Minimodulky, jak já jim říkám, jsem už ukazoval ve spojitosti s přídržnou kolejnicí v ostrých obloucích tatranských kolejí. Dneska chci pokračovat s krajinou, aby byl další kus kolejiště hotový a mohlo se jezdit.

Je to vlastně konečně „středobod“ podstaty minimodulů, kterou už spoustu let v hlavě nosím. Ta nádraží, co jsem k tomu zatím „musel“ zbudovat, jsou jen nutné zlo pro to, aby teď mohly přijít na řadu skutečně úzké moduly, které umožní mít kus kolejí na relativně malém prostoru. To si samozřejmě dělám trošku srandu, ale krajina mě zatím baví víc, než ladění přestavníků, protože je to vidět.

Budou to takové neutrální mezimoduly, které půjdou použít kdekoliv, motiv jednoduchý tatransky-krajinný (louka / les). Na jednom chci udělat malý lesní přejezd pro lesní techniku, aby bylo kam umístit nějaká ta nákladní vozidla (na to není místa nikdy dost).

Konstrukce modulků je velmi jednoduchá a je komplet tvořená do 4mm borové překližky na laseru a pomocí systému zámků slepená k sobě. Řešení je to velmi snadné a rychlé na výrobu, sestavení je otázkou půl hodiny. Nevýhoda může být v nižší tuhosti a případné křehkosti při pádu – bohužel ověřeno, naštěstí ve fázi velmi hrubé stavby, kdy povolil lepený spoj (překližka nikoliv).

Pod povrchem je umístěno průběžné vedení DCC signálu a na kuprexitové destičce je přes průběžný (nepřerušený – pouze stažená bužírka) hlavní vodič odpojeno připojení ke kolejnicím.

Kuprexit je samozřejmě v půlce přebroušený, aby nedošlo ke zkratu, a celá destička je zespoda přišroubovaná pod nosný kolejový pás. Kabely jsou zavěšené na pájeném spoji destičky a uvedeném vrutu, pevnost rozvodu dostatečná. Pro manipulaci se vodiče stočí do středového otvoru a je zabaleno.

Základ krajiny je tvořený 5mm styrodurovou podložkou pod podlahy. Dobře se to porcuje a po naříznutí i tvaruje. Horší bude, jak v tom budou držet stromy, ale to se uvidí. Na exponovaná místa jsem přilepil vrstev víc, naopak pod louku stačí jen kostra ze žeber.

Na tuto vrstvu jsem nakladl kuchyňské utěrky a napustil lepidlem. K mému nepříjemnému překvapení utěrky po vyschnutí nepřilnuly ke styroduru, ale samy se „narovnaly“ což je fajn pro efekt plynulé krajiny, ale ne tolik fajn pro budoucí práce, kdy se vrstva utěrek prohýbá. Říkám to jako varování na utěrky, abyste si to pohlídali.

První strom jako dosažení vrcholu – pokrytí modulu.

Jsou to celkem dva modulky 45 stupňů R400, tedy pořád relativně luxus (určitě plánuju i R300 a možná i menší, aby se daly slušně vytočit 90stupňové oblouky, případně i 180 stupňů. Zatím udělám jeden a druhý si nechám „na příště“, tam chci zkusit poctivý les.

Utěrky jsem přetáhl až přes okraj (který je ze silnějšího kartonu).

Na čelech jsem utěrky seřízl rovně s čelem, pražce jsou na čelech lepené epoxidem k podkladu. Celý podstata modulků jako lehkotonážních konstrukcí je ta, že když se časem něco poškodí, tak se spíš modul rozebere a nahradí, než složitě opraví.

Napojení modulů s přechodem přídržných kolejnic, pro jistotu od sebe oddálených, aby vlak přejel i drobné nepřesnosti.

V zápalu nadšení jsem vytvořil ještě jedne 30cm rovný modulek, který má jedno čelo přiléhající k nestandardnímu čelu Tatranské Lomnice z její „slepé“ strany, kdyby bylo potřeba Lomnici vložit jako mezilehlou. Opět všechny díly vyřezané, výhoda je jasná – dá se vyřezat rovnou tvar bočnic.

