17
01/17

A když píšu o nejezdícím vagonku, myslím to doslovně. Co tím myslím? Ke každé větší stanici či nepoužívané vlečce to patří. Sem tam prostě objevíme vůz, na který se očividně zapomnělo a zdá se, že nikomu nechybí. Postupem času bývá takový kousek odlehčován o různé díly, některé z něj samovolně odpadnou, jiným někdo pomůže.

A když si pak někdo takového vozu všimne, čeká ho jenom cesta do šrotu, pokud není rozřezán na místě. Protože jsou porůznu odstavené vagony naprosto běžnou součástí železnice, rozhodl jsem se jeden takový postavit. Kolejiště sice nemám, ale přišlo mi to jako zajímavý námět. Provozní vagonky stavím pořád, tohle bude příjemná změna s trochou návodu se vymykajícímu dobrodružství. Při výletech na kole jsem loni v létě narazil i na pár shromaždišť nepotřebných vozů, které měly mnohdy revize propadlé i 15 let. Většinou jsou to větší stanice, které ale ztratily svůj význam hlavně v nákladní dopravě, a tak je občas pár kolejí zabráno pro odstavení nepoužívaných vozů. Trochu sice tápu nad smyslem odstavování vozů na desítky let a ponechání je postupnému rozpadu, když by se třeba daly odprodat nebo rovnou sešrotovat, z toho by dráha aspoň něco měla. Na druhou stranu mají tyhle deponie svoje kouzlo a alespoň část z toho bych rád přenesl do modelu.

Pro stavbu svého vláčku/vráčku jsem si vybral malý uhlák Es. On výběr předlohy není tak snadný jako obvykle. Je třeba vždycky vybrat vagon, který bude logicky doplňovat ostatní vagonky, které máte. Byla by vyloženě pitomost po kolejišti prohánět třeba staré rybáky a na odstavné koleji nechat porůstat mechem motorák 810. Protože jsem chtěl vybrat vůz, ze kterého půjdou snadno odebrat některé díly a bude na něm co nejsnazší provést různé úpravy, vybral jsem si malý uhlák Es. Na něm bude všechno potřebné krásně vidět a protože se jedná o stavebnici vcelku logicky kopírující konstrukci skutečného vozu, je pro moje záměry ideální. Vybral jsem vůz Es 11. konstrukční skupiny. Ta je nejstarší verzí tohohle vagonu, vyráběla se od 70. let a právě tyto vozy se dnes hojně ruší, většinou už potkáte v provozu novější 12. a 13. skupinu. Proto bude logickým kandidátem na odstavení i v mém vozovém parku V. a VI. epochy.

Vezmeme tedy díly. Klasická stavebnice od SDV, myslím, že už není třeba jí nějak představovat. Plastové výlisky, na fotkách jsou jenom dílky, které budu potřebovat.

Začal jsem jejich očištěním. Boky rámu, rám samotný, čtyři stěny korby a plastová dvojkolí. Protože tentokrát bude vůz čistě jako statická maketa, plastová dvojkolí půjde použít a naopak potřeba nebudou kinematiky ani spřáhla.

Na déle odstavených vozech často chybí díly, co jdou snadno odebrat a nebo jsou pohyblivé části různě pootevřené. To jsem chtěl rozhodně zobrazit, takže jsem z bočnic odřezal vrata. Vždy jsem je nařízl žiletkovou pilkou uprostřed, pak vzal nožík a nařízl je i po obvodu, kde navazují na bočnici. Plast je pružný, čehož jsem využil a bočnici ohýbal. Po chvíli se naříznuté poloviny vrat daly vylomit, zatímco pod nimi bočnice zůstala vcelku. Dobré je, že při vylamování zůstanou části pantů na vratech i na bočnici, přesně jako ve skutečnosti.

A stejně tak jsem rozřízl na dvě čela. Ta se u většiny uhláků dají vyklápět a tak je z nich další zranitelné místo, na kterém se rád vyřádím. Vždycky je třeba dopředu trochu prostudovat skutečný vagon, aby člověk věděl kde se co otevírá, za co díly drží a kde je vhodné řezat. Tady je řez vedený nad palcovým hřídelem, který je uchycen na čelníku a čelní klapku normálně uzamyká zavřenou.

Do čelníků jsem už teď vlepil nárazníky, později by se s celkem nepracovalo tak pohodlně.

