Dnes neukážu nic nového, spíš chci shrnout stavbu nádraží v Tatranské Lomnici, protože stavba nádraží je po sedmi měsících víceméně hotová.

Když bylo vše hotové, sestavil jsem všechny tři díly k sobě a udělal pár lepších fotek. Původně jsem k tomuto článku napsal text, který se mi opravdu líbil. Ale nějakou svojí neopatrností jsem o něj přišel, a ty pěkné myšlenky už mě znovu nepapadly. Tak to bude bohužel trochu chudší.

Celé nádraží má délku 150 cm, rozdělenou na díly o délce 60, 60 a 30 cm. Na vjezdu je modul vybavený normovaným čelem. Propojovací banánky jsou na obou 60cm dílech, takže teoreticky je možné navázat na přímou kolej jakýkoliv jiný modul. Důležitější je v tomto ohledu kompatibilita elektrického rozhraní, protože to mechanické se dá vždycky prostřednictvím nějakých svorek provizorně uchytit k sobě snadněji, než upravovat dráty.

Chybí už jen dokončit dvě budovy – nádražní budovu a malou prodejničku za potokem.

Celý modul (složený tedy ze 3 segmentů, abych se vyjadřoval přesně) působí podle mě hodně přirozeně, a to hlavně díky tomu, že většina věcí opravdu vychází ze skutečnosti – modul je plný věcí, ale není přeplácaný.

Celé provedení je takový průnik období od roku cca 1970 do roku 2005. Některé kombinace jsou možná nesmyslné a v reálu se spolu nikdy nesetkaly. Například použitý typ výměnového návěstidla byl osazený zřejmě až po demontáží světelných návěstidel.

Stejně tak značná zatravněnost je výdobytkem zřejmě až devadesátých let.

Důležité ale je, že jako celek to funguje, vychází to ze skutečného stavu, a provozně to bude velmi zajímavá kombinace. Na fotkách vše vyšlo světlejší, ale i tak se povedlo dodržet plánovaný jarní motiv.

Pro poměření jsem osadil ještě rozdělanou Kométu přímo do stanice. Kométa v tomto provedení se zřejmě nikdy na takto provedené nádraží nepodívala, protože provoz Kométy byl ukončený někdy kolem roku 1970, kdy právě probíhala rekonstrukce stanice (nová nástupiště, víc asfaltu, nové trakční vedení atd.).

Kométa vyčkává u budoucí staniční budovy na nové rozkazy – zřejmě přivezla poštu, protože ve stanici se nenachází žádný jiný vůz a Kométa (tzv. „Nová pošta“, po staru vůz TEVD ev. č. 22) nebyla nikdy určená pro převoz cestujících.

I samotná Kométa nepůsobí v nádraží nijak ztraceně – samotné „trojče“ jednotky EMU 89.0 běžně zastavovalo ještě před velkým přechodem, aby nebránilo průchodu návštěvníků Tatranské Lomnice přes koleje, a i tak se do nádraží vešlo jen tak tak.

Už se nemůžu dočkat podobných fotek právě s jednotkami, kvůli kterým jsem to vlastně celé začal původně stavět.

I ve skutečnosti se zde nachází dva stožáry, pískáček, rychlostník, lampa, výměnové návěstidlo, a dnes po světelném odjezdovém návěstidle už jen betonová patka v zemi. Místo vypadá opět až moc „plné“, ale skutečně je takto plné i v reálu.

Stožár BP výšky 9 metrů s dlouhým držákem, napínáním dratu, betonovou patkou – prostě skombinovaní více částí stavebnic do jednoho reálného celku. Takto vysoký stožár tam původně asi nebyl, ale minimálně dnes se v tomto místě nachází. Není dodržen mnou samotným doporučený odstup alespoň 5 cm od hrany modulu, ale právě pro tyto výjimky jsem uvažoval těch 5 cm, aby se už na druhé straně další takový stožár blízko hrany nevyskytl. Zde jsem dal přednost věrnosti se skutečností před nějakou modulovou normou. Trať by zde měla být naopak již v oblouku, který bych vynechaný právě pro tu modulovou univerzálnost.

Mám nasbíraných docela dost starých fotek, ale ukázat je zde bohužel nemůžu, protože často neznám jejich zdroj.

Do tohoto nádraží by se vlastně hodila spíš ta dnešní muzejní Kométa, která je ale „bohužel“ takovým průnikem různých vzhledových prvků různých vozidel provozovaných v historii sítě TEŽ a v minulosti v tom aktuálním provedení nikdy nejezdila. O tom se zmíním asi víc třeba v článku o samotné Kométě.

Zde je přechod dvou dílů nádraží, stožáry s držákem dlouhým a krátkým. Hrana přechodu je hodně vidět, protože oba díly k sobě nejsou šroubované natěsno.

Tahle fotka se mi líbí z celé „lomnické“ sady snad nejvíc. Je sice jediná nedokončená (chybí budova za potokem), ale pocitově vyznívá nejvíc realisticky. Je super vidět, že každý díl měl člověk v ruce, některé jsem vyrobil vyloženě sám (viz zdivo z izolačního extrud. polystyrenu), s každým samostatně z nich jsem nebyl spokojený, a nakonec to spolu dohromady „zahrálo“ výborně. S dalším kolejivem o rozchodu 1435 mm (12 mm v TT) se potkáme zase až při stavbě nadjezdu tratě TEŽ nad normální tratí na normovaném „zababovském“ modulu. Takhle zatravněné a zapatinované nevypadají ani ty „gigantické“ koleje profilu Code 80 nijak špatně (přes 2 mm oproti skutečným cca 1,25 mm podle měřítka).