Mimochodem, nějaké normované nebo nenormované čelo je relativně jedno, takže jsem to druhé čelo mohl udělat úplně obyčejně. Mechanické rozhraní není tak podstatné, dokud jdou oba moduly spojit třeba svorkou. Ať už truhlářskou (viděl jsem na fotkách z nějakého velkého modulového setkání) nebo svorkou pružinovou (při stavbě modulů se využijou i tak) nebo svokou kancelářskou (na to mě inspiroval článek na Railnetu o dětských modulech). I pružinovou svorkou při zkouškách moduly držely při sobě naprosto bez problému. Takže i když budu mít provizorně kolej nalepenou někde na desce ze styroduru, a půjde to elektricky propojit, můžu si pomoci nějakými svorkami na mechanické spojení.

Kolej jsem částečně fixoval disperzí, jak je vidět podle kapek. Drží to taky jako ďas, i když konvenční „modulové“ to není.

V tomto počtu si moduly zkusily zapojení do layoutu, úspěšně prošly jízdními testy, a mohlo se tak pokračovat.

Protože modul je částečně zářez, už na něj nebudu píchat žádné stromy kvůli nižší výšce při ukládání, a tak jsem si zde vystačil jen s konstrukcí ze styroduru a utěrkami.

Je to prostě naprosto lehké řešení, snad se to v provozu nerozpadne, ale provozní zkoušky už proběhly a vše bylo v pořádku.

I styrodur je lepený disperzí, chce to nechat zaschnout, ale pak už spíš zlomíte styrodur než lepený spoj.

Elektrické propojení je provedené shodně jako u ostatních modulků, „risk“ padl na jeden vodič do každé kolejnice, ale jak už jsem si (bohužel) ověřil, není nikdy problém provrtat 0,5 mm otvor a natáhnout nějaký malý drát jako opravu ani do hotového modulu.

Nalepené kolejové spojky z leptu – je to blbůstka, ale třeba to někde na fotce bude vidět 🙂

Modul je trošku prohnutý, protože jsem si blbec špatně nakreslil šablonu čela a pak jsem to doháněl, takže se vlak bude aspoň pěkně vlnit podle terénu (jako nevýhodu to nevidím). Není prohnutá konstrukce, jen je špatně nalepený kolejnicový pás a pak dopodložený.

Vytvarované kopce jsou díky utěrkám dost uvěřitelné. Popatlal jsem je zbytky lepidla s molitanovým posypem, alespoň to rozbije jendolitost a já to nemusel vyhazovat. Dá se to pak třba nabarvit jako kamení.

Kolejové spojky se ukázaly ideální lepit na natřenou kolejnici, jinak se při přetírání odlepovaly.

Dále jsou záznamy trošku řidší. Moduly jsem přetřel mým oblíbeným kaštanovým balakrylem, bočnice černou syntetikou. Posypal jsem je hlínou z květináče (nejdřív přes sítko, později už netříděnou). Ze štěrku, který se mi odstínově nehodil, jsem vysypal malý násep k lesnímu přejezdu a zalil lepidlem. Trošku mě pozlobila technologie (opět), měkké papírové utěrky a hodně vody způsobily kroucení cesty a její popraskání.

Nakonec se vše povedlo, cestu jsem zasypal (na několikrát – popraskalo to víckrát) prachem „hlína“. Cesta míří ven z modulu, na straně bude malinké nákladiště dřeva pro nakladač a jeden tatrovácký lesovůz. Zatím stál celý podklad finální krajiny do 50 Kč?! Chci tím jen říct, že vytvořit hezkou krajinu není drahé a je škoda to sypat celé jedním Purexem.

Zkusil jsem se pokochat s Kométou, stromky jsou moje památeční z dětství, rád bych je někam symbolicky umístil (i když určitě ne sem). Na kraje modulů jsem začal lepit natrhanou „standardizovanou“ přechodovou foliáž nesečené louky jarní (MSC), pár míst jsem už zasypal Purexem.

Na modul jsem nalepil několik kamenů (pravých tatranských, posbíraných u Tatranské Polianky). Pak jsem vzal připravené stožáry a vyrobil jsem jim ze styroduru odpovídající patky, aby stožáry byly ve správné výšce nad kolejemi.

Zde pohled na druhý modul – jednak zkouška starých (původních) stožárů (vypadá to dobře), a jednak modul zasypaný netříděnou hlínou (a samozřejmě hodně prolito lepidlem, aby se vše spojilo). Podle mě to vypadá dobře, je to hrubší a rozmanitější, pokud člověk neplánuje dělat zrovna rovinku. Bude zde nějaký lesík nebo horská louka, takže členitost je vítaná. S jedním kolegou jsme řešili jeho podiv nad stožáry umístěnými uvnitř oblouku – na velké železnici relativně nezvyklé (když pomineme dvoukolejné tratě – samozřejmě). V Tatrách je to „tak nějak jedno“ a stožáry jsou někdy uvnitř, někdy vně, někdy dokonce vyloženě na přeskáčku uvnitř a vně oblouku.