Slepil jsem i rám vozu. Využiju ale toho, že jsou díly ve stavebnici věrné konstrukci skutečného vozu, a tak bych chtěl ponechat části rámu viditelné skrz rozebranou podlahu. To jsem na skutečných odstavených vozech také zahlédl a je to velice zajímavý prvek. Protože je ale střed rámu z jedné strany plochý kvůli vlepování závaží (které nepoužiju), otočil jsem ho vzhůru nohama, aby byl díl vidět z té plastičtější a modelovější strany. Nebude to sice na 100% odpovídat skutečnosti, ale pořád to bude vypadat dobře.

Když už chci nazančit rozpadlou podlahu, budu muset vyhodit i tu plastovou ze stavebnice a vyrobit její náhradu. Já doma vyhrabal zbytek bukové dýhy a z ní vyřízl zhruba potřebný rozměr. Nožem jsem do dřeva pomocí pravítka vyryl spáry mezi jednotlivými prkny. Ještě pár slov k výběru dýhy: Záměrně jsem použil buk, protože ten má poněkud hrubší strukturu a hodí se tedy dobře k naznačení starých prken, která nikdo nešetřil. Pro podlahy provozních vozů se víc hodí například dýha z javoru.

Korbu jsem také slepil dohromady a celou sestavu vyzkoušel. Všechno pasuje jak má, takže zatím plán vychází.

A teď jak vyrobit ten průzor skrz podlahu. Chtěl jsem, aby to vypadalo uvěřitelně, a taky jsem potřeboval prkny schovat místa, která vypadají nezajímavě nebo nemodelově (třeba čela s přípravou na kinematiku). Podlahu jsem tedy vyjmul a podle nařezaných drážek nalámal na menší kusy. Ty jsem posouval, abych zjistil, kdy se mi to nejvíc líbí. Kde se mi to nejvíc líbilo, tam jsem podlahu přilepil vteřiňákem k rámu.

Rám s podlahou je pak možné do korby také vlepit, čímž se celek zásadně zpevní pro další práci. Tou je osazení leptaných doplňků.

Čela jsem pro jistotu navrtával zvlášť, osazené za dva body na vagonku by asi nic nevydržela. Lepty jsem osadil zcela normálně. Samozřejmě je možné i plechové doplňky různě zohýbat a dát vyniknout větší zpustlost vozu, ale to už se v mém případě zdálo přehnané a chtěl jsem vůz uržet v nějaké rozumné míře rozpadlosti.

A nalepil jsem všechny zbývající díly. Boční vrata jsem nalepil různě potevřená. Tady je už ale potřeba vědět, kam vůz na kolejišti osadíme. Pokud bude stát na nějaké koleji, která sousedí s běžně pojížděnou, neměly by otevřené prvky zasahovat do sousedního průjezdného profilu. To je pak lepší vrata třeba zcela odebrat. Já to udělal tak, že mám na voze stranu „k nádraží“, tam jedna půlka vrat chybí a druhá je otevřená mírně, a „do divočiny“, kde si vrata žijí vlastním životem. Čelní klapky jsem taky umístil netradičně, jedna je přilepená pootevřená, druhou jsem trochu prohnul a vložil do korby. Do korby jsem také nalepil zbývající část vrat a pár prken.

Zajímavou zkušeností tu bude i povrchová úprava. Pro tu je nejlepší mít pár vozů vyhlédnutých, nebo alespoň najít nějaké fotky. Já jsem loni vypozoroval, že odstavené vozy nejsou až tak příliš rezavé. Spíš jsou vyšisované od sluníčka a dochází k rozmývání a olupování nátěru i nápisů. Rezavé bývají jen vodorovné plochy, kterých ale zrovna tady moc není, dřevěná podlaha reznout nikdy nebude.

Celý vůz jsem nastříkal červenohnědou barvou a pojezd s rámem černou. Proběhlo také dobarvení detailů a obtisknutí, jako u běžného modelu. Chtěl jsem ale naznačit ono loupání nápisů. Metoda vymývané soli jednak nefunguje na obtisky a hlavně jsem potřeboval docílit jemnějšího efektu. Došel jsem nakonec k rozhodnutí, že nejlepší bude tupování barvy molitanem. Našel jsem tedy doma kousek molitanu (který ale nesmí být moc jemný, lepší je trochu tvrdší, se zantelnou strukturou pěny) a stejnou červenohnědou, jako jsem stříkal na skříň jsem ťupkal přes nápisy. To jsem opakoval, dokud se mi efekt nelíbil. A to samé jsem pak udělal s barvou rez, na naznačení drobných oloupaných ploch po celé skříni.

Následně jsem si rozmíchal s vodou patinátor rez a potřel celý vagonek. To vytvořilo dojem zašlosti. Pak přestříkat celek matným lakem a budeme si hrát s detaily.

