako na posázavským pacifiku).

  7. Fuška :

    Hytláky dobře padnou na spoustu kolejišť. Ostatně jak by ne, když už se nám skoro na každém prohání Bmto 😉

  8. Karel Dvořák :

    Nevite jestli bude i verze CSD? 80-ta leta?

  9. Želva :

    Ahoj, na verzi ČSD jsem se ptal DS už v době, kdy Tillig přišel se svým „půlhytlákem“ a bylo mi řečeno, že se dočkáme. Jestli je to ale ještě aktuální, respektive zda to bude ještě v tomto století, to je u Kuehna těžko říct 🙂

  10. Střelec :

    Tak jsem tímhle půlhytlákem jel dneska ráno. Měl stejný zbarvení, jako model, akorát byl olezlejší a ta snad bílá byla po letech do zrzava. Tapecírung sedaček byl plyš s neurčitým žíháním světlejšího charakteru (ne současná modrá s červeným CD vzorkem). V Plzni jsou zelenobílé polomáčenky ještě v provozu, v soupravách v „naprdu“ ale působí už hodně archaicky a opelichaně.

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.