Většinu plochy mám v plánu flokovat, alespoň tam, kde je obyčejná tráva. Zde jsem ale chtěl křoviska ve svahu, takže jsem celou jednu stranu polepil foliážemi, vždy natrháno nepravidelný tvar cca 5×5 cm a lepeno postupně večer u televize na střídačku. Křoviny nízké jarní / letní (MSC), keře divoké letní (Polák) a mezi to místy nesečená louka jarní (MSC) použitá i na přechody modulů, aby nebyla tato foliž vždy jen na krajích. Práce šla docela rychle od ruky, nejtěžší práce je s tím divokým křovím, aby z toho necrčely jednotlivé cáry všude možně. Foliáže Modelscene se dají dobře odtrhnout od podkladového filcu a mít tak foliáž tenčí, a filc zbyde na stromky nebo na keře, když se to posype Naturexem v lahvičce.

A naflokovaná i druhá půlka, odstíny po mě nechtějte, měl jsem v pytlíku od Lomnice nasypanou nějakou jarní směs. Na pár místech jsem „rozkvetl“ louku fialovými a žlutými jemnými posypy JTT.

Už od začátku mluvím o tom, že dělám Tatry, všude samá vegetace a šťavnatá tráva. Tedy potřebuji hustý porost, delší trávu, kroviny. Už tohle je dostatečný podklad pro to, aby člověk vybral technologii. Až budu dělat polabskou saharu, budu uvažovat opačně. Snažil jsem se přemýšlet nad rozdíly obou technologií, i jsem o tom chtěl napsat samostatný článek, ale pak jsem si říkal, že to hodím jen sem:

Statická tráva

Výhody

  • Vše je otevřené. Vyberete odstín, uděláte jejich mix a flokujete. Výsledek máte ve vlastních rukách.
  • Variabilita provedení, odstínů, hustoty.
  • Perfektně vypadající imitace drnů a řidší trávy.
  • Možnost jemných přechodů a zakončení trávy (u štěrkového lože, u cest atd.) pomocí různé výšky.
  • Tvorba podrostů a vrstev travin.

Nevýhody

  • Z principu je problém udělat hustší delší trávu.
  • Vyžaduje jasnou představu o cíli a plné soustředění.
  • Časově náročnější, pokud to má nějak vypadat.
  • Dlouho prosvítá podklad, na který je potřeba se předem dostatečně zaměřit (barva, hlína).
  • Křoví nejde flokovat.
  • Tráva je jen část výsledku, je potřeba dodělat květy, podrost z molitanu…

Foliáž

Výhody

  • Hotové řešení, stačí si vybrat a nalepit, práce jde rychle a je relativně čistá, dá se to dělat „u televize“.
  • Nejen tráva, ale i nízké a vysoké křoví, hotové lesní podrosty, různé pastviny, louky, drny a to vše v jednom.
  • Široký výběr motivů i odstínů.

Nevýhody

  • Hotové řešení, tedy už se do toho špatně zasahuje.
  • Samozřejmě cena.
  • Pokud chcete hlínu, musíte jí vpasovat pod trávu na podkladový filc, což se dělá opravdu špatně a je to postavené na hlavu.
  • Ostré hrany konců foliáže je potřeba maskovat statickou trávou nebo molitanem.
  • Nepřesné odtrhávání nebo moc pravidelné hrany při stříhání.

Po modulu se projela jako po prvním i právě dokončená električka.

Stožár je zatím jen uchycený šroubkem a ještě budu muset srovnat jeho polohu a přilepit ho. Je to první modul, kde jsem s radostí využil „původní“ příhradový stožár z počátků provozu TEŽky.

Horní část tedy foliážováná, spodní flokovaná. Je to dobré znameení, že obě metody se dají víceméně kombinovat, pokud se volí podobné odstíny (to je dost podstatné, protože jak už jsem někde říkal, tak jarní foliáž MSC není odstínově to samé, co jarní statická tráva od MSC). Přesto tráva na flokované části je o poznání řidší, prosvítá hlína.

Jednotnost kromě odstínů doplňují i květy osazené do obou polovin.

Tím je tedy modul komplet. Je to vlastně první traťový modul celý hotový, o to větší je moje radost 🙂

Zpět k obloukovému modulu – patky pod stožáry, neboli velký betonový základ, na který osadím stožár s malou patkou. Není to standardní řešení, ale potřeboval jsem stožáry výškově posunout v terénu víc do úrovně TK.