Provedl jsem tedy další zaprášení a bílým patinátorem naznačil stékance od opršených nápisů. Že tenhle vagonek už nic dobrého nečeká naznačují přeškrtnuté nápisy v levém poli bočnice. Na druhém boku jsem se snažil napsat nápis „ZRUŠEN“, ale to se mi moc nepovedlo. Nevadí, smyju to „deštěm“ a vidět to nebude 🙂

Podlahu jsem také výrazně napatinoval, patinátory „prach“ a „hlína“. Původní červenohnědý nátěr prken zůstal jen místy. Do podlahy jsem ještě vydloubal pár děr a narušil prkna při okrajích chybějících ploch. Není třeba se tu obávat se špiněním trochu přitlačit a trocha té hlíny se může dostat i na spodní část bočnic.

To by tak nějak zhruba mohlo stačit.

Patinu je možné doladit i podle místa, kde bude model na kolejišti stát, pokud v tom máte dopředu jasno. Ve voze totiž klidně může být napadané listí, olámané větve, odpadky… Na co si vzpomenete, a co podpoří dojem, že na daném místě vagon stojí už pěkných pár let.

Pohled skrz vůz je skutečně zajímavý. A opět se nabízí možnost nechat vůz stát na skutečně nepoužívané zarostlé koleji a tudíž by nějaká ta zeleň mohla rašit i skrz díry v podlaze.

V každém případě ale bude platit jedno základní pravidlo: méně je více. A platí to jak o devastaci vozu, tak o množství nepořádku kolem poházeného. Nejvíce se to ale týká například množství použitého lepidla. Aby například díly v nákladovém prostoru působily skutečně jako ledabyle poházené, musí být umístěné nějak uvěřitelně, na ničem nelevitovat a přilepené musí být v místech, kde to nebude nijak vidět. Pokud poté vezmete model do ruky a budete se bát, že se vám rozsype, pak se to právě povedlo 🙂

Na závěr detailní pohled na bočnici se zbytky nápisů. Málokterý model se mi povede postavit tak, jak jsem si to plánoval, ale tady to celkem vyšlo.

A pár pohledů na vůz na diorámku.

Myslím, že se mi opět povedlo dostát pověsti „patinového šílence“, když tu máme vagon, který se již samovolně začal rozpadat 🙂 Tentokrát mi ale nikdo nemůže vyčíst, že to je přehnané a neodpovídá to předloze. Cha chá!

Pokud si něco podobného chcete zkusit, rozhodně to doporučuji. Není to nikterak náročnější než stavba normální starvebnice (o co se budete déle zabývat úpravou dílů a patinou, to ušetříte na stavbě kinematik a zkoušení jízdních vlastností) a dá se tak najít i třeba další využití rozbitých vagonků, či nepovedených stavebnic. Případně si jenom vyzkoušet nové postupy patinování.

Pokud pro vyřazené vagonky nemáte na kolejišti místo, šel by podobný postup uplatnit i například na provozní vozy, které se zrovna vykládají/nakládají. On takový otevřený uhlák v uhelných skladech nebo „zetka“ u rampy rozhodně kolejiště také oživí.

To je pro tentokrát vše. Příště se pokusím postavit zase něco kompletnějšího, co se bude hodit do běžného provozu.

10 komentářů k článku “Odstavené Es: vagon, který nikam nepojede”

  1. Honza modelář :

    Nedávno jsem jel vlakem podél ostravských odstavných kolejích a musím říct že ten vůz vypadá skoro přesně jenom byl navalený na nějakou starou zetku(která byla v podobném stavu) takže byl celý vůz i s rámem zkroucený do U. Ale jinak chválím skvělou práci, další super model, jako ta karosa jako vrak

  2. VesTT :

    Skvělý nápad, skvělé provedení ….. zároveň děkuji za další inspiraci.

  3. starsivlk :

    dobrý nápad ,někde na odstavné koleji vyřazený vůz, nebo vůz určený na generální opravu ,dobrá rekvizita

  4. PavelK :

    Hodně povedená stavba, přesně jako v reálu, hlavně ta podlaha tomu dodá pomyslnou korunu a vypadá to pěkně a když jak píše Rosťa, bude prorůstat podlahou nějaký plevel či tráva, nebude to mít chybu, moc se mi líbí takovýto nápad a realizace a osobně jsem viděl na jednom vesnickém nádraží stát v kopřivách cisternu s easem v dost zrezlem stavu a i diky ukradeným pružinám,byl naklopeny na jednu stranu a z korby rostla naletova bříza, ale jestli rostla přímo zkrz rozbitou či shnilou podlahu, nevím,jelikož jsem jen projížděl okolo a neměl tehdy čas prozkoumat blíže. Souhrnem opět dobrý nápad,provedení, i povrchová úprava a patina, chválím a těším se co bude následovat .