Zajímavost toho normálněrozchodného šturcu je, že je snad ve skutečné Tatranské Lomnici kolejově dodnes celý včetně přilehlých výhybek snad i původní – provoz nádraží zahájen 11. září 1895. Použito je vyloženě archaické kolejivo, výhybkové návěstidlo a další díly kolejového svršku.

I tato fotka se mi moc líbí – poslední výhybka směrem ke šturcu, ručně přestavovaná a bez zámků, tedy jí může kdokoliv kdykoliv přehodit na druhou stranu.

Cedule jsou věrně tvořené podle skutečných předloh z přelomu 60. a 70. let – tato upozorňuje na směr Poprad a Kežmarok ve slovenštině, němčině i maďarštině.

Přechod od normálněrozchodného nádraží dál do obce a k lanovce na Lomnický štít.

Stejně tak celý plot ohraničující TEŽ a normální trať byl relativně nedáno nahrazený živým plotem. Předtím ale měnil své barvy mezi bílou a tmavě hnědou, kolem plotu bývala i okrasná zahrádka atd.

Když člověk zkoumá podklady, narazí na to, jak moc se toho vlastně za posledních pár desetiletí v našich životech událo a změnilo.

Na vjezdovém zhlaví se nachází výjimečný stožár s dvojitým držákem pro dvojitý mírnější zlom trolejového drátu. I to lze ze základního držáku vytvořit pouze za pomoci kleští a nůžek bez přidávání dalších dílů.

Písčitá plocha postupně zarůstala trávou, až bylo na jejím místě vybudováno nové zvýšené nástupiště, hlavně s uvedením Barónek do provozu pro usnadnění nastupování. Absurdita došla bohužel tak daleko, že dneska ani skutečná Kométa nemůže zastavit na koleji blíže k budově, protože nějaký dement poslal jednou stížnost, že musel vystupovat z historického vozidla pouze na nástupiště v úrovni chodníku, a že to bylo dost vysoko a „jako nebezpečné“. Od té doby musí jakékoliv vozidlo vždy ke zvýšenému nástupišti. Jak se to asi dělalo posledních 150 let na železnici, a najednou nám to v 21. století není vhod… Tohle info mám přímo od průvodčího, takže to není žádný drb 🙂

Světelné návěstidlo bylo odstraněné někdy v 90. letech, takže ani Kométa, ani současná Barónka ho potkat nemohly.

Dnes je na vjezdu do stanice pouze lichoběžníková tabulka upozorňující na vjezd do obvodu stanice.

Přibližně v tom samém místě jsem umístil rychlostník s maximální rychlostí 10 km/h.

Drobné nepřesnosti, které ukáže až dlouhé ohnisko, nejsou v případě skutečné železnice většinou na škodu – stožáry různě ohnuté, koleje ne úplně v přímce atd.

To samé, pouze s vyvážením bílé na denní světlo. Barvy jsou věrnější, ale na fotkách to nepůsobí tak pěkně „teple“ a modelově.

Ještě pohled z druhého směru, a tím dnešní exkurze končí.

Mám velkou radost, že se mi povedlo nádraží dotáhnout do zdárného konce. Věřím, že někteří si na začátku ťukali na čelo, že jsem se zbláznil, a že to zřejmě celé skončí jako spousta jiných projektů někde v propadlišti dějin, ale nestalo se tak.

Místo toho mám první podstatný díl tatranské modulovky. Pomalu se pustím do Štrbského Plesa a do dokončení základu vozového parku, aby byl hotový skutečně celý základ, a přidávat další mezilehlé moduly pak už snad bude jednodušší. Díky tomu bude modulovka provozovatelná a prezentovatelná, a účel samotné modulovky bude naplněn.

Na závěr pro porovnání už jen pár fotek skutečné předlohy z léta 2016 – tedy v detailech se už značně lišící, ale pořád Lomnica.

Jen poznámka – že na této koleji vidíte Kométu neznamená, že zde stojí k nástupu cestujících – to jen uvolnila místo běžné dopravě u nástupiště, kam se po odjezdu běžné soupravy opět vrátí k nástupu cestujících, aby si nějaký ten historie chtivý turista nemusel namáhat nohy nástupem do výšky… To mi hlava nebere 🙂 Tak zas někdy třeba u toho Plesa…

10 komentářů k článku “Tatranská Lomnica – fotky hotového nádraží”

  1. Železniční modely zlatého středu :) :

    Perfektní práce!!!

  2. Igi :

    Krásna práca a neskutočné tempo aké tvorca nasadil.

  3. MIRO :

    Ta Kométa je čo za stavebnica?

  4. 123 :

    Bude dostupná stavebnice Kométy na e-shopu Mojett?

  5. roman :

    VoVo, toto je jednoduše paráda 🙂

  6. Ivan :

    Paráda!!! Už se těším na další moduly.
    A mne se zrovna líbí víc ta fotka s vyvážením bílé na denní světlo, není to tolik zářivé.

  7. VoVo :

    MIRO, 123: To je poctivá samovýroba – karton (jediné ulehčení, že okna jsou vyřezaná laserem), plastová tabulka, zbytky překližky a další modelářský materiál 🙂

  8. kuba :

    No kupodivu je to velmi podarené. Najprv sa mi zdalo, že to je taká horká jehla ale dopadlo to skvele.

  9. vmucha :

    Doufám, že bude k vidění na Mašince v Pečkách

  10. VoVo :

    kuba: Horkou jehlou je to i tak, ale díky 😉
    vmucha: Nebude. Možná jindy/jinde. Až toho bude víc, uděláme v Ústtí ježdění HsŠ s nadjezdem TEŽ, což? 🙂

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..