Směs modelářských „tyček“ ať už dřevěných (špejle, párátka) nebo plastových (zbytky stavebnic) jsem slepil k sobě jako hromady dřeva.

Je to průřez mými 10 roky modelaření, většinou jsem je odkládal na jedno místo a příště si bral nové, takže se mi nashromáždila cenná sbírka tyček různých průměrů od lakování, lepení a podpěry při stříkání.

Tímto jim děkuji, a z úcty je recykluji do modulu jako hromady dřeva a zároveň památník – až je příští generace rozlepí, uvidí spoustu cenných věcí na nenalakovaných vnitřních částech (takové nástěnné malby 21. století). Slepeno disperzí. Daly by se použít obyčejné špejle, jen by byly klády jedna jako druhá.

Modul jsem poflokoval podrostovou tmavě zelenou krátkou trávou, kameny jsou – jak už jsem říkal – „pravé tatranské“ z Tatranské Polianky – další cenný artefakt, který jsem chtěl pro radost do modulu zabudovat.

Už nabarvené klády – barvou Rez, pak posypat trošku nadrcenou křídou (jako že kůra) a čela natřít krémovou (jako že surové dřevo). Klády nejsou nijak pěkně vyskládané, je to jen provizorní skládka asi kalamitního dřeva, kterou tam tahaly Lakatoše, koně a další lesní dobytek. Tatra 148 lesovůz si to časem naloží rukou.

Do trávy jsem zapíchal pár pařezů. Jsou dost vysoké – trošku jsem doufal, že je tráva víc schová. Tak já je tedy „někdy“ předělám.

Spodní šťavnatou, ale nudnou, trávu jsem přeflokoval odstínem sušší žlutější trávy, kupodivu to jednak vypadá dobře, jednak to výborně rozzářilo celou plochu, a taky to dost pasuje k přechodové tovární foliáži, takže skoro není znát přechod.

Asi to jsou uštípané menší stromky, pařezy by měly ve skutečnosti tak půl metru. Tak možná je bude traktor časem vytahovat i s kořeny…

Z druhé strany koleje jsem naflokoval jen okolí tratě, kam dosáhne světlo. Zbytek by měl být les se vzrostlými smrky, kam slunce tolik nedopadá a je tam tedy obyčejná hlína bez velké trávy.


Kromě známých ježků a třeba štětců jsem vyzkoušel na flokování i houbičku. Namočím do naředěného lepidla a „mačkám“ na hlínu nebo pro další vrstvu už přímo na trávu. Toto se mi osvědčilo na přeflokování už hotových vrstev, kde už se stejně nedostanete „doflokovat“ do spodní úrovně a musíte flokovat přes původní vrstvu, takže potřebujete namočit horní konce stébel trávy. Houbička má výhodu, že se s ní dá pracovat velkoplošně i bodově, dobře drží větší množství lepidla, takže se nemusí pořád namáčet, a je jemná k naflokovanému povrchu.

Dělal jsem to ještě do nezaschnuté trávy, takže zbytky se mi lepily na houbičku, ale jen v malém množství.

Prostě tupuju. Jen místy, jen trošku, dostanu se i do rohů.

Díky tomu vznikne vždy tráva ve více vrstvách, působí to rozmanitěji a víc „divoce“. Na golfový trávník to není, na to stačí natřít celý modul lepidlem a flokovat.

Stejnou pomoc udělala houbička i pro sypání květů – namočit, nasypat, lehce zamáčknout a zbytek oklepat.

Sklepaný mix květů a trávy se dá opět využít. Trávu opět do sítka, co zbyde, tak se dá zatlačit někam do hluchého místa do lepidla a vznikne takový hustý shluk trávy s květy.

Nedokážu si představit toto dělat na stabilním kolejišti – tady naflokuju, sklepu přebytky, naflokuju znova, opět sklepu. Dělat to někde v koutě kolejiště s vysavačem, to musí být asi náročnější, co?! Sklepaný mix je vlevo nahoře nad hromadou dřeva. Schová to přechody, schody v podloží atd. Je to taková náhrada foliáže, kde stébla taky vlají všude možně.

Detailní pohled na rozkvetlé traviny kolem trati. Podle mě to vypadá božsky.

Skládka dřeva je jen decentní a záměrně „hala bala“ poházená, a i když nejsem 100% spokojený s povrchovkou dřeva, jako celek to vypadá dobře.