  5. Střelec :

    Na fotkách to vypadá málo zašlý a rezavý – aspoň ve srovnání s odstavenou soupravou, co se pomalu rozkládá v Blovicích, nebo co stálo před rekonstrukcí nádraží v Janovicích nad Úhlavou. Ty vraky jsou většinou hodně tmavé a fleky rzi, co prokvetla v ploše nátěrem ještě výrazně tmavší. Naproti tomu zapomenutej štokr v prostorách MoVo postupem času vyrezl do růžova.

  6. VoVo :

    Střelec: No ono pozor na to, je to tak 6-10 let, co se u nás vyskytly některé patinovací směry, které hlásaly velkou „barevnost“ a prezentovaly patinu jako omalovánky co největším humusem s kontrasty (taky jsme si tím všichni prošli). V posledních 2-3 letech je naopak vidět velký ústup těchto technik vstříc jemnějším metodám, jemné přechody. Sám, když si to přepočtu do měřítka, tak ty menší rezavé skutečné fleky je opravdu lepší naznačovat větší „neurčitou“ plochou. Je to zajímavý kontrast, ale tenhle model je myslím výborná ukázka toho, jak se to dneska všeobecně dělá.

  7. zdenál :

    Za mně je to parádní!Jediný vylepšení by byla nějaká zeleň uvnitř,plevel se chytne vždy a všude.Možná vnitřní stěny bych udělal výrazněji rezavější,ale i tak je to luxusní vrak zapomenutý někde v kopřivách! 😉

  8. Střelec :

    Co jsem v reálu viděl bylo víc rzi než barvy a povětšinou zvenku. Pozorování jsem většinou prováděl z couráku o dvě koleje dál. Leckde taky nový značení slezlo dřív než starý – občas i s barvou, kterou to starý bylo přemáznutý. někde opadala jen bílá barva loga ČD. Co se týká někdejší módy (stínování a patina), taky jsem viděl pár kousků techniky, co vypadala jak plakát od Muchy. Provedení dokonalý, ale nekoukatelný. S realitou to nemělo nic společnýho.

  9. Rosťopiš :

    Jsem rád, že to rozputalo takovou debatu a taky děkuji za pochvaly 🙂 Je pravda, že patinovací postupy se mění, jsou k dispozici lepší materiály… Ale i při použití stejných technik to každý modelář stejně udělá jinak. To je oblast, kde se pořád bude co učit a kde bude vždycky o čem s kolegy diskutovat. V poslední době se pdost ustoupilo od používání olejových barev, nejspíš kvuli pracnosti, časové náročnosti i smradu, je to prostě zdlouhavé a ne vždycky to dopadne, jak člověk chce. Ale čas od času je pořád používám (ne všechno, co postavím sem zvládnu nafotit) a v řadě pozic jsou nezastupitelné. Každý model potřebuje svoje, zatímco zde by olejovky neměly význam, na nemyté lokomotivě, kde mastnota teče z každé spáry se bez nich nikdy neobejdu.

    K tomuhle modelu ještě doplním, že jsem prohlížel třeba odstavené vozy v Kamenných Žehrovicích. Nikde nebyly výrazně rezavé a oloupaný lak byl skutečně v malé míře. Zdaleka nejvýraznějším prvkem tu bylo smývání nápisů a silné vyblednutí nátěru, což jsem chtěl do modelu promítnout. Jediné, co se hodně loupalo, byly dřevěné výplně bočnic u krytých vagonů. Jinak byl nátěr pořád relativně kompletní a také bych čekal, že bude za skoro 20 let odstavení v horším stavu. Nejspíš taky hodně záleží na prostředí, kde vůz stojí, podle toho se budou uplatňovat i náletové dřeviny a podobně. Ovšem velkou roli hrají i fotografie modelu, které hodně vytáhnou především světlé tóny patinátorů. Na posledních fotkách třeba nejsou příliš patrné tmafé fleky rzi tupované molitanem, přitom na modelu jsou. Pokud bych model ještě jednou přelakoval, rez vyleze hodně a naopak se utlumí patinátory. A takhle si s tím člověk může hrát do nekonečna 🙂

  10. pepa_kox :

    Nádherná práce Rosťo, asi nejvíce se mi líbí provedení smytí popisků na voze, to je fakt špička!

    Střelec: Ten zapomenutej štokr v prostorách Mova ale nevyrezl do růžova, on byl do růžova natřen a vystaven před Olympií v Plzni 😉

    http://www.imcplzen.cz/cz/556_0210.php

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..