Pohled na celý modul s přejezdem.

Nyní zbývá osadit stožáry, výstražné kříže a stromy a je to.

Skládka dřeva s vyflokovaným středem cesty nízkou trávou vypadá luxusně. V cestě jsem už na začátku zatlačil nějaké zbytky štěrku, což imituje takovou tu „čerstvou“ cestu divoce uježděnou za nějakým účelem – víte, co myslím?!

Tráva je trošku taková „slepená“ asi tím potíráním dodatečně lepidlem, nebo se mi prostě jen nedaří trávu pořádně vzpřímit ať už chybou flokovačky, stébel nebo mojí chybou. Vypadá to trošku jak nagelované vlasy.

Celkový pohled na modul před zalesněním, stromy se na začátku prosince zasekly týden na cestě, aneb „Balík na poštu – dnes podáte, týden to leží na podací poště“ (ověřeno).

V nedodělaném, ale už pohledově atraktivním, stavu si obloukový modul zapózoval při velkém focení, což dává dobrou představu o měřítku.

Olysalou část jsem posypal nepravidelně purexem – čím tmavší, tím lepší (tmavý jsem neměl, takže lepší, než nic), protože v lese rostou spíš lopuchy a jiné velkolisté výtvory, takže tam nechci jen čistou trávu.

A pak už jsem zapíchal do krajiny stromy a přilepil. Nižší smrky jsou staré Model Scene – znáte z roku 2008, i to je další položka, kterou rád do kolejiště zakomponuju jako historickou památku na modelaření. Jen jsem je trošku opláchnul ve vodě od prachu. Vyšší stromy jsem koupil nové na zkoušku od KaModel. Jeden malý listnáč je mojí výroby, spíš takový keř. Mohl bych ještě osadit nějaké křoviny podél trati před stromy, zkusím asi taky příště, mohlo by to vypadat na přechodu do lesa pěkně.

Víc stromů se na 20 cm modulek nevejde, je to jen takový začátek lesa. I tak ale hodně udělají stromy s kmenem, vypadá to víc „lesově“ a míň jako školka. Jejich původní výška je 15 cm, zaražení do terénu se dají snížit. Za cestu jsem napíchnul menší 5cm smrk, a na druhou stranu tratě jen jeden malý smrček taky Model Scene, ten tam lesníci při kácení nechali, že byl malinký.

Na příště mám nějaký „lepší plán“ na ten podrost, zkusím a dám vědět výsledek.

Pak už jen vzít výstražné kříže ze Slovenska (jsou v e-shopu) a napájet na drátky. Existují varianty uchycení na kovové profily, kdy profil přesahuje nad kříž, pak jsou uchycení na hliníkové trubky a na „různé další trubky“. Já jsem zvolil variantu „další trubky“, protože je to takový nevyužívaný přejezd, tak už tam kříže dlouho nikdo nespravoval a dokud je někdo neukradne, tak tam budou dalších 100 let.

Nastříkat bílým základem, natřít Rzí, zepředu opatrně červenou. Kde mi červené barva zatekla do bílé, tam jsem pak kupodivu příjemně štětcem s malou kapkou bílé barvy „vylil“ zpětně bílou do drážky. Předvrtat dírku, natřít tyč lepidlem a zapíchnout přiměřeně hluboko.

Z pohledu řidiče, rozhledové poměry slušné, STOPka snad netřeba.

A hotovo. Zatímco těžká technika dokončuje úpravu cesty do lesa, karavanisti už to zatáhli na nákladišti. Jestli přijede Luboš s Lakatošem, nechci ten fičák vidět.

I když les je kombinace dvou výrobců a na odstínech je to trochu vidět, vysoké stromy „stojí za to“ protože je to prostě les. Žádné přerostlé divoce rostoucí smrčky, jak se často na kolejištích vidí.

Záměrně jsem využil i vysoké smrky, které ale ještě nemají holý kmen – v Tatrách, kde stromy rostou pomaleji, je takových stromů hromada. I takto je dobré uvažovat, vzít si za příklad nějaký konkrétní les a zkusit ho trošku napodobit – protože stromy nejsou jen jedny.

Příští pokračovaní TEŽky bude s dalšími krajinnými moduly, třeba na ně kolem vánoc bude trochu čas.

9 komentářů k článku “Dva přírodní traťové 30cm moduly pro TEŽ”

  1. Jarek :

    Dobrý den,
    Skvělá práce a nedostižná inspirace :-).
    Šíře těchto modulů je tedy 20cm? Uvažuji o něčem podobném, a rozmýšlím, zda více užších minimodulu, nebo méně ale širších s větší plochou pro krajinu (zvlnění, tráva keře, menší stromky) a ve vašem provedení to vypadá super. Sice to má být přednostně pro děti na hraní, ale alespoň něco bych si chtěl zkusit zazelenit.
    S pozdravem
    Jarek

  2. Fuška :

    Radost pohledět, ale trochu zpomal, vyvoláváš pocity méněcennosti u nás pomalejších! 🙂
    Můžu poprosit nějaký detailnější popis tvorby té polní cesty? Vypadá úžasně.

  3. VoVo :

    Jarek: Přesně tak, šířka 20 cm. Zatím jsem s tím nadmíru spokojený – dá se už modelovat nějaký tvar krajiny a náznak lesa, vejde se k tomu auto. Na druhou stranu časem si dokážu představit i pár rovných modulů o šířce 10 cm, kde bude vyloženě jen křoví podél trati. Natáhne to nenásilně jízdní vzdálenost a bude to ultra-skladné. Uvažuju i, že časem pořídím druhé nohy např. 20cm vysoké, aby se to dalo provozovat v dětské výšce (na podlaze se to nedá, špatně by se to spojovalo).

    Fuška: Dobře, beru na vědomí, zabrzdím 🙂 „Bohužel“ mi teď přišly od kamaráda jeho fotky, s jako vervou se pustil do pokračování jeho modulů, takže to poroste pořád bleskově 😀 Ta cesta je fakt jen „hlína“ od mnitky nasypaná na připravené těleso, rozetřená prstem a zalepená roztokem lepidla s vodou. Můžeš do toho sypnout nějaký minikamínek (může být i skutečný) nebo právě trošku toho štěrku. Jde o to rozbít tu jednolitost – nesmí to být cesta celá úplně stejným odstínem. Pravda, ještě jsem se tam snažil vytlačit kolečky pár vyjetých „kolejí“ ale to není ve výsledku skoro ani poznat, tak jsem to ani nezmiňoval. A to kouzlo tomu dodají ty drny uprostřed, ale to se musí nutně naflokovat statikou. Nebo zkusit z Purexu, taky by to mohlo vypadat dobře, když by to měly být nějaké listnaté plevely (pozor na to, statická tráva je takové modelářské klišé, ale spíš častěji jsou to nízké směsi různých „bylin“ a na to je Purex občas lepší). Vlastně cílem je „nedělat to hezky“ a mít to při tvorbě trošku hnusně, aby to ve výsledku vyšlo dobré – což mi přišlo, že platilo o všem, co jsem v krajině zatím stvořil, protože dokonalá příroda neexistuje a většina věcí mi vždy vyjde úplně jinak, než jsem na začátku chtěl.

  4. Střelec :

    Ad utěrky – osobně používám hajzlpapír, líp si sedne, s menšími kousky se líp manipuluje.
    Stromky a styrodur – vlepuju disperzí „zapichovací“ do předpíchnutých děr, pokud jdou dost hluboko, drží bez problémů.
    Foliáže – staré od MSC se trhaly bez problémů, nové se skoro nedají urvat a je problém je i stříhat. A když se to konečně povede, tak z okrajů trčí neskutečné množství namodralých chlupů, které se velmi obtížně maskují a prakticky znemožňují dělat plynulé přechody různých typů foliáží.

  5. VoVo :

    No s těmi chlupy to potvrzuju. Po zaschnutí malé nůžka a pečlivě vše projít a ostříhat. Ale pravda, někde se to maskuje špatně. Jako výhodu beru to, že z toho zbývá ten „zbytečný“ spodek na další využití 🙂

  6. starsivlk :

    Vždy se zájmem sleduji, jak pomalu a jistě vzniká modulová železnice „Tatranské električky. Je to dobrá myšlenka a projekt. Držím palce, aby se vše dařilo a těším se na další fotky a doufám, že pak i video

  7. Maro_SVK :

    Nechcem vedieť, čo bude Luboš robiť, keď ani očko nenasadí, do p*#e!

  8. viktor :

    Ahoj, v clanku pisete o Naturexu v lahvicce. To je presne to po cem bych touzil lec neni mi znamo, ze by tato varianta sla koupit. Neco mi uniklo?

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Objednávky přijaté v tomto týdnu expedujeme od 20.7. Děkujeme za pochopení. Skrýt